Hoy con…

• Daniela Alvarado como Olivie
• Jeronimo Gil como David Smith

###
Maxmiliano hladil Patricii po zádech a přemýšlel, co se jí asi stalo. Paty se mu choulila v náručí a plakala. Max ji něžně pohladil po vlasech a trochu se od ní vzdálil, aby se na něj podívala. Když viděl její uplakané oči, zabolelo ho to u srdce. I přesto že s ní měl často rozepře, nechtěl aby se trápila. Pohladil ji lehce po tváři a tvářil se přitom velmi smutně.
„Co se ti stalo? Můžu ti nějak pomoct?“ Zeptal se ji ustaraně. Paty jen zakroutila hlavou že ne. Max nakonec vstal z podlahy a pomohl vstát i Paty. Čekal, že na něj začne každou chvíli křičet nebo něco podobného, ale vypadala, že je opravdu velmi rozrušená. Max tedy odemknul její byt a odvedl ji dovnitř a posadil ji na pohovku. Paty se celá třásla, vzal deku která ležela na hraně pohovky a zabalil ji do ní. Poté šel zavřít dveře a znovu si k ní sedl. Paty stékali slzy po tvářích, ale už neplakala tolik jako na začátku. Max ji znovu objal a cítil, jak se celá chvěje.
„Ublížil ti někdo? Hm? Mám někomu jít vybít pár zubů?“ Zeptal se po chvíli, nechtěl to z Paty tahat, ale chtěl pochopit, co se vlastně stalo. Od té doby co přišel vlastně vůbec nepromluvila, jen znovu zakroutila hlavou že ne. „Tak dobře… já to z tebe nebudu tahat. Ale… ani nevím, jak bych ti mohl pomoct.“ Zesmutněl. „Chtěla bys třeba něco k pití? Třeba čaj?“ Paty chvíli váhala, ale nakonec kývla na souhlas. „Tak dobře.“ Souhlasil Max, znovu ji lehce pohladil a nakonec šel do kuchyně připravit čaj, chvíli musel pátrat kde co je, ale nakonec našel vše potřebné. Za pár minut postavil na stolek dva hrnky s čajem a znovu se posadil k Paty. Za měla hlavu opřenou o opěrku a sledovala Maxe, ten se ji zadíval do očí a viděl jak smutný pohled má. Toužil ji pomoct, ale vlastně neměl ani tušení jak.
Nakonec spolu jen mlčky seděli a Paty si nakonec dala i čaj, který Max připravil. Neřekla za celou dobu jediné slovo. Maxmiliano ji znovu držel v náručí a i vzhledem k nepříjemným okolnostem, byl rád že jí má tak blízko.
„Sice nevím, co se stalo… ale určitě to bude v pořádku a vše se vyřeší. Kdybys cokoliv potřebovala, kdyby ses třeba chtěla svěřit…“ Snažil se Max Patricii uklidnit. „Prostě kdyby bylo cokoliv potřeba, tak bych ti moc rád pomohl…“ Paty při jeho slovech znovu začali stékat slzy po tvářích. Nedokázala si pomoct, ale jeho blízkost momentálně potřebovala, ať už to mezi nimi bylo jak jen chtělo. „Možná by bylo lepší, kdyby sis třeba lehla do postele a zkusila spát, hm? A nebo… asi to bude znít divně, ale moje máma vždycky říkala že na stres a podobné špatné pocity je nejlepší citrónová koupel. Ale nevím, co je na tom pravdy.“ Pokrčil rameny. „Ale zase mámy mají vždycky pravdu, no ne?“ Snažil se odlehčit situaci. Paty se musela lehce pousmát, i když to Max ani neviděl. Bylo ji příjemné, jak se Max snaží aby jí bylo líp. I přesto že se cítila mizerně, jeho společnost jí dělala až nečekaně dobře. „Chtěla bys něco z toho?“ Zeptal se Max nejistě. Paty kývla na souhlas. „A co z toho? Spát?“ Zakroutila hlavou že ne. „Takže tu koupel?“ Zvolal skoro až překvapeně. Paty souhlasila, Max se tvářil trochu rozpačitě. „Tak dobře.“ Nakonec vstal a šel jí připravit. Paty se znovu opřela o opěradlo a zatvářila se nenávistně, když si vzpomněla na debatu s Gastónem.

Carlos přišel do svého bytu a stále nemohl přestat myslet na Maite. Stále mu hlavou běželo vše, co se mezi nimi stalo a nedokázal pochopit, jak mohla skončit takhle. Její manžel byl velice bohatý muž a Maite nikdy neměla o peníze nouzi. Napadlo ho, že mohl její manžel přijít na její zálety a vyhodit ji z domu. I tak na tom ale nemohla být až tak zle, aby skončila na ulici. V tom se mu vybavilo jejich poslední dvě setkání.

Před šesti lety

Maite a Carlos se spolu vášnivě milovali u něj v bytě. Tehdy to netušil, ale byla to poslední příjemná chvíle mezi nimi. Když skončili, Carlos se k Maite přitulil, ale ta se od něj brzy odtáhla, vstala a začala se oblékat. Carlos ji smutně sledoval.
„Už budu muset jít, Ernesto se dnes vrací ze služební cesty.“
Carlos si povzdechl. „Takhle už to bude pořád?“
„Jak to myslíš?“
„Vždy přijdeš jen když tvůj manžel nebude doma, pomilujeme se a pak půjdeš zpátky k němu?“
„Taková ale byla dohoda. Takhle to přece mezi milenci chodí.“ Zasmála se Maite.
„Možná… ale nemusíme být jen milenci…“
„A co by jsme jiného byli?“
„Mohli by jsme spolu být oficiálně. Jako partneři.“
Maite se začala smát. „Myslíš, jako že bych nechala Ernesta a začala si s tebou? Ty jsi ale vtipálek!“
„Já to ale myslím vážně!“ Zesmutněl Carlos. „Chtěl bych aby jsme byli něco víc…“ Přiznal se jí.
Maite se opět začala smát, ale když viděla výraz Carlose, došlo jí, že to asi opravdu myslí vážně. Nakonec si sedla zpět na postel. „Ale brouku, tohle přece nikdy nepůjde!“ Usmála se. „Tady není žádné my! Copak ty bys mi mohl nabídnout něco, co Ernesto ne?“
„Zjevně asi ano, když se se mnou chceš stále vídat!“
„Protože v posteli je mi s tebou opravdu příjemně. Dost si v ní rozumíme!“ Přiznala a šibalsky se u toho usmála.
Carlos ji stáhl do postele a začal ji líbat, první vášnivě, ale nakonec i něžně. Poté polibek ukončil a podíval se na ni. „A jinde ti se mnou příjemně není?“ Zeptal se jí něžně s nadějí v hlase. Maite znervózněla a nakonec znovu vstala.
„Zavolám ti, až Ernesto zase někam odjede!“ Poslala mu vzdušný polibek a odešla. Carlos zesmutněl. Byl do Maite zamilovaný už skoro od samého začátku, ale vždy se jí to bál říct.

Několik dní na to, Carlos nachystal Maite s jejím šoférem.

Carlos a zamířil do zahrady, ale Maite nikde nebyla. Už ji chtěl jít hledat do domu, když uslyšel hluk z kůlny, od které stál jen kousek. Znělo to, jako když spadlo nějaké nářadí, vydal se ke kůlně, otevřel dveře a v tu chvíli litoval, že to udělal. V kůlně byla Maite s jejím šoférem a měli spolu vášnivý sex. Carlos byl z toho v šoku, ani nečekal, že si ho Maite všimne a co nejdřív z kůlny zmizel.
‚No já jsem ale idiot, jak jsem si mohl myslet, že by ke mě mohla cítit něco víc!‘ Pomyslel si a vypadal velmi zklamaně. Už byl skoro u svého auta, když se za ním ozvalo volání.
„Carlosi! Počkej!“ Volala za ním Maite a po chvíli ho doběhla. Carlos se na ni ale ani neotočil. Tak ho nakonec obešla a podívala se na něj. Carlos měl skoro slzy v očích a když ji viděl, zamračil se.
„Už jste skončili?“ Poznamenal ironicky. „Nechtěl jsem vás tak vyrušit!“
„Není to tak, jak si myslíš!“ Zvolala Maite vážně.
Carlos se tomu musel zasmát. „Jasně, takže jsem asi právě neviděl jak si to rozdáváš s tvým šoférem v kůlně!“
„Ano…“ Zastyděla se Maite. „Ale ne z důvodů, jaké asi čekáš!“
„Víš co, mě je to fakt jedno! Byl jsem idiot, že jsem neviděl dřív, že když jsi byla schopná svádět mě, že to nejspíš děláš s každým chlapem, co dělá u vás v domě!“
„Udělala jsem to pro nás!“
„Pro nás!? Děláš si legraci!?“ Zvolal nevěřícně. „Ale žádné my přece není! A měla jsi pravdu, opravdu není!“
„Takhle to ale nemusí skončit!“
„Asi musí… já jsem byl takový kus idiota, plánoval jsem si s tebou vzdušené zámky a ty jsi mezitím roztahovala nohy kde komu!“ Když si to představil, znovu dostal vztek. „Nemůžu uvěřit, že jsem se do tebe mohl kdy zamilovat!“ Přiznal se a do očí se mu nahrnuli slzy. Maite zůstala šoku stát jak opařená. Carlos na nic nečekal, nastoupil do auta a co nejrychleji odejel. Maite se zalesklo v očích. Jejich hádka u auta byla jejich poslední debata. Maite mu poté ještě několikrát volala, ale nakonec její číslo zablokoval. Skončil s prací trenéra a našel si nakonec jinou práci i jiný byt.

Současnost 

Carlos se při vzpomínce na Maite zamračil. Znovu cítil tu bolest, co mu způsobila. I když se snažil celou dobu tvářit, že jde mezi mini pouze o sex, tak chtěl celou dobu něco víc. I když si slíbil, že na ni zapomene, nikdy se mu to nedařilo a hledal jen útěchu v náručí jiných žen. Poté co ji dnes znovu viděl, nedokázal na ni přestat ani na chvíli myslet.

Max přivedl Patricii do koupelny a ta nedokázala skrýt svůj překvapený výraz. Vana byla napuštěná a plavali v ní plátky citrónu. Místností se linula příjemná vůně a z malého přehrávače hrála uklidňující hudba. Na malé skříňce dokonce hořeli svíčky. Většina věcí v koupelně už byla, tak Max usoudil, že to pro Patricii nebude žádná novinka. Sám byl ale překvapený tím, jak na něj její byt působil klidně a příjemně. Patriciin pohled nakonec skončil u Maxe a nepatrně se na něj usmála. Oba na sebe mlčky hleděli. Max měl hroznou chuť Patricii políbit a ideálně si tu koupel dát s ní, nezdálo se mu ale vzhledem k situaci vhodné, aby cokoliv takového vůbec zkoušel. „No… tak já půjdu a nechám tě v klidu relaxovat…“ Řekl nakonec a chtěl odejít. Paty ho ale chytila za ruku a tím ho zastavila.
„Ani mi nepomůžeš?“ Zeptala se ho. Bylo to vůbec poprvé co na něj promluvila. Max se na ni jen překvapeně díval. Nakonec šel k ní a zadíval se na ni. Oběma bušilo srdce jako splašené.
„Pokud chceš…“ Řekl nakonec tiše. Paty na sobě měla lehké šaty a Max jí začal pomalu stahovat ramínka, až ji šaty sklouzli až na podlahu. Paty před ním stála už jen v kalhotkách. Max ji lehce pohladil po bohu přel lem kalhotek a díval se jí při tom do očí. Musel bojovat sám se sebou, aby ji nepopadl do náruče a nezačal ji líbat. Nakonec ji pomalu stáhl i spodní prádlo, vzal ji do náruče a položil ji do vany. Jejich pohledy se znovu setkali.

Maite seděla na několika kartonech pod provizorním přístřeškem. Měla kolem sebe omotanou děravou šedou deku a třásla se zimou. Byla v jedné zapadlé bezdomovecké kolonii a právě začínalo pršet. Kousek od ní se několik mužů snažilo ohřát u sudu, ve kterém hořel oheň. Jeden z nich sledoval Maite, byl tam krátce a ještě moc ostatních členů kolonie neznal.
„Já to nechápu, co taková buchta dělá na místě jako je tohle?“ Zakroutil nechápavě hlavou. „Vždyť by se mohla jen umýt a hned by si nějakého bohatého chlápka nabrnkla raz dva!“
„Kááámo, na tu zapomeň!“ Varoval ho jeden z přístojících u sudu. „Jestli si myslíš, že by ses jako třeba někdy šel ohřát k ní! Ta už měla bohatých chlápků jistě dost, ale už je infikovaná! Bacha na ni!“
„Jak to myslíš, infikovaná?“
„Je to prostě špína, dej si na ni bacha!“ Uzavřel druhý a nechtěl do dál rozebírat.
Maite si nakonec lehla na krabice a snažila se usnout. Bylo jí ale velmi zle, měla hrozný hlad. Setkání s Carlosem ji ale také zrovna moc nepřidalo.

Patricie nechtěla, aby Max odešel. Ten si nakonec stoupl opodál a sledoval ji. Paty ležela ve vaně a měla zavřené oči, ucítila ale jeho pohled a nakonec se podívala jeho směrem.
„Je ti líp?“Zeptal se jí Max. Paty opět jen kývla hlavou. „Už se mnou nebudeš zase mluvit?“ Zeptal se trochu zmateně. Paty zakroutila hlavou že ne. „Tak dobře…“ Povzdechl si.
Paty vzala z rohu vany žínku a podívala se na Maxe, natáhla k němu nevinně ruku. Max šel pomalu k ní a nakonec si ji vzal. ‚Ty mi teda dáváš.‘ Pomyslel si. Nedokázal ale odolat a začal Paty něžně umývat. Jejich pohledy se co chvíli střetli.Velmi brzy to místo mytí bylo spíše hlazení, protože se Max Patricie dotýkal i bez mycí žínky. Paty se nakonec posadila a byli tak jen malý kousek od sebe, jejich rty se k sobě začali přibližovat. Max ale na poslední chvíli couvnul a jen zakroutil hlavou. „Promiň… vážně bych tě měl nechat samotnou.“ Prohlásil a chtěl vstát z kraje vany, na kterém seděl. Paty se zamračila a než vůbec Max stihl něco udělat, tak se mu pověsila kolem krku a vášnivě ho políbila. „Ne, já nechci abys mě nechal samotnou!“ Když to Max nečekal, tak ho stáhla k sobě do vany a voda se rozcákla všude po koupelně. Max se na Patricii šokovaně podíval. Paty z jeho výrazu vypadala pobaveně a nakonec Maxe začala znovu líbat, on neodolal a polibky ji stejně vášnivě vracel.

„Bude se mi tady už sakra někdo věnovat!?“ Rozčiloval se Marcelo uprostřed policejní stanice a práskl do pultu, u kterého stál. Po chvíli k němu přišel jeden z policistů a zavedl ho do jedné z kanceláří. „No to je dost, že si na mě konečně někdo udělal čas!“ Poznamenal rozčileně.
„Posaďte se, pane Rincón.“ Pobídl ho komisař. „A prosím vás o to, aby jste se uklidnil.“
„A vy by jste byl na místě v klidu!?“ Zlobil se Marcelo.
„Nejlepší bude, když vše budeme řešit s chladnou hlavou. Takže na úvod, mé jméno je David Smith a jsem jeden z komisařů na zdejším oddělení. Vaše hlášení jsme přijali, ale budu si potřebovat ujasnit několik věcí. Můžete mi tedy říct, co přesně se dnes stalo?“
Marcelo si povzdechl, ale nakonec začal vyprávět. „Jako každý den jsem odvezl své děti do školy a poté jel do práce. Po škole je měla vyzvednout naše pomocnice Rosa. Ale kolem druhé hodiny mi volala, že je ve škole pouze můj syn Luis. Ihned jsem tam jel a nakonec jsem zjistil, že si moji dceru Anitu odvedla ještě před koncem školy moje žena!“
„A to je problém?“ Nechápal komisař.
„Ano je a obrovský! Já a moje žena už nejsem spolu a není to matka mých dětí. Neměla právo si dceru ze školy brát!“
„Nejsem si úplně jistý, jestli by jste neměl první kontaktovat svou ženu! Tyhle rodinné problémy…“
Marcelo ho ani nenechal domluvit. „Myslím, že je to i ve vašem zájmu! Je to pár dní, co u nás byla policie a hledala ji! Tvrdili jste, že je moje žena obviněna z dvou napadení! A pokud si myslíte, že jsem ji nezkoušel kontaktovat, tak to jsem udělal jako první! Ale zrušila si své číslo! Jestli tohle se vám zdá normální, tak už opravdu nevím!“
Komisař vypadal zaujatě. „Jaké je jméno vaší ženy?“
„Ana Brenda Romero de Rincón.“
Komisař začal vyhledávat případy spojené s tímto jménem. Nakonec našel hlášení od Benjamina a Maxmiliana a do případu se začetl.
„Jestli se mojí holčičce něco stane, nikdy si to neodpustím! Prosím udělejte vše co bude potřeba, aby jste ji našli!“ Zoufal si Marcelo.

Beatriz řídila ukradené auto a usmívala se. Byla spokojená s tím, jak ji vše vychází. Podívala se zrcátkem na zadní sedačku a viděla na ni spící Anitu. Usmála se ještě víc a vzpomněla si na dnešní dopoledne.

Beatriz přijela ke škole zrovna ve chvíli, kdy děti měli venku tělocvik. Přišla k plotu, za kterým byli děti a vyhlížela Anitu. Ta si ji po chvíli všimla a běžela k ní.
„Mami!“ Volala Anita nadšeně a Beatriz se rozzářila. Anita běžela za ní a Beatriz vešla na hřiště přes branku. Anita jí ihned skočila kolem krku.
„Ach zlatíčko, tolik jsi mi chyběla!“ Zvolala Beatriz.
„I ty mě maminko!“ Smála se Anita. Nakonec ji Beatriz postavila na zem, usmála se na ni a Anita najednou znejistila. „Táta ale říkal, že…“
„Copak říkal táta?“ Zeptala se zvědavě. V tom k nim přišla učitelka.
„Dobrý den, moc se omlouvám že jsem vám sem tak vpadla!“ začala Beatriz dřív, než mohla učitelka dětí nějak reagovat. „Ale bylo to velice naléhavé! Potřebovala bych dnes dceru vzít domu dříve!“ Začala Beatriz a pak s učitelkou trochu poodešla stranou. „Víte, mého manžela dnes odvezli do nemocnice, měl nehodu.“ Zatvářila se smutně. „Slíbila jsem že se za ním s dětmi přijdeme co nejdříve podívat!“
„Ach, to je mi moc líto.“ Zakroutila hlavou učitelka.
„Co se stalo?“ Zeptala se Anita zmateně.
„Nic nic, vše bude v pořádku.“ Usmála se na ni Beatriz. „Půjdeme se spolu podívat za tatínkem, ano?“
„Víte, to bude potřeba nahlásit v kanceláři a taky…“ V tom byl slyšet od dětí pláč, jeden k kluků spadl na zem a odřel si koleno. „Omluvte mě.“ Běžela rychle k dětem a Beatriz tak využila situace a s Anitou rychle zmizela. Naložila ji do ukradeného auta a odjela pryč. V hotelu kde byla ubytovaná změnila image a už se v něm neukázala.

Beatriz před pár dny zjistila, že na ni Benjamin podal na policii oznámení. Chtěla si s ním zkusit ještě jednou promluvit, ale na jeho mobil už se mu nedovolala a do domu už se neměla jak dostat, protože Benjo zainventoval do jeho zabezpečení. Rozhodla se proto, že využije svoji příležitost u posledního člověka, co jí měl rád. U Anity, která ji brala jako matku. ‚Neboj se zlatíčko, budeme už jen ty a já. Už navždy!‘ Pomyslela si Beatriz vítězně.

Max a Paty vyšli z její koupelny. Max měl kolem pasu ručník, jelikož měl všechno oblečení mokré, tak neměl co na sebe. Paty vyšla chvíli po něm, dala jeho oblečení do pračky kde byla i sušička. Měla na sobě župan a šla pomalu k Maxovi. Ve vaně se mezi nimi nakonec nic nestalo, ale potom co měla Maxe tak blízko, nechtěla aby jen tak odešel. Nechtěla mu to ale říkat až tak přímo. Max se na ni díval a jejich pohledy se setkali.
„Zlobíš se?“ Zeptala se Paty po chvíli ticha.
„Kvůli tomu že jsi mě stáhla do té vany a nebo kvůli něčemu jinému?“
Paty jen pokrčila rameny. „Kvůli čemukoliv?“
Max chvíli váhal. „Já vlastně ani nevím, ale teď jsem rád, že už je ti zjevně líp.“
Paty se trochu zamračila při vzpomínce na to, co se událo, na chvíli to úplně vypustila z hlavy. Nejradši by to vypustila z hlavy znovu, nakonec si šla sednout na pohovku a Max šel nakonec za ní. „Proč jsi vlastně přišel?“ Zeptala se ho po chvíli.
Max se na chvíli zarazil, při tom všem na to co chtěl úplně zapomněl a když si vzpomněl, nepatrně posmutněl. „Chtěl jsem ti něco říct…“
„A co?“
„Na tom teď nezáleží…“ Zakroutil hlavou. „Víc mě zajímá, jestli bys mi nechtěla říct něco ty?“
„Proč si myslíš, bych ti měla co říct?“
„Prostě mám takový pocit.“ Odvětil Max a vzpomněl si na jeden rozhovor, který vedl před pár dny.

Před několika dny

Max vedl pracovní rozhovor přes skype přes svou kamarádkou Olivii. Měli vyřešit nějaké články na internet, kde měli napsat názory na několik uživatelských problému, takže spolu vybírali, jaké použijí.
„Ani jsi mi neřekl, jestli už je ti líp?“ Zeptala se najednou Olivie.
„Myslíš tu ruku? Už je to mnohem lepší.“
„Už jste byli na policii s Benjaminem?“
„Ano byli. Dokonce jsem zjistil, že bratr do domu dal nějaké kamery, takže tam bylo nahrané vloupání, dokonce i to jak mě napadla a jak poté utekla. Jak napadla Bena tam bohužel není, protože vypnula proud.“
„Páni! A viděl jsi ty videa?“
„Ano… bylo to hodně zvláštní. Přece jen se ti nestane každý den, že tě chce někdo zabít více méně ve vlastním domě.“
„A jak to snáší Ben?“
Max pokrčil rameny. „Docela dobře, ale myslím, že bude ještě chvíli trvat než se z toho vzpamatuje. Vím, že Anu Brendu miloval a že s ní chtěl strávit zbytek života. Taková rána asi jen tak ze dne na den nezmizí.“
„To je jasné.“ Souhlasila Olivie. „A co ty a ta tvoje… hm Patricie, že ano?“
Max si povzdechl. „Moje Patricie? Tohle spojení asi ani neexistuje…“ Zakroutil hlavou. „Asi už je definitivně po všem. A asi to tak bude i lepší.“
„Nechceš mi o tom říct něco víc? Třeba se ti potom uleví?“
Max sice moc nechtěl, ale jak o ní začal mluvit, nedokázal se zastavit. Řekl Olivii v podstatě o všem, co se mezi nimi stalo od té doby, kdy o Paty mluvili posledně. „No a potom jsme si šli každý svou cestou. Přiznávám, že mě to trochu vzalo, ale už jsem na tyhle její překvapení nějak neměl nervy…“ Ukončil Max své vyprávění.
„Hmmm…“ Kývala Olivie hlavou. „Když to tak poslouchám, tak mi tam něco nesedí…“
„A co?“
„Nepřijde mi to jako nějaké rozmary. Přijde mi, že se ta holčina snaží před něčím chránit. Jako kdyby se jí stalo něco zlého a ona neměla možnost se s tím smířit. Možná ji to trápí a proto se chová nevypočitatelně, protože sama neví co se sebou…“
„A co myslíš, že by to mohlo být?“
„V podstatě cokoliv! Mohl by mít nějaké problémy v rodině, nějaký špatný vztah za sebou a nebo by ji mohl dříve někdo ubližovat. Ať už fyzicky, psychicky a nebo sexuálně. Variant je opravdu hodně, ale nejspíš to nebude nic pěkného.“
Max se nad tím zamyslel. „Ale i kdyby ano, asi budu ten poslední, komu by se svěřila.“
„Možná by se svěřit chtěla, ale bojí se…“
„Ale jak jí mám pomoct, když neví, co se jí stalo?“
„Otázka je, jestli bys jí pomoct chtěl?“
„Chtěl bych jí pomoct, kdyby o to stála.“
„A kdyby ne?“
„Nechci se plést někam, kde o mě nestojí.“
„Z toho co mi říkáš ale nemám pocit, že by o tebe nestála. I přesto všechno co se mezi vámi stalo se k sobě stále vracíte. Možná že to tak má být…“
„Nevím…“ Zakroutil Max hlavou. „Přál bych si aby ano, ale sám už nevím, co si mám myslet.“
„Chápu tě. Ale asi to chce ještě čas. Ale vím, že ten teď je také proti tobě. Už jsi přemýšlel o té pracovní nabídce?“
Max si vjel rukou do vlasů, jako kdyby na ni úplně zapomněl. „Ještě ta nabídka…“ Povzdech si. „Přemýšlela jsem o tom… a vím, že je to skvělá příležitost, ale nevím, jestli jsem připravený nechat vše tak a odjet pryč.“
„Kvůli Patricii?“
„Možná i ona je jeden z důvodů.“
„Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby sis s ní zkusil ještě jednou v klidu promluvit.“
„V klidu? Myslíš, že je to možné?“
„Možné je všechno. Jen chtít…“

Současnost

„Ale už jsem ti vlastně řekl, že to z tebe nechci tahat. Když bys chtěla, asi bys mi to řekla sama…“ Uznal Max.
Paty se na něj chvíli dívala a pak ji spočinul zrak na jeho paži, kde měl už z části zahojenou ránu, ale bylo vidět, že mu ruku museli zašívat. „Co se ti stalo?“ Zeptala se vyděšeně.
Max se podíval na svou paži a došlo mu, že Patricie vlastně neví o tom, co se poslední dny dělo. „To je dlouhý příběh.“
„Který mi neřekneš?“
„Který by tě nejspíš nezajímal…“
„Možná zajímal.“
„Napadla mě ex přítelkyně mého bratra… Ale měl jsem štěstí, původně ta rána neměla mít mířená jen na ruku.“
„To asi nějak nechápu…“
Max jí nakonec dovyprávěl, co se stalo. Jak ho Beatriz napadla a jak nakonec i utekla. Když sto Paty představila, zbledla jako stěna.
„Takže ona ti chtěla bodnou nůž do zad!?“ Zvolala nevěřícně.
„Asi ano. Měl jsem docela štěstí, že se jí to nepovedlo. Asi by to nezachránilo pár stehů…“
„Mohla tě zabít…“ Konstatovala Patricie a při té myšlence zbledla ještě víc a vypadala, že se jí ta myšlenka ani trochu nelíbí. Max ji chytil za ruku, její reakce ho překvapila.
„Copak? Chyběl bych ti?“ Zeptal se ji tak trochu žertem. Paty se na něj vážně podívala, srdce jí bilo jak splašené. Oba se na sebe dívali a pomalu se k sobě začali přibližovat. Paty nakonec neodolala a začala Maxe líbat, k jeho překvapení velmi něžně. Max jí polibky stejně tak opětoval.