Hoy con (epizodní postavy)…

• Eliana Lopez como Anastasia
• Eileen Abad como Susana
• José Julián Gaviria como Julian

###
Benjamin a Ana Brenda spolu leželi nazí na pohovce a Ben zamyšleně Anu hladil.
„Ani jsem ti nestihla říct, proč jsem vlastně nepřijela…“ Začala Ana.
Ben ji ale domluvit nenechal. „Nech to být, je mi jasný že v tom byla tvoje… práce.“
„Nemohla jsem se ti poslední dny dovolat, abych ti to řekla…“
„Měl jsem taky moc práce.“ Řekl Ben, po chvíli vstal a začal se oblékat. „Vlastně mám nějakou práci i teď.“
„Ano?“ Byla Ana překvapená, protože si na ni Ben vždycky udělal maximum času.
„Ano.“ Řekl Ben. „Ale chovej se jako doma! Vím, že tohle tvůj domov není, ale nejsi tady přece poprvé.“ Řekl Ben vážně a nakonec odešel pryč. Ana byla z jeho chování zmatená.

Druhý den brzy ráno. Patricia, Valerie a Abril dělaly poslední přípravy na svatbě, která se dnes měla konat v domě rodiny nevěsty. Abril všechny navigovala a Patricia s Valerii kontrolovaly, jestli je vše, jak má být. Lidé z cateringu chystali jídlo a vše zatím vycházelo podle časového plánu. Abril nakonec našla Patricii s Valerii. „Takže děvčata, za dvě hodiny to vypukne a já si nepřeju žádné chyby.“ Obě kývly na souhlas, dokonce i Patricia dnes neměla žádné poznámky. „Výborně! Za dvacet minut má přijet ještě jedna várka květin, ty se, Paty, postarej o to, aby všechny byly na svém místě.“ Podala Patricii desky s instrukcemi, jaké květiny mají přijít a kam se mají přesně dát. „A ty, Val, jdi prosím zkontrolovat, jestli dorazili všichni číšníci a servírky.“
„Jasně.“ Usmála se Valerie. Abril nakonec odešla.
„Co je s tebou?“ Zeptala se Valerie.
„Co by mělo být?“ Nechápala Patricie.
„No, já nevím. Jsi dnes až moc… normální.“
„Nemám dnes náladu na drama.“ Poznamenala Patricia a šla si dělat svou práci. Valerie byla stále dost překvapená a nakonec se také pustila do svého úkolu.

Benjamin odešel a ani na noc se nevrátil. Ana Brenda byla v jeho domě sama a stále dokola přemýšlela o tom, co se s Benem asi stalo. Chodila po prázdném domě a cítila se dost nesvá. Ani netušila, že Ben nechal do domu nainstalovat několik kamer a mohl tak sledovat každý její krok. Seděl ve své kanceláři a na notebooku sledoval, jak Ana bloumá po domě.

„Vážně se ti to zdá jako dobrý nápad?“ Zeptal se Maxmiliano Carlose, když se sešli před jeho bytem.
„Jasně že jo!“ Smál se Carlos. „Navíc, já jsem nám sehnal takový doprovod, že o tu akci rozhodně nechci přijít! Obě jsou fakt kočky!“
„Je ti ale jasné, že tam nemáme co dělat?“
„Prosím tě, je to svatba. Většina lidí stejně nemá páru kdo je kdo a tak je to prostě ideální příležitost!“
„Stejně pořád nechápu, jak jsi zjistil kdy a kde bude další jejich svatba.“
„No snadno.“ Zasmál se Carlos a vzpomněl si na to, co se dělo den předtím.

Minulý den

„Abril de Santander, agentura Los Novios. Jak vám mohu pomoci?“ Ozvala se Abril do telefonu.
„Dobrý den!“ Ozval se na druhé straně Carlos a snažil se mluvit jiným hlubším hlasem. „Víte, já jsem strýc od naší… ehm… berušky. A moje rodina před časem dostala pozvánku na její svatbu, kterou organizujete. Jenže jsme ji asi ztratili a teď nevíme, kde přesně se koná!“
„Myslíte slečnu Olivaresovou?“
„Ano ano, jistě. Já jsem pan Olivares, jsem bratr jejího otce!“
Abril to bylo trochu podezřelé. „A proč jste nezavolal přímo své rodině?“
„Víte, mně to bylo hrozně trapné! Vím, kolik ty pozvánky musely stát peněz a manželka mého bratra by nám to pak stále předhazovala. Nechceme si dělat ostudu, můžete mi, prosím, pomoci?“
„Tak dobře.“ Prohlásila nakonec a nadiktovala mu adresu. „Ale to byste měl znát, je to dům vašeho bratra.“
„No jistě! Já jsem si říkal, že je mi ta adresa tak povědomá!“ Zasmál se Carlos. „Jsem to ale trouba, tak to jsem vám kvůli tomu nemusel ani volat. Tak i tak děkuju! A budeme tam tedy přesně ve dvanáct!“
„Obřad ale začíná už v deset.“
„Jo jasně v deset, pardon, já jsem se spletl. Takže tam budeme, díky, paní. Nashledanou.“ Carlos položil mobil a začal se smát. V tom do kanceláře nakoukl Max, protože Carlos seděl za jeho stolem.
„Co tady blbneš?“
„Zajistil jsem nám na zítřek jednu zajímavou akci.“ Zasmál se Carlos a Max na něj jen nechápavě hleděl.

Současnost

Na svatbu se začali sjíždět hosté. Paty a Valerie stály opodál a povídaly si. Paty se po chvíli zadívala na skupinku hostů, co právě přijela a zarazila se.
„Není támhle Max?“ Zeptala se spíše sama sebe. Valerie se otočila a uviděla Maxe a Carlose, oba s sebou měli ženský doprovod a nakonec se ztratili v davu.
„No to si snad dělají legraci!“ Zavrčela Patricia.
„To asi dnes možná to drama ještě přijde.“ Zasmála se Valerie a Paty se na ni zamračila.
„Mně je ten chlap úplně ukradený!“ Prohlásila Paty a zmizela pryč.
„No pochopitelně.“ Smála se Valerie a byla zvědavá, co se dnes ještě semele.

Carmen přišla do jedné pizzerie, která byla kousek od jejich bytu.
„Carmen?“ Zeptala se jí žena za pultem.
„Ano.“ Kývla Carmen na souhlas. „Přišla jsem se ucházet o brigádu.“
„Ano, vím. Tak pojď, vezmu tě za naší šéfovou a můžete to v klidu probrat.“ Kývla na Carmen a odvedla ji do malé kanceláře jejich manažerky, která byla vzadu. Obě si promluvily a nakonec Carmen přijali.
„Dobře, takže se uvidíme v pondělí.“
„Skvěle, moc děkuju!“ Usmála se Carmen a s její šéfovou si podaly ruce.

„Ty šaty ti opravdu moc sluší!“ Lichotil Carlos svému doprovodu, Susaně.
„To už jsi mi ale říkal.“ Usmála se Susana.
„Já vím, ale nemůžu se na tebe vynadívat.“ Celou ji sjel pohledem a Susana se usmála.
„A moje šaty se ti nelíbí, Maxi?“ zeptala se provokativně Anastasia, která dělala doprovod Maxmilianovi. Ten se díval všude kolem a vyhlížel Patricii. Nakonec se podíval na Anastasii.
„Ale samozřejmě, moc ti sluší.“ Pousmál se na ni a po chvíli začal znovu vyhlížet Paty. Nakonec si šli všichni sednout, aby nevzbuzovali velkou pozornost a obřad velmi brzy začal. Carlos nakonec drbnul do Maxe a tiše mu něco připomněl. „Hlavně se pořád nerozhlížej po té Patricii, měl by ses věnovat svému doprovodu! Nezapomeň na to.“ Řekl Carlos vážně a Max jen pokýval hlavou.

„Proč já musím mít takovou smůlu, proč se ten chlap musí prostě objevit všude, kde jsem já!?“ Mumlala si Patricia a v domě kde momentálně nikdo nebyl, ujídala jídlo.
„Paty!“ Uslyšela za sebou Valerii. „Co tady děláš?“
„Ale nic.“ Otočila se Patricia a tvářila se nevinně. Pusu ale měla stále plnou jídla.
„To není pro tebe.“ Zamračila se Valerie. „A měla bys být taky venku.“
„Ale Val, já nechci vidět další obřad.“ Zakoulela Paty očima.
„Já hádám, že spíš jde o něco úplně jiného.“ Nakonec vzala Patricii za ruku a vyvedla ji ven. Obřad zrovna mířil do finále.
„A nyní můžete políbit nevěstu.“ Zahlásil oddávající, novomanželé se políbili a všichni začali tleskat a pomalu se u nich scházet, aby jim pogratulovali. Patricie se jako vždy tvářila otráveně. V tom si ji ale konečně Max všiml, ona se na něj na vteřinu podívala a pak zpátky na hosty a zkřížila si lokty.

Svatební oslava už byla v plném proudu, pilo se, jedlo se a tančilo.
„A co vy, nedáte si?“ Zeptal se Valerie číšník, který k ní přišel s tácem jídla.
„Ne, díky. Já jsem tady pracovně.“ Usmála se Valerie.
„A to vadí? Já jsem tady taky pracovně a občas něco uzobnu.“ Zasmál se.
„Tak dobře.“ Valerie si vzala z tácu jednohubku a snědla ji.
„Mimochodem já jsem Julian.“
„Valerie.“
„Moc mě těší.“ Usmál se na ni Julian a podali si ruce.
„Juliane!“ Zavolala na něj jeho šéfová z domu a dávala mu tím najevo, aby se věnoval práci.
„Pardón, musím jít zase pracovat, ale snad se ještě uvidíme.“ Mrknul na ni a odešel. Valerie se usmívala.

Na parketu byl i Max s Anastasií a Carlos se Susanou. Carlos se se Susanou dobře bavil a po chvíli se na parketu začali líbat. Z povzdálí je sledovala Patricie.
„Smím prosit?“ Zeptal se jí jeden z hostů, který k ní přišel.
„Ne!“ Vyštěkla po něm a muž raději zase rychle zmizel.
„Maxi?“ Zeptala se Anastasia.
„Jo?“
„Hele… Carlos mi řekl, o co tady jde, takže… jsem ochotná ti pomoct, víš jak to myslím?“
„Nevím, jestli přesně chápu, jak to myslíš?“
„Kdybys chtěl před tou tvojí… ať už je kdokoliv, předstírat že jsme třeba víc než přátelé, tak já v tom nebudu hledat něco, co v tom není, ok?“
„Dobře…“ Souhlasil Max trochu nejistě. „Dáš si něco k pití?“
„Ráda.“ Usmála se Anastasia a Max šel k baru, kde pro ně objednal drink. U baru se ale objevila právě i Patricia.
„Vsadila bych boty na to, že v seznamu hostů bych tě nenašla!“ Řekla jako by nic. „Co kdybych se šla zeptat nevěsty nebo ženicha, jestli tě znají? Hmmm? Určitě by se ti nějaký skandál moc nehodil, mám pravdu, Moreiro?“ Usmívala se Patricia.
„Ale? Ty jsi tady taky?“ Zeptal se jí Max, jako kdyby o ní nevěděl. „Taky tě rád vidím. A popravdě, nemám ani tušení o čem to tady mluvíš.“ Pokrčil rameny.
„Lháři.“ Zamračila se Patricia. „Je mi jasný, že tohle není náhoda!“
„Ale Paty, celý svět se netočí jen kolem tebe!“ Zasmál se Max.
„Ty mi nebudeš říkat Paty!“ Zlobila se Patricia a Maxe to pobavilo ještě víc.
„Jsi takhle nabroušená pořád anebo mám tu čest jen já?“
Než se Patricia nadechla k odpovědi, u baru se zjevila Anastasia a položila mu ruku na rameno. „Zlato, kdepak jsi s těmi drinky, hm?“ zeptala se ho s úsměvem. Max ji chytil kolem pasu a usmál se na ni.
„Jen jsem tady potkal jednu starou známou.“
„Ano? A představíš nás?“ Oba se na Patricii podívali a ta neměla daleko k výbuchu vzteku. Otočila se a naštvaně odešla.
„Někdo nám tady pěkně žárlí.“ Zasmála se Anastasia. „A vím, jak by mohla ještě víc.“ Usmála se na Maxe. Ten se podíval směrem, kam Patricia odešla, znovu stála u plotu a i když se tvářila, že se dívá jinam, po očku oba sledovala. Max se na Patricii chvíli díval a pak se podíval na Anastasii, pohladil ji po tváři a nakonec ji začal líbat. Anastasia mu jeho polibky ihned opětovala a objala ho kolem krku. Patricia si zrovna vzala sklenici s šampaňským od servírky a poté se znovu podívala směrem, kde Max stál, a viděla, jak se oba vášnivě líbají. Sklenici sevřela tak pevně, až ji praskla v ruce.

Alejandro byl ve svém pokoji a brnkal si na kytaru, v tom si znovu vzpomněl na srážku s Lolou a došlo mu, že je to ta stejná žena, kterou viděl na své autogramiádě.
„Máme to na sebe ale štěstí.“ Poznamenal a začal hrát a zpívat novou píseň, kterou napsal.

Lola právě uklízela pokoj, který byl hned vedle Alejova a uslyšela hrát hudbu z toho vedlejšího, nebylo to slyšet tak zřetelně, ale když vyšla na balkon, slyšela ji mnohem lépe. Bylo ji jasné, kdo v tom pokoji je. Chvíli poslouchala, nakonec se pousmála a šla znovu pokračovat v úklidu.

„Jste v pořádku, slečno?“ Vyhrkla překvapeně servírka, která už se chystala odejít. Paty upustila zbytky sklenice na zem a ruka jí začala krvácet. Ještě jednou se podívala směrem, kde se Max líbal s Anastasií a rychle odešla do domu. Celé scény si všimla i Valerie a rychle šla za ní. Když se Max a Anastasia přestali líbat, Patricia už byla fuč.
„Díky za pomoc.“ Řekl Max.
„Ne, to já děkuju.“ Usmála se Anastasia a znovu odešli na parket.
„Bože, Paty, co se ti stalo?“ Zeptala se Valerie, když ji dohnala v koupelně domu. Paty si na ruku pustila proud vody a ta se ihned zbarvila do červena.
„Prostě jsem nemehlo.“ Poznamenala Paty.
„Vážně a nemělo to náhodou něco společného s tím, co jsi venku viděla?“
„A co bych jako měla vidět?“ Tvářila se Paty nechápavě.
„No nedělej hloupou, já je taky viděla!“
„Nevím, o čem to tady mluvíš, ale kdybys sehnala třeba nějakou lékárničku, byla bych ti vděčná.“ Valerie už nic neřekla a šla ji sehnat.

„Co kdybychom šli po téhle oslavičce ke mně?“ Zeptal se Carlos Susany a ta jen přikývla. Carlos ji políbil. „Anebo že bychom šli hned?“ Oba se rozesmáli.
„Já jsem pro, ale nebude nás hledat tvůj kamarád?“
„On už si tady nějak poradí.“ Mrknul na ni Carlos, vzal Susanu za ruku a pomalu se vydali pryč z oslavy.

Valerie nakonec Patricii ruku ošetřila a šla vrátit lékárničku. Patricia právě vyšla z koupelny a málem se srazila s Anastasií, která se do ní chystala. Ta se na ni jen usmála a vešla dovnitř. Kousek dál stál i Max a hned si všiml ovázané ruky. Šel ihned k Patricii. „Co se ti stalo? Jsi v pořádku“ Zeptal se vyděšeně a chtěl se jí na ruku podívat, Patricia ale ucukla.
„A co tobě je do toho!?“ Vyštěkla po něm.
„Prostě mám jen starost.“
„Já o tvoji starost ale nestojím!“
„Umíš i něco jiného, než po mě řvát?“
„Zamyslím se… Hmmm. Ne!“ Vyjela po něm znovu a chtěla odejít. Max ji ale chytil za zápěstí zdravé ruky a Patricia se k němu musela znovu otočit, nejradši by mu dala facku, ale zraněnou rukou to udělat nemohla. Vytrhla se mu a naštvaně se na něj dívala.
„Ještě jednou na mě sáhneš a zabiju tě!“
„Ale ale… nějaká silná slova, nemyslíš?“
„Už mě fakt nebaví, jak se mi pořád pleteš do cesty a už vůbec se mi nelíbí, jak si dovoluješ věci, na které nemáš právo!“
„Anebo se ti nelíbí, že jsem nelíbal tebe!“
Patricia vykulila oči. „Cože!?“
Max ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. „Přiznej si, že žárlíš a že umíráš touhou po tom, abych tě znovu políbil!“ Řekl ji chtivě a díval se jí přímo do očí.