Hoy con…

• Juan Manuel Mendoza como Daniel Donatelo D’Alessandro Dominguez
• Ana Lucía Domínguez como Rita Tobón de D’Alessandro

###

„Promiň, vím, že teď je ta nejméně vhodná chvíle na to, abych s tebou něco řešila, ale je to důležité!“ Začala Patricie naléhavě, když vyšli na terasu galerie. Na terase už byl připravený raut pro hosty, ale otevřený pro ně měl být až později.
„Víš, že ti kdykoliv rád pomůžu, ale opravdu to není úplně nejlepší chvilka. Takže k věci, co se děje?“ Zeptal se Daniel.
„Jde o Samuela.“ Zašklebila se. „Toho šmíráka, co mě už nějaký čas sleduje!“
„Ten co nás spolu jednou viděl?“ Ujistil se.
„Ano.“ Pokývala hlavou. „Myslela jsem si, že už jsem se ho zbavila, ale bohužel ne. Zase se vrátil a znovu začal s tím stejným! Potřebuju se ho zbavit, jenže nevím jak! Ty videa a fotky může mít kdekoliv… ale i kdyby ne, může kdykoliv kontaktovat toho chlapa a…“ Zachvěla se.
Daniel se na ni starostlivě podíval a objal ji. Paty se tomu vůbec nebránila a přitiskla se k němu.
„Neboj se, já už něco vymyslím, nedovolím, aby ti někdo ublížil!“ Pohladil ji po vlasech. V tom si oba vzpomněli událost, co se odehrála před několika měsíci.

Před osmi měsíci
Vermont, USA

Daniel byl ve svém ateliéru a pracoval na jednom z obrazů, bylo už docela pozdě a venku pršelo. Když v tom uslyšel bouchání na dveře. „Danieli, jsi tam prosím!?“ Ozvalo se za nimi. Daniel odložil paletu, utřel si ruce a šel otevřít. Za dveřmi byla Patricie, byla celá zmoklá a vyděšená, okamžitě mu padla do náruče.
„Paty!? Co se děje?“ Nechápal Daniel a pevně ji objal. Ta se na něj po chvíli podívala a odstoupila od něj.
„Promiň, já… já… asi jsem něco provedla!“ Řekla vyděšeně a vešla do ateliéru, Daniel zavřel dveře a šel za ní.
„Co jsi provedla? Ničemu nerozumím.“ Kroutil hlavou.
Paty se zhluboka nadechla. „Já myslím, že jsem někoho zabila!“ Vykřikla zoufale. Daniel na ni zůstal šokovaně hledět.

Současnosti

Patricie se podívala na Daniela a ten ji pohladil po tváři.
„Danieli, já mám strach! Opravdu… nechci aby mě našel!“
„Třeba se děsíš zbytečně, víš že to nedopadlo tak zle, jak jsi si tehdy myslela!“ Snažil se jí uklidnit. „Možná moc dobře ví, že si s tebou nemá zahrávat.“ Pousmál se aby odlehčil situaci.
„Nevím, možná že by bylo lepší, kdybych ho tehdy opravdu zabila, protože pak by se mi nemohl pomstít!“
„Ale prosím tě, takové věci neříkej!“
„Ne, ty jsi neviděl ty jeho oči… byl to přesně ten typ člověka, co neváhá a klidně tě na místě zabije a po tom co jsem mu provedla já…“ Zakroutila hlavou. „Jestli mě jednou najde, jsem si jistá že mě zabije!“ Řekla vážně. Daniel ji znovu objal.
„Ne to se nikdy nestane!“

Ani jeden z nich to netušil, ale z povzdálí celou scénu sledoval Maxmilian. Neslyšel sice o čem se baví, ale viděl, jak důvěrně se k sobě chovají a nedokázal zastavit proud žárlivosti, kterou to v něm vyvolávalo. Nakonec radši odešel, aby se na ně nemusel dívat.

Benjamin se vracel domů, předchozí noc byl na rozlučce svého kolegy a nakonec přespal v hotelu. Další den měl nějaké zařizování a tak se vrátil až nyní. Zaparkoval auto a šel k hlavnímu vchodu, najednou si všiml, že okno hned u dveří je rozbité. Ihned odemknul, vešel a zkontroloval alarm. Byl vypnutý. Když chtěl rozsvítit, tak to nešlo, byli vypnuté i pojistky. Zarazil se a šel je nahodit do sklepa. Když scházel schody, svítil si mobilem, za chvíli uslyšel nějaké divné zvuky, než se ale stihl otočit, tak ho někdo silně udeřil nějakým předmětem do hlavy. Benjamin ztratil vědomí a spadl z posledních několika schodů na podlahu ve sklepě. Po chvíli k němu sešla Ana Brenda a usmívala se. „Je mi líto, lásko! Neudělala jsem tohle všechno proto, abych o tebe přišla!“ Klekla si k němu a pohladila ho po vlasech.

Před rokem

Brenda stála u zábradlí zádi výletní lodi a sledovala noční oblohu. Usmívala se a užívala si svěží vánek. Po chvíli se rozhodla, že se vrátí k Benjaminovi a jeho přátelům, kteří všichni byli uvnitř lodi. Záď lodi byla opuštěná a Brenda se tam šla projít. Otočila se a leknutím ztuhla. Jako by se dívala do odrazu zrcadla, stála před ní žena který měla stejné oblečení, účes a i tvář. Před Brendou stála její sestra Beatriz.
„Ahoj sestřičko, chyběla jsem ti?“ Usmála se Beatriz.
Brenda vypadala vyděšeně.

Současnost

Max seděl u baru v galerii a dával si už druhého panáka brandy. Stále nemohl z hlavy vyhnat pohled na Paty a Daniela a ještě stále ho úplně nepřešel vztek po tom, co viděl ty fotky, kterému mu přišli. Především ale nemohl zapomenou na to, co se mezi nimi odehrálo v suterénu. Po chvíli si k němu přisedla žena a objednala si džus. Maxe to zaujalo a podíval se na ni, žena ho sledovala a pousmála se na něj.
„Taky bych si dala něco ostřejšího! Ale bohužel nemůžu!“ Řekla žena vážně a upila džusu. Max si všiml, že je těhotná.
„Tak asi si dám i za vás.“ Pronesl Max a dopil panáka. Poté mávnul na barmana a objednal si dalšího.
„Všimla jsem si, že máme stejný problém!“ Pokračovala žena. „Ale první bych se asi měla představit. „Jsem Rita Tobón D’Alessandro.“ Představila se. „Danielova manželka.“ Zdůraznila. Max se při Danielově jméně nepatrně zamračil.
„Maxmiliano Moreira.“ Pronesl Max a s Ritou si podali ruce. Max poté zase upil ze sklenice, kterou před něj postavil barman. „Ale stejně asi nechápu, o jakém problému mluvíte!“ Dodal, když položil sklenici na stůl. „Já vašeho manžela vlastně ani neznám.“
„Mého manžela možná ne, ale mám takový pocit, že znáte Patricii.“
„Hmmm…“ Zamručel a dopil zbytek sklenice. „Tu bych možná raději ani neznal!“ Dodal.
Rita se pousmála. „To chápu! Mám to dost podobně. I když asi z úplně jiných důvodů než vy.“
„Tak schválně?“
„Patricie je bývalá milenka mého manžela.“ Při slovech bývalá naznačila uvozovky. „Sice mi tvrdí, že už spolu nic nemají, ale kdo by tomu věřil… Oba jsme je spolu viděli odcházet kdo ví kam!“
„Možná že to ani vědět nechci.“ Řekl nakonec Max a chtěl odejít. Rita ho ale zastavila.
„Ale taky jsem viděla, že jste šel za nimi! Co jste viděl? Musím to vědět!“
„Omlouvám se, ale tohle byste si měla vyřídit se svým manželem!“
„To bych ráda, ale debata o té… holce… nikdy nekončí dobře! Můj manžel ji neustále brání! Ale kdo by se taky divil, je to jeho bývalá manželka, nikdy se jí nezbavím!“
Max vykulil překvapeně oči. „Cože!?“
Rita se pousmála. „Ale, copak? Patricie se nepochlubila?“
Než stihl Max cokoliv říct, pohled Rity se stočil kousek od nich, kde už se vracela Patricie s Danielem a oba si jich všimli. Patricie se podívala na Maxe, který vypadal v šoku. V tom ji v kabelce cinkla SMS. Podívala se na mobil a tentokrát byla v šoku zase ona.

Doufám, že se tvému příteli líbili ty fotky, co jsem mu poslal! Nehraj si se mnou, nebo to příště bude horší!

Zpráva byla od Samuela a Patricii v tu chvíli došlo, proč byl na ni Max tak naštvaný a proč ji řekl věci, jaké ji řekl. Najednou měla touhu to Maxovi nějak vysvětlit.

Ana Brenda seděla vedle Benjamina a i když viděla, že má zraněnou hlavu, stále se jen usmívala a hladila ho. Na rukou měla krev z jeho hlavy, zadívala se na ni, zamyslela se a znovu se usmála.

Před rokem

„Beatriz!? Co tady děláš?“ Zeptala se Brenda.
„Neříkej mi tak, já už dávno nejsem Beatriz!“ Napomenula ji.
„Ale jsi, vždycky budeš! Ale chápu, ty jsi si teď zvykla na to, že jsi já!“ Rozčilila se.
Beatriz se začala smát. „Ale to se pleteš, já jsem jen já a ty jsi nikdo!“
„Ty jsi blázen! Copak ti nedochází, že už nejsme děti? Že tyhle tvoje hry už na nikoho neplatí!? Nemůžeš si hrát na mě!“
„Asi bys byla překvapená!“
„To už jsem byla, když jsem přijela domů a zjistila jsem, že jsi se vdala mým jménem! Copak jsi přišla o rozum?“
„Ne, to nebylo tvým jménem. Vymyslela jsem si lepší! Ana Brenda. To má šmrnc, co myslíš?“
„Proboha, kam až jsem tohle nechala zajít?“ Kroutila Brenda hlavou. „Tohle musí přestat, jsi nemocná!“
„Ale pro ostatní se nic nezměnilo, pro ně existujeme my obě, už jsi se doma neukázala věky, ale rodiče o tom ani netuší!“
„Přestala jsem domů jezdit, protože ty tam jezdíš za nás obě. Využíváš toho, že je máma nemocná, že už nedokáže poznat, která jsme která!“
„To i spousta jiných lidí!“ Zasmála se Beatriz.
„Prosím tě, jestli ti na mě aspoň někdy záleželo, nechej toho, dokud je čas. Ty můžeš být šťastná s tvým manželem a já budu šťastná s mužem, kterého jsem poznala. Nemusíš tohle dělat! Můžeš být prostě jen sama sebou.“
„Ale musím tohle dělat… protože ten muž… Benjamin.“ Řekla toužebně. „Je muž kterého chci já a taky ho získám!“
Brenda se začala smát. „Ty jsi se pomátla nebo co?“
„Vůbec ne, jen jdu za tím, co chci!“
„Ty jsi opravdu blázen, ale tahle tvoje hra končí.“ Brenda chtěla odejít, ale Beatriz ji chytila za paži a mrštila ji o zábradlí, Brenda se neudržela na botách na podpatku a sesunula se k zemi. Beatriz se na ni vrhla a začala ji škrtit.
„Ben bude jen a jen můj!“ Křičela nenávistně, Brenda se bránila ale nakonec ztratila vědomí. Beatriz ji pustila a myslela si, že je její sestra mrtvá. Usmála se.

Současnost

Daniel přišel k baru a podíval se na svou ženu.
„Už jsi zpátky? Nějak rychle!“ Poznamenala Rita.
„Rito, nezačínej prosím zase!“ Zamračil se Daniel. “ Ani nevíš, o co šlo.“
„Ale viděla jsem vás! Co spolu zase máte!?“
„Už jsem ti řekl stokrát, že nic! A nehodlám to s tebou tady řešit.“ Podíval se na Maxe a hned zase na svou ženu. „Promluvíme se o tom později! Pojď prosím se mnou.“ Dodal a chytil svou ženu za ruku. Ta se mu vysmekla a zamračila se. Zkusil to znovu a tentokrát už se nenechal odbít, jeho žena nakonec šla s ním. Daniel se ještě omluvně podíval na Patricii, která stále kousek od nich a nakonec s Ritou odešli. Max mezitím zaplatil na baru a chystal se také odejít, když se otočil, Paty stála přímo za ním. Na malý moment se jeden druhému zadívali do očí, ale Max nakonec uhnul pohledem, Patricii obešel a šel pryč. Patricii to překvapilo a nakonec šla za ním.

Lolimar měla noční směnu v nemocnici, zrovna měla pauzu a šla si dát kafe z automatu. Sedla si ke stolu a zamyšleně míchala kávu v kelímku. Vzpomínala na včerejší rande s Alejandrem.

Lola a Alejo se spolu navečeřeli a nakonec si šli ještě jednou zatančit. Alejandro tiše broukal slova písně, která právě hrála. Lola měla zavřené oči a usmívala se. Alejo se na ni nakonec podíval a pohladil ji po vlasech. Lola otevřela oči a usmála se.
„Děkuji za nádherný večer.“
„To já děkuji tobě.“ Usmál se Alejo. „Jsem moc rád, že po tom všem jsem mohl zažít večer jako je tento.“ Stále ji hladil a jeden druhému hleděli do očí. Alejo vypadal zamyšleně.
„Copak?“
„Jen si tak říkám, jestli se budeš zlobit…“
„Zlobit? A proč?“
„Za tohle…“ Řekl něžně, vzal její obličej do dlaní a Lolu krátce políbil. Znovu se na ni podíval a Lola se usmála, Alejo ji úsměv opětoval a jejich rty splynuli v jeden krásný dlouhý polibek.

Lola se usmívala a vypadla po velmi dlouhé době opravdu spokojeně.

Max vyšel před galerii a Patricie mu byla v patách, už chtěl mávnou na taxík, když ji za sebou uslyšel. „Chápu, že jsi naštvanej, ale já ti nic neposlala! Tentokrát to nebylo tak, jak si myslíš! Byl to někdo, kdo…“ Začala vysvětlovat, ale Max se otočil a skočil ji do řeči.
„Dost!“ Zvedl ruku. „Nechci tě poslouchat!“ Řekl Max vážně a vypadal z toho všeho dost zničeně. Patricii to překvapilo, poprvé mu chtěla něco vysvětlit a on ji nenechal mluvit.
„Ale já…“
„Ne, Patricie! Na nic jsem se tě neptal, tvoje výmluvy mě už opravdu nezajímají!“ Zakroutil hlavou. „Víš co? Bude nejlepší, když to prostě necháme tak!“
„Jak to myslíš?“
„Měla by sis najít nějakou jinou hračku na hraní, protože mě tyhle tvoje hry a lži už nebaví!“
„O čem to zase mluvíš?“ Nechápala Patricie.
Max nad tím jen mávl rukou a začal se smát. „Ale o ničem, nech to být…“ Otočil se a šel pryč. Patricie chvíli váhala, ale zase šla za ním.
„Tak ty za mnou přijdeš, naštvanej až nepříčetnej, dohádáš se se mnou, vášnivě si to se mnou rozdáš a pak zase najednou, že to mám nechat být!“ Rozčilovala se Patricie, Max šel ale dál. „Pak ti to chci vysvětlit a nezájem! Nechápu o co ti sakra jde!“ Zlobila se a Max se ji snažil ignoroval. Paty se nakonec zastavila. „Víš co, tak si trhni! Trhni si, Moreiro! Stejně jsi jen jeden z moha! Já tě nepotřebuju!“ Paty při poslední větě přeskočil hlas. Max si naštvaně vjel rukou do vlasů a nakonec se na Patricii zase otočil, šel k ní a chytil ji za ramena.
„Proč tohle děláš!? Proč tohle všechno děláš!?“ Vykřikl na ni zoufale, zacloumal s ní a v očích se mu zalesklo. „Ty jsi jak nemoc! Čím víc se z toho chci dostat, tím je to horší!“ Nakonec už to nevydržel a Patricii krátce ale vášnivě políbil. Nakonec od ni ale naštvaně odstoupil a znovu si vjel rukou do vlasů. „Tohle už nedám! Pokud to takhle půjde dál, tak se asi zblázním!“ Vykřikl, Paty se na něj jen dívala a nevěděla co říct. „Víš co, Patricie. Vyhrála jsi! Já končím! S tebou se nedá vydržet ani ten jeden měsíc. Já už ty tvoje lži a hry prostě nedávám! Asi to začínám konečně chápat, tebe i kdyby někdo chtěl mít rád, tak ty ho totálně zničíš a to já… to já ti prostě nedovolím!“ Dodal nakonec a tvářil se nešťastně.
Paty jen překvapeně vydechla. „Ty mi jako dáváš košem!?“ Zeptala se dotčeně. Max ji ale nedokázal odpověď, nakonec se otočil a šel pryč. Paty se jen začala smát. „Tak si běž! Běž si! komu tady chybět nebudeš!“ Křičela po něm a on skutečně šel. Paty si nakonec sundala jednu botu a hodila ji po něm, Max už byl ale dost daleko, takže to ani nevěděl. „Nenávidím tě, ty mizero!“ Křičela Patricie, sundala si i druhou a taky ji hodila, teď už jen spíš do dálky. Max zašel za roh a zmizel ji z dohledu. „Já tě nenávidím! Nenávidím tě! Jen si jdi, jdi si!“ Její křik ale pomalu ustával a změnil se v brek. „Kdo tě potřebuje?“ Zavzlykala a nakonec se sesunula k zemi uprostřed silnice, schovala si obličej do dlaní a hystericky se rozbrečela.

Max se celý chvěl a nevěděl, jestli je to vztekem a nebo něčím jiným. Podíval se na svoje ruce a celý se třásl, nakonec se zastavil u jedné budovy, opřel se o ni a schoval si obličej do dlaní. Nevěděl jestli se mu chce brečet nebo smát. „Co ty to se mnou sakra děláš?“ Pomyslel si. Když si myslel, že už je to lepší, chtěl si z kapsy u saka vytáhnout mobil a najednou tam našel spodní prádlo Patricie. Překvapeně se na něj zadíval a najednou se mu vybavila směska všech jeho setkání s Patricii, jejich hádky, jejich usmiřování, každé jejich milování.

Patricia si svlékla šaty a zůstala jen v prádle a botách… chtěla se utřít, ale byla celá ulepená. Chvíli přemýšlela, jestli si nakonec opravdu nedá tu sprchu, když si všiml, že zapomněla zavřít dveře a byla vidět v odrazu zrcadla, ve kterém ji sledoval Maxmilian.
###
„Takže teď už nejsi Elena ale Marie Antoinetta? Hmmm. Originální.“ Pronesl Max, který seděl naproti Paty. Když se na něj Paty podívala, upustila samým šokem pilník na podlahu. Patricie a Maxmiliano se oba současně sehnuli pod stůl a jejich pohledy se tam znovu setkali.
„Ty?“ Zeptala se Paty překvapeně.
„Ano, já…“ Odpověděl Max.
###
„Ty mi lžeš, vím, že to cítíš taky…“ Max ji hladil a tiskl si ji k sobě. „S žádnou jinou jsem nikdy necítil co s tebou…“ Přiznal se jí. „Chci, abys byla moje!“
„Já nikdy tvoje nebudu!“ Vyhrkla Paty nervózně. S Maxem se na sebe dlouze zadívali a on ji začal vášnivě líbat, Paty se mu chvíli bránila, ale nakonec nedokázala jeho polibky neopětovat. Max se na ni po chvíli podíval.
„Ale budeš! Už teď jsi totiž jen a jen moje…“ Řekl chvějícím se hlasem a začal ji znovu líbat.
###
“ Tobě by se taky přece nelíbilo, kdybych šel za jinou!“
„Anebo by mi to bylo fuk!“ Zlobila se Paty. „Každopádně já s ním spát nebudu, tak toho laskavě nech, tyhle scény v naší dohodě totiž už vůbec nejsou, takže mě pusť a jdi si po svém!“ Zlobila se Paty.
Max jen zakroutil hlavou a nakonec Paty pustil, byl dost zklamaný, že ji celá tahle situace přišla v pořádku. „Ty fakt nemáš srdce anebo máš místo něj jen kus ledu!“ Zvolal Max nakonec, otočil se a odešel pryč.
###
„Víš ale, že když nic nebude, že tady nezůstanu?“ Zasmála se Paty. Maxovi to ale nijak vtipné nepřišlo. Opravdu se začínal bát, že by byla schopná jít klidně hned do jiné postele a měl chuť Patricii takhle držet navždy, jen aby nemohla odejít udělat nějakou hloupost.
„Opravdu bys toho byla schopná?“ Zeptal se ji a málem se mu zlomil hlas. Paty ale na to nic neřekla a pořád se jen usmívala, jako by byla v jiném světě. Max se celý třásl, nedokázal to ovlivnit a nechtěl Paty pustit, ona se kupodivu ale ani nebránila jeho sevření. „Tak co? Vážně bys odešla a…“ Ani to nedokázal doříct. Paty se jen pousmála.

Když si představil, že už ji nikdy nebude držet v náručí, sevřela se mu hruď a ještě víc rozbušilo srdce. V ten moment mu najednou došlo, co by vlastně chtěl. Sedl si na schody a rozbrečel se, už se tomu nedokázal bránit. „Nikdy nebudeš moje…“ Pomyslel si zoufale.

Benjamin se začal pomalu probouzet. Rukou se bolestivě chytil za hlavu a pak si všiml, že druhou má připoutanou pouty k nějaké trubce. Posadil se a zmateně se rozhlédl kolem.

Před rokem

Beatriz se dívala na bezvládné tělo své sestry. Uslyšela nějaký hluk a tušila, že nebude dlouho trvat a možná už nebudou samy. Začala ze země sbírat svou sestru, kousek od nich byli dvířka v lodi, u kterých byl žebřík, Beatriz chytila svoji sestru za ruce a odtáhla ji tam. Otevřela dvířka a Brendu bez výčitek svědomí shodila do chladného moře. Muž o kus dál viděl jen jak někdo nebo něco padá do vody. Přiběhl k zádi a na podlaze našel ubrečenou Beatriz.
„Slečno, slečno! Co se tady stalo?“ Tázal se muž vyděšeně.
„Moje sestra! Moje sestřička!“ Plakala Beatriz. „Nedokázala jsem ji zastavit! Prostě skočila!“
Muž přiběhl k zábradlí, ale už nebyl nikdo vidět. Ihned běžel pro pomoc.
„Chudinka Beatriz.“ Poznamenala Beatriz s úsměvem. Po chvíli k zádi běželi lidé a loď začala pomalu zastavovat. Mezi lidmi se zjevil i Benjamin a několik jeho přátel. V tom mu do náruče padla Beatriz.
„Ach lásko, to bylo hrozné!“ Plakala.
Ben ji překvapeně objal. „Co se stalo?“ Nechápal.
„Právě jsem viděla, jak nějaká žena spáchala sebevraždu, skočila do vody! Chtěla jsem ji zastavit, ale nedalo se!“ Vzlykala. Ben byl v šoku a jen ji silně objal. Beatriz se usmála.

Současnost

Ben si snažil urovnat myšlenky a pochopit, co se vlastně stalo. Po chvíli se otevřeli dveře do sklepa a po chodech sešla Ana Brenda.
„Ty!?“ Zvolal Ben překvapeně.
„Ano, lásko… já.“ Usmála se Ana Brenda nebo chcete-li Beatriz.