Hoy con (epizodní postavy)…

• Eliana Lopez como Anastasia
• José Julián Gaviria como Julian
• Jonathan Montenegro como Pedro

###
Pedro se sehnul k Patricii, jednou rukou ji začal hladit po noze a pomalu mířil výš a začal ji vyhrnovat sukni, kterou na sobě měla. Patricia se začala pomalu probírat a když jí došlo, kde je a co se děje, chtěla začít znovu křičet. Ozval se ale jen krátký tlumený výkřik, protože jí Pedro jednou rukou hned zacpal pusu a druhou ji chytil pod krkem.
„No hele taky jsem si to nepředstavoval zrovna takhle, ale když už to musí být! Tak buď tak hodná a přestaň mě srát!“ Držel Paty pod krkem tak silně, že se Paty začala dusit, snažila se bránit, ale vůbec jí to nešlo. Měla vyděšený výraz a z očí ji vyhrkli slzy. Paty už málem ztratila znovu vědomí, když se v uličce ozvali kroky, jak k nim někdo běží. Pedro se vylekal a Patricii pustil, v ten moment co to udělal, do něj někdo prudce narazil a oba skončili o kus dál na zemi, kde se do sebe pustili. Paty byla pořád dost mimo, nedokázala se soustředit na to, co se kolem děje.
„Hej hej, jsi v pohodě!?“ Ozval se ženský hlas.
Někdo se nad ní skláněl a Paty se jen chabě začala bránit. „Ne, prosím!“ Sípala.
„Neboj se, já ti nic neudělám!“ Byla to Anastasia. „Jak ti je?“ Paty ale nedokázala odpovědět.
Kousek od nich se pral Max s Pedrem. Max mu dával pořádnou nakládačku. „Ty zmrde, co si o sobě sakra myslíš!? Cos jí to chtěl udělat!?“ Křičel po něm Max nepříčetně a dal mu znovu pěstí. Ještě chvíli se prali, než ho Pedro zbývající silou odstrčil a dal se na útěk. Max se hned vydal za ním, ale Anastasia na něj zavolala, aby se vrátil.
„Maxi! Patricia je úplně mimo! Nech toho hajzla běžet!“ Max ještě chvíli váhal, ale nakonec zastavil.
„Sakra!“ Rozčiloval se, nejradši by byl, kdyby ten chlap skončil rovnou v base. Otočil se a běžel zpátky k Patricii a Anastasii. Když viděl Paty, hned si vedle ní klepl a vypadal vyděšeně.“Lásko, co je s tebou?“ Zeptal se ji rozklepaným hlasem a ani si neuvědomil, jak vlastně Patricii oslovil. Odhrnul ji vlasy z tváře a všiml si, že krvácí na hlavě.
„Musíme ji vzít do nemocnice!“ Zvolala Anastasia. Max vzal Patricii do náruče a rychle vyšli z uličky. U klubu zrovna zastavil taxík, ze kterého někdo vystoupil a Anastasia hned běžela za ním, aby na ně počkal. Anastasia si sedla dopředu a Max vzal Patricii dozadu.
„Do nemocnice a rychle!“ Pronesla Anastasia a dívala se na Paty a Maxe, ten ji hladil a utěšoval. Paty byla pořád mimo, ale když zase trochu přišla k sobě, tak se rozvzlykala.
„Neboj se, to bude dobrý.“ Max ji hladil a Paty mu v podstatě ležela v náručí. Když přijeli do nemocnice, tak ji vzal Max znovu do náručí a odnesl ji dovnitř, kde si ji hned převzali a odvezli na kontrolu. Max nervózně chodil po chodbě a čekal, co se bude dít. Anastasia k němu přišla.
„Promiň Maxi, je mi to hrozně blbý teď tě tady tak nechat. Ale Susana mi neustále volá, musím se s ní sejít…“
„Jasně, já to chápu.“ Kývl na souhlas Max. „Ještě jednou ti děkuju! Ne jen za tohle, ale i za to že jsi mi o Patricii vůbec řekla, kdybyste se nepotkaly a ona jen tak odešla…“ Ani větu nedokončil a znovu dostal vztek.
„V rámci možností to dobře dopadlo! Dej mi pak prosím vědět jak ji je, ano? Však číslo na mě máš.“ Pousmála se Anastasia.
„Dobře, díky.“
„Drž se! A neboj se, bude v pořádku, určitě!“ Max Anastasii objal, ona ho políbila na tvář a odešla. Max si sedl na židli a čekal, až mu někdo řekne, jak je na tom Patricia.

Benjamin ležel vedle spící Any Bredny a sledoval ji. Stále se mu v hlavě vraceli vzpomínky na záběry z její svatby a tvářil se při tom naštvaně. „Musím zjistit, proč jsi mi lhala. Musím zjistit, proč tohle všechno děláš. Chci vědět, co jsi skutečně zač.“ Pomysl si. Nakonec se k ní přitulil a pokusil se usnout.

Když po nějaké době vyšel doktor, Max šel hned k němu.
„Jak jí je, pane doktore?“ Zeptal se Max.
„Bude v pořádku, dostala pořádnou ránu do hlavy, ale otřes mozku to naštěstí není. V kombinaci s alkoholem to není ideální, pro jistotu si ji tady necháme do rána.“
„Mohl bych jí vidět?“
„Ano, ale opravdu jen na chvíli.“ Doktor Maxe zavedl k pokoji kde Patricia ležela. Max pomalu vešel dovnitř, Paty měla zavřené oči a vypadala, že spí. Měla obvázanou hlavu a čerstvý obvaz měla i na ruce. Na krku i na tváři se ji začali vybarvovat modřiny. Když ji Max takhle viděl, bylo mu hrozně. Max ji něžně pohladil a Paty sebou trhla a otevřela oči. Max se na ni smutně díval.
„Promiň.“ Řekl tiše a radši se jí už znovu nedotkl. Paty se na něj ale jen dívala, neřekla jediné slovo. Max chtěl něco říct, ale v tu chvíli se mu zdálo vhodnější mlčet. Jen se na sebe dívali, Paty měla čím dál déle zavřené oči, až po chvíli už je znovu neotevřela a vypadala, že opravdu usnula. Max ji chtěl znovu pohladit, měl hroznou chuť ji políbit, ale nakonec to udělal. Vhledem k tomu co se stalo, se mu to nezdálo vhodné. Do místnosti nakoukla sestra s tím, že by měl Max jít. On jen kývl, naposledy se podíval na Paty a nakonec odešel, i když se mu od ní vůbec nechtělo.

Druhý den ráno jel Maxmiliano do nemocnice, aby zjistil jak na tom Paty je. Sotva ale vystoupil z auta, viděl ji, jak nastupuje do taxíků. „Patricie!“ Zavolal na ni, ale marně. Taxi se rozjelo pryč. Max rychle nastoupil do auta a vydal se za nimi. Taxikář odvezl Patricii domů, zrovna když odemykala hlavní vchod, tak tam přijel i Max, vystoupil a znovu na Patricii volal. Tentokrát ho Paty slyšela, ale i tak rychle zapadla v domě. Max přiběhl ke vchodu, ale bylo zamčeno. Zkusil zazvonit na nějaké zvonky, ale nikdo se neozval. Až nějaká mladá žena se psem otevřela hlavní vchod a vyšla, Max neváhal ani minutu a vběhl dovnitř. Poté vyběhl schody až do patra, kde byl byt Patricie a ihned začal na dveře klepat. „Patricie, prosím otevři. Potřebuju s tebou mluvit.“ Volal na ni udýchaně přes dveře. Zkoušel to několik minut, ale Paty vůbec nereagovala. Aniž by to tušil, byla celou dobu opřená o dveře a ani se nehnula. Max už to chtěl vzdát, když mu nakonec dveře otevřela.
„Tak co chceš?“ Zeptala se ho a tvářila se chladně. Max vypadal, že by ji nejradši objal, její výraz mu to ale nedovolil.
„No co myslíš? Chtěl bych vědět jak ti je?“
„Je mi fajn. Stačí? Můžeš zase jít.“ Řekla Paty s klidem. Max byl její reakcí rozhozený.
„A to je všechno? Zase se budeš tvářit jako by o nic nešlo!?“
„A co bys chtěl slyšet? Že mi fajn není?“
„Chtěl bych, aby sis aspoň jednou přestala hrát na to, že jsi strašně nad věcí a nic tě nerozhodí! Uvědomuješ si, co se včera málem stalo!?“ Vyjel po ni Max. Paty na to, ale nic neřekla. „Nebo jsi to snad takhle chtěla, hm!? Je to nějaká tvoje záliba, kterou jsem ti překazil? Toužíš po tom, aby tě nějaký chlap znásilnil v tmavé uličce u popelnic!? Nebo aby tě tam rovnou zabil!?“ Byl Max úplně bez sebe.
„No nebylo by to poprvé!“ Vyštěkla po něm Patricie.
Max se zarazil. „Co tím chceš říct?“
„Ale nic! Beztak je to tvoje vinna!“
Max na ni šokovaně zíral. „Cože!? Jak moje vina?“
„To kvůli tobě se mi tohle všechno děje, nebýt tebe neměla bych zraněnou ruku a dokázala bych se tomu idiotovi ubránit i sama!“
Max byl v šoku a jen kroutil hlavou. „To snad nemyslíš vážně!“
„Myslím, jsi to nejhorší co mě v životě potkalo a nechci tě už nikdy vidět! Nenávidím tě!“
Maxovi se zalesklo v očích, ale jeho šokovaný a smutný výraz brzy nahradil naštvaný. „Jak chceš!“ Řekl ji vážně a odešel pryč. Patricia práskla dveřmi, opřela se o ně a vypadala, že nemá daleko k pláči. Když Max vyběhl z domu, šel ke svému autu, otevřel zadní dveře, kde měl pro Patricii květiny, na které při tom všem úplně zapomněl, vzal je, hodil je o zem, nastoupil do auta a odjel.

Ana Brenda se probudila, když uslyšela, jak se otevřeli dveře v pokoji, posadila se na posteli a uviděla Benjamina, jak ji nese talíř se snídaní přímo do postele.
„Dobré ráno, lásko.“ Usmíval se Ben, sedl si k ní a Ana Brenda ho políbila.
„To je ale překvapení!“ Usmála se na něj a pohladila ho po tváři.
„Chtěl jsem ti vynahradit to minulé ráno, když jsem tady nebyl. Měl jsem nějaké problémy v práci a neměl jsem je tahat sem. Nezlob se…“ Řekl Ben.
„Nic se neděje!“ Usmála se Ana Brenda.
„Tak dobrou chuť.“ Usmál se na ní a Ana se pustila do snídaně. Oba si ten moment užívali, Ben ji občas i krmil a oba se tomu smáli. V ten moment bylo vše dokonalé, do té doby, než si Ana všimla kolik je hodin.
„Ach miláčku, moc mě to mrzí. Dnes budu muset odjet ještě o chvíli dřív.“ Políbila Bena, vstala z postele a zamířila do šatny, kde se začala převlékat. Ben k ní po chvíli přišel.
„Ještě než odjedeš, tak pro tebe něco mám.“ Ana se právě dívala do zrcadla a Ben ji dal na krk želízek a zapnul jí ho. Ana si ho překvapeně prohlížela a nakonec se k Benovi otočila.
„Je nádherný, děkuju!“ Ben ji chytil do náruče a oba se políbili.

Valerii ráno probudila SMS. Rozespale se na ni podívala, a když zjistila, že je od Juliana usmála se.

– Ahoj Valerie, omlouvám se, ale musím teď na pár dní mimo NY. Hned jak budu zpět, tak bych se s tebou ale rád sešel. Jen aby sis nemyslela, že jsem na tebe zapomněl. 😉

Hned mu na ni odepsala.

– Budu se těšit. V.

Znovu si lehla do postele a zasnila se o tom, jak asi bude jejich schůzka vypadat.

Ana Brenda se rozloučila s Benjaminem a odjela zpátky ke svému manželovi. Po cestě mu volala ze svého auta.
„Ahoj lásko!“ Ozval se Marcelo.
„Ahoj miláčku, jen jsem ti chtěla říct, že tak za dvě hodiny budu doma. Co kdybys dnes odešel z práce dřív a počkal na mě doma?“
„Stalo se něco?“ Zeptal se Marcelo překvapeně.
„Vlastně stalo. Přemýšlela jsem o tom, co jsi mi říkal a jsem pro. Chci s tebou mít dítě!“

Patricia stála pod proudem sprchy, měla zavřené oči, a i když nechtěla, hlavou se jí hodila spousta myšlenek. Vzpomínky na Maxe se mísili se vzpomínkami na jiné muže z jejího života, na to co se stalo předešlou noc a nakonec i na hádku s Maxem, která proběhla před malou chvílí. Celou dobu se tvářila vážně, až když si Paty vzpomněla na moment, kdy ji Max držel v náruči v taxíku, kterým ji vezli do nemocnice. Jak ji hladil a jak se o ni bál. Chvíli na to zase moment, kdy Max naštvaně odchází od jejího bytu. V tu chvíli se to v ní zlobilo, schovala si obličej do dlaní a naplno se rozplakala. Poprvé po velmi dlouhé době.

Ana Brenda přijela domů, ještě se trochu upravila a šla k vchodovým dveřím, začala znovu volat Marcelovi, ten ji ale otevřel dveře a usmíval se na ni. Ana Brenda se na něj svůdně usmála, položila telefon a skoro okamžitě se na sebe s Marcelem vrhli, začal se vášnivě líbat a svlékat cestou do jejich ložnice. Zastavili se v půli cesty a Marcelo Anu líbal na krk a začal ji rozvazovat její top.

Benjamin stál v hale a upíjel sklenici s whiskey. Díval se z okna a najednou ho napadlo, že už je nejspíš Ana Brenda u své rodiny. Neudržel se a mrštil sklenicí o zem. Ana Brenda a Marcelo se spolu mezitím vášnivě milovali v jejich ložnici.

Benjamin vešel do šatny, kde ještě ráno byl s Brendou. Rukou projížděl její oblečení, až narazil na halenku, kterou Brenda měla předešlí den. Vzal ji a byla z ní ještě cítit její vůně, chvíli vypadal zasněně, ale nakonec se zatvářil nenávistně. Sebral několik kousků jejího oblečení a vrátil se s nimi do haly.

„Tolik tě miluju.“ Vzdychla Ana Brenda zamilovaně.
„A já tebe.“ Odvětil Marcelo a znovu se začali vášnivě líbat.

„Jsi jen prolhaná mrcha!“ Benjamin vztekle házel Brendino oblečení do krbu a tvářil se při tom naštvaně. „Ale ty mi za to zaplatíš! Přísahám, že ano!“

Později ze školy přijeli i Luis a Anita, byli oba moc rádi, že je Ana Brenda zase zpátky.
„Co kdybych šel uvařit něco dobrého?“ Zeptal se Marcelo s úsměvem.
„Já jsem pro.“ Usmála se Ana a objala ho, když se na sebe znovu podívali, tak Marcelovi padl do oka řetízek, co měla Ana na krku.
„Ten je hezký. Je nový? Dřív jsem si ho asi nevšiml.“ Ana se na chvíli zatvářila provinile, nakonec si ho odepnula a pověsila ho na krk Marcelovi a políbila ho na tvář.
„Není nový, mám ho už dlouho. Ale klidně ti ho na chvíli půjčím!“ Marcelo se tomu zasmál a políbil Anu. Té se v tu chvíli nesmírně ulevilo.

O tři týdny později

Patricii zazvonil telefon, ona ho okamžitě zvedla, ale když zjistila, že je to klient, trochu posmutněla. Nakonec vyřídila, co bylo potřeba, a hovor ukončila. Valerie ji při tom celou dobu sledovala od dveří její pracovny.
„Jestli si myslíš, že ti po tom co jsi mu řekla, zavolá, tak se holka šeredně pleteš.“ Kroutila Valerie hlavou.
„Nevím, kam tím míříš.“ Zamračila se Valerie.
„Ale víš to a moc dobře! Nemysli si, že jsem slepá, moc dobře jsem si všimla, jak za každým telefonátem čekáš někoho jiného, jak čekáš, že se ti zase nějak připlete do života. Že znovu něco pošle do firmy, nebo že ho potkáš někde v klubu nebo u tvých dveří!“
„Tak to ale vůbec není!“ Bránila se Patricie.
„Hele jestli chceš lhát mě a všem kolem, prosím. Ale aspoň nelži sama sobě! Max ti chybí a ty jeho nečekané vpády do tvého život jakbysmet! Jenže posledně jsi to opravdu přehnala.“ Zamračila se Valerie. „Tomu chlapovi jsi měla skočit kolem krku a stokrát mu poděkovat, ne po něm řvát že je to jeho vina!“
„Skončila jsi?“
„Ty moc dobře víš, že mám pravdu.“ Řekla Valerie a odešla zpět ke své práci. Patricie ale věděla, že má Valerie vlastně pravdu a to ji žralo ještě víc.

Lola přijela do školy, na kterou chodila Carmen, její třídní si ji zavolala do školy.
„Slečno Diazova, je mi to opravdu moc líto, ale Carmen posledních několik dní nechodí na některé hodiny. Jde především o odpolední vyučování. Víte o tom něco?“ Zeptala se jí Carmenina učitelka. Lola byla v šoku.
„Vůbec jsem o tom nevěděla.“ Kroutila Lola hlavou.
„Vaše sestra se před časem zmínila, že nejste moc často doma kvůli tomu, že máte dvě práce. Je to tak?“
„Ano to je…“ Přiznala Lola. „Ale dělám to hlavně pro dobro Carmen! Chci, aby mohla nastoupit na vysokou i bez všelijakých půjček a podobně.“
„Rozumím. Přesto by možná pro vaši sestru bylo nejlepší, abyste byla více doma, než aby byla neustále sama. Na vysokou totiž půjde dost těžko, jestli nedokončí ani střední.“ Vytkla učitelka Lola a ta se zatvářila provinile.
„S Carmen si o tom promluvím a už se to nebude opakovat, slibuji!“ Prohlásila Lola.

Max se právě loučil s jedním ze svých klientů, když odešel tak se ve dveřích objevila recepční Lupe.
„Pane Moreiro, někdo za vámi přišel.“
„A kdo?“
„Nějaká žena, říká, že si s vámi psala maily, ale nechce mi říct své jméno. Prý že budete vědět.“ Maxe vůbec nenapadlo, o koho by mohlo jít, ale i tak byl zvědavý.
„No dobře, tak ať jde dál.“
„Dobře.“ Kývla Lupe na souhlas a odešla. Max šel ke svému stolu a posadil se. Vzhlédl ve chvíli, kdy se znovu otevřeli dveře a do nich vešla žena, kterou by ani ve snu nečekal.
„Ty?“ Zeptal se ji její oblíbenou otázkou a zamračil se na ni.
„Ano já.“ Souhlasila Patricie. „Přišla jsem ti něco navrhnout.“