Hoy con (epizodní postavy)…

• José Julián Gaviria como Julian
• Graziella Mazzone como Laura

###
Druhý den ráno. „Tak jaký je to pocit?“ Zeptal se Octavio Alejandra, se kterým seděli v nahrávacím studiu. Právě jim do studia přišla první várka alb. Alejo držel v rukou své první CD a nedokázal skrýt nadšení i dojetí.
„Parádní!“ Zasmál se. „Je to neuvěřitelné, vždycky jsem o tomhle snil, ale nikdy mě nenapadlo, že se to nakonec stane.“
„Jak jsem říkal, jde to hezky podle plánu. Uběhl měsíc a album je tady. Za čtyři týdny se objeví na pultech obchodů a začne ti koncertní šňůra. Dej si dohromady všechny potřebné věci, potom totiž budeš v jednom kole! Ne jen koncerty a další autogramiády, ale čekají tě i rozhovory v rádiu, vystoupení v televizi. Bude to velký!“ Octavio si už představoval, kolik to všechno vynese. „Navíc tvůj první koncert v New Yorku je absolutně vyprodaný, dokonce i všechny VIP lístky.“ Radoval se Octavio.
„VIP lístky?“ Zarazil se Alejandro.
„Vždyť jsem ti to říkal, speciální setkání s fanoušky, kdy se jim podepíšeš, podáte si ruce a takové ty srandy kolem.“
„Ale vždyť jsem ti říkal, že si nepřeju, aby fanoušci za tohle museli platit!“ Zlobil se Alejo.
„Ale jak vidíš, problém s tím nemají.“ Pokrčil Octavio rameny, jako by o nic nešlo. „Na všechny by se stejně nedostalo, tak vyjde aspoň na ty, co si byli ochotni zaplatit.“ Alejandro chtěl něco říct, ale Octaviovi začal zvonit mobil. Zvedl ruku, aby Alejo ani nezačínal a hovor přijal. „Domingezi, s tebou jsem chtěl něco probrat!“ Ozval se do mobilu a šel do vedlejší místnosti. Alejo jen nesouhlasně kroutil hlavou, vůbec se mu nelíbilo, že si Ostavio stále jede podle sebe i přes jeho nesouhlas.

Paty přišla do agentury a nevypadala vůbec dobře. Jen mávla na Valerii a zaplula do své pracovny. Val hned vstala a šla za ní.
„Bože, Paty. Co se ti stalo? Jsi nějaká zelená!“ Zhrozila se Valerie.
„Je mi nějak blbě.“ Chytila se Patricia za břicho. „To bude asi z té mojí pozdní noční svačiny.“ Zašklebila se.
„Cože? Jaké svačiny?“
„V noci, asi ve tři jsem si objednala fakt obří pizzu. Asi mi to nějak nesedlo.“ V tom se jí udělalo znovu špatně, dala si ruku před pusu a odběhla do koupelny, kde se nějakou dobu zdržela. Když nakonec znovu vyšla, vypadala, že je jí už mnohem líp.
„Tak pizza jo? A nejsi ty náhodou těhotná?“ Zeptala se ji Valerie, která stála u dveří. Paty se na ni vyjeveně podívala.

Carmen se ve škole bavila se svojí spolužačkou o Alejandrovi. Obě listovaly časopisem, ve kterém bylo info o jeho plánovaném turné.
„A první koncert bude přímo tady ve městě, to je super! Už se nemůžu dočkat.“ Radovala se Karina. „Lísky byly skoro hned pryč!“
„Cože? Oni už nejsou lístky?“ Zděsila se Carmen.
„Neříkej mi, že nemáš lístek!“ Smála se Karina.
„Nemám! Doufala jsem, že vydrží, než dostanu nějaké peníze z brigády. Zatraceně.“
„Holka, vždyť bylo jasné, že ty lísky budou hodně rychle fuč, neměla jsi na nic čekat!“
„Já vím, ale prostě jsem na ten lístek dřív neměla.“ Přiznala Carmen smutně.
„Copak ty nedostáváš kapesné?“ Zarazila se Karina.
„Vždyť víš, že moje ségra šetří každou korunu.“
„Tak to je teda smutný. Ani se ti nedivím, že jsi musela začít makat.“ Pokroutila hlavou. „To budeš asi muset zajít za Alejem a poprosit ho, aby tě tam pustil jen tak. Jako takovou charitu.“ Zasmála se Karina, sebrala časopis ze stolu a odešla. Carmen zesmutněla.

„Bože, Val zbláznila ses!? Jak tě to vůbec napadlo? Samozřejmě že ne.“ Kroutila Patricia hlavou a šla zpět do své pracovny.
„No ranní nevolnost, plus to že nejsi zrovna abstinent, co se sexu týče. Z toho mi vychází jediné.“
Paty vyvrátila oči v sloup. „Ty nějak moc koukáš na telenovely, ne? Tak abys věděla, tak beru prášky a už zatraceně dlouho.“
„Ale ty přesto nejsou úplně stoprocentní. Víš, že se to může stát i tak?“
„Kondomy znám taky.“ Mručela Patricie otráveně.
„Ano? Vždycky?“
„Jo vždycky… no… skoro vždycky! Ale to nemění nic na tom, že těhotná nejsem.“ Rozhodila podrážděně rukama.
„Hmmm, ale kdyby ano. Je mi jasné, kdo by byl otec! To by bylo, kdyby se ti narodil malej Maxík, to by ses toho velkého už nezbavila.“ Zasmála se Val.
„Cože? Ty jsi těhotná?“ Ozval se za nimi Max, který právě přišel za Patricii. Slyšel jen poslední větu a měl dost šokovaný výraz. Patricia znovu vyvrátila oči v sloup a Valerie si dala ruku před pusu, aby nebylo vidět, že nedokáže zabránit úsměvu na tváři.

Ana Brenda vyšla z domu, nastoupila do auta a odjela na nákup. Ani si nevšimla, že ji z druhé strany silnice sleduje detektiv schovaný v autě. Detektiv, kterého najal Benjamin a který mu už nějakou dobu posílá informace o tom, co, kde a s kým Ana dělá. Součástí jeho reportu byli samozřejmě také fotografie. Detektiv informoval Bena o tom, že Ana se stará o nemocného manžela a děti, se kterými byla minulý den u doktora. Ben si právě na mobilu prohlížel aktuální fotky a mračil se při tom.

„Necháš nás o samotě?“ Zeptala se Patricie a dívala se při tom na Valerii.
„Jistě.“ Kývla hlavou a stále se uculovala. S Maxem se vyměnili ve dveřích a ten za sebou zavřel dveře a stále vypadal dost v šoku.
„Tak ještě než začneš vyvádět, tak ne – nejsem těhotná!“ Řekla Patricia, než se vůbec Max stačil odhodlat k další větě.
„Tak co to mělo znamenat?“ Nechápal Max.
Paty si povzdechla, neměla nejmenší chuť něco vysvětlovat. „Prostě mi nebylo dobře, Valerie si toho všimla a hned z toho vyvodila, že jsem v tom. Zrovna mi tady dávala přednášku o antikoncepci. Konec příběhu.“
„No…“ Max si rukou vjel nervózně do vlasů. „Je pravda, že tu jsem s tebou trochu opomenul. Ale normálně se mi to nestává! Jenže když…“
Paty ho zastavila. „Hele nemusíš mi to vysvětlovat, byla jsem u toho. A stejně… Beru prášky. Takže si fakt nemusíš dělat starosti. A jestli tě to uklidní, na další možnosti taky myslím, takže jsem tě nenakazila žádnou nemocí, jestli se obáváš tohohle!“
„No to jsem rád, že mám najednou tolik informací. Asi.“ Max se pořád tvářil dost rozpačitě.
„Každopádně… co tady děláš?“ Změnila Paty téma, vstala od stolu a šla k Maxovi. „Už sis rozmyslel, tu moji nabídku?“ Pousmála se. „Slibuju, že už tě takovéhle překvapení o těhotenství čekat nebude.“ Zašklebila se při té představě. Max vypadal, že je pořád trochu v šoku z toho, že by Paty měla být těhotná.
„No… vlastně ano. Ale měl bych taky nějaké podmínky.“ Prohodil nakonec. „Ale nechci to řešit tady. Co kdybychom se dnes sešli u mě?“ Navrhnul ji a podal ji lístek s jeho adresou. Paty si ho vzala a všimla si, že je tam na Maxe i telefonní číslo.
„Tak dobře.“
„V sedm?“
„Fajn.“
„Tak jo…“ Max se na Paty dívala a vypadal, že by ji chtěl políbit. Nakonec ji ale místo toho vzal za ruku a políbil ji na hřbet ruky. Paty chtěla něco říct a náležitě to okomentovat, ale Max promluvil dřív. „Budu se těšit.“ Usmál se na ni, otočil se a odešel. V hale se ještě setkal se zvědavým pohledem Valerie, jen na ni pokývnul a odešel. Paty vyšla z kanceláře a tvářila si vítězně. Poťukávala si lístkem od Maxe a sledovala ho, jak odchází.
„Co se dělo?“ Byla Valerie zvědavá.
„Nic. Mám ho přesně tam, kde jsem chtěla!“ Usmála se Patricie a znovu zapadla do pracovny.

Lola přišla ze své směny v práci a všimla si, že Carmen není doma. Ani ráno ji nezastihla a začínala si myslet, že se jí její sestra vyhýbá, aby ji nemusela vysvětlit věci kolem školy a její brigády. Seděla zamyšleně v kuchyni, už se chystala, že ji zavolá, když uslyšela odemykání zámku, vstala a hned šla ke dveřím. „No konečně jsi tady, už jsem se o tebe začínala bát!“ Pak si všimla, jak se Carmen tváří. „Co se stalo?“
„Nic.“ Odvětila Carlem tiše a šla do svého pokoje. Lola ji ale zastavila.
„Jaké pak nic, vždyť vidím, jak se tváříš! Musíme si spolu promluvit.“
„Ale já na to teď vážně nemám náladu!“
„Tak nemáš náladu, no to je krása. Víš moc dobře, že s tebou chci probrat, co se stalo a ty se mi vyhýbáš.“ Tvářila se Lola vážně, ale Carmen ji na to nic neřekla. „Tak kdy se ti to bude hodit, až s tebou nebude cloumat tvoje pubertální nálada?“
„To není žádná pubertální nálada!“ Vykřikla Carmen.
„Nekřič na mě, mladá dámo.“
„A ty se mnou nemluv, jako bys byla moje máma!“ Carmen vyhrkly slzy a Lola byla zaskočená. „Všechno je špatně, ať udělám cokoliv tak tobě se to nelíbí, a nezajímá tě, že mě mají ve škole všichni za socku! Ani blbej lístek na koncert nemám, a když ti chci pomoct, tak se ti to taky nelíbí, tak já už prostě nevím. Všechno je na houby!“ Carmen se rozbrečela a utekla do pokoje, kde se zamkla. Lola v tu chvíli nevěděla, co má vlastně dělat.

Valerie si psala zprávy s Julianem, jako skoro každý den už několik posledních dní. Už se měli dvakrát sejít, ale Julian to vždy na poslední chvíli zrušil. Valerie z toho měla smíšené pocity, ale nechtěla to jen tak vzdát, protože se jí Julian líbil.

– Ahoj Juliane. Tak kdy už se konečně uvidíme, hm?
– Ahoj Val. Už si o mně musíš myslet, že jsem úplný pitomec… Nějak mi to nevychází. Promiň. Ještě ti dám vědět…
– Všimla jsem si. Ale kdyby ses prostě sejít nechtěl, tak to pochopím. Jen mi to prosím řekni narovinu.
– Ale to víš, že chci, příště už to určitě vyjde. Slibuju!

Julian odeslal SMS, když uslyšel kroky z vedlejšího pokoje. „S kým si to píšeš miláčku?“ Zeptala se ho dívka, který vešla do kuchyně. Julian vstal od stolu a schoval mobil do kapsy.
„Ale jen jsem si prohazoval směnu s kamarádem v práci.“ Usmál se na ni a políbil ji. „Jak ti je?“ Zeptal se jí a pohladil ji po jejím těhotenském břiše.
„Už je to lepší. Ale jsem pořád hrozně unavená.“ Stěžovala si.
„Neboj se, to se brzy srovná. Uvidíš.“ Usmál se na ni Julian.
„Spíš to bude ještě horší, za měsíc budu rodit a pak budu zase v jednom kole, co se miminka týče.“ Poznamenala Laura.
„Já ti přece budu pomáhat.“ Usmál se Julian.
„Já vím, že ano. Díky.“ Usmála se Laura a objala ho.

„Díky, Roso.“ Usmála se Ana Brenda na Rosu, jejich paní na výpomoc. Která Aně pomáhala s dětmi nebo s prací v domě, podle toho co bylo potřeba. Právě spolu sklízely nádobí ze stolu, když všichni společně dovečeřeli. Marcelo si šel po večeři znovu lehnout a Rosa šla s Luisem do jeho pokoje. Anita byla jediná, komu bylo velmi rychle znovu lépe. Přiběhla do kuchyně za Anou a dožadovala se pohádky.
„Broučku, já mám ještě nějakou práci.“
„Ale mami mami, aspoň nějako krátkou ano?“ Žadonila Anita.
„Dobře.“ Souhlasila Ana nakonec. „Ale teď běž hezky do postele, za chvíli přijdu.“ Anita jen kývla na souhlas a vydala se zpátky do svého pokoje, když se u dveří ozval zvonek, Anita stála kousek od nich, neváhala ani chvíli a otevřela je. Stál za nimi pro ni neznámý muž. Když si Ana Brenda všimla, že se Anita u dveří s někým baví, hned běžela k ní. „Anito, co jsme si říkaly o otvírání dveří!?“ Kárala ji už z dálky. „Víš, že tohle dělat nesmíš!“ Dokončila větu, když k Anitě přišla a teprve poté se podívala, kdo je za dveřmi. V tu chvíli zbledla jako stěna.
„Be… Benjamine!?“ Vykoktala ze sebe Ana Brenda a neměla daleko k mdlobám.

Přesně v sedm se ozval zvonek u Maxmilianova bytu. Max pro něj a Patricii připravil večeři. Šel otevřít dveře, a když Patricii viděl, na chvíli ztratil řeč. Paty na sobě měla rudé šaty, vlasy spletené do francouzského copu a měla také výraznou rudou stěnku. Když viděla Maxův výraz, usmála se a vešla dovnitř. Max zavřel dveře a šel za ní.
„Vypadáš božsky.“ Řekl nakonec.
„Děkuju.“ Usmála se Paty a položila si kabelku na sedačku, poté si všimla, že je prostřený stůl, otočila se na Maxe a trochu se mračila. „Říkala jsem ti, že s tebou znovu jíst nebudu.“ Pronesla.
„Říkala jsi, že se mnou nepůjdeš do restaurace.“ Namítl Max. „A tohle restaurace není. Ber to jako další obchodní večeři. Teď mám totiž něco na srdci já.“
Paty zakroutila nespokojeně hlavou. „Ale tohle je naposledy!“ Nakonec se spolu ale znovu najedli a Max stále odkládal hlavní téma hovoru.
„Takže?“ Zeptala se Patricia netrpělivě, když jim ještě dolil víno. Paty si vzala skleničku a začala chodit po pokoji a prohlížela si co je kolem. Max šel nakonec za ní a posadili se na pohovce.
„Dobře, teď už ti to povím.“ Začal Max. „Přemýšlel jsem o tvé nabídce a došla mi jedna věc.“
„A to?“
„Nemluvila jsi o citech.“
Paty pozvedla překvapeně obočí. „O citech?“
„Ano… co když jeden z nás bude chtít něco víc?“
Paty se zasmála. „A já jsem si myslela, že ty jsi v tomhle „oboru“ profík! Do naší dohody žádné city nepatří, to je přece jasné!“
„Věř mi, každá nakonec chtěla něco víc.“
„A ty mi věř, že mně se tohle nikdy nestalo a ani nestane.“
„A když ano?“
Paty si povzdechla. „Co vlastně chceš?“
„Jsem přesvědčený, že po několika týdnech sama budeš chtít, abychom spolu měli víc než sex.“
„Aha, ano?“ Zasmála se Paty. „A není to náhodou tak, že bys to tak chtěl ty?“
„Navrhni termín.“ Ignoroval Max její otázku.
„Jako jaký?“
„Naší dohody. Určitě bys to takhle nechtěla praktikovat navždy.“
„Máš pravdu, to rozhodně nechtěla.“ Paty se zamyslela. „Měsíc.“
„Dobře. Takže měsíc. Když se za ten měsíc absolutně nic nezmění, tak naše dohoda posledním dnem skončí a každý si půjde po svém. Ale když ne, když za ten měsíc získám tvoje city…“ Max se odmlčel. „Tak se mnou začneš mít skutečný vztah se vším všudy!“ Dodal nakonec s vážnou tváří.
Paty se na něj překvapeně podívala a pak se začala smát. „To si děláš legraci?“
„Ne, myslím to úplně vážně.“
„Víš, že se to nikdy nestane? Já se do tebe nezamiluju ani, kdyby ses na hlavu postavil!“
„V tom případě se nemáš čeho bát a vše skončí tak, jak ty chceš. Takže, jsme domluvení?“
Paty chvíli váhala, ale nakonec se usmála. „Dobře. Souhlasím. Ale hlavně nezapomeň, že na mě žádné cukrování neplatí, já chci jen jedno a není to láska, jde mi jen a pouze o sex!“
„Já vím…“ Max upil vína, nakonec vzal Patricii sklenici a obě je položil na skříňku u pohovky. Potom se podíval na Paty a přisunul se k ní blíž. „Když už jsme u toho…“ Zadíval se ji přímo do očí. „Měli bychom naši smlouvu zpečetit.“ Řekl chtivě a začal Patricii líbat, ta mu polibky ihned opětovala a Max ji začal svlékat šaty. Paty mu zajela rukama pod jeho košili a velmi se k sobě měli. Postupně se svlékli a nakonec se spolu na pohovce vášnivě pomilovali.