Hoy con (epizodní postavy)…

• Eliana Lopez como Anastasia
• Eileen Abad como Susana
• José Julián Gaviria como Julian
• Jonathan Montenegro como Pedro

###
Patricia a Maxmiliano se na sebe ještě chvíli dívali a neměli daleko k dalšímu polibku. Paty ho ale nakonec odstrčila, i když ji díky tomu pěkně zabolela zraněná ruka. Chytila se za ni a naštvaně se dívala na Maxe. „Leda tak v tvých snech, ty idiote!“
Než stihl Max nějak reagovat, vyšla z koupelny Anastasia, postavila se vedle Maxe a položila mu ruku na rameno. „Nějaký problém?“ Zeptala se s úsměvem.
„Vůbec ne.“ Usmál se na ni Max a políbil ji. Paty měla sto chutí je od sebe odstrčit, nakonec se ale otočila a rychle zmizela z jejich dosahu. Když se chystala vyjít na zahradu, málem se srazila se svojí matkou. Ta si hned všimla, že je celá nesvá.
„Paty, děje se něco?“
„Ne, nic!“ Odsekla. „Jen jsem si pořezala ruku a není mi dobře.“
„Ale proboha, jak se ti to stalo?“ Chtěla se jí na ruku podívat, ale Paty jen zakroutila hlavou.
„To nic není. Ale už bych ráda odjela domů, pokud mě tady už k ničemu nepotřebuješ.“
„Ne, zrovna jsem ti chtěla jít říct, že s Valerií můžete odjet. Nebylo by lepší, kdybys s tím jela na pohotovost?“
„Ne, mami, to je dobrý. Díky.“ Paty se pousmála a šla hledat Valerii. Její máma se ani nestačila nadechnout k další odpovědi.

Valerie stejně tak právě hledala Patricii, ale místo ní znovu narazila na Juliana, který se na ni usmíval. „Šampaňské?“ Nabídl jí a Valerie jen zakroutila hlavou.
„Ne, díky. Budu řídit.“
„Odjíždíte? Tak brzy?“
„Ano, jen musím najít kamarádku…“
„To je škoda.“ Posmutněl Julian.
„To ano…“ Pousmála se Valerie.
„Tak se mějte hezky.“ Julian jí podal ruku a Valerie mu s úsměvem podala svou. Julian na ni mrknul a šel pokračovat v práci, když se Valerie podívala do své dlaně, měla v ní malý složený papírek s číslem na Juliana. Celá se rozzářila.

Maxmiliano a Anastasia hledali Carlose a Susanu. Nemohli na ně nikde narazit a nakonec si Anastasia vytáhla z kabelky mobil a zjistila, že tam má zprávu od Susany.
„Tak už je ani hledat nemusíme, Susana mi napsala že odjeli ke Carlosovi.“ Poťouchle se usmála a Max protočil očima.
„No že mě to vlastně ani nepřekvapuje.“ V tom si všiml, že Valerie našla Patricii, chvíli se o něčem bavily a potom obě odešly pryč. Sledovala je i Anastasia.
„Tak mám pocit, že už mě nebudeš potřebovat.“ Zasmála se.
„Ale to je…“ Začal Max, ale Anastasia zvedla ruku, aby ho umlčela.
„Ne, nemusíš mi nic vysvětlovat. Ale přesto… kdyby to nebyl problém, vadilo by ti dělat mi ještě chvíli společnost? Přijela jsem do New Yorku se Susanou a ráda bych s ní i odjela… ale jak víš, je momentálně… ehm, zaneprázdněná!“ Zasmála se Anastasia.
„Ne, samozřejmě, že to není problém.“ Pousmál se Max.
„Výborně, takže bychom si mohli třeba zajít někam na chvíli posedět? Jsi pro?“
„Jasně.“ Souhlasil Max a zavolal jim taxi.

Carlos a Susana se spolu vášnivě líbali v Carlosově bytě. Carlos jí rozepnul šaty a Susana je nechala spadnout na zem a chtivě se na něj usmála. Carlos neváhal ani chvíli a začali se znovu líbat. Po chvíli došli k jeho posteli a spadli do ní. Carlos ji začal líbat na krku a poté znovu na rty. „Maite.“ Vzdychl Carlos mezi polibky. Susana se zarazila a odstrčila ho.
„Jak jsi mi to řekl!?“ Zeptala se ho a mračila se.
„Co?“ Nechápal Carlos.
„Řekl jsi mi Maite!“
„To ses asi přeslechla.“ Zatvářil se Carlos provinile a chtěl ji znovu políbit.
„No to určitě. Tssss.“ Znovu ho odstrčila a vstala z postele. „Tak ne jen ten tvůj kámoš, ale i ty jsi zatíženej na nějakou jinou, co? S tím já teda nechci nic mít!“ Sebrala ze země své šaty a začala se oblíkat.
„Ale počkej, tak to vůbec není!“ Bránil se Carlos. „To mi asi jen tak ujelo!“ Šel k ní, Susana ale zvedla ruce a kroutila hlavou.
„Hele mohlo to bejt fajn, ale já nejsem žádná náhrada za ztracené lásky! Čau!“ Řekla a rychle zmizela z bytu. Carlos si sedl na postel, povzdechl si a nakonec si do ní lehl.
„Proklatá Maite!“ Zvolal rozzlobeně.

Patricia se chystala vystoupit z auta Valerie, ale ta ji ještě zastavila.
„Opravdu nechceš, aby se ti na tu ruku podíval doktor?“
„Ne…“ Kroutila Patricia hlavou. „Díky za odvoz!“ Řekla a vystoupila z auta.
„Kdyby cokoliv, volej!“ Valerie na ni ještě mávla a nakonec odjela. Patricia si povzdechla a zamířila k hlavnímu vchodu domu, kde bydlela.

Benjamin vešel do domu a Ana Brenda mu během chvíle skočila kolem krku a začala ho líbat. Ben jí polibky opětoval, ale po chvíli je ukončil a podíval se na ni. „Tak moc jsi mi chyběl.“ Vydechla Ana a usmála se na něj. „Měla jsem o tebe hrozný strach, když ses tady večer neukázal!“
„Promiň, měl jsem nějakou práci.“ Řekl Ben, odstoupil od ní a začal si povolovat kravatu a sako hodil na pohovku.
„A opravdu je to jen prací?“ Zeptala se ho nervózně.
„Samozřejmě. Co jiného? Vždyť ty jsi taky zapálená do své práce, tak bys to měla dobře znát!“ Ben se tvářil naštvaně, ale stál k Aně zády. Ta ho nakonec zezadu objala.
„Je to prostě nezvyk.“ Přiznala.
„Ano to je.“ Souhlasil Ben, i když měl na mysli úplně něco jiného.
„Jenže teď jsme spolu a nechci o žádné práci ani slyšet. Hmmm? Teď jsme spolu a to je hlavní!“
Ben se k ní po chvíli otočil a pohladil ji po tváři. „Dobře.“
„Miluju tě.“ Řekla mu Ana Brenda a začala ho líbat. Ben jí její polibky opětoval, i když měl chvíli nutkání ji od sebe odstrčit, nakonec ji objal ještě silněji.

„No a bylo to právě tady, kde jsme se poprvé setkali. Jo kdybych tak tehdy tušil…“ Řekl Max a upil ze sklenice. „Ale už dost o ní, už tě to musí nudit.“ Zatvářil se Max trochu provinile. Právě seděl s Anastasií v tom stejném baru, kde se před časem poprvé setkal s Patricií. Anastasii zajímalo, jak to mezi ním a Patricií vlastně je a on jí nakonec začal vyprávět v kostce, co se mezi nimi stalo. „Já ani nevím, proč ti to všechno vlastně říkám.“
„Maxi, v pohodě. Sama jsem se tě na ni ptala a popravdě, dost mě to celé zajímalo.“ Usmála se Anastasia. „Sice se neznáme, ale zdáš se mi jako fajn chlap. Co jiná by dala za tenhle tvůj zasněný výraz, když bys o ní mluvil.“ Zasmála se Anastasia.
„Cože?“ Zatvářil se Max překvapeně a Anastasia se znovu zasmála.
„Kdyby ses slyšel a viděl, když o ní mluvíš… pochopil bys.“ Usmála se. „Ty ji máš asi hodně rád, že ano?“ Max vypadal, že se nad touhle otázkou ani pořádně nikdy nechtěl zamyslet.
„Já vlastně ani nevím.“ Řekl Max nakonec a znovu upil ze svého pití. Anastasia si o tom ale myslela své.
„Radši mi řekni něco o sobě.“ Změnil Max téma a Anastasia mu začala vyprávět. Ani jeden netušili, že už je nějakou chvíli od baru sleduje Patricia, která chtěla zapít špatný den. Když viděla Maxe, chtěla zase rychle odejít, ale nakonec jí to nedalo a zůstala.
„Je tady volno?“ Zeptal se muž, který ukázal na stoličku vedle Patricie, ta jen bez zájmu kývla na souhlas. „A dáte si se mnou nějaký drink?“ Zeptal se jí s úsměvem.
„Jasně, proč by ne.“ Souhlasila nakonec Paty a usmála se na muže, který z ní nemohl spustit oči. Její flirtovací nálada ale byla na bodu mrazu, stále nemohla přestat sledovat Maxe, jak sedí s jinou ženou jen o kousek dál.
„Mimochodem já jsem Pedro.“ Představil se muž.
„Patricia.“ Odpověděla Paty a pak jí došlo, že ani neměla tolik fantazie, aby si vymyslela falešnou identitu, jak měla ve zvyku.

Lolimar právě uklízela v Alejandrově pokoji. Už měla vše hotové, ještě vyměnila ručníky v koupelně a odnesla ty staré. Pohledem kontrolovala, jestli má vše a ani si nevšimla, že se Alejandro vrátil a Lolu už nějakou chvíli sledoval. Když se Lola otočila k odchodu, leknutím vykřikla a upustila ručníky, co měla v rukou a hned se pro ně sehnula. Alejandro se zasmál a nakonec se také sehnul, aby jí pomohl.
„Moc se omlouvám!“ Omlouvala se Lola a ani se na Aleja nepodívala. „Já jsem se jen hrozně lekla.“ Zastyděla se.
„To já se omlouvám, vůbec jsem neměl v plánu vás tak vylekat!“ Řekl s úsměvem a oba se v tu chvíli natáhli pro poslední ručník a jejich ruce se na okamžik dotkly, než Lola ucukla. Oba se na sebe podívali a zároveň vstali.
„Já mám na vás prostě štěstí.“ Zasmál se Alejo.
„Jak to myslíte?“ Zeptala se Lola, ani ji nenapadlo, že by si ji Alejo mohl pamatovat.
„Už jsme na sebe narazili třikrát, dalo by se říct, že skoro i doslova.“ Pousmál se Alejo. „Nevzpomínáte si?“
„To si mě asi s někým pletete.“ Zalhala Lola. „A omluvte mě, už budu muset jít.“ Řekla a rychle zmizela z pokoje. Alejo se usmíval a kroutil hlavou.
„Nemyslím si!“

Patricia už přes hodinu seděla s Pedrem na baru, ten jí stále něco vyprávěl, ale jí to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Stále sledovala Maxe s Anastasií, jak se dobře baví. Anastasia se dotkla Maxovi ruky a něco mu říkala, nakonec se oba začali smát. Sledovala každé gesto, které mezi nimi proběhlo a hlavou jí běželo, proč není schopná je přestat sledovat. „Už dost, Patricie. Ten chlap tě přece nezajímá a tenhle, se kterým tady sedíš, tak ten už vůbec ne. Prostě vstaň a jdi, ať si dva dělají, co chtějí!“ Pomyslela si.
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se Pedro, když viděl její výraz.
„Jo… jen… potřebuju si odskočit.“ Seskočila z barové stoličky, vzala si tašku a mířila k toaletám. Toalety i místnost s umyvadly měli stejný design, jako koupelna, ve které před několika večery skončila Patricia pod sprchou se Sebastianem. Paty se zadívala do velkého zrcadla a vybavila se jí vzpomínka.
Patricia si nakonec svlékla šaty a zůstala jen v prádle a botách… chtěla se utřít, ale byla celá ulepená. Chvíli přemýšlela, jestli si nakonec opravdu nedá tu sprchu, když si všimla, že zapomněla zavřít dveře a byla vidět v odrazu zrcadla, ve kterém ji sledoval Maxmiliano.
„Ehm, promiň.“ Vyhrknul rychle a podíval se stranou. „Já radši půjdu…“ Pokračoval a chtěl odejít. Patricia se ale usmála a vyšla z koupelny za ním. Než stihl odejít, tak ho chytila za ruku. Oba se na sebe dlouze zadívali. Aniž by cokoliv řekli, vrhli se na sebe a začali se vášnivě líbat. Patricia mu nakonec skočila do náruče a omotala mu nohy kolem pasu, Max neváhal a odnesl ji do koupelny, kde za sebou práskli dveřmi. Poté ji znovu postavil na zem a Paty ho začala svlékat. Stále se vášnivě líbali, a i když ještě na sobě nějaké oblečení měli, skončili pod proudem vody ve sprše a nakonec se spolu vášnivě pomilovali.
Když se Patricia vrátila zpátky do reality, všimla si, že kousek od ní stojí Anastasia, která si také potřebovala zajít na toalety. Patricii ihned poznala a viděla, že je dost zamyšlená. Paty sebou leknutím trhla, otočila se, a aniž by cokoliv řekla, rychle vyběhla z toalet na chodbu a z ní rovnou k východu.

Valerie seděla u stolu a nervózně žmoulala papírek, který jí Julian dal. „Ale co mu vlastně mám napsat? Proč mi to číslo dal? Chtěl by se sejít nebo ne? Ach jo.“ Dumala nahlas Valerie. Nakonec vzala mobil a napsala mu SMS, kterou ještě několikrát změnila. Nakonec mu ale jednu přece jen poslala:

– Ahoj, Juliane, tady Valerie. Díky za číslo. Doufám, že ti práce dnes rychle utekla. Kdyby něco, tady máš kontakt i na mě. 😉 V.

Na mobilu jí přišlo, že SMS byla doručená a Valerie se pousmála. I když odpověď nečekala, nedokázala přestat hypnotizovat mobil, až jí opravdu za pár minut přišla odpověď.

– Ahoj, Val, díky za zprávu. Zítra ti zavolám. Rád bych tě ještě viděl. Měj se. Dobrou nic. J.

Valerie se musela znovu usmát, Julian se jí na první pohled zalíbil a hned ji napadlo, že by tohle mohla být její šance, na kterou tak dlouho čekala.

Paty vyšla z baru a šla po ulici směrem k metru, byla celá nervózní, když po chvíli na ni někdo zavolal. „Patricie!“ Paty si v první moment myslela, že je to Max. Když se otočila, zjistila, že to ale není on, k jejímu překvapení to byl totiž Pedro. Během několika rychlých kroků byl u ní a tvářil se rozzlobeně. „Tak ty se necháš hezky zvát na drinky a pak si jen tak odejdeš! Co si o sobě myslíš, ty náno!?“ Vyjel po ni Pedro a Paty nevěděla, co na to říct. Pedro jí ale ani nedal příležitost. „Tak já se tam s tebou jako pitomec zahazuju, utrácím za tebe prachy a ty pak takhle, tak to teda ne holčičko, tohle mi žádná dělat nebude!“ Surově ji chytil za ruku a táhl ji do temné uličky, poblíž které stáli.
„Hned mě pusť!“ Křičela po něm Patricia, snažila se mu vytrhnout a praštila ho druhou rukou, jenže ihned pocítila ostrou bolest, protože to byla její zraněná ruce. Pedro se jen zasmál, a když zašli za jeden z kontejneru, tak Patricii žduchl ke zdi. Ta chtěla ihned utéct, jenže Pedro jí to nedovolil, chytil ji pod krkem a začal ji násilím líbat. Paty se bránila a nakonec ho škrábla do tváře, takže musel přestat.
„Pomóc! Prosím!“ Vykřikla Paty hned, jak mohla. Pedro se na ni rozzlobeně podíval a dal ji takovou facku, že druhou ránu schytala přímo o zeď a v bezvědomí se skácela k zemi. Pedro se jen usmál. Vzal Paty za ruce s trochu ji poodtáhl od zdi na nějaké kusy rozložených krabic, které leželi kousek od popelnice.
„Dobře ti tak, ty couro! Mohlo to být po dobrém.“ Úlisně se usmál a začal si rozepínat pásek u kalhot.