Hoy con (epizodní postavy)…

• Norma Matos como Elena
• Lance Dos Ramos como René
• Ricardo Bianchi como Pablo

###
Patricia a Maxmiliano se po jejich společné vášnivé sprše znovu oblékali. Patricia si začala sušit vlasy ručníkem a Max ji co chvíli sledoval. Paty nakonec odešla znovu do koupelny, vytáhla si z kabelky rtěnku a začala si s ní malovat rty. Když byla s výsledkem spokojená, usmála se na svůj odraz v zrcadle a poté si všimla i Maxe, který ji znovu sledoval. Nakonec se k němu otočila. Vlasy měla ještě mokré, ale už si je nechala rozpuštěné. Max ji upřeně sledoval, jak jde pomalu k němu. Měl obrovskou chuť ji chytit a políbit.
„Tak díky za ten tip se sprchou.“ Mrkla na něj a usmála se. „Tak se měj fajn.“ Otočila se k odchodu a šla pomalu ke dveřím. Max byl dost překvapený a šel k ní.
„Počkej, přece…“ Začal, a když se k němu Paty znovu otočila, zadíval se jí do očí.
„Jo?“ Paty vypadala překvapeně.
„To jen tak odejdeš? Po tom co se právě stalo?“ Nechápal Max.
Paty se zamyslela a pak se zatvářila šokovaně. „Nejsi doufám gigolo, že ne?“
Maxe takhle otázka dost zarazila, ale rychle se vzpamatoval. „No jistě že ne!“
„Tak v tom případě asi ano, asi teď jen tak odejdu.“ Usoudila Paty a pokrčila rameny.
Max byl z celé situace pořád dost v šoku, ale nechtěl Paty nechat jen tak odejít. „A ani telefon mi na sebe nedáš?“ Nadhodil nakonec.
Paty v tu chvíli něco napadlo a celá se rozzářila. „Ale jo, proč ne.“ Začala se hrabat v kabelce a nakonec vytáhla vizitku, kterou mu podala. Bylo na ni E. Wintersová – realitní makléřka. Tuhle vizitku ji před pár dny dala skutečná Elena, od které si Paty vypůjčila její jméno. Byla to jedna z klientek v agentuře její matky. Když Paty Maxovi vizitku podávala, tvářila se u toho dost pobaveně. V tom do šatny vešla jedna ze servírek a na oba se překvapeně podívala.
„A co vy tady děláte, tohle je šatna pro zaměstnance!“ Vyjekla.
„No my…“ Začal Max a Paty využila situace a propletla se kolem servírky a vyběhla ven. Max chtěl běžet za ní, ale servírka mu vstoupila do cesty.
„Tak to teda ne, nikam nepůjdete! Že vy jste nějaký zloděj!?“ Osočila ho servírka. Max si jen povzdechl a začal ji situaci vysvětlovat.

Patricia mířila zpátky ke stolu, kde předtím seděla s Valerii, když ta ji v půlce cesty sama odchytla. „No kde jsi? A…“ Sjela ji pohledem. „Co se ti stalo?“ Šaty měla totiž stále mokré, stejně tak i vlasy.
„Dlouhý příběh.“ Mávla nad tím Paty rukou.
„Pablo nás s Reném odchytil na parketu a začal si Renému stěžovat, že jsi byla hrubá. Co jsi tomu chudákovi provedla?“ Mračila se Valerie.
„Já?“ Tvářila se Patricia dotčeně. „Byl to hulvát!“
„No to si dokážu představit…“ Poznamenala Valeria ironicky.
„Kde vlastně jsou?“
„Odešli! A já jsem bez tebe odejít nechtěla, tak mě tady nechali…“
„Milý hoši.“
Patricia se ohlídla a viděla, že ze schodů míří Maxmilian a očividně Patricii hledá.
„Musíme jít.“ Vzala Valerii za ruku a mířila s ní k východu.
„Ale… počkej… o co jde?“ Nechápala Valerie.
„Potom ti to vysvětlím.“ Řekla Paty a rychle z baru zmizely.

Druhý den ráno se Max bavil se svým kolegou Carlosem. „Nevěřil bys tomu, byla tak nádherná, přitažlivá a taková neuvěřitelně… spontánní…“ Rozplýval se Max nad Patricii. „Jenže potom prostě zmizela jako by se nic nestalo! A já si navíc připadal jako idiot, protože se mě první zeptala, jestli jsem gigolo a pak mě ještě servírka z baru obvinila, že jsem zloděj.“ Mračil se Max.
Carlos se začal smát. „Tak to je gól!“
„Jsem rád, že se bavíš. Ale tohle… to prostě nebylo jen tak.“
„Hmmm, tak číslo na ni máš, tak ji zavolej.“ Pobídl ho. Max totiž celou dobu v rukou otáčel vizitku, kterou mu Paty noc před tím dala. Nakonec vzal telefon a vytočil číslo z vizitky. Po chvíli někdo hovor přijal.
„Elena Wintersová, realitní kancelář GoHome. Jak vám mohu pomoci?“ Podle hlasu to ale byla postarší žena a Maxe to zarazilo, byl si skoro jistý, že to není ta Elena, kterou potkal noc předtím.
„Ehm dobrý den. Tady Maxmilian Moreira. Nejspíš jsme se viděli včera večer?“
„To si nemyslím, pane Moreiro, bohužel mi to nic neříká.“
„A jste jediná Elena ve firmě?“
„Ano to jsem. Jak vám můžu tedy pomoci?“
Max se tvářil zmateně, ale nakonec se s Elenou domluvil, aby se zastavila v jejich firmě na osobní schůzku, s tím že by rád využil služby realitní kanceláře. Když položil telefon, tvářil se zamyšleně.
„Tak co?“ Vyzvídal Carlos.
„Já ti nevím, ale myslím si, že to určitě nebyla ona.“ Kroutil hlavou Max.
„Tak uvidíme, za hodinu by měla být tady.“ Pokrčil rameny Carlos.

„Lásko, jsi tady!“ Vykřikl Benjamín, když otevřel dveře svého domu a stála tam Ana Brenda. Okamžitě ji dlouze políbil a pak oba vešli dovnitř. „Jsem tak rád, že už jsi tady, nemohl jsem se tě dočkat.“ Usmál se na ni a pohladil ji po tváři.
„Ani já, moc jsi mi chyběl!“ Usmála se na něj a políbila ho.
„Právě jsem dodělal snídani, pojď, dáme si spolu.“ Vzal ji za ruku a vedl ji na terasu, kde se nakonec oba posadili ke stolu.
„Vypadá to úžasně!“ Pochvalovala si Ana Brenda a pustili se do jídla.
„Budu muset na chvíli odjet do kanceláře, ale opravdu jen na chvíli. Potom bych tě rád někam vzal a konečně ti dal to překvapení, co mám v plánu.“ Usmál se Ben.
„Tak dobře, já se tady zatím nějak zabavím a počkám na tebe.“ Usmála se Ana Brenda.

„Já to úplně vidím, jak volá té staré bréce a zve ji na nějaké rande.“ Smála se Patricie, když to vyprávěla druhý den Valerii.
„Ale já to nechápu, proč jsi to udělala?“ Tvářila se Valerie zmateně.
„Víš, jak to chodí, byla to je jednorázovka.“
„Takže ses s ním vyspala a ve finále se ti ani nelíbil?“
„Naopak! Byl to opravdu kus a to jeho tělo, hmmm očividně na sobě maká a co si budeme povídat, v té sprše jsme si to vážně užili, hlavně když…“
„Prosím, detaily vědět nechci.“ Skočila ji Valerie do řeči a šklebila se. Paty se tomu zasmála. „V tom případě tomu nerozumím už vůbec…“ Kroutila Valerie hlavou. „Když se ti tak líbil, očividně ve všech směrech, tak proč jsi mu nedala svoje číslo?“
„Víš, že to nedělám.“
„Ty máš teda život… já hledám chlapa už nejméně sto let! Když už se s někým sejdu, tak se už pak ani neráčí ozvat a ty prostě jdeš, čapneš prvního, co uvidíš a hned s ním skončíš ve sprše. A aby toho nebylo málo, pak prostě zmizíš jako by o nic nešlo, i když on by se zjevně ozvat chtěl.“ Valerie rozhodila rukama. „A tohle je spravedlivé?“
„Val…“ Začala Paty vážně. „Tvůj problém je, že jsi prostě…“ Zamyslela se. „Ty jsi prostě hrozně pruderní, nechceš s nimi spát a oni to prostě poznají.“
„Ale tak to není, já prostě jen… nechci s nimi spát hned! Chtěla bych, abychom se první poznali, aby mezi námi bylo něco víc a pak možná…“
„No… a to je přesně ono!“
„Já prostě potřebuju lásku.“
„Tak to budeš holka asi už navždy sama, protože láska neexistuje.“
„Jo to říkáš ty.“
„Protože je to pravda. Když chceš něco víc, tak můžeš stavět aspoň na touze. Ta je totiž aspoň skutečná! Když potkáš někoho, někoho kdo se ti tak líbí, že si to s ním prostě chceš rozdat!“ Vykřikla Patricie a znovu se musela zasmát nad výrazem Valerie. „Zamysli se nad tím.“ Mrkla na ni a odešla do své pracovny.
„Jo tobě se to říká.“ Posmutněla Valerie a pokračovala v práci.

Benjamin odjel do kanceláře. Ana Brenda se procházela v plavkách kolem bazénu. Benjamin měl obrovský dům s krásnou zahradou, pracoval pro jednu počítačovou společnost jako programátor a vývojář aplikací a vydělával si velmi slušné peníze. Dům původně patřil jeho rodičům, ale ti se před časem přestěhovali na venkov. Ana Brenda od něj dostávala spousty dárků a věcí, stejně tak jako od svého manžela. Ve skutečnosti nepracovala, jen si vymýšlela služební cesty, aby mohla střídat život u svého manžela a u svého milence. Před nimi pracovala pro jednu významnou kosmetickou společnost, ve které dříve opravdu pracovala, ale když byla zajištěná, neměla důvod dál v práci pokračovat. Ve skutečnosti cestovala jen mezi New Yorkem a Stamfordem, který byl zhruba hodinu cesty autem. Ana Brenda si lehla na lehátko a začala se opalovat, usmívala se nad tím, jak ji všechno krásně vychází.

Do seznamovací kanceláře, kde pracoval Maxmilian a Carlos jako soukromý vztahový poradci právě dorazila na recepci skutečná Elena. Byla to starší žena, v upnutém kostýmku a s vážným výrazem. Rozhlížela se kolem a čekala, až za ní přijde Max. Ten ji společně s Calosem sledoval zpoza rohu kousek od recepce.
„Tak to je ta pěkná kočka, se kterou sis včera užil příjemný večer?“ Zeptal se Carlos potichu a nedokázal udržet smích.
Maxmilian se šklebil a dloubl do něj loktem. „Už jsem ti říkal, že to není ona!“
„Ale třeba by taky stála za hřích, vypadá jako přísná paní učitelka co zlobivému studentovi naplácá rákoskou. Ooou!“ Řekl Carlos vážně a neměl daleko k tomu, aby vyprskl smíchy.
„Ty jsi idiot!“ Protočil Max očima.
„No měl bys za ni jít.“ Řekl Carlos a šťouchl do Maxe tak, že sebou zavrávoral a už se nemohl skrývat za rohem. Elena i recepční se podívali jeho směrem, Max se rychle narovnal, začal si srovnávat sako a pousmál se na ně, ještě šlehl vražedným pohledem po Carlosovi, když se obě ženy daly znovu do řeči a nakonec se vydal za Elenou. Carlos se zatím za rohem náramně bavil.

„Takže ještě bude potřeba tenhle text trochu předělat, ale prvních šest písniček je už komplet i s nahráváním.“ Alejandrův manažer Octavio s Alejem řešil jeho první album. „Jestli to tak půjde dál, na konci měsíce by už album mohlo být hotové!“
„To je skvělý, ani jsem nečekal, že to půjde tak rychle.“ Usmíval se Alejandro. Díky jeho kamarádovi, se jedna z jeho písní dostala před pár měsíci do rádia. Netrvalo to dlouho a z Alejandra se stala hvězda se spoustou fanynek. Alejo si to náležitě užíval, ale i sláva měla svou stinnou stránku. V podstatě kompletně přišel o soukromí, neustále jsou mu v patách novináři anebo fanoušci.
„Jsem si jistý, že to bude jedno z nejprodávanějších alb! Už teď máš hromadu fanoušků a to jsi ještě ani žádné nevydal. Ty puberťačky z tebe prostě šílí!“ Smál se Octavio a poplácal Aleja po rameni.

Lola byla momentálně ve své druhé práci, v bistru kde pomáhala jako servírka. Přes oběd tam byl pořádný frmol a Lola neustále běhala mezi stoly. Přes noc byla v nemocnici na pohotovosti a nestihla se ani na chvíli vyspat. Byla dost unavená a bylo to na ni zdát.
„Lolo, tak pohni sebou, máme tady další zakázky a to jídlo na okně už chládne!“ Ozvalo se z okýnka v kuchyni.
„Už běžím!“ Zavolala Lola a rychle šla roznést další objednávky. Po asi patnácti minutách se aspoň na chvíli zastavila. Opřela se u kraje baru a otřela si čelo od potu. „Uff.“
Po chvíli ji někdo položil ruku na rameno. „Lolo?“ Lola se otočila a byla to její sestra Carmen.
„Carmen? Co tady děláš?“
„Říkala jsi, abych přišla na oběd.“ Pokrčila rameny Carmen.
„A jo, jasně. Tak si jdi sednout, něco ti přinesu.“ Pobídla sestru a šla ji pro jídlo.
Carmen si sedla ke stolu, vzala si do ruky mobil a začala si číst novinky o Alejovi.
„No to není možný!“ Vykřikla zrovna ve chvíli, když jí Lola pokládala jídlo na stůl.
„Co se děje?“ Nechápala Lola.
„Alejo bude mít autogramiádu! Už za čtyři dny v nákupním centru v New Jersey!“
„Aha.“
„Prosím, že můžu jet?“ Prosila ji Carmen.
„Tak to ne, nepustím tě takhle daleko samotnou.“
„Ale Lolo, ty děláš jako bych byla pořád malá, tak daleko to není! Jsou to jen dvě hodiny autem. Najdu si nějaký vlak a pojedu.“
„Žádné takové, už jsem řekla.“
„Loloooo, prosíííím. Tak pojeď se mnou. Prosííím.“ Dělala Carmen psí oči.
„Víš, že je to můj jediný volný den…“ Povzdechla si Lola.
„Já ti se vším pomůžu, doma uklidím, uvařím, co budeš chtít, jen tam prosím pojeď se mnou, ano? Moc tě prosím.“
„Tak… tak teda dobře.“ Souhlasila Lola nakonec, i když se ji vůbec nikam jezdit nechtělo.

„Tak a jsme tady.“ Oznámil Benjamin, když autem dorazili do přístavu. Oba vystoupili a Ana Brenda se kochala krásným výhledem. Nakonec ji Benjamin vzal za ruku a dovedl ji až k jedné z lodí, k soukromé jachtě s podpalubím.
„Tak a jsme tady.“ Oznámil Ben. Když se Brenda pořádně podívala, všimla se, že se loď jmenuje stejně jako ona.
„Páni.“ Vykulila oči. „No to je nádhera.“ Usmála se.
„Je to dárek pro tebe.“
„Cože? Tys… mi koupil loď?“
„Ano! Vím, jak máš ráda moře a lodě, tak jsem si řekl, že by se ti mohla líbit.“
„No líbí se mi moc, ale to přece nejde!“
„Samozřejmě že jde, je celá tvoje… Ale byl bych rád, když bychom na ni byli spolu.“ Zasmál se Ben.
„S kým taky jiným!“ Ana Brenda ho objala a dlouze políbila. Ben ji její polibek opětoval, nakonec ji vzal do náruče a odnesl ji na loď. Kde se spolu pomilovali.

Maxmilian se po práci vrátil do baru, kde se setkal s Patricii. Zkoušel zjistit, jestli o ní někdo neví, ale nikdo si ji nepamatoval. Poté si všiml dvou mužů u baru, byl to Pablo a René. René byl za barem a Pablo seděl na stoličce před ním. Vzpomněl si, že Pabla viděl tehdy sedět u stolu s Patricii. Nakonec šel k nim.
„Zdravím, omlouvám se, že ruším, jen jsem se chtěl zeptat…“
„Jo tak to je přesně ten týpek, co včera odešel s Patricii.“ Pronesl Pablo naštvaně a ukázal na Maxe. „Zrovna když už jsem ji skoro měl!“ René se na něj podíval a sjel Maxe pohledem, nasadil výraz, že se asi ani moc nedivil tomu, že s ním Paty tehdy odešla.
„Hmm, takže Patricie.“ Pomyslel si Max. „Přesně na tu jsem se chtěl zeptat.“ Dodal Max.
„Na tu zapomeň, je to totiž pěkná mrcha.“ Pronesl jedovatě Pablo, bylo vidět, že má už něco upito. Nakonec jen mávl rukou a odešel pryč.
„Sorry, on je trochu… no mimo…“ Pokrčil René rameny. „Co chceš o té holce vědět?“
„No tak nějak… co o ní víš?“ Zeptal se Max nakonec.
„Nic moc.“ Pokrčil René rameny. „Měl jsem rande s její kamarádkou, ale nějak to nedopadlo.“
„Aha a třeba… kde pracuje, to nevíš?“
René se zamyslel. „No něco mi o tom říkala, asi že tam dokonce pracují spolu… ale hele asi nevím, sorry.“ Pokrčil René rameny. Max vypadal zklamaně.
„Tak díky.“ Poděkoval a šel pomalu pryč.
„Jo počkej, už vím… chystají prej nějaký svatby. Ale víc ti k tomu už neřeknu.“
„Díky!“ Pousmál se Max a odešel z baru.

O pár dní později

„Proboha.“ Protočila Patricia očima. „To je banda zoufalců.“ Prohodila a podívala se na Valerii, jestli to myslí opravdu vážně. Právě totiž přišly do kavárny, kde se konalo rychlo rande. Každý žena si sedla k jednomu stolu a každý muž u ní mohl sedět pět minut a mohli si povídat a poznávat se, po cinknutí zvonečku se přesunuli o stůl dál.
„Chci to aspoň zkusit.“ Pokrčila Valerie rameny a šla se zapsat. Patricia si povzdechla a nakonec šla za ní.
„Jméno?“ Zeptala se organizátorka.
„Valerie.“
„A vy?“ Podívala se na Patricii.
„Marie Antoinetta.“ Odpověděla Paty vážně a Val po ní šlehla pohledem. Žena za pultíkem se ale nenechala rozhodit a napsala jejich jména na nálepky, které jim poté předala. Holky si poté šly sednou, každá k jednomu stolu. Za chvíli celá akce vypukla.
„A-a-ahoj.“ Vykoktal ze sebe první muž, který si sedl naproti Paty.
„Na-na-nazdar.“ Vykoktala ze sebe Paty znuděně.
„Pro-promiň, já já já, jsem ner-ner-vozní, kdy-když mlu-mluvím se se ženou!“
„Tak to tady budeš mít asi docela těžký. Koukej kolik je tady ženských!“ Ukázala kolem, muž co seděl naproti ní úplně zbledl, nakonec vstal a utekl. Paty se začala smát.
Druhý muž co si k ní posadil, byl opravdu hodně obézní a dokonce si sebou přinesl velký hamburger.
„Máš ráda jídlo?“ Zeptal se ji s plnou pusou, při čemž mu drobky padali na klín.
Paty nasadila zhnusený výraz. „Myslím, že už asi ne.“
A tak to šlo dál a dál, Paty si z každého buď dělala legraci anebo vypadala naprosto otřeseně. U posledního muže, který tam byl na sebe celých pět minut jen zírali a Patricia se u toho celou dobu mračila.
Když si k ní sedl další muž, ani se na něj nepodívala a pilovala si nehty.
„Takže teď už nejsi Elena ale Marie Antoinetta? Hmmm. Originální.“ Pronesl Max, který seděl naproti Paty. Když se na něj Paty podívala, upustila samým šokem pilník na podlahu.