Hoy con (epizodní postavy):

• Christina Dieckmann como Margarita
• Oscar Cabrera como Gustavo
• Lance Dos Ramos como René
• Ricardo Bianchi como Pablo

###

„A tady je nádherný altán, kam se vejde přes padesát hostů!“ Ukazovala Abril de Santander místo pro konání svatby své klientce a jejímu doprovodu – budoucí nevěstě, její matce a dvěma kamarádkám, které měly jít za družičky. Kousek za nimi si zapisovala poznámky její dcera Patricia a mumlala si u toho něco pro sebe. Patricia pracovala se svou matkou Abril, jako její asistentka v agentuře LOS NOVIOS, která se zaměřovala na plánování a přípravu svateb.
„Nádhera, prostě kouzelné!“ Vykřikla budoucí nevěsta a rozplývala se nad místem, kde se procházeli. Byla to velká vila, s obrovskou zahradou.
„A ta fontána támhle, to je tak pohádkové!“ Pokračovala její matka a obě se na sebe usmívaly.
„Ano mami a ty šaty co budu mít, budu si připadat jako princezna!“ Pokračovala budoucí nevěsta. „Jsem tak šťastná!“ Vykřikla, objala se se svými dvěma kamarádkami a všechny tři začaly radostí poskakovat a vykřikovat, jak to bude úžasné.
Patricia jen protočila očima. „Bude to naprosto perfektní a roztomiloučké, až se mi z toho chce zvracet.“ Říkala si sama pro sebe Patricia a do poznámek si něco kreslila.
„Patricie!“ Okřikla ji její matka, co nejtišeji to šlo, protože její poznámku moc dobře slyšela. Jejich doprovod byl ale tak nadšený z věcí kolem, že ony naštěstí ne.
„Půjdeme dál. Musím vám ukázat ty nádherné prostory, co jsou v domě. Je tam velký sál a dá se tam tančit. Jistě budete nadšené!“ Pokračovala Abril s úsměvem a pomalu se přesunovaly dál. Abril se na chvíli zdržela se svou dcerou vzadu. „Patricie, kolikrát jsem ti říkala, ať si dáváš pozor na pusu! Především před klienty, co kdyby tě slyšely?“
„Tak ať.“ Rozhodila Patricie rukama. „Upřímně, mami. Tobě už z toho není zle? Vždyť je to pořád dokola… a ty nevěsty.“ Znovu protočila očima. „Och, jsem tak šťastná, že se budu vdávat, budu nejkrásnější a nejšťastnější nevěsta ze všech.“ Pronesla se značnou ironií v hlase. „Asi jako každá druhá, co se ten den vdává! Proboha…“ Dokončila vážně.
Její matka se na ni jen káravě podívala a než stihla něco říct, volala na ně matka klientky.
„Je všechno v pořádku?“ Zeptala se s tázavým výrazem.
„Jistě. Hned jsme tam.“ Odpověděla Abril s úsměvem a podívala se na Patricii, která také nasadila úsměv od ucha k uchu, byl ale dost falešný.
„No co je?“Zeptala se Patricia a přestala se usmívat.
Abril si jen povzdechla. „Chovej se prosím jako dáma.“
„Chovej se prosím jako dáma.“ Napodobovala Patricia tiše a s úšklebkem, když mířily do sálu, její matka to už ale naštěstí neviděla. „Já prostě nenávidím svatby.“ Pomyslela si Patricia.

Maxmiliano vylezl ze sprchy, omotal si kolem pasu ručník a vyšel na balkon bytu, ve kterém strávil noc. Po chvíli k němu přišla mladá žena v županu a objala ho.
„Ahoj.“ Usmála se na něj.
„Ahoj.“
„Mohl jsi na mě počkat, ráda bych si dala sprchu s tebou.“ Řekla chtivě a políbila ho.
Max ji pohladil po vlasech. „Už za chvíli budu muset jít.“
„Jako vždycky.“ Zesmutněla.
„Margarito, tohle už jsme řešili několikrát.“
„Já vím, ale když já bych prostě chtěla být s tebou.“
„Ty potřebuješ někoho, kdo tě bude milovat a moc dobře víš, že to já nejsem.“ Řekl vážně.
„Ale proč ne?“
Max si povzdechl. „Promiň, ale už fakt budu muset jít.“ Řekl a šel se obléct.

„Takže jedna svačinka.“ Podala Ana Brenda svačinu Anitě a políbila ji na čelo, ta se zasmála. „Druhá svačinka.“ Podala druhý sáček Luisovi a také mu dala pusu, ten se u toho první zašklebil, ale nakonec se usmál. „Užijte si školu.“ Usmála se Ana Brenda a oba je pohladila po vlasech.
„Ha ha, užit si školu.“ Plácl se Luis do čela a odběhl ven.
„Páá, mami.“ Řekla Anita a běžela za bratrem.
Ana Brenda je s úsměvem sledovala. Po chvíli jí objal její manžel Marcelo. „A já svačinku nedostanu?“ Zeptal se jí a políbil ji na tvář.
„Ne ne, pro tebe svačinku nemám.“ Zasmála se Ana Brenda.
„Tak něco jiného?“ Zasmál se a Ana mu dala pusu.
„Měj se hezky v práci.“ Usmála se na něj.
„A ty si užij volno, vím, že toho pak budeš mít zase hodně v práci.“
„Nějak to zvládnu.“ Smutně se pousmála, ještě jednou se políbili a Marcelo odjel do práce.
Když byli všichni pryč, Ana si sedla na pohovku a vytočila jeden z kontaktů v mobilu.
„Brendo!“ Ozvalo se na druhé straně radostně. „Miláčku, konečně voláš!“
„Ahoj Bene, promiň, že jsem se neozvala dřív. Ale ta porada se nám protáhla a klienti stále nebyli spokojení, no víš, jak to chodí. Pak jsem byla tak unavená, že jsem se už nedostala k tomu, abych ti zavolala.“ Řekla smutně.
„To nevadí, zítra se už uvidíme. Nemůžu se tě dočkat.“ Řekl zamilovaně Benjamín.
„A já tebe.“ Usmála se Ana Brenda.
„Mám pro tebe překvapení, těš se.“
„Budu.“ Najednou bylo slyšet odemykání dveří. „Musím končit, mám slabou baterku. Pá.“ Ukončila Ana hovor a běžela ke dveřím.
„Promiň, zapomněl jsem si tady nějaké dokumenty.“ Řekl Marcelo, vzal si složku, co ležela na botníku, políbil Anu a zase zmizel. Aně se ulevilo, v tu chvíli ji přišla SMS od Benjamína.
„Moc tě miluju. B.“ Ana se jen usmála a nakonec zprávu smazala.

„Cuando el deseo toque tu puerta – no des más vuelta y búscame – cuando te aburras de tanta fiesta – estará mi boca esperándote – cuando tu sientas que tienes frio amor – aquí estoy yo – aquí estoy yo – búscame!“ ♪ ♫ Carmen hlasitě zpívala a skákala na posteli. Po chvíli do pokoje přišla její sestra Lola.
„Carmen, prosím tě vypni to a jedeme, za chvíli ti přijede autobus!“
„Ale Lolo, zrovna v rádiu hrají…“
Lola ji ale nenechala domluvit. „Jo já vím, koho tam hrají, ale můžeš si to pustit kdykoliv jindy, tak jdeme. A co jsme si řekly o tom skákání na posteli, hm?“ Pokárala Lola svou sestru, ta nakonec slezla z postele, vzala si tašku a smutně vyšla z pokoje. Lola vypnula rádio a rozhlédla se po pokoji, všude bylo plno plakátů s Alejandrem Solarem. Lola jen zavrtěla hlavou a šla za svou sestrou, aby se rovnou vydala do práce.

„Paty, prosím tě, naposledy tě žádám, nekresli do papírů oběšené nevěsty!“ Zvolala Valerie a zvedla desky s poznámkami, které ji na stole nechala Patricia. Valerie pracovala v agentuře LOS NOVIOS jako asistentka a měla na starosti všechno papírování a účetní záležitosti. „Kdyby to viděla tvoje máma, tak ji asi trefí šlak. Musím to po tobě vždy všechno přepisovat.“ Mračila se Valerie.
Patricia stála u okna a dívala se ven na ulici. Jejich kanceláře byli v pátém patře budovy a bylo z nich vidět na rušnou ulici. Patricie ji ale nevěnovala pozornost a smála se nad hádkou dvou taxikářů, kteří se dole hádali o místo k parkování.
„Posloucháš mě vůbec?“ Zeptala se Valeria a stála přímo za Patricii.
„Ale jo, jasně, že tě poslouchám.“ Otočila se k ní a nabrala si velkou lžíci jogurtu, který jedla. „Nemůžeš to všechno brát tak vážně.“ Uchechtla se a dala si lžíci do pusy.
„Hele já vím, že tahle práce tě moc nebaví… ale je to pořád lepší, než nic, no ne? Navíc aspoň pomůžeš tvojí mámě. Je toho na ni moc, od té doby co ji odešla její společnice a založila si konkurenční agenturu!“
„Jo o tom už jsem taky něco slyšela. Asi tak stokrát.“ Zamumlala.
„Každopádně, než najdeš něco podle tvých představ, tak by ses mohla aspoň o kousek víc snažit tady, co říkáš?“
„Hele já si svoje povinnosti plním, když mám něco zařídit, tak to udělám.“
„Ano, uděláš, ale máš k tomu vždycky milion poznámek.“ Valerie u toho rovnala dokumenty.
„Já žádné poznámky nemám, nemůžu za to, že lidi jsou prostě divný.“
„Paty, promiň, že to říká, ale jediná divná jsi tady ty. A říkám ti to se vší láskou, víš, že tě mám ráda, ale ty jsi prostě…“ Otočila se na Patricii, která zase sledovala taxikáře z okna a škodolibě se při tom usmívala. Valerie jen zakroutila hlavou. „Ty jsi prostě poděs.“ Dokončila a šla pokračovat ve své práci.

„Alejo! Alejo!“ Křičeli fanynky všude kolem Alejandra, který právě vystoupil z auta a mířil do nahrávacího studia. Několika se stihl podepsat a pak ho jeden muž z ochranky odvedl dovnitř. Venku bylo stále slyšet ječení hordy dívek.
„Miluju tě, Alejo!“ Křičela jedna z nich a bouchala při tom do skla u dveří. Alejandro se jen pousmál a nastoupil do výtahu, který ho odvezl do studia.
„Tohle bych si ještě před pár týdny nepředstavoval ani ve snu.“ Pomyslel si.

Patricie a Valerie byly na obědě, Patricii už potřetí zvonil mobil a ona ho už potřetí vztekle položila.
„Kdo je to?“ Zeptala se Valerie.
„Hádej…“ Ušklíbla se Patricie.
„Takže to bude nejspíš… Gustavo.“
„Trefa.“
„Měla by sis s ním promluvit.“
„Ale já nemám o čem.“
„Vždyť ho chudáka kvůli tobě vyhodili z práce!“
„Jo… ale mě taky, vzpomínáš?“
„Jo vzpomínám si a popravdě… můžete si za to sami.“
„No co, nic tak zlého jsme neudělali.“ Rozhodila Patricia rukama.
„Ne?“
„Ne, mít sex se svým kolegou není zločin.“
„Možná ne, ale mít ho v kanceláři svého šéfa, to už je trochu přes čáru.“
Patricie se napila kávy. „Beztak jen záviděl.“ Znovu ji zazvonil mobil a ona ho znovu položila. „Už jsou to tři měsíce, měl by se s tím smířit.“ Poznamenala.
„Myslím, že tě měl opravdu rád a možná pořád má… což je dost zarážející.“
„To je mi ale jedno, já jsem mu hned na začátku řekla, že o vztah nestojím.“
„Abys jednoho dne nelitovala.“ Řekla Valerie vážně a Paty se jen ušklíbla.

„Musíte ji více naslouchat, komunikace je základem každého vztahu. Je to stavební kámen, díky kterému se buduje vztah. Bez toho to prostě a jednoduše nejde. Zkuste se jí zeptat, jaký měla den. Co se dělo v práci. Určitě je to dobrý začátek a pak už to půjde samo.“ Maxmilian zrovna mluvil s jedním ze svých stálých klientů. Ten mu nakonec poděkoval a rozloučili se. Max si šel sednout ke svému stolu, když mu zazvonil mobil.
„Jo? … Dnes ještě něco mám, ale tak kolem šesté bych tam mohl být. Šlo by to? … Jasně, dobře, tak zatím.“ Ukončil hovor a podíval se do diáře, co ho ještě dnes čeká.

„Slíbila jsi mi, že tam půjdeš se mnou a teď nejsi ani nachystaná!“ Mračila se Valerie.
„Když já na to úplně zapomněla.“ Přiznala Patricie, která stála ve dveřích svého bytu v dlouhém triku a plyšových papučích.
„Ty vždycky a na všechno, copak máš něco lepšího na práci?“
„Jo, popravdě, chtěla jsem… no chtěla jsem si užít trochu nic nedělání a ne dělat někomu křena na schůzce.“
„Už jsem ti řekla, že se máme sejít v baru?“
„V baru říkáš? Hmm, tak to je jiná. Jdeme.“ Patricia vypadala, že vyjde tak jak je.
Valerie se zasmála. „Takhle?“
Paty se podívala, co má na sobě. „No, možná na sebe hodím něco jiného.“ Zasmála se a obě šly k ní do bytu. Asi za hodinu už vstupovali do baru, kde se Valerie měla sejít s mužem, kterého potkala na seznamce. Paty na sobě měla černé upnuté šaty a vlasy sepnuté do ohonu. Valerie měla světle růžové šaty a rozpuštěné vlasy. Po chvíli ho našli a nebyl sám, stejně jako Val i muž, se kterým se měla sejít si vzal také doprovod.
„No výborně, dvojité rande.“ Usmál se René, muž, se kterým měla Valerie schůzku.
Paty se zhrozila a vypadala, že to rovnou otočí. „Paty, prosím.“ Šeptla Valerie.
Nakonec se všichni vzájemně představili, kamarád Reného byl Pablo a mohl na Paty oči nechat, ta jeho pocity ale nesdílela ani v nejmenším. Nakonec skončili u jednoho stolu a Valerie a René šli tančit. Paty vypadala dost znuděně.
„Nechceš si jí tady trochu protáhnout kosti? Já sice moc tančit neumím, ale…“ Začal Pablo.
„Ne, díky.“ Řekla Paty, měla opřenou ruku o hlavu a vypadala, že ji to dost nebaví.
„No a Patricie, ty ráda vaříš?“
„Cože?“ Pozvedla Paty překvapeně obočí.
„Moje máma říká, že dobré kuchařky jsou nejlepší manželky.“
„Och. Aha.“ Paty se málem začala smát. „To má maminka asi pravdu, já totiž nevařím.“
„To je škoda. Určitě by ses mojí mámě líbila.“
„Nepochybně.“ Paty se podívala stranou s očima v sloup.
„Víš, moje máma…“ Pokračoval Pablo a Paty už ho ani neposlouchala, zaujal ji totiž muž, který se s kamarády bavil u baru. Byl vysoký, pohledný, měl na sobě sako a pod ním bílé tričko, usmíval se a vypadal, že se dobře baví. „…ale neboj se, máma má vlastní pokoj, určitě by nás nerušila.“ Pokračoval Pablo a Patricia se na něj znovu podívala.
„Cože?“
„No říkal jsem, že bychom mohli třeba zajít ke mně, že máma má vlastní pokoj a nerušila by nás.“ Zopakoval.
Patricia se zatvářila zhnuseně. „Uff, tak na to hodně rychle zapomeň. Proboha, já bych nikdy neměla nic s chlapem, co ještě po třicítce bydlí se svou mámou. A s takovým vagabundem jako jsi ty, ani kdyby bydlel sám. Ehh…“ Vyštěkla po něm a Pablo zůstal jen zírat s otevřenou pusou, Paty vstala od stolu rychlostí blesku a vrazila při tom do muže, který šel zrovna kolem jejího stolu, a skončila mu v náruči. Oba se na sebe překvapeně zadívali. Byl to ten muž, kterého Patricia sledovala. Byl to Maxmiliano.

Ana Brenda si balila kufr, právě ho zaklapla, když do ložnice přišel její manžel.
„Tak nerad tě vidím odjíždět.“ Řekl smutně.
„Já vím, ale víš, že svou práci dělám ráda.“ Usmála se na něj a políbila ho.
„Ano to vím, ale stejně bych byl radši, když bys byla více se mnou a s dětmi.“
„To já taky, ale zatím to nejde.“
„Nejlepší by bylo, kdyby ti dal tvůj šéf možnost pracovat přímo tady v New Yorku a nemusela bys každou chvíli takhle mizet. Možná bych se mohl přimluvit.“ Usmál se.
„Ale to nejde. Já si to zařídím sama ano?“ Pohladila ho po tváři.
„Dobře, nechám to na tobě. Ale chci, abys věděla, že nám tady moc chybíš, kdykoliv tady nejsi.“
„Já vím, vy mě taky.“ Řekla Ana Brenda smutně a objala svého manžela. Když se na ni nedíval, tak se vítězně usmívala.

„Omlouvám se.“ Řekl Max a usmál se. „Není vám nic?“ Zeptal se.
Patricia překvapeně zamrkla a o krok couvla. „Jsem v pohodě.“
„Můžu vás pozvat na drink?“ Zeptal se flirtovně.
Patricia se podívala ke stolu na svůj nevyžádaný doprovod a pak zpátky na Maxe, neměla proč váhat. „Jasně. Proč ne.“ Usmála se, vzala si kabelku a přesunula se s Maxem k jinému stolu. Pablo zůstal jen nevěřícně hledět.
„Omlouvám se, jestli jsem vám tam něco narušil.“ Začal Max.
„Uhh, vůbec ne. Spíš jste mě ještě zachránil. Kamarádka tady má schůzku a ten otrapa mi tam zůstal na krku.“ Oba se tomu zasmáli.
„Chápu. Mimochodem já jsem Max.“
„A já jsem…“ Paty se na chvíli odmlčela. „Já jsem Elena.“
Oba si podali ruce a jeden na druhého se při tom upřeně dívali. „Těší mě, Eleno.“
„A co vlastně děláš za práci?“
„Já jsem realitní makléřka.“ Zalhala Patricie.
„Hmmm, tak když budu potřebovat nějaký byt, aspoň vím, na koho se obrátit.“ Usmál se na ni Max.
„Určitě.“ Kývla Patricia na souhlas a dopila panáka.
Oba si ještě nějakou chvíli povídali a bylo vidět, že se jeden druhému dost líbí. Když jim servírka přinášela nějaké další pití, omylem žduchla do sklenice na tácu a ta se celá vylila na Patricii, ta v šoku vyskočila od stolu a sledovala, jak z ní kape pivo.
„Výborně. Díky!“ Zamračila se na servírku.
„Moc se omlouvám, slečno, já nechtěla, strašně mě to mrzí!“ Omlouvala se servírka a odešla pro nějakou hadru.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Max. „Vím, kde by sis ty šaty mohla dát trochu… no, dohromady.“
Nakonec vzal Max Patricii do koupelny pro zaměstnance.
„A sem se smí?“
„Kamarád je majitel. Když tak mu to vysvětlím.“ Vysvětlil Max a našel čistý ručník, kterým by se mohla Patricia utřít. „Pokud chceš, tak si dej sprchu. Já na tebe počkám venku.“ Řekl a odešel do šatny pro zaměstnance. Patricia si nakonec svlékla šaty a zůstala jen v prádle a botách… chtěla se utřít, ale byla celá ulepená. Chvíli přemýšlela, jestli si nakonec opravdu nedá tu sprchu, když si všiml, že zapomněla zavřít dveře a byla vidět v odrazu zrcadla, ve kterém ji sledoval Maxmilian.
„Ehm, promiň.“ Vyhrknul rychle a podíval se stranou. „Já radši půjdu…“ Pokračoval a chtěl odejít. Patricia se ale usmála a vyšla z koupelny za ním. Než stihl odejít, tak ho chytila za ruku. Oba se na sebe dlouze zadívali. Aniž by cokoliv řekli, vrhli se na sebe a začali se vášnivě líbat. Patricia mu nakonec skočila do náruče a omotala mu nohy kolem pasu, Max neváhal a odnesl ji do koupelny, kde za sebou práskli dveřmi. Poté ji znovu postavil na zem a Paty ho začala svlékat. Stále se vášnivě líbali, a i když ještě na sobě nějaké oblečení měli, skončili pod proudem vody ve sprše a nakonec se spolu vášnivě pomilovali.