Hoy con (epizodní postavy)…

• Roberto Mesutti como Fernando
• Laura Chimaras como Barbara

###
„Ahoj Brendo.“ Usmíval se Benjamin a Ana stále nemohla uvěřit, že ho vidí.
„Co… co…“ Koktala Ana Brenda.
„Mami, to je tvůj kamarád z práce?“ Zeptala se Anita.
„Ano, já jsem maminčin kolega z práce.“ Vstoupil do toho Benjamin.
Ana se na chvíli vzpamatovala. „Broučku, jdi nahoru a já za tebou za chvíli přijdu.“ Řekla Anitě a ta odběhla po schodech do svého pokoje.
„Roztomilá holčička.“ Poznamenal Ben a podíval se na Anu. Ana vyšla na zápraží k Benovi a zavřela za sebou dveře.
„Bene, já ti to vysvětlím!“ Začala Ana šeptat sotva se za nimi zaklapli dveře.
„Nemusíš.“ Řekl Ben vážně. „Já už všechno vím!“
„Ale jak…“ Než vůbec stihla Ana reagovat, otevřeli se znovu hlavní dveře, za nimi stál Marcelo a tázavě se na oba díval.
„Je vše v pořádku, Ano?“ Zeptal se.
„Dobrý večer, pane Rincón. Omlouvám se, že jsem tady tak pozdě. Ale potřeboval jsem probrat něco pracovního.“ Začal Ben. „Já jsem Benjamin Moreira, pracuji s vaší ženou.“ Při slovech vaší ženou se musel Ben hodně přemáhat, nakonec si oba podali ruce.
„Marcelo Rincón.“ Představil se Marcelo.
„Bohužel je to docela naléhavé a nemohl jsem se Aně dovolat, takže se omlouvám, že jsem vám sem tak vpadl.“ Pokračoval Ben.
„To je v pořádku. Ale proč se bavíte venku, to nepozveš svého kolegu dovnitř?“ Zeptal se Marcelo.
„No já…“ Ana byla z celé situace značně nervózní, nikdy by ji ani nenapadlo, že se něco takového může stát.
„Nechtěl jsem rušit, vím, že všichni marodítě.“
Ana se konečně měla čeho chytit. „Ano, nechtěla jsem Bena zvát dovnitř kvůli… bacilům! A tak jsme to šli probrat ven.“
„Ale právě jsme řešili, že musíme zajet k nám na pobočku, potřebujeme si udělat jasno v nějakých zakázkách.“ Řekl vážně a Ana nevěděla, co na to říct.
Ana se střídavě dívala na Bena a Marcela. Marcelo nakonec prolomil ticho, které nastalo. „Tak já to tady chvíli zvládnu, uložím děti a ty si zatím běž vyřídit, co potřebuješ.“ Usmál se na Anu.
„Tak dobře.“ Řekla nakonec Ana a podívala se na Bena.
„Tak snad to rychle vyřešíte.“ Kývl Marcelo. „Těšilo mě.“ Řekl Benjovi.
„I mě.“ Odvětil Benjamin. „Takže můžeme?“ Zeptal se Any, ta jen kývla na souhlas a oba se vydali k Benovu autu. Marcelo je sledoval, dokud neodjeli. Ana byla značně nervózní.

Patricie se znovu oblékala a Max ji sledoval z pohovky. „Vážně chceš jen tak odejít?“ Zeptal se jí po chvíli.
„Myslím, že jsme si tohle už vyjasnili.“ Paty si rozpustila vlasy, její účes byl po jejich vášnivém milování dost rozcuchaný. „Kde máš koupelnu?“ Max vstal z pohovky, i když byl předtím trochu zakrytý dekou, tak ji tam nechal a zavedl ji ke koupelně. „Stačilo by mi to i slovně nepotřebuju doprovod!“ Pronesla s úšklebkem Patricie, vešla do koupelny a u zrcadla si prohrábla vlasy rukou a nakonec si začala upravovat make-up. Max ji celou dobu sledoval a Paty to docela znervózňovalo, i když dělala, že ji to vůbec nevadí. „Tebe to baví nebo proč na mě pořád tak zíráš?“ Zeptala se ho Paty nakonec a podívala se na něj v odrazu zrcadla.
„Asi mě to baví.“ Uznal Max a šel k ní. „A navíc…“ Zastavil se kousek od ní a sledoval její výraz v zrcadle. Paty byla sice oblečená, ale Max byl stále úplně nahý. Jednou rukou ji pohladil po ruce a nakonec ji políbil na rameno. Podíval se na ni a jejich pohledy se znovu střetli v zrcadle, Paty to rozhodně nenechávalo chladnou.
„Navíc co?“
„Nechci, abys šla pryč.“ Max ji k sobě otočil a vášnivě ji začal líbat. Patricia mu polibky opětovala, ale nakonec je i ukončila.
„Ale já už tady zůstat nechci.“ Pronesla.
„Vážně? Nemám ten pocit.“ Zasmál se Max a chtěl ji znovu políbit. Paty mu to ale nedovolila.
„Nemůžeš mě jen tak líbat!“ Řekla vážně a odtáhla se od něj.
„A kdo řekl, že je to jen tak?“ Zeptal se ji chtivě. Paty cítila, jak ji hoří tváře a nelíbilo se jí, co s ní Maxova přítomnost dělala. Max ji znovu chytil a přitiskl ji k sobě. „Copak nemáme dohodu? Bojíš se, že bys tady se mnou zůstala až do rána?“ Paty jen naprázdno polkla.

V autě bylo hrobové ticho. Aně běželo hlavou tisíc myšlenek, nevěděla, co má vlastně čekat. Nakonec zastavili kousek od pláže, kde se spolu poprvé setkali. Ben vystoupil a Ana šla za ním. Benjamin k ní stál zády a Anu nenapadla jediná rozumná věta, co by mohla říct. Ben se k ní otočil a vyřešil problém za ni.
„Jak dlouho? Jak dlouho mi vlastně lžeš?“
„Bene, já…“
„Žádné Bene, zeptal jsem se tě na jednoduchou věc!“
„Chtěla jsem ti to říct.“
„Ano? No nepovídej! Vždyť já to vlastně vím, tys mi lhala od prvního dne co tě znám, všechno to co se mezi námi stalo, byla jen lež!“ Vykřikl Benjamin rozčileně a zároveň zklamaně. „Nemůžu uvěřit, že jsi mě tak dlouho tahala za nos. A ne jen mě, vždyť ty lžeš všem kolem sebe!“
„Byla to jediná možnost, abychom mohli být spolu!“ Ana šla k němu, ale Ben couvnul.
„Prosím tě, vždyť jsi to musela mít v plánu od samého začátku. Ani jsi mi tehdy neřekla svoje celé jméno a jen sis se mnou hrála. Chtěl jsem, abys věděla jaké to je a prostě dělat jako že nic nevím. Jenže já prostě nemůžu, nemůže se přetvařovat a dělat jako že se nic neděje. Myslel jsem si, že možná pochopím, proč jsi to udělala, ale já to prostě nechápu. Fakt nevím, jestli ti jde jen o peníze, jestli si prostě ráda hraješ na někoho jiného nebo jestli prostě jen chceš z lidí kolem dělat idioty!“
„Vím, že se to těžko chápe. Ale já to prostě musela udělat. Miluju tě a nechtěla jsem tě ztratit!“
Ben se tomu zasmál. „Prosím tě, neříkej mi, že mě miluješ! Jak bych ti po tom všem vůbec ještě mohl věřit nějaké city? Už několik týdnů se snažím pochopit, to co děláš. Ale ty jsi prostě s tímhle vším spokojená… chvíli jsi se mnou, pak jsi zase s manželem a dětmi a není ti ani trochu stydno! A nejhorší je, že jsi takhle nejspíš šťastná a sama se sebou spokojená! Je mi z tebe zle!“ Ben vypadal rozčileně a Ana zničeně.

Max a Paty neměli daleko k tomu, aby se znovu políbili. Paty ale nakonec prolomila ticho a znovu se od Maxe odtáhla. „Prostě mám ještě nějakou práci a musím už jít. O tebe vůbec nejde!“ Tvářila se Paty rozpačitě.
„A proč mám pocit, že je to spíš tak že o mě jde? Že jsi ze mě nervózní a vyvádí tě to z míry? Hm?“ Znovu šel k ní.
„Ty si teda fandíš.“ Zašklebila se Paty. „Myslíš, že když mě políbí nahej chlap, že z toho nebudu moct týden spát?“ Paty se dívala všude kolem, ale snažila se vyhnout tomu, aby se dívala na Maxe.
Max se zasmál. „No doufám.“ A znovu šel pomalu k ní, i když ona se snažila pomalu zmizet pryč.
„Takových jako ty už jsem viděla. A navíc mě z míry vůbec nevyvádíš! Mluv radši sám za sebe, že jsi ze mě úplně paf.“
„To já to ani nepopírám.“ Usmál se Max. „A víš co? Můžeš jít, ale až potom, co si s tebou dám zase sprchu.“ Znovu Patricii chytil a začal ji líbat a rozepínat zip na šatech. Paty se mu chvíli bránila, ale nakonec mu polibky opětovala, nechala šaty spadnout na podlahu a brzy spolu znovu skončili ve sprše.

„Bene?“ pronesla Ana Brenda do ticha a vytrhla ho tak z myšlenek, celou scénu si jen představoval. Stáli s Anou kousek od jeho auta a Ben si celý svůj výstup jen přehrával v myšlenkách. Nakonec se k ní otočil a viděl její vystrašený výraz, nevěděla totiž, co má vlastně čekat. „Já ti to…“ Začala Ana, ale Ben ji umlčel polibkem, který Ana vůbec nečekala. Nakonec mu ho ale začala opětovat. Po chvíli se na sebe podívali. „Ty se na mě nezlobíš?“ Zeptala se překvapeně.
„Ne.“ Řekl Ben a pousmál se, pravda ale byla, že se musel hodně snažit, aby se dokázal tak přetvařovat. „Aspoň konečně chápu, proč spolu nemůžeme být víc!“
„Já přísahám, že jsem ti to chtěla říct! Jenže jsem nevěděla jak.“ Začala Ana. „Bála jsem se, že bych o tebe přišla!“ Dodala vážně. „Ale… jak jsi to všechno zjistil? Proč ses tady takhle zjevil? Já tomu nerozumím.“ Přiznala.
„Vlastně to byla náhoda.“ Začal Ben vysvětlovat. „První jsem byl samozřejmě v šoku, ale pak mi došlo, že je za tím nejspíš něco víc. Musel jsem s tebou mluvit a nenapadl mě lepší způsob, než si vymyslet že spolu pracujeme. Teď už mi můžeš říct celou pravdu, už se nemusíš bát! Jak to celé je?“ Byl Ben zvědavý, co mu Ana řekne.
Ana se na chvíli zamyslela. „Dobře. Řeknu ti to.“ Začala Ana a otočila se k Benovi zády. „Já se tak stydím, ale už nechci dál tajit pravdu!“ Pokračovala, aniž by tušila, že Ben si celý jejich rozhovor nahrává na mobil. „Jedna moje kamarádka měla před čtyřmi lety autonehodu, při které zemřela. Měla dvě děti, manžela. Po té nehodě jsme se hodně sblížili. Její děti jsem vždycky milovala jako vlastní a chtěla jsem jim být oporou. Oni mě začali brát postupem času jako mámu a s jejich otcem jsme se domluvili, že kvůli nim s ním zůstanu. Nebyla v tom žádná láska, já tehdy byla sama a zdálo se mi to jako dobrý nápad. Vzali jsme se kvůli dětem a já… postupem času jsem zjistila, že mi takový vztah nestačí… a poznala jsem tebe! Jenže jsem se bála, že když ti řeknu pravdu, tak mezi námi nikdy nic nebude a postupem času to bylo těžší a těžší! Proto jsem ti to nikdy neřekla. Tolik mě to mrzí.“ Znovu se na Bena podívala.
„Takže jste spolu jen kvůli dětem?“
„Ano! Víš, ty děti se na mě po smrti jejich matky tak upnuli. A jejich otec chtěl, abychom byli jako rodina. Jenže mezi námi nikdy nic víc nebylo, jenže kvůli dětem jsme spolu zůstali i přes to všechno!“
„Takže mi chceš tvrdit, že mezi tebou a tvým manželem nic není?“
„Není, přísahám!“
„A proč jsi mu teda neřekla o nás dvou, když mezi vámi tedy nic není?“
„Protože… to nebylo potřeba. Víš, my jsme se domluvili, že budeme mít spíš volný vztah. Ale tak, aby to nikdo nezjistil. Oba jsme usoudili, že naše manželství bylo unáhlené, ale kvůli dětem nemůžeme jinak.“ Řekla Ana a tvářila se při tom smutně, Ben ji ale nevěřil jediné slovo. „Kdyby ty děti přišli i o mě, tak by to už neunesli a to já jim nemůžu udělat!“

„Víš co, nic neříkej, nepřibližuj se ke mně a už na mě nic nezkoušej!“ Paty na sobě měla znovu své šaty, vlasy měla mokré, v ruce měla svou kabelku a kousek od pohovky sebrala své boty. Max stál kousek od ní, kolem pasu měl ručník a tvářil se pobaveně. Paty ho nenechala přiblížit se víc jak na metr, takže to už ani nezkoušel. Nadechl se k tomu, že něco řekne, ale Paty ho nenechala. „Mlč! Varuju tě!“ Pohrozila mu Paty a Max se začal smát. Paty se na něj vražedně podívala, chtěla něco říct, ale nakonec si to rozmyslela. „Čau!“ Otočila se ke dveřím a zmizela rychlostí blesku. Max se smál a šel ke dveřím.
„Tak zase příště!“ Zavolal na Paty, která stále u výtahu a nervózně přešlapovala. Ta se na něj jen zašklebila a vešla do výtahu, který právě přijel. Max se tomu musel znovu zasmát.

„Chtěla jsem ti to říct, ale je to celé tak zamotané…“ Povzdechla si Ana. „Moje manželství je jen formalita, nic to neznamená. Ale to mezi námi, to je skutečné a já bych byla moc ráda, kdyby to i nadále pokračovalo.“ Šla pomalu k Benovi a položila mu ruku na rameno.
Benjamin se opíral o zábradlí a díval se do dálky, měl už jen krůček k tomu, aby se Aně vysmál. Jelikož věděl o každém jejím kroku za poslední dobu, tak věděl, že si to Ana celé jen vymyslela, že se svým manželem mají úplně normální vztah a oba je tahá za nos. Nakonec se na ni otočil a pousmál se. „Samozřejmě že to bude pokračovat i dál. Nechci o tebe přijít!“ Řekl ji vážně a Ana ho objala.
„Jsem tak ráda, že to říkáš!“
„Jen bych rád věděl, jak to bude dál. Budeme tuhle hru hrát jak dlouho? Dokud ty děti nebudou plnoleté?“
„Lásko…“ Zesmutněla Ana. „Vím, že po tobě chci až příliš. Ale momentálně není jiná možnost, já od nich prostě nemůžu odejít.“ Povzdechla si. „Ale hlavní je přece to, že my dva se milujeme, nebo ne snad?“ Ben ji místo odpovědi políbil a nakonec se objali.
‚Jsi tak falešná a ani trochu se nestydíš…‘ Pomyslel si Ben smutně. Sám nechápal, proč na tuhle lež vůbec přistoupil.

Druhý den za Maxem přišel jeho bývalý klient a zároveň dobrý kamarád. „Maxi, rád tě vidím.“ Usmál se Fernando a podali si ruce.
„Já tebe taky.“ Usmál se Max. „Vidím, že se ti asi daří dobře.“ Usmál se, když viděl jeho doprovod.
„Rád bych ti představil svou snoubenku Barbaru.“ Usmál se Fernando. „Lásko, tohle je můj dobrý kamarád Maxmiliano.“ Představil je.
„Moc mě těší.“ Podal si ruce s Barbarou.
„I mě.“ Usmála se Barbara.
„Vlastně ti musím poděkovat, protože když jsem se za tebou před časem šel poradit, tak jsi nás svou radou vlastně dal dohromady!“ Nadhodil Fernando a zamilovaně se podíval na Barbaru.
„Tak to jsem moc rád!“
„Právě začínáme plánovat svatbu a jsi samozřejmě zvaný!“ Zasmál se Fernando.
„Svatbu říkáš? Hmmm. A už máte nějakou agenturu, která vám ji připravuje?“
„To zatím ne. Máš nějaký tip?“ Zasmál se Fernando.
„Vlastně ano!“ Usmál se Max. „Klidně vás tam vezmu, mám tam jednu známou.“
„No tak výborně.“ Zaradovala se Barbara.
„No proč ne, když je to na tvé doporučení tak to bude jistě stát za to.“ Zasmál se Fernando.

Carmen ve městě sháněla lístek na koncert Alejandra. Koncert byl ale kompletně vyprodaný. „Jak jsem řekl, lístky jsou fuč.“ Oznámil brigádník na pokladně s lístky Carmen, ta zesmutněla, všude ji totiž řekli to stejné, ale jí to stejně nedalo, aby to nezkusila i jinde. „Ani to nemusíte zkoušet dál, prostě už nebudou nikde.“ Pokrčil rameny mladík.
„Tak díky.“ Řekla Carmen smutně a odešla, před budovou si sedla na schody a povzdechla si. „Nemůžu uvěřit, že jsem to tak zazdila!“

Max vzal Fernanda a Barbaru do agentury Los Novios. Po příchodu se jich hned ujala Valerie a brzy se k nim přidala i Abril, která se snoubenců hned ujala.
„To je ale náhoda.“ Nadhodila Valerie.
„No to rozhodně ano.“ Pousmál se Max. „Je tady Patricie?“
„Za chvíli přijde, jistě tě ráda uvidí!“ Zasmála se Val.
Za chvíli cinknul výtah a už z dálky bylo slyšet, jak si Paty na něco stěžuje. Když vcházela do dveří, nesla papírový držák a v ní tři velké kávy v kelímku, tašku a nějaké složky. „No nevěřila bys, jakého idiota jsem zase potkala v té kavárně. Normálně mi…“ V tom si všimla, že na recepci je kromě Valerie také Max a překvapeně se zastavila.
„Ahoj.“ Usmál se na ni Max a vypadal pobaveně.
„Nazdar!“ Odsekla Paty a odložila si věci na stůl. „Co tady děláš?“
„Neboj se, jsem tady pracovně!“
„Jo tak pracovně…“
„Ano, Max nám přivedl nové klienty.“ Usmála se Valerie.
„No to je úžasné.“ Pronesla Patricie se značnou ironií.
„Paty!“ Zavolala na ni její matka ze své pracovny. „Dones mi prosím ty nové katalogy svatebních šatů.“ Paty jen protočila očima, vzala šanon z police a odešla za matkou.

„Lolo, proč jsi neuklidila ty pokoje ve třetím patře, jak jsem ti řekla!“ Zlobila se šéfka Loly, odchytila ji zrovna když se už chystala domů.
„Ale vy jste mi o tom vůbec neříkala.“ Bránila se Lola.
„Ale ano, jsem si jistá, že jsem to říkala tobě. A hosté pak šli do neuklizených pokojů, to je nepřípustné!“
„Ale opravdu jste o tom neříkala mě, vždyť já tady tou dobou ani nebyla.“ Nechápala Lola.
„Jen se vymlouváš a to já nemám ráda! Stejně tak jako lenochy, lenochy co si myslí, že výplatu dostanou za nicnedělání! Ale to ne, takhle to tady nechodí!“
„Ale to vůbec není pravda, já svou práci dělám, jak mám!“
„Kdyby ano, nestalo by se to, co se stalo! A samozřejmě to pak jde na mou hlavu! Ale to ne, děvenko, to tedy takhle nepůjde!“
„Přestaňte po ní křičet!“ Ozvalo se za nimi. Obě se otočily a uviděli Alejandra.

Když se Patricie vrátila do své pracovny, narazila v ní na Maxe, který tam seděl v jejím křesle. „Nějakej drzej, nemyslíš?“ Protočila Paty očima a zavřela za sebou dveře.
„Možná trochu.“ Zasmál se Max, vstal a šel k ní. Paty ale couvla. „Už budeš přede mnou zase utíkat?“
„Jen se mi nelíbí, když za mnou chodíš a já to nečekám.“
„Hmmm. U tebe musí bejt všechno podle plánu co? Navíc… já jsem tady úplnou náhodou! Vůbec jsem nepřišel za tebou.“
„O ano? Tak tomu teda ani trochu nevěřím.“
„Je to tak, jde mi hlavně o blaho mých klientů. Však to musíš sama dobře znát.“ Zasmál se Max a Paty se ušklíbla.
„Dobře, tak zase můžeš jít.“
Max vypadal, že opravdu půjde, pak se ale zastavil kousek od Paty. „A to mi nedáš ani pusu na rozloučenou?“
Paty překvapeně zamrkala. „Zbláznil ses? Jistě že ne!“
„Ani malou?“ Stále se k ní přibližoval.
„Ne ani malou!“
„Vážně? Ani maličkou?“ Přiblížil se k ní tak blízko, že by ji mohl políbit, ale neudělal to. Paty vypadala docela nervózně. Málem už ji políbil, ale nakonec se jen usmál. „Tak teda nic.“ Couvl od ní a Paty vypadala překvapeně o to víc. „Zase na druhou stranu, když ne malou tak proti velké puse jsi nebyla.“ Řekl nahlas svou myšlenku a než stihla Patricie něco říct, chytil jí kolem pasu a začal ji líbat. V tom se otevřely dveře kanceláře a v nich stála Abril.
„Patricie!“ Zvolala překvapeně.