Hoy con (epizodní postavy)…

• Chantal Baudaux como Maite Harrera
• Javier Gomez como Ernesto Amaya

###
Patricia a Valerie čekaly na Maxe, který slíbil, že za nimi tak do půl hodiny přijede. Paty se znuděně opírala o auto a Valerie seděla vevnitř, na místě spolujezdce. Čekaly už ale o něco déle a Patricie z toho bylo otrávená.
„Hele, to bude asi on.“ Zvolala Valerie, když viděla z dálky přijíždět auto a vystoupila. Když se auto přiblížilo až k nim, obě si všimly, že Max nepřijel sám. Byl s ním i Benjamin, který se chtěl nějak odreagovat a byl i dost zvědavý, na Maxův nový objev. Aspoň tak nemusel na chvíli myslet na svoje problémy ohledně Any Brendy.
„A nepřijel sám, jak tak koukám.“ Poznamenala Paty a přemýšlela, kdo to asi může být. Max zastavil kousek od Patriciina auta a on i Ben vystoupili. „No to je dost, že jsi tady! Už tady stojíme věčnost.“ Zvolala Paty s úšklebkem.
„No taky tě rád vidím.“ Zasmál se Max a její výrazy ignoroval. „Tohle je můj bratr, Benjamin. Bene, tahle věčně otrávená a protivná osoba je Patricie a tohle je její kamarádka Valerie.“ Představil je Max. Valerie a Ben si podali ruce a Val se na něj usmála.
„Moc mě těší.“
„I mě.“ Opětoval ji Ben úsměv. Poté si podali ruce i s Patricii, která se stále tvářila dost odměřeně.
„Jasně i mě těší. Můžeme už konečně řešit to auto?“
„Ty jsi dneska vstala levou nohou napřed?“ Zeptal se jí Max. Paty se ale jen ušklíbla a nakonec se šli podívat pod kapotu auta, Patricie vysvětlovala co se dělo a Max a Ben zkoušeli zjistit, kde je problém. Paty a Valerie stály opodál.
„Nevěděla jsem, že má Max bratra.“ Řekla Valerie a Bena si z dálky prohlížela.
„No ani já ne. A je mi to celkem fuk.“
„No jistě, vy asi neřešíte vaše rodinné historky a oblíbené filmy, co?“
„To jsi trefila.“
„A to ti nevadí, že o něm vlastně nic nevíš?“
„Mně to takhle absolutně vyhovuje.“
„Ale nemusela bys na něj bejt tak protivná, přijel nám pomoct.“ Poznamenala Valerie, než ale stihla Patricie zareagovat, ozvalo se nastartování motoru u jejího auta. Paty šla hned k němu.
„No super, tak už to funguje?“ Zeptala se Maxe.
„Ano, ale je dost možné, že by to mohlo po cestě zase chcípnout. Nejspíš by to potřebovalo dát do servisu… dočasně jsme to vyřešili, ale nevydrží to nejspíš moc dlouho.“
„To snad ne!“
„Kam vlastně máte namířeno?“ Zajímal se Max.
„A co…“ Začala Paty, ale zjevila se vedle ní Valerie.
„Jedeme do Bridgeportu! Je tam veletrh svateb a my tam máme nějakou práci.“ Přidala se do hovoru Valerie. Paty po ní šlehla pohledem, protože měla nachystanou úplně jinou odpověď.
„Aha, takže tam jedete na více dní?“
„Zítra večer se už budeme vracet.“
„A nechceš ho i náhodou pozvat, aby jel s námi?“ Vložila se do hovoru Patricie.
„No promiň, ale tak když už se ptá.“ Bránila se Valerie.
„Ale vážně Patricie, co tobě zase přeletělo přes nos?“ Nechápal Max.
„Ty nevíš?“
„Ne to tedy nevím!“
„Už jsi zapomněl, co se stalo dnes v kanceláři?“
„No jistě!“ Pochopil Max. „Tak odsud vítr fouká!“
„Pěkně jsi mi zavařil! Abys věděl!“
Valerie se od nich vzdálila k Benovi, který stál opodál. Oba se na sebe podívali.
„Taky si teď připadáš trochu navíc?“ Zeptala se Valerie.
„Tak nějak.“ Přiznal Ben.

Carmen si povzdechla, hodila svojí tašku do roku a sedla si na postel. „Tak o čem chceš mluvit?“ Zeptala se nakonec. Lola vstala a postavila se před ní.
„Poslední dobou ti vůbec nerozumím, tvoje nálady jsou jak počasí. Carmen, já vím, že to poslední dobou není lehké, ale ty přece moc dobře víš, že dělám vše proto, aby ses měla dobře!“
„Ale to já přece vím…“
„Tak proč se pořád jen musíme nad něčím dohadovat? Proč jsi mi neřekla o té tvé brigádě? A kde vlastně pracuješ?“
„Prostě jsem nechtěla, aby ses tak dřela, abych měla taky nějaké peníze pro sebe. Ale na tom už nezáleží, protože jsem s tou brigádou sekla. Moje skvělá třídní mi totiž chtěla zarazit hudební kroužek a pak už bych se k tomu klavíru nedostala asi nikde… Ale můžeš bejt v klidu, zase budu chodit na všechny hodiny. Stejně to bylo celé zbytečné, ve škole už mě tak jako tak mají za socku, co si ani nemůže nic koupit!“ Posmutněla Carmen.
„Ale co to říkáš? Vždyť víš, že když něco potřebuješ, tak mi to máš říct!“
„Tohle bys mi beztak hned zatrhla!“
„O co jde?“
„Chtěla jsem jít na koncert Aleja, ale než jsem sehnala peníze, tak jsou lístky dávno fuč. Jenže vím, jaký na tohle máš názor a že bys mi udělala přednášku o tom, že jsou to zbytečně vyhozené peníze!“
Lola zakroutila hlavou. „Trochu mi křivdíš, nemyslíš? Vím, že jsme se museli uskromnit a že si nemůžeme dovolit utrácet za kde co, ale…“
„Ale nic, to už je jedno. Stejně tam jít nemůžu.“ Uzavřela Carmen. Lola si povzdechla.
„Dobře Carmen, jestli se se mnou tedy opravdu máš tak zle. Pořád je tady varianta, abys šla k babičce.“ Prohlásila Lola vážně.

„Chtěl jsem ti navrhnout, že s vámi dojedeme až do Bridgeportu, kdyby se náhodou znovu něco stalo, ale když jsi tak protivná, tak se mi fakt nechce ti pomáhat!“ Zvolal Max.
„Já ani neřekla, že potřebuju, abys tohle pro mě dělal!“
„Ne? A kdo mi teda volal, že potřebuje pomoct, hmm?“
„To byl nápad Valerie!“
„Ale Patricie, tohle je jak na základce!“ Protočil očima Max a Paty se zašklebila.
„Promiň Maxi, vážně to byl můj nápad. Nesehnali jsme takhle narychlo odtahovku a nebyl ani nikdo jiný, komu bychom zavolaly.“ Vložila se do toho Valerie.
Max si povzdechl. „Dobře, tak snad vám to auto vydrží i na zbytek cesty.“ Poznamenal a mířil ke svému autu, vypadalo to, že i s Benem nakonec odjedou. Valerie drbla loktem do Patricie a pohledem ji naznačovala, aby ho zastavila.
„Co je?“ Nechápala Patricia.
„Nebuď na něj taková!“ Šeptala Valerie. Paty protočila očima.
„Maxi?“ Zavolala nakonec.
Max se zastavil u auta, zrovna když se chystal nastoupit. „Co je?“
„Můžeš prosím s námi dojet až do Bridgeportu, kdyby se s tím podělaným autem znovu něco stalo?“ Procedila Patricie neochotně. Max a Paty se na sebe dlouze zadívali, oba se tvářili docela naštvaně.
„Tak dobře.“ Řekl nakonec, když viděl prosebný výraz Valerie.
„A mohla bych jet s vámi?“ Nadhodila Valerie.
„Cože?“ Vyštěkla Patricie.
„Paty, promiň, ale jsi dneska už pěkně protivná.“
„No to je výborný!“ Tvářila se Paty dotčeně. Nakonec nastoupila do auta a zabouchla za sebou dveře, nastartovala auto a vyjela, po pár metrech jí to ale znovu chcíplo. Naštvaně bouchla do volantu a začala nadávat.
„Jeďte spolu jo?“ Podíval se Max na Valerii a Bena, oba kývli a Max šel pomalu k autu Patricie, které bylo jen o několik metrů dál. Paty naštvaně vystoupila.
„Co s tím krámem zase je!?“ Zlobila se.
„Musíš na něj bejt taky trochu něžná!“ Zvolal Max. „Ale těžko říct, jestli ty to vůbec umíš.“
„Pán je expert, co?“ Dala si Paty ruce v bok. Max šel k ní, jednou rukou ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.
„Už mě začínáš pěkně štvát, holčičko! Přijel jsem ti pomoct a ty po mě zase jen v jednom kuse štěkáš! Vážně mě tyhle tvoje nálady nebaví. Jestli o pomoc nestojíš, tak si tady s tím autem klidně i přenocuj!“ Řekl ji vážně a díval se jí při tom do očí. Oběma bušilo srdce jak splašené.

„Cože? Ty mě tady nechceš?“ Byla Carmen zaskočená.
„Samozřejmě že chci! Ale nevím, co chceš ty, když jsme to řešili před lety, chtěla jsi zůstat se mnou, nechtěla jsi měnit školu a bydlet v jiném městě. Ale víš, že babička se o tebe chtěla postarat. Nevím, jestli teda nechceš být radši u ní. Jestli se věci prostě nezměnili. Já pro tebe chci jen to nejlepší, a jestli si myslíš, že se o tebe neumím dobře postarat, tak…“ Lola byla velmi smutná. „Prostě si to nech projít hlavou, nechci tě nutit být se mnou, pokud to tak nechceš. Jen mám prostě dojem, že mi chceš dát najevo, že se o tebe neumím dobře postarat a to mě opravdu mrzí…“ Uzavřela Lola, otočila se a odešla z pokoje. Carmen byla v šoku.

„Dobře!“ Odtáhla se od něj Patricie. „Tak ho teda můžeš řídit ty, když si myslíš, že to zvládneš líp!“ Prohlásila ironicky.
„Konečně něco rozumného!“ Zvolal Max a sedl si na místo řidiče. Paty vypadala překvapeně, protože to vůbec nemyslela vážně. „Takže jedeš taky nebo jak?“ Zeptal se jí Max. Paty protočila očima, obešla auto a sedla si na místo spolujezdce. Max nastartoval a auto hned na první pokus naskočilo. Rozjeli se a za nimi i Ben s Valerii. Auto najednou jelo úplně v pohodě a Patricie se mračila. „Jak jsem říkal, jestli jsi k tomu auto taková, jako jsi i k lidem, ani se nedivím, že s tebou spolupracovat nechce!“ Pronesl Max, Patricie si radši jen myslela svoje. Po zbytek cesty už spolu nepromluvili. Oba po sobě ale celou cestu nenápadně pokukovali.

Benjamin a Valerie se postupem jízdy začali bavit o všem možném – o práci, o svých zájmech a podobně.
„Takže jsi v New Yorku jen na pár dní?“
„Ano.“ Souhlasil Ben.
„Pracovně?“
„No spíš z osobních důvodů…“
„Aha, takže tady máš přítelkyni.“ Pokývala hlavou Valerie.
Ben trochu zesmutněl. „Je to trochu složitější…“
„Aha…“
Oba byli na chvíli ticho a Ben nakonec pokračoval. „Je to teď tak, že vlastně ani nevím, jestli je to pořád moje přítelkyně…“ Řekl vážně. „No a co ty? Máš přítele?“ Chtěl trochu pozměnit téma.
„No já… vlastně nemám. Potkala jsem nedávno jednoho muže, co mě zaujal. Ale zatím z každé schůzky nějak vycouval. Takže z toho pravděpodobně opět nic nebude. Což je tak nějak v kostce celý můj milostný život…“ Posmutněla i Valerie.
„Tak to je mi líto…“ Přiznal Ben, Val se jen smutně pousmála. K tomuto tématu už se po zbytek cesty nevrátili.

Marcelo a Ana Brenda se dívali na film, Ana ho ale vůbec nevnímala. Stále myslela na Bena a na jejich poslední setkání. Stále jí vrtalo hlavu, jak na to všechno vlastně přišel a jak to teď bude dál.

„Maxi?“ Vešel do jeho kanceláře Carlos, Max už tam ale nebyl. Vešel dovnitř a všiml si, že měl na stole diář a v něm zrušené dvě poslední schůzky. „Zvláštní.“ Pomyslel si. Chtěl Maxe vytáhnout na pivo a trochu se odreagovat po pracovním dnu. Když diář vracel na stůl, vypadala z něj vizitka fitness clubu. Carlos si ji prohlédl a ušklíbl se. Před sedmi lety totiž pracoval jako soukromý trenér pro stejný fitness club. Jeho klienti patřili mezi smetánku a tak o kontakty i peníze neměl nouzi. V tom se mu vybavila jedna vzpomínka.

Před sedmi lety

Carlos už půl roku pracoval jako soukromý trenér, velmi se mu dařilo a o klienty neměl nouzi. Právě byl v domě nového klienta, byl to starší muž, velmi zámožný podnikatel – Ernesto Amaya. Po tréninku se v zahradě domlouvali na další termín, když na příjezdové cestě zastavilo Ferrari a z něj vystoupila žena, velmi krásná blondýna se slunečními brýlemi. Carlos si ji ihned všiml, v první chvíli ho napadlo, že je to nejspíš dcera Ernesta, to ale vyloučil hned chvíli potom, co k nim žena přišla a Ernesta políbila.
„Lásko!“ Zvolala Maite a usmívala se od ucha k uchu.
„Už jsi zpátky?“ Usmíval se Ernesto. „Užila sis nákupy?“
„Samozřejmě, koupila jsem si spoustu skvělých věcí, pak ti je všechny budu muset ukázat!“ Usmívala se Maite.
„Dobře.“ Souhlasil Ernesto. Maite se podívala na Carlose. „A abych nezapomněl, tohle je můj nový trenér. Carlos. Carlosi, tohle je moje nádherná snoubenka Maite.“
„Moc mě těší.“ Natáhl k ní Carlos ruku, ale Maite mu svou nepodala.
„Uvidíme se později.“ Mrkla na svého manžela a odešla do domu.
„Taková rozmazlená slečinka.“ Pomyslel si Carlos.

Současnost

Když se Carlos probral se zamyšlení, mračil se. Nakonec z Maxovu kanceláře odešel a vydal se do baru sám.

Asi za hodinu přijeli všichni čtyři do Bridgeportu. Obě auta zastavila u jednoho hotelu a všichni vystoupili na chodník.
„Tak to vypadá, že jsme to nakonec zase tak špatně neopravili.“ Poznamenal Ben.
„Jen se s tím musí umět.“ Kývl na souhlas Max a Paty se zamračila. „Potom by bylo nejlepší, abys to auto dala do nějakého odborného servisu.“ Řekl Patricii.
„Fajn.“ Řekla Paty otráveně a šla si vzít věci z auta. Valerie si také zašla pro svoje věci.
„No hele nevím jak ty, ale teď už asi bude na cestě docela šrumec, vůbec se mi nechce jet třeba další dvě hodiny zpátky.“ Přiznal Max. „A promiň, ani jsem se tě tehdy nezeptal, jestli ti to nevadí, že jsme sem jeli!“
Ben nad tím jen mávl rukou. „Stejně bych asi jinak jen seděl v hotelu a užíral se tím, co se děje.“ Přiznal Ben, Max jen smutně kývl na souhlas.
„Co kdybychom teda jeli zpátky až zítra?“
„A říkáš to kvůli těm zácpám, co možná budou cestou zpět anebo je v tom něco jiného?“ Podíval se směrem, kde byla Patricie.
„Co na to říct?“ Pokrčil Max rameny a Ben se jeho výrazu musel zasmát. Valerie a Patricie se vrátili i se svými věcmi.
„Tak děkuju za odvoz a tak celkově za všechno.“ Usmála se Valerie.
„Jo, jasně… díky!“ Nadhodila Patricie. „Tak už můžete zase jet zpátky. Příjemnou cestu!“
Max šel k Paty. „No děkuju za přání příjemné cesty, ale víš co? Nakonec tady taky přes noc zůstaneme a pojedeme zpátky až zítra.“ Usmál se Max. Paty byla překvapená.
„Cože? A to jako proč?“ Nechápala.
„No proč by ne? Když už jsme tady tak se nám prostě hned zase nechce zpátky.“ Poznamenal Max. Otočil se a šel k jeho autu, vzal si z něj svoje věci a mířil i s Benem do hotelu. Paty stála na místě jak opařená.
„No snad ti nevadí, že tady bude taky!“ zasmála se Valerie.
„Jistě že ne, je mi to totiž úplně jedno!“ Pronesla Paty vážně a zamířila do hotelu také.
„Jak jinak.“ Pronesla Valerie sama pro sebe a šla za Patricii.

Carlos popíjel v baru a nemohl přestat myslet na Maite, i když nechtěl, najednou se mu vzpomínky na ni stále vraceli a neustále nad nimi musel přemýšlet.

Před sedmi lety

Carlos už Ernesta trénoval nějakou dobu, právě spolu hráli tenis, když si Carlos potřeboval zajít pro něco k pití.
„Jasně, do kuchyně určitě trefíš, ne?“ Zasmál se Ernesto.
„To nebude problém!“ Odvětil Carlos a běžel do domu. Vběhl dovnitř vchodem ze zahrady, vzal si sklenici, napustil si do ní vodu z kohoutku a napil se. V tom ho ale někdo zezadu objal, leknutím se otočil a uviděl Maite, která u něj stála jen v plavkách a usmívala se. Překvapeně se na ni díval.
„Copak? Vyděsila jsem tě?“ Zeptala se.
„Trochu ano.“ Přiznal. Maite ho vždycky ignorovala, tohle bylo vlastně poprvé, co na něj promluvila. Maite se zasmála a šla k němu blíž.
„Ernesto odjíždí za pár dní mimo město. Co kdyby ses zastavil, až tady nebude?“ Řekla chtivě a přiblížila se k němu ještě o kousek víc.
„Cože?“ Byl Carlos zaskočený.
Maite se znovu zasmála, nakonec chytila jeho obličej do dlaní a vášnivě ho políbila. Carlos byl tak zaskočený, že pomalu ani nestihl nijak reagovat. „Teď už je ti to jasné? Vidím, že máš dobrou kondičku a ráda bych ji taky využila. Jestli víš, jak to myslím!“ Usmívala se Maite. Carlos jen zakroutil hlavou, sice věděl kam tím Maite míří, ale nemohl tomu uvěřit. „Hezky si to užijeme.“ Mrkla na něj a pak odešla z kuchyně, jako kdyby se nic nestalo. Carlos nevěděl, co si o tom má myslet.

Současnost

„Nechápu, proč na tebe nedokážu zapomenout! Vždycky jsi byla hrozná potvora a já tě i tak nedokážu dostat z hlavy.“ Pomyslel si Carlos a vypil dalšího panáka whisky.

Bylo už docela pozdě, Valerie už spala a Paty se stále převalovala v posteli. Nějak ji nedalo spát, že je Max někde poblíž. Ani netušila, že je Max a Ben jen o pár pokojů dál. Oba od příjezdu řešili střídavě Anu Brenu a nebo Patricii a nakonec si oba zašli do hotelového baru. Když se vrátili do pokoje, tak šel Ben spát. Max šel do sprchy, ale stále nemohl z hlavy dostat Patricii a jejich dnešní dohady. Místo aby si šel, lehnou, vyšel z pokoje a zamířil na terasu, která na patře byla. Když na ní došel, všiml si, že už tam někdo je. První chtěl odejít, pak si ale všiml, že je to Patricie. Stála k němu zády, byla bosá a měla na sobě dlouhé bílé tričko. Opírala se o zábradlí a dívala se do dálky. Max šel potichu k ní, nakonec neodolal a zezadu ji objal. Patricie sebou leknutím trhla, rychle se otočila a uviděla Maxe.
„Ty!?“ Vyjekla.
„Pššššt. Nemusíš hned křičet.“
„Vyděsil jsi mě!“
„Co tady děláš takhle… pozdě a… skoro nahá?“ Sjel ji pohledem.
„Já nejsem skoro nahá… a navíc… Ty máš co říkat!“ Poznamenala. Max měl na sobě totiž jen kalhoty.
„Je teplo.“ Usmál se na ni. „Co kdybychom probrali tu mojí odměnu?“ Zeptal se a znovu se k Patricii přiblížil.
„Teď?“
„Ano…“
Paty vyvrátila oči v sloup. „Tak co chceš?“
„Abys mě políbila.“
„Cože?“
„Chci ‚pusu jen tak‘…“
„To ani náhodou.“ Nesouhlasila Paty.
„Nemůžeš si vybírat, prostě to tak je!“
„Já tě ale nebudu líbat jen tak…“
„Proč ne?“ Max se k Paty přiblížil ještě blíž, jejích těla se dotýkali a Paty neměla kam couvnout, protože stála přímo u zábradlí. „Copak ty to nechceš?“
„Nechci.“
„Ale zase se celá chvěješ. A navíc, vidím ti to na očích!“
Paty se zamračila. „Nedostaneš pokaždé to, co chceš.“
„Ne?“
„Ne!“
„Chceš to stejně jako já, tak nevím, proč to nechceš přiznat!“
„Není co přiznávat!“ Paty Maxe odstrčila a utekla pryč.

Benjamina probudilo brnění telefonu na nočním stolku, rozespale se podíval na displej. Volala mu Ana Brenda, chvíli váhal, ale nakonec hovor odmítl a telefon si vypnul. Neměl nejmenší chuť s ní teď mluvit. Otočil se na druhý bok a pokračoval ve spánku.
Ana Brenda seděla v křesle v obývacím pokoji, všichni už dávno spali, jen ona ne. Celá se chtěla a v ruce křečovitě svírala mobil, nakonec zkusila Benovi zavolat ještě jednou, mobil měl ale vypnutý. Ana se zatvářila smutně, nelíbilo se jí, že už to s Benem není takové, jako to bylo dřív a začínalo jí to velmi chybět.

Patricie došla až úplně na konec chodby na patře a dávno přešla pokoj, ve kterém byla. V tu chvíli totiž vůbec nevěděla, kam přesně má jít. Došla až za roh, kde byla krátká ulička a několik dveří od služebných místností pro úklid, údržbu a nějaký sklad. Než se stihla zorientovat, kde vlastně je, našel jí tam Max.
„Ty mě sleduješ?“ Šeptala podrážděně Paty.
„Když jsi tak utekla, tak co se divíš?“ Šeptal i Max.
„Nemůžeš mi už dnes dát pokoj?“
„Nemůžu. Proč se pořád tak moc bráníš tomu, co cítíš?“
„O čem to sakra mluvíš?“
„Vadí ti i „hloupý polibek“ a to jen proto, že ke mně něco cítíš a bojíš se to přiznat!“
Paty se zasmála. „Ty ses pomátl, já k tobě nic necítím!“
„Tak proč jsi se mnou chtěla spát, když ke mně nic necítíš?“
„Mám prostě ráda sex. Nic víc v tom není. Stejně jako s tebou bych si to rozdala s kýmkoliv by se mi zrovna v tu chvíli chtělo!“
Max ji chytil a přitáhl k sobě. „To není pravda! Vím, že není…“ Max se jí díval přímo do očí, na chodbě sice svítili jen hodně tlumené bodovky, ale i tak tam úplná tma nebyla. „Chceš mi tvrdit, že když se spolu milujeme, když jsme si tak blízko, že necítíš vůbec nic? Když ti srdce tluče jako o závod a nemůžeš popadnout dech, když se mi díváš do očí a patříme v tu chvíli jen jeden druhému… že je ti to prostě fuk!?“
„Já se s tebou nemiluju, je to jen a pouze sex! A zapamatuj si jedno… já ti nepatřím!“ Zlobila se Patricie. „Nehledej v tom věci, co nejsou vůbec pravda!“
„Ty mi lžeš, vím, že to cítíš taky…“ Max ji hladil a tiskl si ji k sobě. „S žádnou jinou jsem nikdy necítil co s tebou…“ Přiznal se jí. „Chci, abys byla moje!“
„Já nikdy tvoje nebudu!“ Vyhrkla Paty nervózně. S Maxem se na sebe dlouze zadívali a on ji začal vášnivě líbat, Paty se mu chvíli bránila, ale nakonec nedokázala jeho polibky neopětovat. Max se na ni po chvíli podíval.
„Ale budeš! Už teď jsi totiž jen a jen moje…“ Řekl chvějícím se hlasem a začal ji znovu líbat. Oba couvli a Paty narazila zády do zdi, Max ji začal líbat na krku a hladit ji, když klesl ještě níž, překvapilo ho, že Paty pod tričkem, už nic dalšího nemá. Když ji tričko po chvíli sundal, byla Paty úplně nahá. Max ji začal znovu chtivě líbat a Paty mu začala rozepínat kalhoty. Oba byli vzrušení a jejich polibky byli čím dál vášnivější. Oba stáli ve velmi těsném objetí, Paty se nakonec chytla Maxe ještě víc kolem krku, aby skončila v jeho náruči a nakonec mohla omotat nohy kolem jeho pasu. Jejich vášeň tak mohla přejít v milování v temném rohu hotelu.