Paty a Max si naplno užívali jejich vášnivou chvíli. Když skončili, tak Maxmiliano znovu Patricii postavil na nohy, i tak ji ale stále podepíral. Byla sice opřená o zeď, ale chvílemi vypadala, že by to sama na nohách neustála. Přitom ji ale pustit ani nechtěl, jeden na druhého se dlouze zadívali a oddechovali. Max se k Patricii naklonil a chtěl ji políbit, Paty se ale vzpamatovala a ucukla.
„Ne!“ Řekla rázně.
„Ne?“ Zopakoval Max překvapeně.
„Nechci, abys mě líbal.“
„Ještě před chvílí ti to ale vůbec nevadilo!“
„To bylo něco jiného!“ Namítla a chtěla se od Maxe dostat, ten ji nakonec pustil. Paty si vzala z podlahy svoje tričko a znovu si ho oblékla. „A ani tak nejsem tvoje, já nejsem nikoho, rozumíš!“ Vyštěkla po něm a vydala se ke svému pokoji. Max jí byl ale po chvíli znovu v patách, chytil ji za paži a otočil ji k sobě.
„Ty jsi prostě neuvěřitelná!“
„Co se tomu pořád tak divíš, máme dohodu!“
„A ty bys nejspíš asi na místě umřela, kdybys udělala aspoň jednou výjimku, co?“
Paty se zamračila. „Jestli se ti to nelíbí, můžeme to hned teď a tady ukončit.“
Max si vjel rukou do vlasů, měl chuť Patricii něco říct, ale nakonec si to rozmyslel. „Dobrou noc!“ Řekl nakonec a radši se vydal ke svému pokoji. Paty chtěla odejít do toho svého, když ji najednou došlo, že s sebou nemá kartu od pokoje a polilo ji horko, když si představila, že bude muset nocovat na chodbě. Začala lehce klepat na dveře.
„Valerie!“ Volala šeptem, ale Val spala a vůbec ji neslyšela. Paty ji i přesto nechtěla budit. „Sakra!“ Zanadávala a opřela se o dveře.
Max už chtěl zapadnout do jeho pokoje, když se ještě jednou otočil směrem k pokoji Patricie a viděl, že tam stále stojí. Netrvalo mu dlouho, aby mu došlo, že nejspíš nemá kartu od pokoje. Max ještě chvíli váhal, ale nakonec šel zpátky za ní. „Budeš nocovat na chodbě?“
„Jistě že ne, jen se mi tady chce takhle stát!“
„Příště by sis měla brát kartu od pokoje sebou.“
„A jak můžeš vědět, že ji s sebou nemám?“ Zasmála se Patricie.
Max pozvedl obočí. „Fakt nevím, kde bys ji musela mít schovanou!“ Pobaveně zakroutil hlavou.
Paty se zamračila a praštila ho pěstí do ramene. „Blbečku!“
„No co? Já přece nijak konkrétní nebyl!“ Zasmál se Max.
„Já už si to nějak vyřeším, běž pryč!“ Vyjela po něm.
„Jak chceš.“ Pokrčil rameny a chtěl zase odejít, pak si ale představil, že by tam Patricia takhle polonahá opravdu zůstala přes noc a jinak se mu to nelíbilo. Otočil se znovu k ní. „Anebo ne, víš co, půjdeš spát se mnou!“
„Cože?“ Vykulila Patricie oči.
„Buď to, anebo ti tady bude přes noc mrznout zadek.“
Paty přivřela oči a tvářila se vražedně. „Radši to než abych s tebou byla přes noc v jednom pokoji nebo nedej bože v jedné posteli!“ Oba mluvili už docela nahlas a Valerii to probudilo, uslyšela, jak se spolu baví za dveřmi.
„No tak jak myslíš!“ Řekl Max nakonec a odešel do svého pokoje a tentokrát v něm i skončil. Paty po chvíli znovu začala klepat na pokoj, kde byla Valerie.
„No tak, Val!“ Zvolala už docela nahlas, a i když jí Valerie slyšela, neotevřela ji.
„Promiň, Paty, ale budeš muset za Maxem!“ Pomyslela si Valerie a usmívala se při tom.
Paty to nakonec vzdala, ještě několik minut váhala, ale nakonec šla k pokoji Maxe a tak lehce na něj zaklepala. Vlastně ani nevěděla, jestli chce, aby ji Max opravdu otevřel. Nikdo ale neotvíral, tak se vydala zpátky ke svému pokoji. Když se za ní ozval Max.
„Tak princezna si to rozmyslela, hmm?“ Zeptal se s úsměvem, tentokrát už byl jen v trenýrkách. Paty se zamračila a bez dalšího slova vešla k němu do pokoje. Benjamin už dávno spal, takže museli být hodně potichu.
„Budeš spát na zemi!“ Prohlásila Patricie.
„Tos uhádla!“ Zasmál se Max tiše. „Tohle je můj pokoj, takže buď budeš spát na zemi ty sama anebo budeš muset spát se mnou!“
„Tss, neměl bys bejt trochu gentleman?“
„To by sis to musela zasloužit.“ Ušklíbl se.
„Tak fajn, budu na zemi.“ Sebrala mu peřinu a položila si ji na zem. Lehla si na ni a pak sebrala z postele i polštář, takže na posteli nic víc nezůstalo. Max na ni jen překvapeně hleděl. „Dobrou noc!“ Prohlásila Paty s úsměvem a uvelebila se na zemi. Max jen zakroutil hlavou a šel ze skříně vytáhnout jednu náhradní deku, lehl si na postel a zkusil usnout. Moc mu to ale nešlo, protože pořád musel myslet na to jak je Paty blízko něj. Patricie byla z celé situace taky docela nesvá, ale nakonec usnula. Uběhla asi hodina a Max se stále jen převaloval a nemohl usnout. Měl hroznou chuť lehnout si vedle Patricie. Věděl, že by mu to nedovolila a o to víc to chtěl udělat. Podíval se vedle postele a viděl Paty, jak leží na boku, měla pod hlavou zmačkaný polštář, neměla se čím zakrýt a tričko se jí při převalování vyhrnovalo výš, než by si zřejmě přála. Max se na ni chvíli díval, nakonec slezl z postele, vzal deku a zakryl ji. Mezi postelí a místem, kde Paty ležela, byla větší mezera, Max chvíli váhal, ale nakonec si lehl vedle ní, nijak se jí nedotýkal, i když chtěl. Jen se na ni díval, i když k němu byla otočená zády, nakonec zavřel oči a usnul.

Lolimar se chystala do práce, na směnu v nemocnici, bylo velmi brzy ráno a ona si do tašky balila své věci. Byla unavená, ale věděla, že do práce jít musí. Cítila, že dvě práce ji už pomalu ale jistě začínají přerůstat přes hlavu, do toho si nebyla jistá, jak má řešit vše kolem její sestry a byla z toho velmi smutná. Nakonec odešla do nemocnice.

Bylo ráno, během noci se Max k Patricii nevědomě přitulil, zezadu ji objal a jednu ruku měl kolem jejího pasu, Paty měla jednu ruku na té jeho, a i když o tom ani jeden nevěděl, většinu noci spali v hodně těsném objetí. Paty se začala pomalu probouzet, a když jí najednou došlo, co se vlastně děje, ihned se od Maxe odtáhla.
„No co si to dovoluješ!“ Vyjela po něm a Max se na ni rozespale podíval. Vůbec v tu chvíli nechápal, co se děje.
„Cože?“ Koukal se na ni a zívnul.
„No nedělej, že nevíš! Tohle bylo naposledy!“ Vykřikla, sebrala deku, kterou si kolem sebe omotala a vyběhla z pokoje. Mezitím se probudil i Benjamin a viděl jen Patricii, jak mizí ze dveří. Max se vynořil zpoza postele a sedl si na postel, vypadal sám docela překvapeně a rozespale, podíval se na budík na nočním stolku, bylo půl šesté.
„Co to mělo znamenat?“ Zeptal se Benjamin udiveně.
Max nad tím jen mávl rukou a zase zívnul. „Já ti ani nevím.“ Řekl, vzal si ze země polštář a deku a ještě se na chvíli vrátil ke spánku.

„Valerie!“ Bouchala na dveře Patricie. Po chvíli jí Valerie rozespale otevřela.
„No co se děje?“ Zívla Valerie a Paty dovnitř vletěla jak tornádo.
„Ani bys nevěřila, co si ten pitomec dovoluje, to bylo naposledy!“
„Co bylo naposledy?“ Nechápala Valerie.
„On si fakt myslí, že může takhle porušovat naši dohodu, ale já mu to nedaruju, žádné tulení nebude!“ Zvolala Patricie a zmizela v koupelně, Val jen zakroutila hlavou, byla moc rozespalá na to, aby nad tím přemýšlela a vrátila se do postele.

Patricie byla ve sprše, a i když nechtěla, stále se jí vracely vzpomínky na minulou noc.
„Ty mi lžeš, vím, že to cítíš taky…“ Max ji hladil a tiskl si ji k sobě. „S žádnou jinou jsem nikdy necítil co s tebou…“ Přiznal se jí. „Chci, abys byla moje!“
„Já nikdy tvoje nebudu!“ Vyhrkla Paty nervózně. S Maxem se na sebe dlouze zadívali a on ji začal vášnivě líbat, Paty se mu chvíli bránila, ale nakonec nedokázala jeho polibky neopětovat. Max se na ni po chvíli podíval.
„Ale budeš, jsi už teď totiž jen a jen moje…“ Řekl chvějícím se hlasem a začal ji znovu líbat.
„Pitomec!“ Zvolala Patricie a kroutila hlavou. „Nikdy tvoje nebudu! Nenávidím tě, Moreiro!“ Pomyslela si a mračila se přitom.

Alejandro mířil do jednoho místního rádia, měl tam mít v ranním vysílání rozhovor k novému albu a také k jeho plánovanému turné. Když vystoupil z auta, nahrnulo se kolem něho několik fanynek s notýsky, aby se jim Alejandro podepsal. Octavio je chtěl odehnat, ale Alejo se jim s úsměvem začal podepisovat. Kolem se potloukal i jeden mladík, který se připletl mezi momentálně rozptýlené dívky a jedné z nich vytáhl z otevřené tašky mobil. Nikdo si ničeho nevšiml a tak využil situace a zkusil ukradnout jedné z dalších dívek peněženku, dívka si toho ale všimla a začala ječet. Mladík jí vytrhl z rukou její tašku a dal se na útěk.
„Ten kluk mě okradl!“ Vykřikla zoufale.
Alejo ani chvíli neváhal a rozběhl se za ním.
„Alejandro!“ Volal Octavio, ale Alejo na něj vůbec nereagoval a rozhodl se zloděje chytit.

Později šla Patricie s Valerii na snídani v hotelu, byla formou švédských stolů a bylo tam už docela dost lidí. Obě si nabraly jídlo a hledaly volný stůl, když si Valerie všimla Maxe a Benjamina. Valerie na Bena zamávala a on se pousmál, hned poté se setkali pohledy Patricie a Maxe, oba se tvářili dost vážně a Paty se zamračila.
„Jdeme k nim!“ Zvolala Valerie.
„Ale…“ Začala Patricie namítat, ale Valerie jí skočila do řeči.
„Nezačínej zase!“ Zamračila se na ni a Paty protočila očima, nakonec se sešli u jednoho stolu. Ben a Valerie se hned dali do řeči, Max a Paty ale byli oba ticho a věnovali se jídlu. Max se na Patricii občas podíval, ona ale ani jednou.
„A máte na tom veletrhu i nějaký vlastní stánek?“ Zajímal se Ben.
„To ne, ale máme tam schůzku s některými dodavateli.“ Usmála se Valerie a Ben pokýval hlavou.
„Bude tam i jedna velice významná krejčová, která šije retro svatební šaty, jsou opravdu nádherné!“ Rozplývala se Valerie a Paty se jen ušklíbla. Svatby nebyly její oblíbené téma. Nakonec všichni dojedli, Ben vstal a začal sbírat talíře.
„Pomůžu ti!“ Nabídla se Valerie a společně vše odnesli.
„Díky.“ Poděkoval Max a podíval se na Patricii, která se na něj poprvé za celou snídani podívala. Hodně rychle ale uhnula pohledem, vstala a dala se k odchodu. Max šel ale za ní a zastavil ji kousek dál od lidí.
„Víš co, asi naši dohodu rozšíříme!“ Zvolal Max.
„Mám lepší nápad, zrušíme ji, protože ty ji v jednom kuse porušuješ!“
„Cože? Jak ji jako porušuju?“ Nechápal Max.
„Co to dnešní ráno? Už jsi zapomněl, hm?“
„Z rána si první pamatuju, jak po mě ječíš…“
„Objímal jsi mě!“
Max zakroutil hlavou. „To se ti něco zdálo.“
„Ó ano? Takže sis ke mně lehl jako náměsíčný nebo co?“
„No možná!“
„Už to nikdy nedělej!“
„Proč ti vadí něco tak nevinného, když jsi schopná zcela jiných „vinných“ věcí úplně v pohodě?“
„Po tom ti nic není! Naše dohoda zněla jasně, tyhle blbosti si nech pro někoho jiného!“
„Abys nakonec ještě neprosila, aby se to stalo znovu…“
Paty se zasmála. „Leda v tvých snech!“ Zvolala, otočila se a odešla pryč.

„Stůj! Slyšíš!“ Volal Alejo. Mladík ale nezastavil, vběhl do postranní uličky a snažil se přelézt plot, Alejandro ho dohnal a stáhl ho dolů. Mladík rychle vstal ze země a tvářil se rozzlobeně. Alejo si ho konečně pořádně prohlédl a došlo mu, že ho zná. Byl to kluk ze čtvrti, kde Alejandro dříve bydlel a byl z toho zjištění hodně překvapený.
„Co na mě tak civíš!?“ Mračil se zlodějíček.
„Se ani trochu nestydíš okrádat mladý holky na ulici?“
„Tobě do toho nic není!“ Rozmachoval se mladík nožem. „Každý nemá to štěstí, aby se z něj přes noc stala hvězda!“ Mračil se.
„Takže jsi to ty!“ Zvolal Alejandro nevěřícně.
„Alejandro!“ Ozval se na konci uličky Octavio, který k nim doběhl. Alejo se na moment otočil a tak nestihl zaregistrovat, že mladík vytáhl z kapsy vystřelovací nůž. Ani chvíli neváhal a Alejandra s ním bodl. Alejo jen zalapal po dechu a mladík se dal na útěk. Octavio přiběhl k Alejovi, položil mu ruku na rameno a až pak si najednou všiml, že se Alejo drží za břicho, na tričku se mu dělala krvavá skvrna a Alejo klesl na kolena. „Proboha!“ Zvolal Octavio a ihned zavolal sanitku.

Valerie a Ben mířili k Maxovi, když Benovi zazvonil mobil.
„Omlouvám se.“ Řekl a přijal hovor. „Ano?“ … „Cože!? A kdy?“ … „To není možné!“ … „Jasně, jsem teď v Bridgeportu, je to kousek.“ … „Určitě, dobře, budu tam co nejdřív… díky za info!“ Ukončil hovor a podíval se na Maxe. „Tak možná dobře, že jsem se přidal. Stejně bych se totiž musel vrátit do Stamfordu! Dnes večer nám hořelo ve firmě, většina serverů je nejspíš zničená. Budu tam muset jet. Možná i nějaké disky, kde je uložená práce z posledního půl roku!“ Vysvětlil Ben a tvářil se vážně.
„To je mi moc líto!“ Zvolala Valerie.
„Budeš chtít půjčit auto?“ Zeptal se Max.
„Ale jak se vrátíš?“
„To už nějak vyřeším.“ Pokrčil Max rameny. „Tohle je teď důležitější!“
„Můžeš jet zase s námi, i když pojedeme až večer.“ Navrhla Valerie.
„Patricii se to asi líbit nebude.“
„Já už ji nějak přemluvím!“ Usmála se Valerie. Max se jen pousmál a pak s Benem rychle odešli do pokoje, aby si vzal věci a mohl dát Benovi klíče od auta.

Po snídani se Patricie a Valerie přesunuly na veletrh a věnovaly se práci, měly tam několik schůzek s dodavateli a také sbíraly všelijaké nové katalogy a kontakty na firmy, které se specializovaly na svatební sortiment. Po tom co odjel Benjamin do Stamfordu, Max se na veletrh vydal také. Nakonec našel i Patricii s Valerii, ale jen je z dálky pozoroval. Paty se většinu času tvářila vážně nebo otráveně, zato Valerie se stále usmívala a bylo vidět, že ji to baví. Všude kolem bylo spousta párů, většina žen se rozplývala nad svatebními šaty a dalšími doplňky. Nakonec se většina hostů přesunula na přehlídku šatů, Max stále sledoval Patricii, jak se tváří zpružené a na chvíli se zamyslel, proč vlastně dělá takovou práci, která ji očividně ani trochu nebaví. Došlo mu, že o ní moc věcí neví a že se na ně ani nemůže zeptat. Zadíval se na modelky v šatech a na chvíli ho napadlo, jak by asi vypadala Patricie, kdyby na sobě měla svatební šaty. Najednou jako by místo modelky viděl Patricii, která se usmívá a vypadá šťastně, nakonec nad představou zakroutil hlavou. „Něco se ti muselo stát, nevěřím tomu, že jsi prostě taková, protože to tak sama chceš. Musím zjistit, kdo vlastně jsi a co tě k tomu všemu vede…“ Pomyslel si Max.

Alejandra přivezli do nemocnice, ale jelikož se poblíž stala hromadná dopravní nehoda, byl v nemocnici pořádný chaos. Najednou neměli Alejandra kam dát, a i když byl jeho stav stabilizovaný, Octavio dělal rozruch na celou nemocnici. Lolimar právě mířila na recepci pro záznamy o nových pacientech. Když uviděla v jedné z karet Alejandrovo jméno, s tím že byl přivezen s bodným zraněním. Přeběhl ji mráz po zádech a vypadala v šoku.

„Jo, a abych nezapomněla, Max s námi pojede i zpátky!“
„Cože?“ zarazila se Patricie. „On je ještě tady?“
„Jo nejspíš je. Ben musel odjet do práce a Max mu půjčil auto, navrhla jsem mu, aby pak jel zase s námi.“
Paty se zamračila. „Ale já s ním jet nechci!“
„Proč zase ne? Vždyť jste teď… hm… no spolu.“
„Ne nejsme spolu! Jen si občas trochu vypomůžeme, to je rozdíl. Mezi ním a mnou nic není!“
„Nechápu, jak můžeš tak chladně mluvit o něčem tak intimním.“ Zakroutila Valerie hlavou. „To při tom nic necítíš? Teda… co se citů týče?“
„Ne! A už se o tom nechci bavit.“
„Jak chceš, ale Max s námi tak jako tak jede, kdo ví, kde bychom se s tím tvým autem zase sekly.“ Pronesla Valerie a šla k dalšímu stánku. Paty se jen ušklíbla a nakonec šla za Valerii. Ani jedna si nevšimla toho, že Max je kousek od nich a celou debatu slyšel. Nelíbilo se mu, co Patricie řekla a musel se sám zamyslet nad otázkou, kterou ji Valerie položila, nad tím jak to má s city on sám.

Na chodbách čekalo spoustu pacientů, někteří byli na lehátkách nebo kolečkových křeslech, nebyl dostatek personálu, aby se dokázali postarat o všechny pacienty. Když Lola uviděla jedno z lehátek, na kterém ležel Alejo, ihned šla k němu a ani nevěděla proč, chytila Alejandra instinktivně za ruku. Alejo otevřel oči a překvapeně se na Lolu podíval. Z dálky byl slyšet Octavio, jak se dohaduje s jedním z lékařů, kterého odchytil, když vycházel z ordinace.
„Lolo?“ Vydechl Alejo překvapeně.
„Alejandro…“ Šeptla Lola a vypadala vystrašeně.