„Co je to za krabice?“ Nechápala Ana Brenda.
„To mi řekni ty.“ Odvětil ji Marcelo. „Tohle všechno ti sem před chvíli přivezli a bylo u toho tohle.“ Zamával papírem, který držel v ruce a začal číst. „Bude lepší, když zapomeneme, že se kdy něco stalo. Sbohem.“ Dočetl a podíval se na Anu, ta si všimla že na pohovce leží obálka s jejím jménem a došlo ji, že Marcelo si dopis přečetl bez jejího svolení.
„Ale to já nevím!“ Zakroutila hlavou a dělala, že nemá tušení, o co jde. „Nejspíš to bude nějaký omyl a vůbec to není pro mě.“
„To je zvláštní, tady totiž je tvoje jméno a je tady i adresa sem. Tak se asi spolu podíváme, co je v těch krabicích.“ Rozhodl a mířil k jedné z nich. Ana se vyděsila, netušila, co vše ji mohl Ben poslat.
„Ne to ne!“ Vběhla před něj, aby ho zastavila. „Zavolám těm, co to přivezli, aby si to hezky odvezli zpět. Protože tady muselo dojít k nějakému omylu, nejspíš jsou to věci úplně někoho jiného. Nemůžeme se v nich přehrabovat.“ Pousmála se a byla velmi nervózní, což Marcelovy neušlo.
„Proč se hádáte?“ Vložila se do hovoru Anita, je celou dobu sledovala a nechápala, co se děje. Oba ni v ten moment úplně zapomněli. Ana Brenda chtěla jít k ní, ale Marcelo ji předběhl a vzal svou dceru do náruče.
„To nic broučku, jen si tady potřebujeme něco vysvětlit. Ale nehádáme se, ano? Všechno je v pořádku.“ Usmál se na ni.
„Určitě?“ Ujišťovala se Anita.
„Ano. A víš co? Půjdeme se podívat za tvým bráškou.“ Odcházel s Anitou pryč, ale ještě se otočil na Anu Brendu s výrazem, že hned jak to půjde, celou věc spolu dořeší. Hned jak zašli za roh, Ana se rozhlédla po krabicích a zamrazilo ji. „Co teď budu dělat?“ Pomyslela si.

Patricie vyšla z koupelny, měla kolem sebe omotaný ručník a z vlasů jí ještě odkapávala voda. Z tašky kterou měla položenou u dveří vytáhla svůj mobil a posadila se na gauč. Nacvakala rychlou sms a poslala ji na neuložené číslo. Stálo v ní jen „Dnes ne!“ Po chvíli vyšel z koupelny i Max, měl kolem pasu omotaný ručník a šel do ložnice, kde se oblékl. Po tom co se Paty a Max pomilovali v garážích, skončili nakonec u Maxe a dali si druhé kolo v jeho sprše. Když se Max vrátil do obývacího pokojem, naskytl se mu pohled na Patricii, která se oblékala. Cítila na sobě jeho pohled, ale ani jednou se na něj nepodívala.
„Tak jak to teď bude?“ Prolomil Max ticho v místnosti.
„Jak bude co?“ Zeptala se Paty a poprvé se na něj podívala a oblékla si tričko.
„Je konec?“ Zeptal se Max a tvářil se vážně.
„Vypadá to tak snad?“
„To mi řekni ty. Třeba to byla jen rozlučka…“
„Zatím nebyla. Dám ti vědět, až bude!“
„No to si fakt cením.“ Pronesl Max ironicky a Paty se jen zašklebila. „Dobře…“ Pokračoval po chvíli Max. „Tak co bude aspoň teď v tuhle chvíli?“
„Teď? Si seberu své věci a odjedu domů.“
„Domů? A neměla jsi na náhodou jít na nějakou tu tvoji super tajnou akci?“
Paty se na něj zamračila. „Měla, ale nakonec nejdu.“
„Zrušila jsi ji kvůli mně? Jaká to čest.“ Pronesl Max a ironicky se pousmál.
„Zase si tolik nefandi, jo?“ Paty se chystala k odchodu, ale Max ji vstoupil do cesty.
„Tak jak to je? Hrozně jsi spěchala, ale nakonec jsi nešla a tu možnost jsi měla… tak když to nebylo kvůli mně, tak proč? Hm?“ Zeptal se Max a na jeho hlase bylo znát, že ho to opravdu zajímá a díval se Paty přímo do očí.
Patricii se z jeho pohledu rozbušilo srdce a na moment se ji vybavila jejich žhavá chvilka u auta. „Já… prostě… prostě jsem měla chuť si to s tebou rozdat a tak se to prostě stalo!“ Vyštěkla po něm a radši o krok odstoupila. Max se tomu musel zasmát.
„Ty jsi nervózní!“ Pronesl a udělal opět krok k Paty. Ta couvla a narazila do zadní hrany gauče. Max ji pohladil po tváři a přiblížil se k ní natolik, že by ji mohl políbit, nakonec to ale neudělal a šeptem pokračoval. „To se mi náhodou docela líbí.“ Řekl a tentokrát už ji políbit chtěl. Paty ale začal zvonit mobil, takže mu ucukla, odstrčila ho od sebe a rychle šla mobil vzít. Tváře ji jen hořeli a když se otočila zpět k Maxovi, s mobilem u ucha, Max se na ni jen pobaveně díval.
„Haló!?“ Vyštěkla Patricie do telefonu. Na druhé straně byla Valerie, ale Paty ji nerozuměla ani slovo, byl kolem ní hrozný hluk, Paty se poprvé podívala, kdo vlastně volá. „Valerie?“ Znovu se ozval jen nějaký rachot. „Cože? Val, já ti vůbec nerozumím? Kde to sakra jsi?“

Valerie seděla u baru, oči měla zalité slzami a byla opilá. „Já jsem to nechtěla, ale tys… tys říkala… říkala jsi že…“ Kolem hrála hlasitá hudba. Valerie nakonec položila mobil na pult a kopla do sebe dalšího panáka. Nakonec se opřela o paži položenou na pultu a znovu zavzlykala. Barman ji chvíli sledoval a po chvíli vzal její mobil.
„Haló? No tak Val!?“ Ozvalo se z druhé strany.
„Vaše kamarádka by asi potřebovala odvoz.“ Ozval se barman, který popošel s mobilem na klidnější místo.
„A vy jste k čertu kdo? Kde je Valerie?“ Nechápala Paty.
Barman ji nadiktoval adresu baru.

„Dobře budu tam!“ Paty ukončila hovor. „Teď už ale opravdu musím jít, Valerie má nějaké trable.“ pronesla Paty vážně a mířila ke dveřím. „Pro ty věci si přijdu někdy jindy.“ Řekla a už otvírala dveře, když ji Max chytil za paži.
„Počkej! Tak já tě odvezu!“
„Ale já…“
„Žádné ale. Prostě to přijmi a nedohaduj se se mnou.“
Paty neměla chuť a ani čas se s Maxem hádat, tak nakonec jen kývla na souhlas a oba vyšli z bytu.

„Na večeři?“ Usmál se Alejandro a vypadal překvapeně. „Zveš mě na rande?“ Ujistil se.
„No… dalo by se to tak nazvat.“ Přiznala Lola nervózně.
Alejo se na ni chvíli jen mlčky díval. „Půjdu s tebou moc rád. Ale mám jednu podmínku.“
„A jakou?“
„Mohl bych to zařídit celé já? Víš… nemůžu moc mezi lidi.“ Smutně se pousmál. „Ale vím o jednom pěkném místě, kam bych tě rád vzal.“
„Tak dobře.“ Souhlasila Lola.
„Výborně. Můžu tě vyzvednout… třeba v sedm?“
„V sedm by to šlo.“ Pousmála se Lola. Nakonec Alejovi napsala svou adresu a podala mu lístek. Když si ho Alejo bral, jejich ruce se dotkli a oba se na sebe podívali. Alejo se usmál.
„Budu se těšit.“
„Já taky.“ Usmála se i Lola a stále nemohla věřit tomu, že se to celé opravdu děje. Alejo se k ní naklonil a běžně ji políbil na tvář. „Tak v sedm.“ Lola znovu znervózněla a rychle odešla. Alejo se za ni s úsměvem díval.

Max a Paty vešli do baru, kde měla být Valerie. Chvíli ji marně hledali, až Paty narazila na barmana, se kterým volala. Ten je poslal do soukromého salonku, který byl momentálně pro hosty zavřený, ale barman tam Valerii odvedl, když viděl v jakém je stavu a odmítal ji už cokoliv jiného nalít. Když tam Paty vešla, zděsila se. Val seděla na podlaze opřená o zeď a plakala. Hned si k ní klekla.
„Bože, Val! Co se stalo!?“ Zeptala se Paty vyděšeně.
Val se na ni podívala a nakonec ji padla kolem krku. Max jí nakonec donesl vodu a když se Val trochu uklidnila, tak se Paty snažila zjistit, co se vlastně stalo. Val se nedůvěřivě podívala na Maxe, který tam s nimi seděl a ten pochopil, že je tam asi navíc. Nakonec odešel, ale stejně zůstal poblíž, kdyby bylo něco potřeba.
„Udělala jsem… cos říkala… a… stejně to nepomohlo.“ Vzlykala Val.
„Já ti nerozumím. Co jsem ti říkala?“
„Já to nechtěla, ale nedokázala jsem říct… že ne…“ Schovala si Val tvář do dlaní. Paty začalo docházet, o co asi jde. „Myslela jsem… myslela… že mě má rád! A on… on…“
„Val, ty mě začínáš opravdu děsit.“ Tvářila se Patricie vážně. „Jestli ti někdo něco udělal, tak ho zabiju!“
„Ne… já… sama jsem ho pozvala… byla jsem hloupá!“
Paty se nechtěla zeptat přímo a bála se i odpovědi. „On tě někdo…“
„Znásilnil?“ Vypískla Valerie a dokončila tak větu Patricie. Paty zbledla, ale Val pokračovala. „Ne…“ Zakroutila hlavou. „Já mu to dovolila. Ale…“
„Ale co!?“
„Ale nebylo to tak jak jsem chtěla… nebylo to… nebylo to pěkný.“ Paty pohladila Val po vlasech. „Myslela jsem… že už je to konečně… někdo normální! A on… on… chtěl jen to jedno.“ Paty ji podala kapesník, Val si utřela oči a vysmrkala se. Chvíli mlčky jen seděly. „Já vím, že to asi nepochopíš… ale já bych chtěla víc… chci romantiku… a lásku… aby to bylo pěkný… víš co myslím?“
„Asi jo.“ Pronesla Paty nejistě.
„Chci všechno to klišé… kytky… a svíčky… a aby mi přitom říkal jak mě miluje… aby to nebyl jen sex… ale aby se se mnou někdo miloval…“ Povzdechla si Val a opřela si hlavu o rameno Paty a ta ji pohladila.
„Určitě se ti to jednou splní. Tohle byl nějaký trouba a já mu za tebe zakroutím krkem!“ Zlobila se Paty.
„To tys ale říkala… že jsem to… prudéérní… a že s nimi nechci spát… asi to tak je.“
Paty se ušklíbla. „Já to nemyslela vážně… ty jsi v tomhle jiná… ty bys měla zažívat tu romantiku o které jsi mluvila… a ne nějaký špatný sex se špatnými chlapy… Oni si tě totiž nezaslouží!“
„A víš jaký to je?“
„Jaký je co?“
„Mít ten špatný sex se špatnými chlapy…“
Paty se jen ironicky zasmála. „No… ani netušíš…“ Paty se hned vybavilo několik vzpomínek, které radši rychle zahnala z hlavy. „Ale… zažila jsem i hodně příjemnej sex s pěknými chlapy…“ Pousmála se.
„I milování?“
Paty na chvíli ta otázka zarazila. „No… víš že jsem nikdy zamilovaná nebyla… a tak jsem to takhle nikdy nebrala…“
„Vážně nikdy?“
„Ne…“
„A to bys nechtěla zažít?“
„Ehm… o mě přece ale nejde…“ Snažila se Paty ukončit směr téhle debaty.
„Víš… i když ty jsi v tomhle jiná… tak nevěřím tomu, že bys taky nechtěla zažít tu romantiku… když se s tebou někdo něžně miluje… z lásky…“
Když to Paty poslouchala, ani nevěděla proč, na moment se vybavila myšlenka na Maxe, jaké by to asi mohlo být… nakonec ale jen zakroutila hlavou. „Víš, u mě to chodí jinak… se mnou chlapy nejsou kvůli tomu aby byli… něžný a zamilovaný… ale aby uspokojili svoji touhu a vášeň… těžko bych se mohla zamýšlet nad něčím, co se mi nikdy nestalo a ani se to nikdy nestane! A už by jsme měly jít, měla by sis jít lehnout.“ Pronesla Paty rozhodně a vstala z pohovky, aby pomohla Valerii. Když se otočila všimla si, že kousek od nich stojí Max a projelo ní horko, na chvíli zapomněla, že je tam vlastně s nimi a že možná celou jejich debatu slyšel. Max se snažil tvářit že ne, ale nedalo mu to a velkou část jejich debaty opravdu slyšel. Nakonec šel k nim a společně Valerii odvedli do auta.

Ana Brenda zavolala přepravní společnosti, která ji přivezla zásilku, aby krabice odvezli. Tvrdila jim, že není adresát a snažila se přesvědčit i Marcela, ten ji nakonec řekl, že ji věří i když to tak nebylo. Ana se vymluvila, že musí jet něco zařídit, ale Marcelo tentokrát nenechal nic náhodě. Požádal jejich služebnou, aby pohlídala děti a Anu sledoval. Právě seděl v autě a z dálky sledovala svou ženu, jak se u doků sešla k přepravcem, který ji krabice na její žádost přivezl k pronajatelným skaldům a garážím. Přepravce nakonec odjel a Ana odešla do jednoho menšího skladu, který měla pronajatý. Otevřela jednu z krabic a vytáhla z ní několik kusů oblečení. Celou dobu se mračila, až nakonec narazila na štos zmačkaných fotografií. Začala si je prohlížet, byla na nich s Benem a bylo to několik fotek z jejich setkání. Aně se zalesklo v očích a u jedné fotografie se ji vybavila vzpomínka.

Ana Brenda a Benjamin se procházeli po pobřeží, povídali si a smáli se. Kousek od nich hrála hudba z poutě a brzy viděli i kolotoče a všelijaké různé atrakce.
„Co kdybychom tam zašli?“ Usmál se Ben.
„Ano!“ Zaradovala se Ana, chytila Bena za ruku a běželi na pouť. Zašli na několik atrakcí, dali si cukrovou vatu a dobře se bavili. Zrovna spolu stáli kousek od stánku se zmrzlinou a hádali se o zmrzlinu.
„Hele, neříkala jsi že nechceš?“ Smál se Ben.
„Ano, ale teď jsem změnila názor.“ Smála se Ana a snažila se Benovi jeho zmrzlinu vzít. Ten ji pobaveně uhýbal.
„Tak já ti koupím vlastní.“ Smál se.
„Ale já nechci vlastní, chci tu tvoji!“ Ještě chvíli tam oba blbnuli a zmrzlina skončila nakonec na zemi.
„No víš to, co děláš!?“ Vypískla Ana vážně a nakonec se rozesmála.
„Co já dělám?“ Tvářil se Ben dotčeně a nakonec se smál taky. Ana ho objala kolem krku a začali se líbat.
„Aaaaa mladá láska!“ Ozvalo se kousek od nich. „Chcete fotečku?“ Vyrušil je muž v kostýmu klauna a mával před nimi fotoaparátem.
„Jasně.“ Usmál se Ben a chytil Anu kolem pasu.
„Tak vyletí ptáček!“ Usmál se muž a oba vyfotil. Fotka ihned vyjela z foťáku a muž s ní začal třepat, nakonec jim ji podal. Ben mu zaplatil a muž odešel. Ana se s úsměvem dívala na fotku.
„Je dokonalá!“ Ukázala ji Benovi a ten se usmál.
„Ne, to ty jsi dokonalá!“ Řekl ji něžně a znovu ji políbil.

Ana si utřela slzy a zamračila se. „Mohlo to tak být i dál, kdybys to celé nezkazil!“ Pronesla naštvaně a fotografie hodila zpět do krabice. Zpoza rohu ji sledoval Marcelo a ničemu nerozuměl.

Max nakonec Patricii s Valerii odvezl k Paty domů. Patricie na ni chtěla dohlédnout, uložila ji u sebe v pokoji a Valerie okamžitě usnula. Max byl poprvé u Patricie v bytě a byl velmi překvapený tím, jak to tam vypadalo. Dekorace v bytě byla z velké části jemná až něžná, vůbec se nehodila s Patriciiné výbušné a sarkastické povaze. Max si právě prohlížel knihovnu, co Paty měla hned u velkého křesla na čtení. Najednou si všiml, že Paty měla v knihovně na jedné hromádce knih sušenou růži, na moment ho napadlo, jestli to není ta, kterou ji před časem přinesl. Chtěl si ji prohlédnout, když uslyšel kroky a otočil se k Patricii. Chvíli na sebe mlčky hleděli.
„Díky za pomoc.“ Pronesla Paty nakonec.
„Snad se z toho vyspí a bude to lepší.“
„Doufám, že ano… Val není na setkání s idioty, co i chtějí jen užít moc zvyklá, tak snad to brzy vyžene z hlavy…“
„To zní, jako že ty na to zvyklá jsi.“
„Řekněme, že Val je v tomhle dost jiná než já…“
„Jsi si tím jistá?“
„Nevím, co tím myslíš.“
Max šel k Paty blíž. „Ty jsi vážně nikdy nebyla zamilovaná?“
„Víš že cizí rozhovory se nemají poslouchat!?“
„Vím… a omlouvám se za to… jenže to byl docela zajímavý rozhovor…“
Paty se ušklíbla. „Ty taky nevypadáš jako typ, co každé druhé vyznává lásku. Takže bys mě měl chápat.“
„Neodpověděla jsi mi.“
„Ne, nikdy jsem nebyla zamilovaná, nevím jaký to je a ani to vědět nechci! Ale chápu, že pro tebe je tohle novinka, protože tebe musí milovat každá co?“
Max se pousmál a přiblížil se k Paty. „Nemusí… nikdy jsem po žádné lásku nechtěl… ale vždy se to nějak stalo… nebo aspoň si to myslely.“
„Tak to ti gratuluju, ode mě o lásce naštěstí neuslyšíš nikdy.“
„Ne? Tys mi už ale taky řekla, že mě miluješ…“ Řekl Max něžně.
„Cože!?“ Vykulila Paty oči. „Možná tak v tvém snu!“
„Nebyl to sen… když jsi za mnou přišla, tehdy než jsi odjela… byla jsi opilá, možná sjetá… nevím… milovali jsme se… a tys mi potom řekla, že mě miluješ…“ Max se k Paty přiblížil a chtěl ji políbit. Paty mu to ale nedovolila a odstoupila.
„Už bys měl jít. Jdi dřív, než budu litovat, že jsem tě pozvala dovnitř.“ Zlobila se Paty.
Max ji chytil a zadíval se ji do očí. „Škoda že tady nejsi teď sama, protože bych tě nepustil z postele dřív, dokud bys mi to neřekla znovu…“
Paty se zasmála a odstrčila ho. „Ty jsi fakt magor! Nikdy ti neřeknu něco, co není pravda! A už nikdy neříkej tomu co spolu máme milování, je to jen sex. Je to jen dohoda! Nic víc!“
Max se na Paty zadíval, věděl že nemá smysl se s ní teď dohadovat. Nakonec se otočil a šel ke dveřím, chytil za kliku ale neotevřel. Chvíli váhal, ale nakonec se k ní ještě jednou otočil. „No… možná pro tebe…“ Řekl vážně, otevřel dveře a odešel. Paty na chvíli přemýšlela, jak to myslel, nakonec nad tím jen mávla rukou a šla se podívat na Valerii.

Marcelo se vrátil do auta, otevřel přehrádku a vytáhl z ní bublinovou obálku, která byla již otevřená. Dostal ji dnes, když přivezli Aně Brendě balíky. Znovu z obálky vytáhl dopis a znovu si ho přečetl.

Ať bude říkat cokoliv, je to lež…

Marcelo zakroutil hlavou a tvářil se zmateně, nakonec vytáhl i kazetu, která v obálce byla a vložil ji do přehrávače v autě. Ještě dlouhou chvíli váhal, ale nakonec ji zapnul. Zvuk nebyl moc kvalitní, ale po chvíli poznal, že na nahrávce je Ana Brenda.

„Teď už mi můžeš říct celou pravdu, už se nemusíš bát! Jak to celé je?“ Byl Ben zvědavý, co mu Ana řekne.
Ana se na chvíli zamyslela. „Dobře. Řeknu ti to.“ Začala Ana a otočila se k Benovi zády. „Já se tak stydím, ale už nechci dál tajit pravdu!“ Pokračovala, aniž by tušila, že Ben si celý jejich rozhovor nahrává na mobil. „Jedna moje kamarádka měla před čtyřmi lety autonehodu, při které zemřela. Měla dvě děti, manžela. Po té nehodě jsme se hodně sblížili. Její děti jsem vždycky milovala jako vlastní a chtěla jsem jim být oporou. Oni mě začali brát postupem času jako mámu a s jejich otcem jsme se domluvili, že kvůli nim s ním zůstanu. Nebyla v tom žádná láska, já tehdy byla sama a zdálo se mi to jako dobrý nápad. Vzali jsme se kvůli dětem a já… postupem času jsem zjistila, že mi takový vztah nestačí… a poznala jsem tebe! Jenže jsem se bála, že když ti řeknu pravdu, tak mezi námi nikdy nic nebude a postupem času to bylo těžší a těžší! Proto jsem ti to nikdy neřekla. Tolik mě to mrzí.“ Znovu se na Bena podívala.
„Takže jste spolu jen kvůli dětem?“
„Ano! Víš, ty děti se na mě po smrti jejich matky tak upnuli. A jejich otec chtěl, abychom byli jako rodina. Jenže mezi námi nikdy nic víc nebylo, jenže kvůli dětem jsme spolu zůstali i přes to všechno!“
„Takže mi chceš tvrdit, že mezi tebou a tvým manželem nic není?“
„Není, přísahám!“
„A proč jsi mu teda neřekla o nás dvou, když mezi vámi tedy nic není?“
„Protože… to nebylo potřeba. Víš, my jsme se domluvili, že budeme mít spíš volný vztah. Ale tak, aby to nikdo nezjistil. Oba jsme usoudili, že naše manželství bylo unáhlené, ale kvůli dětem nemůžeme jinak.“ Řekla Ana a tvářila se při tom smutně, Ben ji ale nevěřil jediné slovo. „Kdyby ty děti přišli i o mě, tak by to už neunesli a to já jim nemůžu udělat! Chtěla jsem ti to říct, ale je to celé tak zamotané…“ Povzdechla si Ana. „Moje manželství je jen formalita, nic to neznamená. Ale to mezi námi, to je skutečné a já bych byla moc ráda, kdyby to i nadále pokračovalo.“

Nahrávka skončila a v autě se rozhostilo ticho. Marcelo nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel.