Hoy con (epizodní postavy)…

• Juan Manuel Mendoza como Daniel Donatelo D’Alessandro Dominguez

###
„Co se stalo?“ Zeptala se Lola vystrašeně.
„To nic není.“ Pousmál se Alejandro, i když bylo vidět, že ho to bolí. Než stihla Lola říct cokoliv dalšího, přišel k nim Octavio a jeden z lékařů.
„Tak konečně se nám někdo bude věnovat, to je dost!“ Rozčiloval se Octavio. V tom k nim přišel jeden ze zdravotníků a odvezl Alejandra na sál. Lola v tu chvíli úplně zapomněla na svou práci a chtěla jet s nimi, v tom na ni ale zavolala její kolegyně.
„Lolo, prosím pojď mi pomoct na dvanáctku!“ Zavolala na ni a Lola chtě nechtě musela jít řešit další případ. I tak Alejandra nemohla dostat z hlavy a přemýšlela o tom, co se mu asi stalo. Aleja mezitím ošetřili.

Patricie, Valerie a Maxmiliano se nakonec k večeru sešli před hotelem. Paty mu nechtěla zavolat, ale Val se nenechala odbýt a chtěla splnit, co slíbila. Najít číslo na Maxe nebylo nic složitého a domluvila se s ním přímo ona. Max se nabídl, že to auto odřídí i cestou zpět. V tichosti došli k autu a Patricie si beze slova šla sednout dozadu, Max ji sledoval, ale nic na to neřekl, nakonec si sedl na místo řidiče, Valerie na místo spolujezdce a vydali se směr New York. Patricie si hrála na mobilu a po několika minutách ticha začala hovor alespoň Valerie.
„Tak Maxi, co jsi vlastně celý den dělal?“ Zeptala se ho.
Max se na ni překvapeně podíval a poté se zaměřil zpátky na silnici. „No vlastně nic zajímavého, jen jsem se tak nějak poflakoval kolem.“ Pravda byla, že se spíše poflakoval přímo kolem Patricie, která o tom ale neměla ani páru. „A co veletrh? Jaké to bylo?“
„Vyřídily jsme vše, co bylo potřeba.“ Usmála se Valerie. „Kdyby to bylo na mně, hned bych si tam nějakou svatbu rovnou i naplánovala, tolik krásných věcí co tam bylo.“ Rozplývala se Val. Paty vzadu jen protočila očima, i když dělala, že ji vůbec jejich debata nezajímá a že je vůbec neposlouchá. Max se pousmál. „A co ty? Přemýšlel jsi někdy o ženění?“ Vypálila Valerie.
Max se trochu ošil, takový dotaz trochu nečekal. „No já… vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlel!“ Zakroutil hlavou. „A asi ani nebyla nikdy příležitost, proč bych se nad tím zamýšlet měl…“ Přiznal.
Valerie se zamyslela. „Ehm… no a co Benjamin, víš, jak to dopadlo u něj v práci?“ Max jen zakroutil hlavou, že ne. Val ale byla zvědavá a snažila se z Maxe dostat co nejvíc informací, i kvůli Paty, která by se ho na takové věci nikdy neptala. „Máš i další sourozence?“
„Ne, jen bráchu.“
„Já sourozence nemám, ale vždycky jsem chtěla sestru.“ Usmála se. „Až jednou budu mít děti, chci určitě aspoň dvě. Aby si spolu mohli hrát. A co ty, chtěl bys děti?“
„Valerie!“ Okřikla ji Patricie. Max i Val se oba docela lekli.
„No co?“ Otočila se na ni Valerie s nevinným výrazem.
„Můžeš toho nechat?“ Sykla Paty a mračila se.
Max byl na jednu stranu rád, že nemusí reagovat, ale na druhou stranu ho bavilo prudit Patricii. Po chvíli ticha odpověděl. „Je to asi jako s tou svatbou, nikdy jsem nad tím pořádně nepřemýšlel. Možná jsem ani nechtěl… Každopádně mí rodiče by měli vnoučata rádi.“ Uzavřel nakonec. Valerie jen pokývala hlavou.
„No… a co tak nějak děláš, kromě práce? Máš nějaké koníčky?“
„No jistě, mám…“ Pousmál se Max. „Když mi to čas dovolí, tak chodím běhat a cvičit, v zimní sezoně jezdím do hor na snowboard, taky docela rád vařím…“ Při zmínce o vaření si Patricie ihned vzpomněla na večeři u Maxe, na chvíli se zamyslela, jestli ji vařil on, protože měla za to, že je dovezená z restaurace, poté ale myšlenku z hlavy zase rychle vyhnala. „No a pak rád střílím.“ Uzavřel Max.
„Střílíš?“
„Jo začínal jsem u klasických zbraní, pak jsem zkoušel i lukostřelbu.“
„Páni! A máš i nějakou vlastní zbraň?“
„Mám, ale sebou ji nenosím. Někdy je to asi škoda.“ Druhou větu dodal spíš sám pro sebe, protože si vzpomněl na noc, kdy zabránil znásilnění Patricie. Ta si na to mimoděk vzpomněla také.
„No jsem opravdu příjemně překvapená.“ Pokývala Valerie hlavou.
„A co baví tebe?“
„Mě? No já moc koníčků nemám.“ Pokrčila rameny. „Občas chodím na jógu a na balkoně mám takovou malou zahrádku. Sem tam i čtu, ale rozhodně nejsem takový vášnivý čtenář jako Patricie.“ Zasmála se Val a Paty po ní šlehla pohledem, Max se na ni podíval ve zpětném zrcátku.
„Tak to je zajímavé.“ Poznamenal Max, i když ho nejvíc zaujala zmínka o tom, že Paty hodně čte. Vlastně ho taková informace docela překvapila.

„Pan Soler měl obrovské štěstí, naštěstí nebyl zasažený žádný orgán a rána ani nebyla tak hluboká, jak se zdálo. Sice se to bude nějaký čas hojit, ale pozítří už by mohl jít domů. Samozřejmě s podmínkou, že se bude šetřit!“ Vysvětloval doktor Octaviovi před pokojem Alejandra. Alejo dostal nějaké prášky na bolest, po kterých usnul. Na pokyny jeho manažera dostal soukromý pokoj v nemocnici, a aby toho nebylo málo, tak Octavio zalarmoval policii a vyžádal si pro Alejandra speciální dohled. Před jeho pokojem byl jeden z policistů a další mířil k Octaviovi, poté co domluvil s lékařem, řešili jeho výpověď k tomu, co se vlastně stalo.

Carmen si zapnula počítač, a když se podívala na internet, jako první ji praštil do očí titulek na sociální síti. „Alejandro Soler byl s vážnými bodnými zraněními převezen do nemocnice!“ Po přečtení Carmen úplně zbledla, nakonec otevřela odkaz a přečetla si, co se stalo. Spousta informací byla nepřesná, ani nebylo jasné, co se vlastně stalo. Bylo tam uvedené především to, že je na tom Alejandro velmi vážně. „Proboha! To není možné!“ Vzlykala. Nakonec vzala mobil a zavolala Lole, ta ale měla mobil vypnutý. Automaticky ji napadlo, že by možná mohl být Alejo v nemocnici, kde Lola pracuje. Nakonec neváhala ani chvíli, vzala si tašku a vyběhla z bytu.

Benjamin byl v práci a s kolegy řešili, kolik věcí požár zničil a co to pro firmu znamená. „Já to nechápu, vždyť tady máme tolik opatření, tak co se sakra mohlo stát?“ Nechápal Ben.
„To se uvidí až po tom, co se vše prošetří, slyšel jsem, že to bude trvat možná i měsíc.“ Pokrčil rameny jeden z jeho kolegů.
„No to je výborný! Ještě že ty zálohy snad budou v pořádku, budeme z toho muset dostat, co se dá. Hlavně aby se toho co nejvíc zachránilo z toho posledního projektu.“ Nadhodil Ben. Jeho kolegové jen souhlasně pokývali hlavou a pokračovali v práci.

Max a Valerie nakonec přešli na neutrální témata a něco málo probírali až do New Yorku, Paty se mezitím začala uculovat u zprávy, která ji přišla na mobil, Max si jejího výrazu všiml a hodně ho zajímalo, co se děje. Po dlouhé době promluvila i Patricie.
„Klidně jeďte, kam potřebujete, ale já bych si vystoupila už u toho baru, co je vedle galerie o dva bloky dál!“ Prohlásila Paty s úsměvem.
„A co tam budeš dělat?“ Zajímala se Valerie.
„No tak co myslíš, že se asi dělá v baru?“ Zeptala se Patricie s pobaveným tónem v hlase. Max to nijak nekomentoval, ale začínalo ho to dost zajímat. Nakonec ji zastavil, kde chtěla.
„Díky!“ Zvolala Paty, když vystoupila. „Pak mi dej vědět, kde je tomu mému fáru konec.“ Řekla Maxovi a vydala se s úsměvem do baru naproti přes silnici. Max ji sledoval.
„Jdu tam taky.“ Pronesl nakonec a vystoupil. Valerie neměla moc na vybranou, ale jelikož byla také zvědavá, tak také vystoupila. Hodili věci do kufru a auto zamkli. Když oba vešli do baru, naskytla se jim scéna, kterou asi ani jeden nečekal. Paty chvíli po příchodu někoho hledala a narazila na něj ve chvíli, kdy už v baru byl i Max s Valerii. Patricie šla k jednomu muži, který se usmíval a měl rozpražené ruce připravené k objetí. Patricie k němu přišla a kromě objetí muže i dlouze a vášnivě políbila. Maxovi v tu chvíli málem spadla brada, když viděl, jak se Paty líbá s jiným mužem. Polibek ale oba brzy ukončili.
„Danieli!“ Zvolala Paty šťastně. „Ráda tě vidím!“
„Moje múza.“ Usmíval se Daniel. „Krásná jako vždy!“ Lichotil jí a Paty se tomu smála. V tom se u nich zjevil Max, který se mračil a kousek za ním cupitala i Valerie, která si připadala v celé situaci trochu navíc.
„Patricie!?“ Zvolal Max.
Paty se na něj podívala a úsměv jí zmizel. „Co tady děláte?“ Kroutila nechápavě hlavou.
„Spíš co tady děláš ty!?“
„Já? No vidíš, bavím se tady se svým dobrým kamarádem.“ Pokrčila rameny.
„Aha! Takže se jen tak líbáš se svými kamarády?“
„Ehm, má tohle být žárlivá scéna? Na to teď nemám čas a ani náladu!“
„Tohle přeci není potřebné!“ Usmál se Daniel. „Navíc, co kdybys mi radši představila své přátele, hm?“ Navrhnul.
Paty zakoulela očima. „Fajn. Tak tahle holčina…“ Podívala se na Valerii. „je moje kamarádka a kolegyně z práce – Valerie. A tenhle naštvanej chlap…“ Podívala se na Maxe a zamračila se. „To je Max, momentálně s ním spím a to je asi tak všechno co bych k němu řekla.“ Pokrčila rameny. „Představuji vám svého skvělého kamaráda a úžasného umělce Daniela Donatela D’Alessandra Domingueze.“ Pronesla s úsměvem. Max se zamračil ještě víc.
„Jéé, o vás jsem už slyšela!“ Zvolala Valerie a podali si ruce.
„Snad jen v dobrém.“
„Ehm, no jistě.“ Pousmála se Valerie.
„Můžu s tebou mluvit o samotě?“ Zeptal se Max Patricie a v seznamování se dál angažovat nechtěl.
„A je to nutný?“
„Jo to je!“
„Tak fajn… Omlouvám se.“ Omluvila se Danielovi a poodešla s Maxem dál od lidí. Oba se celou dobu mračili. Když byli v rámci možností sami, Max se na Patricii otočil a chytil ji za paže.
„Proč mi tohle děláš!? Ty s ním spíš?“ Zvolal Max a vypadal rozhozeně, před Danielem se snažil držet, ale pravda byla, že ho sžírala žárlivost.

Lola nemohla Alejandra dostat z hlavy. Nakonec zjistila, kde leží a šla se za ním podívat. Jelikož pracovala v nemocnici, nikomu to nebylo divné a pustili ji k němu. Když vešla do pokoje, uviděla spícího Aleja, byl pobledlý, ale jinak vypadal, že je docela v pořádku. Šla pomalu k němu a znovu ho chytila za ruku. Najednou cítila něco zvláštního, nedokázala si to vysvětlit, ale nechtěla, aby se Alejandrovi něco stalo a doufala, že bude brzy v pořádku.

„Tak co? Jak to je!?“ Dožadoval se Max odpovědi.
„Nevím, o co ti zase jde!“
„O co mi jde? No o co myslíš, že mi asi tak může jít? Když jsme spolu, tak se čertíš i kvůli zmínce, že bys mě měla jen tak políbit a pak si přijdeš sem a tomu chlapovi se bez váhání vrhneš kolem krku a líbáš ho jako by najednou už o nic nešlo! Tak co s ním máš!?“ Max byl celý bez sebe.
„Nic s ním nemám!“ Zakoulela Paty očima. „A i kdyby, je to moje věc!“
„Ne to není! Tohle je teď i moje věc! Tak spala jsi s ním nebo ne!?“
„Jo spala!“ Vyštěkla Paty a Maxovi se tahle odpověď ani trochu nelíbila. „Spala jsem s ním, ale už je to dávno!“ Dodala nakonec. Max jen kroutil hlavou, nevěděl, jak má vlastně reagovat. „Jsme přátelé a nebudu ti tady vysvětlovat, jaký s ním mám a nemám vztah, protože to je jen mezi ním a mnou!“
„Nepřeju si, aby ses tahala s kýmkoliv jiným, když jsi se mnou! I když zrovna se mnou nebudeš, prostě nechci, abys byla s někým jiným kdykoliv!“
„Ale o tom v naší dohodě nepadlo ani slovo!“ Ušklíbla se Paty.
„To je snad jasné přece! Tobě by se taky přece nelíbilo, kdybych šel za jinou!“
„Anebo by mi to bylo fuk!“ Zlobila se Paty. „Každopádně já s ním spát nebudu, tak toho laskavě nech, tyhle scény v naší dohodě totiž už vůbec nejsou, takže mě pusť a jdi si po svém!“ Zlobila se Paty.
Max jen zakroutil hlavou a nakonec Paty pustil, byl dost zklamaný, že ji celá tahle situace přišla v pořádku. „Ty fakt nemáš srdce anebo máš místo něj jen kus ledu!“ Zvolal Max nakonec, otočil se a odešel pryč.
„Idiot!“ Pomyslela si Patricie a odešla zpátky za Danielem a Valerií.
„Nejspíš ti odchází odvoz.“ Prohodila Paty jako by nic, Val se otočila ke schodům a viděla Maxe, jak odchází, udiveně se podívala na Paty a nakonec běžela za Maxem.

Carmen přiběhla do nemocnice se záminkou, že potřebuje mluvit se svojí sestrou. Hledala ji po nemocnici, když narazila na pokoj s Alejandrem. Viděla, jak tam stojí policie a napadlo jí, jestli tam náhodou není. Vydala se k pokoji, když z něj zrovna vyšla Lola a všimla si jí.
„Carmen? Co tady děláš?“ Byla Lola překvapená. Obě poodešly od ostrahy, co stála u pokoje, jelikož se na ni podezřívavě dívali.
„Lolo, je to pravda!?“ Chytila sestru za ruku a tvářila se zničeně. „Je to pravda, že sem přivezli Alejandra!?“
„Ale jak o tom víš?“ Nechápala Lola.
„Takže je to pravda!“ Carmen vyhrkly slzy. „Je toho plný internet, myslela jsem si, že je to jen nějaká fáma!“
Lola zakroutila hlavou. „Ano, je to pravda… ale neboj se, bude v pořádku!“
„A jak to víš? Viděla jsi ho?“
„No… ano, viděla.“
„Musím ho taky vidět!“
„Carmen, to nejde! Já ho viděla jen proto… proto, že tady pracuju!“
„A vážně bude v pořádku? Co se vlastně stalo?“ Vzlykala Carmen.
„To vlastně nevím.“ Přiznala Lola. „Nevím, co se stalo. Ale jistě bude v pořádku! Neboj se.“
Carmen Lolu objala a rozplakala se. Lola byla z toho všeho docela zmatená.

„Maxi, počkej prosím!“ Volala Valerie na Maxe, který se zastavil u auta Patricie. Chvíli trvalo, než se na ni otočil, zrovna ve chvíli, kdy k němu doběhla, ale když to udělal, vypadal hodně smutně. „Moc mě to mrzí.“ Pronesla Valerie a posmutněla, když ho viděla.
„A co tě mrzí? Vždyť přece o nic nejde…“ Prohlásil Max ironicky a bylo vidět, že mu úplně nejlíp není, i když se to snaží zakrýt.
„S Paty je to prostě složitý.“ Přiznala Valerie. „Ale ona vážně není zlá.“
Max se tomu musel nevesele zasmát. „Jistě že není zlá, ona jen ráda ubližuje lidem!“
„Nepůjdeme si dát třeba něco dobrého támhle do té kavárny?“ Navrhla Val.
Max jen pokrčil rameny. „Jestli chceš.“ Odvětil a odešli do kavárny poblíž. Dlouhou dobu jen oba mlčeli, brzy ale Valerie spustila.
„Já Patricii znám už pár let a vím, jaká umí být! Kolikrát si ani neuvědomuje, že svými činy může lidem kolem sebe ublížit… ale opravdu má i dobré stránky! Jen většině lidí nedovolí, aby je vůbec viděli. Já sice nevím proč, ale vím tolik, že opravdu není vždy taková, jak se může zdát!“
„Proč mi to vlastně říkáš?“
„Protože jsem viděla ten tvůj výraz, když jsi ji viděl s někým jiným, když jsi vyšel z toho baru a vidím i jak se tváříš teď. Záleží ti na ní a myslím si, že ji máš rád…“ Max se zadíval radši do kávy, kterou měl na stole a povzdechl si. „Nebo ne snad?“
„I kdyby, tak co na tom záleží, když pro ni to nic neznamená?“
„Já vím, že nemůžu mluvit za ni… jenže ona prostě nemyslí na to, co je pro ni opravdu dobré. Jsem si ale jistá, že takováhle nebyla vždy. Nevím sice, co ji změnilo, ani kdy k té změně došlo, vím ale, že pod tou drsnou, sarkastickou a mnohdy šílenou Patricii je i její skutečná verze, která potřebuje, aby ji někdo miloval a chránil.“ Pronesla Valerie vážně.

Daniel a Patricie seděli u stolu a probírali všelijaké novinky. „To je paráda, na tvoji výstavu určitě přijdu! Nenechám si to ujít za žádnou cenu!“
„To budu moc rád.“ Usmál se Daniel. „Potom mi musíš říct, co si o těch nových obrazech myslíš! Trochu jsem pozměnil styl…“
„Určitě.“ Usmála se Patricie.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ Změnil náhle Daniel téma.
„Jistě, na co jen chceš.“ Zasmála se Patricie.
„Ten muž, co tady byl… ten, hmm…“
„Max.“ Doplnila ho.
„Ano Max, tak říkala jsi, že je to muž, se kterým teď spíš, je to tak?“
„Jo je to tak… vždyť přece víš, jak to chodí!“ Ušklíbla se Paty.
„Zajímalo by mě, jestli víš – že on s tebou ‚jen nespí‘?“
„Jak to myslíš?“
„Vážně sis nevšimla, že je do tebe zamilovaný?“
Paty překvapeně zamrkala. „Jak jsi na to přišel?“
„No mám oči.“ Zasmál se Daniel. „Některé věci se prostě přehlédnout nedají. Asi jako to, že ty na něj zrovna moc milá nejsi.“
Paty se ušklíbla. „Protože mě prostě štve, v jednom kuse!“
„Tak proč se s ním scházíš, když tě tolik štve? Hm?“
„No já…“ Paty se zamyslela. Daniel se musel usmát při jejím výrazu.

„Ji by mohl milovat jen nějaký blázen anebo totální masochista, protože fakt nevím, jaký normální člověk by to s ní dokázal vydržet!“ Prohlásil Maxmiliano a upil kávy.
„A na co z těch dvou variant se cítíš víc?“ Pronesla Val a Max se zatvářil zmateně. „Nebo mi chceš říct, že k ní nic necítíš?“
Max si vjel jednou rukou do vlasů. „Nevím, co ti na to mám říct…“ Přiznal.
„Vím, že se vlastně neznáme a že mi do toho ani nic není… ale prostě vidím jak to je… a některé věci jsou až moc jasné!“
„Jako jaké věci?“
„Pro tebe je to asi taky docela novinka, jak tak koukám.“
„Já vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Kroutil Max hlavou.
„Jsi do Patricie zamilovaný?“ Zeptala se Valerie narovinu. Max zůstal jen překvapeně hledět.

„Asi mě to prostě baví!“ Pronesla Paty po delším tichu. „Občas potřebuju nějaké to rozptýlení. Ale nechci se o něm bavit! Jak se má tvoje žena?“ Změnila tentokrát téma Paty.
„Má se dobře.“ Usmál se Daniel. „Jsou to asi dva týdny, co jsme se dozvěděli, že je těhotná!“
„Teda… tak to gratuluju.“ Byla Paty překvapená. „Ani jsem nevěděla, že jsi chtěl mít děti a teď už budete mít druhé.“
„Jo myslel jsem si, že děti mít nechci, ale pak jsem potkal Natalii a všechno se časem změnilo!“ Usmíval se Daniel. „Najednou svět získal úplně nové obzory!“
„Nikdy jsem nehádala, že se z tebe stane i takový rodinný typ. Ty takový nezávislý umělec a máš doma ženu a dítě, brzy děti, jako kdybys byl chvílemi někdo úplně jiný.“
„A proč ne? Lidé můžou mít více životů v tom jednom, já jsem ten další objevil až později. A víš, že to co dělám, mě dělá šťastným, ale bez mé rodiny už by to nebylo kompletní štěstí.“
Paty zakroutila hlavou. „To já jsem spokojená i s tím ‚jedním životem‘ co mám.“
„Možná bys byla překvapená, co ti může osud nadělit. Opravdu bys chtěla už navždy jen hromadu nezávazných vztahů a nikdy žádnou stálou náruč, do které by ses mohla schovat?“
Paty se ušklíbla. „Já na takové věci nejsem. Nepotřebuju se nikam schovávat…“
„Patricie, já tě znám už dlouho… nemusíš ze sebe dělat někoho, kdo nejsi!“
„Ale to já ani nedělám!“
„Měla bys zapomenout na všechny špatné věci a zkusit jít dál…“
„Promiň, ale tohle už řešit nechci! Věř tomu nebo ne, já jsem takhle spokojená.“
„A jsi šťastná?“
Paty se jen ušklíbla a napila se drinku, který měla na stole.

„Cože?“ Zeptal se Max překvapeně.
„No myslím, že jsi slyšel jasně.“
„Slyšel, ale nevím, proč se mě na něco takového ptáš!“
„Promiň, vím, že mi do toho nic není. A už to z tebe tahat nebudu…“
Max chvíli mlčel. „Kdo je vlastně ten Daniel?“
„No… Daniel je kamarád Patricie, znají se z vysoké.“
„Patricie byla na vysoké?“
„Ano, studovala literaturu a angličtinu!“
„To jsem nevěděl.“
„Jo, ona se moc s takovými věcmi nesvěřuje…“ Souhlasila Valerie.
„Už v autě jsi mluvila o knihách.“
„Ano.“ Souhlasila. „Patricie má v bytě jeden pokoj, kde má všude kolem jen police plné knih a má to jako čítárnu!“
„Mluvíme o té stejné Patricii?“
„Kupodivu ano. Ona miluje knihy, dřív pracovala i ve vydavatelství, ale kvůli jedné chybě ji vyhodili…“
„Jaké chybě?“
„Ehm no… měla tam nějaký… úlet s kolegou.“
Max se zamračil. „Aha.“
„No ale její máma vždy chtěla, aby jednou převzala firmu a tak začala po čase pracovat v agentuře.“
„Tak to už chápu, jak se k tomu dostala. Zjevně ji to moc nebaví.“
„Ne, to nebaví. Paty není zrovna typ, co by byl na svatby.“
Max se zamyslel. „Měla se už někdy vdávat?“
„Paty? Ne… to ne… nebo nevím o tom! Ale určitě ne. Co vím, tak s nikým ani neměla vztah. Jako že v pravém slova smyslu, vždycky byla spíš na takové jednorázové akce… jediný s kým byla nějakou delší dobu, byl Daniel.“
„Takže spolu chodili?“
„To úplně ne… Daniel je umělec, kreslí a fotí… no a co vím, tak Patricie mu stála modelem… a jelikož oba měli rádi takový nezávazný život, tak spolu chvíli byli, ale nešlo o nic vážného…“
„Modelem?“
„No… myslím, že to byli nějaké aktové obrazy…“ Přiznala Valerie.
Max se znovu zamračil. „No jak jinak.“
„Ale bylo to umělecké pojetí, nic vulgárního…“
„Ty jsi nějaký obraz viděla?“
„Vlastně ano, ale jen jeden na fotce…“
Max si představil, kde ty obrazy asi museli skončit a ani trochu se mu ta představa nelíbila.

„Už budu muset jít.“ Nadhodil Daniel. „Ale moc rád jsem tě viděl, určitě se musíme ještě sejít, než odjedu.“
„Určitě ano, však kontakt na sebe máme a navíc se máme vidět na tvé výstavě.“
„Ano, to je pravda.“ Usmál se Daniel. Oba se políbili, tentokrát ale jen krátce, Daniel nastoupil do taxíků a odjel do hotelu. Paty si chtěla také odchytit taxík, ale všimla si, že je tam stále její auto. Začala přemýšlet, jestli ho tam Max nechal a odešel anebo jestli je někde poblíž.

Max a Valerie si ještě chvíli podívali, Valerie mu povídala nějaké historky z práce a Maxovi se zase trochu zlepšila nálada. Po chvíli k nim přišel muž z obsluhy. „Omlouváme se, ale už budeme zavírat. Máme bohužel jen do deseti hodin. Nezlobte se.“
„Ne to je v pořádku, ani jsme si to neuvědomili.“ Omluvil se Max a šel zaplatit.
„Díky.“ Usmála se na něj Valerie.
„Není vůbec zač.“ Pousmál se i Max a oba vyšli z kavárny. Mířili k autu, když si v dálce všimli Patricie.
„Co ji tak trochu pozlobit?“ Navrhla Valerie s úsměvem.
„Jak to myslíš?“ nechápal Max.
„Uvidíš.“
Po chvíli si jich všimla i Patricie a šla k nim, trochu ji zarazilo, že jsou stále poblíž a stále spolu.
„Ahoj Paty!“ Zvolala Valerie. „Neskončili jste nějak brzy?“ Pousmála se.
„Co tady ještě děláte? A takhle spolu?“ Ignorovala Paty její otázku.
„No nakonec jsme si s Maxem vyšli na rande!“ Zvolala Val s úsměvem a chytila Maxe za ruku. „Když nemáš zájem ty, tak jsem si říkala, že ti nebude vadit, když si s Maxem teď vyjdu pro změnu já!“ Vítězně se usmála. Patricie byla v šoku.