„Cože?“ Vykulila Paty oči. „To je nějaký vtip?“
„Ne jistě že není!“ Kroutila Valerie hlavou a měli s Maxem co dělat, aby oba nevyprskli smíchy, když viděli výraz Patricie.
„Neříkala jsi náhodou, že by ti bylo jedno, když bych si vyšel s jinou? Tak jsem tě vzal za slovo!“ Pousmál se Max.
„No… ano! To jsem řekla, ale nemyslela jsem si, že bys to zkoušel na moji kamarádku!“ Byla Patricie stále v šoku.
„Máš s tím snad nějaký problém?“ Zeptal se Max.
„No to tedy mám! Nebudeš to zkoušet na moji kamarádku! Valerie není tenhle typ!“ Vletěla mezi ně a Max a Valerie se museli pustit a oba se začali smát.
„Ale no tak, Paty.“ Smála se Val. „To byla jen legrace! Prostě jsme si jen zašli na kávu a trochu popovídat.“ Přiznala Valerie.
Paty se mračila. „To jsou pěkně blbé fóry!“ Kroutila hlavou.
„Taky tě občas musí někdo pozlobit!“ Usmála se Valerie. Paty je oba sjela pohledem a nebavila se ani trochu. Nakonec se ušklíbla a zamířila k jejímu autu. Max i Valerie šli za ní.
„Tak jak? Mám vás odvést domů?“ Zeptal se Max.
„Mě ne! Já si jdu ještě zpříjemnit večer!“ Zvolala Patricie.
„Aha a to jako jak?“ Zajímal se Max.
„To není tvoje starost.“ Ušklíbla se Patricie.
„Já si zajistím odvoz.“ Nadhodila Valerie. „Už jsem unavená a nechci ani jednoho z vás zdržovat. Zavolám si někoho přes Uber.“ Vytáhla mobil a začala si sjednávat odvoz.
„Ale mě by to nevadilo.“ Pokračoval Max, Val se na něj jen usmála a zakroutila hlavou. Tušila, že bude nejlepší se zdekovat.
„To je v pohodě, za deset minut tady budu mít odvoz. Tak se mějte hezky.“ Rozloučila se s Paty a Maxem a vydala se na místo, kde ji měl vyzvednout odvoz. Oba se dívali, jak mizí za rohem a pak se podívali jeden na druhého.
„To auto tady klidně nech, já už si nějak poradím! A můžeš klidně jít, kam jen chceš. Čau.“ Řekla Paty jedním dechem a vydala se pryč. Max šel ale za ní.
„Neřekla jsi mi, kam jdeš.“
„A proč bych ti to říkala? To je snad moje věc!“
„Třeba se mi chce jít s tebou…“
„Ale já tě nezvala, abys mi dělal společnost!“
„Říkala jsi, že si můžu jít, kam chci ne?“
Paty protočila očima. „Kamkoliv kde já nebudu!“
„Je pro tebe vážně takový problém, normálně se mnou vycházet i ‚mimo postel‘? Nebo co máš pořád za problém, já to nechápu!“ Kroutil Max hlavou.
Paty si povzdechla a dala ruce v bok. „Tak si to ujasníme jednou pro vždy, Moreiro!“ Začala vážně. „Abys to konečně pochopil! Mezi námi není nic víc, než jen občasné povyražení! To že spolu sem tam spíme, neznamená, že se budeme vídat každý den, že spolu budeme chodit na stejná místa a ani to, že máš právo se mě vyptávat na můj osobní život! To co dělám a nedělám, je pořád jen a jen moje věc. Já tady nestrkám nos do věcí, do kterých mi nic není!“
„Ano, ale kdybych měl něco s Valerii, to by se ti nelíbilo!“
„To sem vůbec netahej! Valerie je moje kamarádka, myslím jen na její dobro!“
„Ahá a není v tom náhodou i žárlivost?“
Paty se zasmála. „Ty si prostě nedáš pokoj co?“
„Ne to nedám!“
Paty k němu přistoupila a podívala se mu zpříma do očí. „Tak jednou pro vždy – já nejsem jako ostatní ženský, co z tebe omdlévají a chtějí s tebou strávit zbytek života! Já k tobě absolutně nic necítím a tak to i zůstane!“
Max zakroutil hlavou. „Ne… vím, že lžeš. Mě i sama sobě!“ Chytil Patricii a přitáhl ji do své náruče. „Vím, že pro tebe něco znamenám!“ Řekl vážně a začal Patricii líbat, ta mu to malý okamžik opětovala, ale nakonec ho od sebe odstrčila a dala mu facku.
„Už mě to fakt nebaví! Dej mi pokoj!“ Vyjekla po něm a chtěla odejít. Max se držel za uhozenou tvář, ale nakonec ji zase chytil za paži a nenechal ji odejít. Patricie se na něj naštvaně otočila. „Chceš ještě jednu nebo co!?“
„Chci, abys mi konečně řekla pravdu, co ke mně cítíš!“
Paty se pousmála. „Chceš to vážně vědět?“ Podívala se mu znovu do očí. „Tak jak chceš. Pravda je… že tě nenávidím!“ Řekla mu s úsměvem a Max její slova zasáhli víc, než sám čekal. Nakonec Patricii pustil a tvářil se smutně. Najednou cítil hrozně nepříjemný a svíravý pocit. Začal se bát, že o Patricii přijde a nelíbilo se mu to ani trochu. „Tak můžu jít?“ Vyrušila ho Patricie z myšlenek. „Vlastně co se tě ptám! Já si přece můžu dělat, co chci!“ zasmála se Paty a vydala se znovu pryč. Tentokrát ji Max ale nezadržel.

Benjamin se vrátil z práce hodně pozdě. Když přišel domů, chtěl se hlavně co nejdříve dostat do postele. Když přišel do haly, začal si rozepínat knoflíky u košile, myšlenkami byl stále v práci a přemýšlel nad tím, kolik věcí bude potřeba ještě udělat. Ani si pořádně nerozsvítil, šel v hale po tmě, když se náhle rozsvítila lampa kousek od něj. Leknutím se ohlédl a uviděl na pohovce sedět Anu Brendu.
„Proboha, tys mě vyděsila!“ Vykřikl. „Co tady děláš?“
Ana vstala a šla k němu. „Lásko moje, tolik jsi mi chyběl, chtěla jsem tě vidět!“ Šla k němu a objala ho. Ben ji po chvíli nepatrně odstrčil.
„Tak ještě jednou, co tady děláš?“
„Vždyť jsem ti to teď řekla! Bylo mi smutno! A víš přece, že mám klíč.“
„Ano… ale… nečekal jsem tě.“ Přiznal Ben a couvl od ní.
„Zlobíš se na mě?“
Ben se na chvíli odmlčel. „Já… mám teď nějaké problémy v práci a mám toho plnou hlavu.“
„To mě mrzí!“ Zvolala Ana a chtěla Bena políbit, on ale ucukl.
„Nezlob se, ale já teď na tebe opravdu nemám čas a ani náladu!“
Ana vypadala dotčeně. „Ale jak mi něco takového můžeš říct?“ Zesmutněla.
„Nechci být hrubý, ale nepostrádá tě náhodou tvůj manžel?“
„Copak nejsi rád, že jsem za tebou přijela?“
Benjamin jen zakroutil hlavou. „Měl jsem náročný den…“
„Nechceš mi přímo na nic odpovědět.“ Mračila se Ana. „Myslela jsem si, že budeš rád, že jsem přijela!“
Ben nebyl na nějaké debaty s ní připravený a nevěděl, co ji má vlastně říct, a ani si nebyl jistý, jestli ji vůbec vidí rád. „Promiň, ale já… jdu spát.“ Uzavřel nakonec debatu a šel po schodech do svého pokoje. Ana Brenda zůstala stát v hale jak opařená.

Carmen ležela ve své posteli a stále musela myslet na Alejandra, stékala ji jedna slza za druhou a nemohla si pomoct. „Doufám, že budeš v pořádku! Prosím, ať jsi v pořádku!“ Pomyslela si a snažila se usnout.

Lola také ležela ve své posteli a stejně jako Carmen, i ona myslela na Alejandra. V hlavě se ji přehrávali všechny momenty, kdy se s Alejandrem viděla. Jejich první setkání, jak se ji zastal v hotelu a i to, jak ho viděla ležet v nemocnici.

Ben si dal rychlou sprchu a zamířil z koupelny do ložnice, ve které ho už čekala Ana Brenda. Nenechala se odradit tím, že se s ní Ben nechtěl bavit. Když ji uviděl, trochu se zamračil.
„Když nechceš, nemusíme se bavit! Ale můžeme být přece i tak spolu.“ Usmála se Ana. Ben na to nic neřekl a nakonec si šel lehnout. Ana se k němu hned přitulila a Benovi to najednou bylo nepříjemné. Připadal si, jako kdyby s ním v posteli byla úplně cizí žena. I když si to předtím nechtěl přiznat, začal se Aně víc a víc vzdalovat a její lži pomalu začali ničit vše hezké, co k ní cítil. Naopak pro Anu bylo jeho odmítání a nezájem jako magnet.
„Dobrou noc, lásko.“ Vzdychla Ana zamilovaně.
„Dobrou.“ Odvětil Benjamin a snažil se usnout. Celá situace mu byla nějak proti srsti.

Max šel nakonec domů, sice chtěl sledovat Patricii, kam jde. Ale po tom kolikrát ho dnes už zpražila, na to neměl nejmenší náladu. A to poslední co by chtěl vidět, bylo to, jak se znovu vrhá kolem krku někomu jinému, jen aby ho naštvala. Po sprše se uložil do postele a nakonec usnul. Ze spánku ho probudil až zvonek, rozespale se podíval na budík. Byli dvě hodiny, nakonec vstal a šel ke dveřím. Když je otevřel, vpadla mu do náruče Patricie. Byla celá rozesmátá a vypadalo to, že je úplně mimo.
„Patricie!?“ Zvolal překvapeně.
„Tak mě tady máš!“ Smála se Paty.

Alejandro byl ve svém pokoji a spal, byl stále pod prášky a momentálně se proplétal říší svých snů. V jednom z jeho snů byla i Lola. Alejo ve snu stál na ulici na kytaru, kolem chodili lidé, ale nikdo ho nepoznával, sem tam mu někdo hodil nějaké drobné, ale nikdo se na delší dobu nezastavil. Poté si všiml ženy, která mu také přispěla několika drobnými. Když se jejich pohledy setkali, oba se usmáli.
„Lolo?“ Vydechl Alejo zamilovaně a přestal hrát.
„My se známe?“ Zeptala se Lola rozpačitě, ale stále se usmívala.
„Samozřejmě!“ Alejo položil kytaru na lavičku a šel k ní. Lola se stále usmívala, Alejo ji odhrnul vlasy z tváře a zamilovaně se na ni díval. „Jak bych mohl zapomenout na tu nejkrásnější ženu na světě!“ Usmál se a Lola se rozesmála. Nakonec se k ní přiblížil a dlouze ji políbil, Lola mu polibek opětovala. Alejo se ze spánku usmíval.

Paty se věšela Maxovi kolem krku a nakonec ho začala líbat. Max ji nedokázal odolat a polibky ji opětoval, nakonec je ale ukončil. „Co tady děláš? Co to má znamenat?“ Zavřel za nimi dveře a nechápavě se na Paty díval.
„A copak tohle jsi nechtěl?“ Smála se Paty, bylo vidět, že rozhodně není v normálním stavu.
„Ty jsi opilá nebo… dokonce sjetá!?“ Zeptal se šokovaně a Paty se rozesmála ještě víc. Pravda byla, že Patricie zašla na diskotéku. Dala si dva drinky a nakonec si sehnala extázi. Když na ni začalo vše působit, dostala se do výborné nálady. Chvíli tančila na diskotéce, ale nakonec se vydala za Maxem, protože měla velmi silnou touhu se s ním vidět. „Tak odpovíš mi?“ Dožadoval se Max odpovědi, když mu Paty neodpovídala.
„A co na tom sejde?“ Smála se Paty. „Hlavní je, že jsem tady, nee?“ Znovu se na něj chtivě podívala a začala ho líbat. Max to ale brzy znovu ukončil.
„Ne, takhle to nechci! Nechci, abys o mě měla zájem jen tehdy, když jsi úplně mimo!“
„Ale já nejsem mimo, jsem úplně v pohodě!“ Smála se Paty.
„Měl bych tě odvézt teď hned domů!“ Prohlásil Max.
„Ale copak copak? Najednou už si to se mnou rozdávat nechceš?“ Usmívala se Paty. „Já ti zaručuju, že se ti to se mnou bude líbit!“ Začala ho znovu líbat. Max byl z jejího chování zmatený.
„Nebudu s tebou, když pořádně nevíš, co děláš.“ Hlesl. Ale bylo pro něj těžké Patricii odolávat, protože taková přítulná většinou nebyla.
„No asi nejsi v té správné náladě!“ Usoudila Paty. Šla ke stereu, které měl Max v obývacím pokoji, a zapnula hudbu, ta začala hrát docela hlasitě. Max musel rychle hudbu ztlumit, protože bylo už dost pozdě.
„Ty ses zbláznila? Víš ty vůbec kolik je?“
„To je mi fuk.“ Znovu se Paty rozesmála. „Ty si teď hezky sedni a užívej si show!“ Dala mu ruce na hruď a donutila ho, aby si sednul na pohovku, Max by se ji sice dokázal ubránit, ale byl z toho pořád docela dost překvapený. Paty se znovu začala usmívat a nakonec se před Maxem začala svlékat a vlnit do rytmu hudby. Pomalu si sundala ramínka šatů a nechala je spadnout na zem, stále před Maxem jen v krajkovém černém prádle a usmívala se. Max z ní nemohl spustit oči a nevěděl, jestli ji má zastavit anebo jestli chce, aby pokračovala. Paty si rozepnula podprsenku a nakonec ji odhodila na zem. Max ještě chvíli váhal, ale nakonec vstal a šal k ní.
„Patricie, prosím, nech toho!“ Řekl vážně a snažil se na ni moc nedívat.
„Ale copak se ti nelíbím?“ Zeptala se Paty dotčeným a až moc milým hlasem. Neváhala ani chvíli a přitiskla se k Maxovi. Max polknul, měl co dělat, aby jí odolal.
„Víš, že se mi líbíš! Jsi nádherná… ale… tohle není správný!“ Řekl tiše. „Tohle nejsi ty!“
„A jak můžeš vědět, že tohle nejsem já?“ Usmívala se Paty. „Třeba tohle je moje skutečné já!“
„Protože… jsi sjetá. Opilá. Možná obojí. Normálně bys ke mně tak milá nebyla! Zítra budeš zase stejná jako vždycky…“
„Tak proč si nechceš užít chvíle, kdy na tebe milá jsem, hmm?“ Ani nečekala na odpověď a znovu začala Maxe líbat, i když se tomu Max bránil, tak ji už nedokázal odolávat. Patricie se k Maxovi měla víc než kdy jindy, tiskla se k němu a líbala ho na krku, což Maxe pochopitelně nenechávalo chladným. „Chci tě, teď hned!“ Usmívala se Patricie a Max ji začal vášnivě líbat. Postupně se přesunuli k velkému jídelnímu stolu, kde se spolu nakonec pomilovali.

Lola nakonec usnula a stejně jako Alejovi, i jí se o něm zdálo. V jejím snu ale byli znovu v nemocnici. Lola vešla do jeho pokoje, ale Alejo tam nebyl. V první chvíli se vyděsila, pomyslela na to, co se asi Alejovi stalo. Když se otočila, uviděla ho stát za sebou a ulevilo se jí, ani nevěděla proč, ale objala ho. Alejo ji přitiskl k sobě.
„Jsi v pořádku!“ Byla Lola ráda.
„Ano jsem…“ Usmál se Alejo. „Ale to jen díky tobě!“
„Kvůli mně?“ Nechápala Lola.
„Ano.“ Kývl Alejo na souhlas. „Jsi totiž můj anděl strážný!“
„Cože?“ Zasmála se Lola.
„Je to tak. Byla jsi první, koho jsem viděl po tom, co jsem se probudil po tom, co se stalo. Byla jsi jako anděl.“ Alejo se k Lole přiblížil a pohladil ji po tváři.
„Alejandro…“
„Ano?“
„Tohle nejde…“ Kroutila hlavou.
„Ani jsi to nezkusila…“ Řekl Alejo tiše.
„Ale já…“ Nestihla ani větu doříct a Alejo ji dlouze a něžně políbil. Lola se v ten stejný moment probudila a zmateně se rozhlédla po pokoji.
„Co to mělo znamenat?“ Pomyslela si Lola a cítila se zvláštně.

Po vášnivé chvilce v jídelně se Max a Paty přesunuli do ložnice, bylo to poprvé, co se spolu milovali také v posteli. A jejich milování bylo hodně vášnivé. Patricie byla po extázi plná energie, nedala Maxovi ani na chvíli pokoj. Když se jejich milování blížilo do finále, Paty byla v tak dobré náladě a uvolněná že když dosáhla orgasmu a chvíli na to i Max, bezmyšlenkovitě vykřikla větu, kterou ani sama nečekala. „Já tě tak miluju!“ zvolala a začala se tomu hned na to smát. Max se na ni šokovaně díval, už tak mu srdce bilo jak splašené, ale teď měl pocit, že se mi na chvíli i zastaví. Jeden druhému se dívali do očí a Max ji nakonec dlouze a velmi něžně políbil. I když polibek ukončil, stále byl blízko Paty a měl stále zavřené oči. V hlavě mu znělo pořád dokola ‚Já tě tak miluju!‘ na jednu stranu cítil něco, co ještě nikdy předtím a na druhou stranu věděl, že to určitě nemyslela vážně a to ho zabolelo víc, než by čekal. Proběhlo mu hlavou jen ‚A já miluju tebe‘ ale nahlas se to neodvážil vyslovit. Nakonec si lehnul vedle Patricie a ta se k němu znovu přitiskla.
„A další kolo nebude?“ Zeptala se chtivě.
Max se tomu musel zasmát. Stále vstřebával jejich minulé kolo. „Promiň, ale já nejsem na drogách jako teď ty! A už jsem vážně unevanej…“
„Takže mám jít pokračovat jinam?“ Zamyslela se Paty nahlas a vypadala, že opravdu vstane z postele. Max ji ale rychle chytil a nedovolil jí to, silně ji zezadu objal a zabořil ji obličej do jejich vlasů. Chvíli ji jen tak držel a nakonec si povzdechl a podíval se do prázdna před nimi.
„Ty vždycky víš, jak mi bodnout kudlu přímo do srdce.“ Poznamenal spíš sám pro sebe.
„Víš ale, že když nic nebude, že tady nezůstanu?“ Zasmála se Paty. Maxovi to ale nijak vtipné nepřišlo. Opravdu se začínal bát, že by byla schopná jít klidně hned do jiné postele a měl chuť Patricii takhle držet navždy, jen aby nemohla odejít udělat nějakou hloupost.
„Opravdu bys toho byla schopná?“ Zeptal se ji a málem se mu zlomil hlas. Paty ale na to nic neřekla a pořád se jen usmívala, jako by byla v jiném světě. Max se celý třásl, nedokázal to ovlivnit a nechtěl Paty pustit, ona se kupodivu ale ani nebránila jeho sevření. „Tak co? Vážně bys odešla a…“ Ani to nedokázal doříct. Paty se jen pousmála.
„Dnes už se mi nikam nechce!“ Prohlásila nakonec. Maxovi se trochu ulevilo, i když to nebyla odpověď na otázku, co chtěl vědět. Ta představa že by byla Paty s někým jiným pro něj ale byla velmi nepříjemná. „Už mě pustíš?“ Zeptala se nakonec.
„Ne…“ Prohlásil Max bez rozmyslu.
„Ne?“ Byla Patricie překvapená.
„Já tě prostě teď pustit nechci…“
„A pak kdo je tady na drogách!“ Zasmála se tomu. Max ji ještě chvíli držel, pak trochu povolil sevření, ale úplně ji nepustil, spíš ji povalil do postele a začal ji znovu líbat. Paty byla překvapená, Max se na ni nakonec podíval.
„Možná že jsem… ty jsi taková… moje droga…“ Řekl nakonec. „Ničíš mě a já ti neumím odolat…“ Řekl tiše a znovu ji začal líbat. Nakonec se s ní brzy znovu pomiloval. Nebylo to ani úplně vášnivé, ani úplně něžné. Ale bylo to plné různých emocí, které oba dva tu noc cítili.