Hoy con…

• Guillermo Pérez como Ignácio
• Daniel Blasco como Samuel
• Oscar Cabrera como Gustavo
• Christina Dieckmann como Margarita
• Kiara como Estrella Sanchéz de Moreira
• Javier Vidal como Arturo Moreira
• Cristóbal Lander como Manuel Salgado
• Paula Bevilacqua como Leticia Martinéz
• Yoletty Cabrera como Annie Smith
• Angelique Boyer como Avril

###

Patricie a Max se spolu něžně líbali, bylo to vůbec poprvé za celou dobu, co se znají. Oba byli překvapeni, jak příjemné to pro ně bylo. Po delší chvíli se na sebe podívali a Paty nemohla uvěřit tomu, že vůbec něco takového udělala. Trochu se od Maxe vzdálila a vypadala nervózně.
„Budu to brát jako ano…“ Pousmál se Max.
„Ehm… i přesto všechno co se mezi námi stalo, nepřála bych ti nikdy nic zlého!“ Přiznala Paty vážně. Maxe to v tu chvíli zahřálo u srdce, celkově byl jejím chováním dost překvapený, jako by to snad ani nebyla ona. Dlouze se na sebe zadívali, ale Patricie nakonec uhnula pohledem. „No… a šli jste potom s bratrem na policii?“ Pokračovala v předchozím tématu.
„Ano.“ Kývl na souhlas a pokračoval ve vyprávění. Paty ho poslouchala a znovu se mu schoulila do náruče. „No a poslední co vím je to, že Anu Brendu hledali v domě kde bydlí nebo alespoň bydlela… jenže zmizela.“ Pokroutil hlavou. „Brácha teď dost investoval do zabezpečené domu, takže by jí už dalo dost práce se tam dostat. Popravdě ale kdo by to mohl čekat? Benjo s ní chtěl žít, chtěl si ji vzít… je docela pochopitelné, že ji věřil, že věděla jak se do domu dostat. Je mi to líto, kvůli němu, myslím si, že ji opravdu miloval. Ale… láska je občas složitá věc…“ Ukončil dlouhé vyprávění a nad poslední větou se zamyslel. Paty měla položenou hlavu na Maxově rameni a během jeho vyprávění usnula. Max si toho nakonec všiml a pousmál se. I když s Paty nebyl poprvé, měl pocit, jako by mu snad poprvé věřila, jako by mu poprvé dovolila skutečně něco víc. Nakonec si lehce opřel hlavu o její a brzy také usnul.

Samuel se po několika dnech vrátil do bytu, kde bydlel. Když přišel do svého pokoje, čekal ho šok… Na zdech měl dřív fotky s Patricii a teď byli pryč, i veškerá jeho elektronika. Na zdi byl velký červený nápis „Šmírák!“ a byl pod ním nalepený papír na kterém stálo „Dávej si dobrý pozor, koho sleduješ, abys tak příště nedopadl i ty sám!“ Samuel byl rozčilený, první si myslel, že někdo sebral jeho foťák, notebook i další věcí. Když ale přišel do koupelny, čekal ho další šok. Veškerá jeho elektronika se totiž koupala ve vaně plné vody.
„No to snad ne!“ Vykřikl a snažil se zachránit, co se dalo. Věci byli ale ve vodě už několik dní a nebylo už možné aby něco z toho zachránil. Hned mu bylo jasné, kdo v tom má prsty. Vytáhl z kapsy aspoň telefon, ale když se snažil přihlásit k uložišti, kde měl nějaké materiály s Patricii vše bylo pryč, i z jeho mail. Někdo na dálku všechny data smazal. „To se mi snad jen zdá! Ale tohle ti jen tak neprojde, to si nemysli!“ Tvářil se nenávistně.

Před několika dny

Do bytu, kde Samuel bydlel přišli tři muži. Nebyl doma on a ani jeho spolubydlící, který měl být v práci. Jeden z mužů se okamžitě začal nabourávat do jeho počítače, druhý začal hledat po pokoji cokoliv co by bylo nějak kompromitující a třetí je sledoval a říkal jim, co mají dělat. Když měli svoji práci hotovou a elektronika už si dávala svoji koupel, přišli do bytu další dva lidé. Daniel a Patricie aby zkontrolovali, že vše proběhlo jak mělo.
„Tady to je.“ Přišel k nim a podal Danielovi usb klíč. Ten ho poté dal Patricii.
„Skvělá práce!“ Usmál se.
„A ještě tohle.“ Podal druhý muž Patricii štos fotek, které tam našli, na všech byla ona. Když je viděla, zatvářila se naštvaně.
Daniel jim podal obálku s penězi a naposled se rozhlédl po pokoji, potom oba odešli. Muži za sebou uklidili všechny stopy a nakonec z bytu také zmizeli.

Později byl Daniel s Patricii za městem a seděli spolu v autě. Patricie dala flash disk do notebooku a dívala se, jaké soubory na disku jsou. Většinu ihned smazala, ale u posledního videa chvíli váhala.
„Myslíš, že ho to smazali opravdu všude?“
„Ano. Ten trouba se sice tvářil, jaký je to hrozný ajťák a jak má vše zabezpečené, ale našli jak soubory u něj v počítači, tak i v mobilu, dokonce je měl i uložené na nějakém cloudu, ale i ten smazali.“
Paty jen kývla hlavou. „Tak budu asi doufat, že to tak opravdu je…“ Chtěla smazat i poslední soubor, ale nakonec ho pustila a dala notebook Danielovi. „Chci abys to viděl, chci abys věděl, co se tehdy stalo…“
Daniel video zastavil a podíval se na ni. „Ale já přece vím, co se stalo. Všechno jsi mi řekla.“
„Já vím, ale i tak…“
„Tak dobře.“ Daniel video pustil.

Na videu byla Patricie a nějaký muž, líbali se v uličce za barem. Když v tom k nim přišel další muž, ten muž se jmenoval Ignacio. „Ale ale, tak nade mnou jsi ohrnovala nos, ale s nějakým slizákem bys hned šla!“ Pronesl vážně a mračil se přitom.
Patricie a její doprovod se na něj podívali.
„Hele vypadni, kámo!“ Zařval na něj muž a Ignácio se začal jen smát.
„Jediný, kdo vypadne budeš ty!“ Usmál se a za chvíli se v uličce objevili dva muži, tvářili se, že nemají jediný problém začít se s ním prát a postavu na to měli vypracovanou velmi dobře.
Patriciin doprovod si všechny tři změřil pohledem a poté se podíval na Patricii. „Sorry, ale s tímhle nechci nic mít!“ Řekl vážně a rychle odešel pryč.
„Ty pitomče, to mě tady jen tak necháš!?“ Zvolala Paty nevěřícně. Byla už trochu opilá.
„Hmmm, pěkný hrdina!“ Zasmál se Ignácio. Poté pokynul za dva muže, aby ho sledovali. Muži jen kývli na souhlas a vydali se za ním. „A my…“ Řekl s chlípným úsměvem a šel k Patricii. „Mohli by jsme pokračovat tam, kde jsi skončila s tím troubou.“ Chytil ji a začal ji líbat. Patricie se ale bránila a nakonec mu vrazila facku.
„Ani náhodou, už u toho baru jsem ti řekla, že nemám zájem!“ Vyštěkla po něm.
„Já ale zájem mám a ty mi dáš, ať už chceš nebo ne!“ Vrátil Patricii facku a přitlačil ji ke zdi. „Mohlo to jít pod dobrém, ale ono to půjde i po zlém!“ Smál se Ignacio a ohmatával Patricii. Paty se bránila a prosila ho, aby to nedělal, ale jako by ji neslyšel. Paty byla velmi rozrušená, ale nakonec si všimla, že kousek od ní leží nějaká dřevěné prkno. Nechtěla ho nechat, aby ji znovu někdo ublížil. Vší silou se bránila a nakonec se jí povedlo Ignácia kopnout do rozkroku. Ten bolestí ustoupil a na okamžik ji pustil. Paty toho ihned využila a sebrala ze země prkno.
„Ty malá děvko!“ Vykřikl na ni rozzlobeně.
„Ty bastarde, nesahej na mě!“ Vykřikla po něm a byla připravená se bránit. Ignacio ji sledoval a nakonec se usmál.
„Tebe si ještě vychutnám, jen počkej!“ Vyhrožoval ji a chtěl ji znovu napadnout. Paty se ale vší silou rozmáchla a praštila ho přímo do hlavy. Na prknu byl ale i hřebík a ten roztrhnul Ignaciovi půl tváře. Ten začal bolestí křičet a chytil se za tvář, ze které mu začala téct krev.
Paty na něj vyděšeně koukala, upustila prkno na zem a nakonec se dala na útěk. Video v ten moment skončilo.

„No páni.“ Vydechl Daniel překvapeně. „To byl tedy pěkný bastard! Vím, že jsi to neudělala schválně, ale popravdě si to zasloužil…“
Paty se dívala před sebe, video vůbec nesledovala. „Danieli?“
„Ano?“
„Co když mě jednoho dne najde?“ Zeptala se vyděšeně. „Jsem si jistá, že by mě zabil.“
„Ne, to se nikdy nestane!“ Daniel Paty objal. Ale sám obával, co by se stalo, kdyby se to opravdu stalo.

Současnost

Venku už se dost rozpršelo a začala tam pěkná bouřka, zrovna uhodil dost hlasitý blesk a tmavá obloha se na okamžik rozzářila. Rána probudila Maxe a zmateně se rozhlédl po tmavém pokoji. V první moment nevěděl, kde to vlastně je. Patricie mu spala v náručí, ani si pořádně nepamatoval, jak se stalo že spolu najednou na pohovce leželi a klidně spali. Kousek od něj svítil digitální budík na kterém právě přebliknul čas na 2:22.
Paty jen zamumlala něco ze spaní a otočila se, kdyby ji Max lehce nachytil, skončila by na podlaze. „Asi bude lepší, když tě přesunu do postele, hmmm?“ Řekl Max tiše. Paty na jeho otázku jen ze spaní něco zamručela. Max nakonec opatrně vstal, vzal Patricii do náruče a odnesl ji do ložnice. Položil jí do její postele a zakryl ji peřinou. Stále na sobě měla jen župan. Maxmilian se na ni dlouhou chvíli jen díval, nedokázal odolat a pohladil ji něžně po vlasech. Vypadala najednou tak klidně, musel se tomu pousmát, nakonec si ale povzdechl, políbil ji něžně na čelo a odešel z pokoje. Šel do koupelny a tam blikal displej na pračce, s tím že program byl dokončený. Otevřel ji, oblečení už bylo opravdu suché a tak se znovu oblékl.
Když zamířil zpátky do obývacího pokoje, došlo mu, že to co chtěl Paty říct, ji vlastně vůbec neřekl. Chvíli přemýšlel, nakonec si všiml psacího stolu. Sedl si k němu, rozsvítil lampu a začala jí psát dopis. Nakonec dopis položil na stůl u pohovky a znovu se rozhlédl po pokoji. I když nechtěl Patricii nechávat samotnou, bál se toho co by ráno přišlo. Měl obavy z toho, že když by Paty bylo znovu líp, tak by se k němu zase chovala jako vždycky a zlobila by se, že tam zůstal.
Max už se chystal k odchodu, když se otevřeli dveře ložnice a do obývacího pokoje přišla Patricie. „Odcházíš?“ Ozvalo se za Maxem. Ten se překvapeně otočil.
„Ano…“
„A proč?“
„Proč? No… protože…“ Otázka ho lehce zaskočila. „Myslel jsem si, že bys nechtěla, abych tady zůstal.“ Přiznal nakonec. Nastala chvíle ticha. „Asi to tak bude lepší.“ Řekl a šel ke dveřím, Paty šla ale za ním.
„Ne…“ Zakroutila Paty hlavou.
„Ne?“ Otočil se na ni Max znovu.
„Nechci abys odešel…“
„Opravdu?“ Vypadal Max zaskočeně.
„Ano…“ Přiznala Paty tiše. „Chtěla bych…“
„Co bys chtěla?“
Paty se zamyslela. „Ne… nic.“ Zakroutila hlavou a chtěla odejít. Max šel k ní a chytil ji za ruku a tak se na něj znovu otočila.
„Co bys chtěla?“ Zeptal se jí znovu s nadějí v hlase.
Paty nervózně polkla, tušila že tím co řekne se možná vše změní. „Chtěla bych… abys zůstal se mnou a…“ Bála se větu dokončit. Max se k ní přiblížil a pohladil ji po tváři. Jejich oči se znovu setkali.
„Řekni mi to, prosím… já bych pro tebe udělal cokoliv…“ Řekl Max něžně.
„Chci aby ses se mnou miloval…“ Dokončila Paty váhavě.
„Miloval?“ Zopakoval Max nevěřícně. Mohl k tomu dodat tolik věcí, jen aby Paty trochu potrápil za to, když ona se tomuhle označení bránila jako čert kříži, ale jako by na to oba v tu chvíli úplně zapomněli. Jako by najednou neexistovalo nic předtím a bylo jen to, co se dělo nyní. Paty na jeho otázku jen kývla na souhlas. Oběma div nevyskočilo srdce z hrudi. Max ale už nic víc neřekl, přitáhl si Paty do náruče a začal ji líbat. Velmi něžně ale i toužebně. Paty mu jeho polibky stejně tak oplácela. Znovu se na sebe podívali. Max vzal Paty do náruče a odnesl ji zpátky do ložnice.

Beatriz a Anita byly ubytované v malém hotelu poblíž dálnice, venku byl hrozný nečas.
„Mami, kdy už pojedeme za tátou a za Luisem?“ Ptala se jí Anita už po několikáté.
„Už jsem říkala, že brzy.“ Byla Beatriz již touto otázkou otrávená.
„Ale kdy brzy? Já už chci vidět tátu!“
„Tátu uvidíš později. Copak nejsi ráda, že jsi na výletě jen s mámou?“
„Chtěla bych aby tady byl i táta.“ Zavzlykala.
Beatriz si sedla k Anitě. „Teď jsi se mnou. Neříkala jsi, že ti po mě bylo smutno?“ Anita kývla na souhlas. „Tak vidíš. Tak budeme teď jen ty a já!“ Nakonec vstala a vzala si tašku ze své postele. „Podívej se třeba na nějakou pohádku, já musím jít něco zařídit…“ Oznámila jí Beatriz, zamkla ji v pokoji a odešla. Anita se rozhlédla po tmavé místnosti. Venku zrovna uhodil blesk a po chvíli uhodila hlasitá rána. Anita se rozplakala a schovala se pod deku, měla velký strach.

Paty a Max leželi nazí v posteli a líbali se. I přesto že spolu nebyli poprvé, bylo to všechno úplně jiné. Najednou to nebyl jen jeden z mnoha vášnivých momentů v jejich životě, kdy by se pak stihli okamžitě pohádat, najednou v tom bylo i něco úplně jiného a ani jeden nikam nepospíchal. Max se po dlouhém polibku podíval na Patricii, pohladil ji po tváři a zadíval se jí do očí. Jako kdyby v nich poprvé viděl, kdo Paty opravdu je, jako kdyby pro tuto noc vzdala boje s ním i sama se sebou. Jako kdyby oba mezi sebou měli nevyřčené věci, ale místo slov začala Patricie Maxe znovu líbat. Max ji nedokázal odolat, když ji vůbec poprvé měl takhle blízko, když se jí mohl dotýkat a líbat ji, aniž by mu během pár minut zase zmizela. I když oba měli v životě sexuálních partnerů víc než dost, tohle bylo pro oba nové. I když to ani jeden nahlas nepřiznal, takové to bylo poprvé nejen mezi nimi, ale v podstatě poprvé vůbec. Jako kdyby v tu chvíli všechny vášnivé románky vzala voda.
Maxmilian začal Patricii líbat na krku a ta ho přitom hladila po zádech, měla zavřené oči a užívala si to. Najednou znovu zapomněla na to, co se jí stalo, ne jen dnes, ale jako kdyby žádné předtím ani nikdy nebylo. Max klesal níž a líbal ji na ňadrech, hladil ji. Paty měla zavřené oči a i skousla si spodní ret. Ne že by si ji žádný jiný muž nechtěl nikdy tak hýčkat, ale ona to nikomu dřív nechtěla dovolit. Maxovi polibky postupovali stále níž, políbil ji na břicho a pak se na ni podíval. Jejich pohledy se znovu setkali, jako kdyby ji žádal o svolení, s tím co chtěl udělat. V pokoji bylo jen hodně tlumené světlo, takže Max nemohl vidět, jak se Paty v ten moment začervenala. Cítila jak ji hoří tváře, musela se tomu pousmát. Venku se znovu zablesklo. Max neodolal a na malý moment se přesunul k Paty tak, aby ji mohl políbit. Byl to velmi něžný polibek, Max měl ruku na Patriciině tváři a ona ji položila na jeho. Najednou se cítila tak šťastná, sama tomu ani nechtěla věřit.
Když polibek ukončili, Max se na Paty šibalsky usmál, dal ji ještě jeden malý polibek a pomalu se přesunul zase níž. Hladil Paty po nohou, sledoval ji, nakonec k hlazení přidal i polibky a tentokrát pokračoval od stehen zase výš. Nakonec s polibky pokračoval až do Patriciina klína, kde se nějakou chvíli zdržel. Paty vzrušeně vzdechla, zajela Maxovi rukou něžně do vlasů. Chvíli ho při tom i sledovala, ale nakonec znovu zavřela oči a užívala si to. Jednou rukou hladila Maxe a druhou svírala peřino kousek od ní, dokud nedosáhla vrcholu, myslela si, že se jí srdce snad každou chvíli z toho všeho zastaví.
Oči měla stále zavřené, když cítila jak ji Max chytil za ruku, jejich prsty se propletli. Otevřela oči a viděla, jak se na ni Max dívá. Viděla jeho rozcuchané vlasy a znovu si skousla spodní ret. Nakonec se posadila a začala Maxe chtivě líbat. Ještě se chvíli mazlili ale velmi brzy se začali milovat. Když Max do Paty vnikl, dávali se jeden druhému do očí, drželi se za ruce a zapomněli přitom na celý svět. Nakonec se začali znovu líbat, silně se objali a užívali si krásné něžné milování. Milování, které bylo poprvé opravdu z lásky. A v tu chvíli to věděli oba.

Carlos stál u okna a sledoval jak venku prší. Představil si, že někde tam je možná Maite a že nemá střechu nad hlavou… Jistý si tím sice nebyl, ale ani ta představa se mu nijak zvlášť nelíbila. Nakonec se rozhodl, že se jí pokusí najít. Ať už se mezi nimi stalo cokoliv, chtěl vědět co se jí stalo a možná i co se vlastně tehdy stalo mezi nimi.

Paty se pomalu probouzela, ještě nestihla ani otevřít oči a do myšlenek se jí vloudili vzpomínky na minulou noc. Paty a Max se spolu po zbytek noci milovali několikrát a Paty mu nakonec usnula v náručí. Patricie se rozespale natáhla po druhé straně postele, ale byla prázdná. Otevřela oči a viděla, že je v posteli opravdu sama. Na druhé půlce ale ležel dopis a také růže. Paty se usmála, natáhla se po květině a přivoněla si k ní. Vstala, vzala si župan a všimla si, že Maxovo oblečení zmizelo, zamyslela se, jestli zmizel i on a trochu zesmutněla. Nakonec prošla celý byt, ale Max už byl pryč. Vzhledem k tomu, co se mezi nimi stalo, měla najednou pocit, který vůbec neznala. Přála si, aby tam Max byl. Růži dala do vody a nakonec se vrátila pro dopis, který ležel na posteli. Posadila se do postele a začala si ho číst.

Patricie,

doufám, že ráno už ti bude lépe a nebudeš už smutná… Sice nevím, co se stalo, ale přál bych si, aby se to všechno vyřešilo. Moc mě mrzí, že jsem s tebou nemohl zůstat déle. Ale vzhledem k tomu, jak to mezi námi vždy bylo, nechtěl bych aby jsi se ráno zlobila, že jsem bez dovolení zůstal déle než bylo nutné…

Nestihl jsem ti ale říct, co jsem chtěl. Nezdálo se mi to vhodné, ale nakonec nemůžu odejít bez toho, aniž bych ti to alespoň nenapsal… Naše dohoda je už sice dávno pryč, ale chtěl jsem se naposledy ujistit o tom, jestli je mezi námi skutečně konec. Na začátku té naší dohody jsem si přál, aby jsme po té naší dohodě začali mít skutečný vztah. Přiznám se, že jsem to tehdy myslel spíš jako takovou provokaci. Bylo na tobě znát, že je to to poslední, co by sis přála a já jsem byl zvyklí na společnost žen, které si tohle vždy přáli a já ne… Tak nějak jsem si bláhově myslel, že to mezi námi dopadne stejně… Jenže jsem se spletl, ty jsi totiž úplně jiná, nevyzpytatelná, nikdy nevím co od tebe čekat… Je to občas opravdu k zbláznění. Ale… asi jsem si to nakonec opravdu začal přát…

Během té doby, co jsme se neviděli jsem dostal nabídku práce, která mě popravdě dost zajímá. Ale není v New Yorku a musel bych kvůli ní na nějaký čas odjet… sám ani nevím, na jak dlouho. Po té naší poslední hádce mi to přišlo jako znamení, abych změnil prostředí a zapomněl na tebe. Jenže i když jsem chtěl, moc to nešlo. Nechci odjet pokud to mezi námi může mít nějakou budoucnost a já opravdu musím vědět, jestli má a nebo nemá… bez hádek, bez her. Chci vědět, jestli bys se mnou chtěla být… Chci aby jsme si všechno vyjasnili, aby jsme si nemuseli nic tajit, lhát si a nebo se každou chvíli dohadovat… Vím, že tě to asi překvapí, možná že tenhle dopis ani nedočteš a roztrháš ho… to by byla vlastně také odpověď… Ale doufám, že bude jiná…

Ve čtvrtek se vrací mí rodiče po nějaké době, co byli v cizině. Chtějí se mnou a mými přáteli oslavit moje narozeniny. Já na tyhle oslavy nějak nejsem, ale vím, že o to hodně stojí a že se na to těší. Bude se to konat ve stejné restauraci, v jaké jsme spolu domlouvali naši dohodu – One if by Land, Two if by Sea. Bude to od šesti. Pokud přijdeš, budu to brát jako ano, že se mnou chceš být… a pokud ne… tak budu vědět, že jsi se rozhodla jinak… každý si půjdeme po svém… Už tě nebudu kontaktovat a prosím tě, aby jsi nekontaktovala ani ty mě. Máš nějaký čas na to, aby sis to promyslela a já budu doufat, že tě tam třeba nakonec uvidím…

Max

Patricie dopis dočetla a vypadala překvapeně. Nakonec si všimla, že je něco ještě dopsané na druhé straně. Byl to vzkaz, který tam Max dopsal ráno.

Odejít po takové noci byla jedna z nejtěžších věcí, co jsem musel udělat… tak rád bych tě viděl probouzet se vedle mě. Ale měl jsem ještě větší strach, že by jsi mě vyhnala, že jsem radši odešel dřív, než se to stalo. Pokud jsi si tu noc potvrdila to stejné co já, vím že přijdeš… a pokud ne… chci si tu noc uchovat jako poslední vzpomínku na tebe… vzpomínku na nejkrásnější noc co jsem kdy zažil…

Paty se zalesklo v očích, nedokázala pochopit, co se to s ní děje. Dopis si přiložila k hrudi a zavřela oči. Najednou nevěděla, co má vlastně dělat. Z myšlenek ji probralo až zvonění mobilu, natáhla se pro něj a viděla, že jí volá její matka. Podívala se že už je 9:30 a že měla být už dávno v práci. Práce ale byla momentálně to poslední, co by ji trápilo. Nakonec vstala a šla se chystat. V hlavě ale stále měla Maxe a vše, co se stalo.

Max byl už v práci a nervózně přešlapoval po své kanceláři. Jestli nedokázal Paty dostat z hlavy po těch hádkách, byl si jistý, že po tomhle ji nedostane z hlavy už vůbec. Na dveře už podruhé někdo klepal, ale Max to vůbec nevnímal, nakonec se dveře pootevřeli a dovnitř nakoukl Carlos. „Můžu?“ Zeptal se nejistě.
Max se na něj překvapeně podíval. „Jo, jistě.“ Kývl na souhlas a šel si sednout.
Carlos vešel a sledoval Maxe. „Stalo se něco? Vypadáš nějak mimo…“
Max se na něj podíval a když si Carlose prohlédl, usoudil že ani on není ve své kůži. „Co jsi mi chtěl?“
Carlos si sedl na protější židli a povzdechl si. „No… už víš, jak to bude s tou tvojí prací?“
„Ne… před chvíli tady byla šéfová, ale domluvili jsme se, že ji konečné rozhodnutí řeknu až v pátek.“
„V pátek? A proč?“
„Tak nějak čekám, jak se některé věci vyvinou…“ Dodal. Carlos se na něj tázavě podíval. „Byl jsem včera za Patricii.“
„Vážně? Já myslel, že jsi ji už nechtěl vidět…“
„Nechtěl… ale…“ Zakroutil hlavou. „Ale co si to nalhávám, chtěl jsem ji vidět…“ Povzdech si.
„A dopadlo to zle?“
„Vlastně… dopadlo to… já ani nevím jak! Něco se s ní stalo a najednou byla úplně jiná… a já teď vůbec nevím, co si o tom mám myslet…“
„Takže jste se nepohádali?“
„Ne…“
„To je asi poprvé, ne?“ Zasmál se Carlos.
„V podstatě ano… a nebyla to jediná první věc, co se stala…“
„Co tím myslíš?“
Max jen zakroutil hlavou a znovu se mu vybavila noc s Patricií. Na jednu stranu byl za to, co se stalo šťastný, ale na druhou stranu se bál, že už Patricii neuvidí a to si ani představovat nechtěl. „No my… strávili jsme spolu noc…“
„Ale to přece nebylo poprvé ne?“
„No… jako kdyby bylo… bylo to úplně jiné než dřív… nikdy jsem takovou noc nezažil. Nikdy jsem žádnou nechtěl tak moc jako ji…“ Přiznal. „Já myslím, že…“
„Že co?“
„Ale radši nic.“ Zakroutil nad tím hlavou. „Něco mi došlo, ale… nechci o tom mluvit. Nejhorší na tom je, že jsem jí tam nechal dopis, kde jsem dal možnost aby jsme byli spolu… a pokud by to také chtěla, tak by přišla na tu moji oslavu… a pokud ne… tak už ji pravděpodobně nikdy neuvidím.“ Posmutněl Max. „A nevím… jestli na ni vůbec kdy dokážu zapomenout, pokud nepřijde… nikdy jsem s žádnou necítil, to co s ní…“
Carlos vypadal zamyšleně. Max se na něj tázavě podíval. „Nezapomeneš…“ Řekl Carlos nakonec a tvářil se při tom vážně.
„Jak to víš?“
„Jsou lidi, na které se zapomenout nedá, i když by člověk chtěl sebevíc… Možná ti o tom někdy povím…“ Zakroutil hlavou a vstal. „Promiň, ale mám ještě nějakou práci.“ Řekl nakonec a rychle odešel. Max vypadal zmateně.

„Patricie, tohle už je opravdu vrchol! Včera jsi bez jediného slova zmizela a potom ještě přijdeš do práce pozdě. Po kolikáté už? Já to nechápu, tohle by sis dovolila i v jiné práci a nebo mě prostě chceš jen provokovat!?“ Vyčítala Abril Patricii její chování. Obě byly v její kanceláři a vládla velmi napjatá atmosféra. „Každý jiný zaměstnavatel by tě už za takové chování dávno vyhodil, ale ty prostě zneužíváš toho, že jsem tvoje matka! Tohle musí přestat. Bez to jako ultimátum, ještě jednou se něco takového stane a opravdu budeš muset odejít.“ Zlobila se Abril. Patricie se na ni jen mlčky dívala. „Rozumíš tomu?“
„Jo…“ Řekla nakonec Patricie. „Můžu jít?“
Abril si povzdechla. „Jdi. Ale jdi dělat svou práci! Potřebuji aby jsi vyzvedla ty nové vzorníky a ve dvě máme schůzku s panem Whitem a jeho dcerou. Buď prosím tě přesná!“
Patricie na to nic neřekla, vstala od stolu a odešla. Z její kanceláře si vzala tašku a odešla. Celou dobu ji sledovala Valerie, ale ani té Patricie nic neřekla. Valerie ale i tak slyšela většinu z monologu Abril. Momentálně ale měla stejně svých starostí dost, nakonec se vrátila ke své rozdělané práci.

Lola se právě vrátila z nákupu, když někdo zazvonil. Byl to messenger a měl pro Lolu květiny a také obálku.
„Tak ještě podpis tady a to bude vše.“ Usmál se na ni kurýr.
Lola podepsala papír a převzala si zásilku. „Děkuji.“
„Pěkný den.“ Rozloučil se kurýr a odešel.
Lolimar dala květiny do vázy a přivoněla si k nim, usmála se a nakonec otevřela obálku a začetla se do vzkazu.

Ahoj krásko,

snad se ti květiny budou líbit. Moc mě mrzí, že ti je nemůžu dát osobně. Ale jsem teď v jednom kole. Snad se uvidíme alespoň jinde… Budu opravdu rád, když přijdeš, možná tě tady bude čekat i jedno překvapení…

Alejandro

Nakonec z obálky vytáhla ještě něco dalšího. Lístek na Alejandrův koncert. Lola se na něj překvapeně podívala. Byl už na tento čtvrtek, přímo na koncert v New Yorku. Navíc to byl nějaký VIP lístek. Lola se zamyslela, jestli by na koncert opravdu měla jít.

Když Carmen přijela ze školy, její babička ji v pokoji nechala zásilku, co jí přišla. Byl to také dopis. Carmen chvíli váhala, ale zvědavost byla silnější. Dopis otevřela a překvapeně na něj hleděla. Byl to totiž dopis od Alejandra.

Drahá Carmen,

vím, že se na mě i na tvou sestru zlobíš a že to co se stalo, bereš jako tu největší zradu. Nebylo pěkné, že to bylo naše tajemství, ale doufám, že jednoho dne pochopíš, proč tomu tak bylo.

Tvoje sestra tě má moc ráda a moc ji trápí, co se stalo. A i když to asi nebudeš chtít slyšet, na tvojí sestře mi velmi záleží a nechci aby se trápila a už vůbec ne, kvůli něčemu, čehož jsem součástí.

Vím, že jsem v tvých očích někdo, kdo zklamal tvoji důvěru a tvoje představy o mě. Jenže nejsem jen zpěvák, co má spoustu fanoušků, jsem i obyčejný muž. Mám také sny, které jsou daleko od slávy a toho všeho humbuku kolem. Snad se jednou sejdeme za lepších okolností a budeš moct tvé sestře i mě odpustit…

Omlouvám se,
Alejandro

Carmen byla překvapená, i když se na ně stále zlobila, nemohla uvěřit, že si dal Alejo tolik práce aby jí napsal a aby se jí omluvil. Setřela si slzy z tváře a nakonec vytáhla z obálky stejný lístek, jako dostala i Lola.

Valerie vešla do baru, kde se měla sejít s Patricii. Po práci od ní dostala zprávu, kde ji žádala jestli se můžou sejít. Patricie seděla na kraji barového pultu a opírala se o zeď. V ruce držela sklenici, ale spíš s ní jen zamyšleně kroužila. Obsah vypadal netknutě. Tenhle barový pult byl právě zavřený a většina lidí byla v jiné části baru. Valerie Patricii viděla a mířila k ní, Paty vypadala zamyšleně a ani když už byla Valerie u ní, tak se na ni ani nepodívala.
„Máš tady teda pěkné pohodlí.“ Prohodila Valerie. Paty se na ni konečně podívala, seskočila z pultu a Valerii krátce objala. Tu to lehce překvapilo, nebyl to zrovna Patriciin styl.
„Díky že jsi přišla.“ Pousmála se Patricie a sedly si spolu ke stolu poblíž. Valerie si objednala a po chvíli měly zase klid. „Promiň, že jsem tě včera nechala na té svatbě samotnou. A taky… že jsem ti dnes v podstatě ani nic neřekla.“
„Slyšela jsem tu vaši hádku s matkou. Nebo spíš jsem slyšela jen ji. Takže chápu, že jsi asi neměla náladu. Dost mě ale překvapilo, že jsi ji nic neřekla…“
„A co jsem měla říct? Vždyť měla pravdu!“
„Měla pravdu? Patricie, nemáš teplotu?“ Zakroutila Valerie hlavou. „Sice měla… ale nemůžu uvěřit, že i ty to uznáš.“ Paty nad tím jen pokrčila rameny a konečně upila ze svého drinku. „Co se včera stalo, že jsi tak zmizela?“ Nechápala Valerie.
Paty se zamračila. „Nechci o tom mluvit.“ Zakroutila hlavou.
„A to proto jsi takhle mimo? Nebo co se vlastně stalo?“
„Včera… přišel za mnou Max…“
„Max? Vážně? A co chtěl? Myslela jsem, že po té vaší hádce už se neukáže…“
Patricie vytáhla z kapsy dopis od Maxe a podala ho Valerii. Ta si ho přečetla a pak se podívala na Patricii.
„Co konkrétně se stalo? Tohle totiž nevypadá, že ti dal do ruky tenhle dopis a zase odešel.“
„Ne… on… s něčím mi pomohl…“
„Jako s čím?“
Paty protočila očima. „Na tom nezáleží… Měla jsem prostě špatný den… a… on měl o mě starost.“ Řekla a pousmála se u toho. „A pak se zdržel…“
„Aha… zdržel se a?“
„A… milovali jsme se spolu.“
„Co že jste se?“ Valerie naklonila hlavu a dala si ruku k uchu, jestli dobře slyšela. „Milovali? Najednou už to milování bylo? Měla jsem za to, že to je pro tebe sprosté slovo!“ Zasmála se Valerie a Paty se ušklíbla. „Co ta náhlá změna?“
„Prostě se to stalo! Bylo to…“ Zasněně se usmála. „Nádherný…“
„No páni…“ Nemohla Valerie věřit tomu co slyší a jen nevěřícně kroutila hlavou.
„Nikdy jsem nic takového nezažila…“
„Takže jsi si konečně uvědomila, že jsi se do Maxe zamilovala?“ Paty vypadala, že neví co na to říct. „A že on do tebe taky!? Z toho dopisu je to úplně jasné!“ Pokračovala Valerie.
„Já nevím…“
„Jak nevíš?“
„Nevím, co mám teď dělat s tím vším…“
„Jak to? To je přece úplně jednoduché! Prostě si ve čtvrtek vezmeš nějaké pěkné šaty a půjdeš Maxovi hezky popřát do té vaší restaurace One if by Land, Two if by Sea. Mimochodem, ten název je hrozný.“ Ušklíbla se Valerie a Paty se tomu zasmála. „Každopádně, tam za ním půjdeš, hodíš se mu kolem krku a hezky spolu oslavíte jeho narozeniny.“
Paty zakroutila hlavou. „To ale nejde…“
„Proč by to zase nešlo?“
„Myslíš si, že jedna noc najednou změní vše co se mezi námi stalo? Vše co se stalo vlastně za celý můj život? Navíc tam bude jeho rodina a nevím kdo ještě! Nemůžu najednou všechno hodit za hlavu!“
„Jak to myslíš?“
„Tohle prostě nejsem já!“ Zakroutila zoufale hlavou. „Nechápu, co se to najednou stalo!“
„A co když to teprve až teď jsi ty? Co když jsi jen potřebovala potkat někoho jako je Max, hm? On tě přece zná, ví jaká jsi jaká jsi byla a ty víš, jaký byl on… a i tak má o tebe zájem! Bože holka, neváhej! Copak chceš celý život jen zažívat nějaký jednorázový sex kdo ví kde a kdo ví s kým? Být stále sama a trápit se?“ Zeptala se ji Valerie vážně. Paty se nad tím zamyslela. „Znám tě už nějakou dobu a vím, že i když jsi se vždy tvářila, jak jsi s tím svým životním stylem spokojená, že to možná nebyla tak úplně pravda! Nikomu jsi nic pořádně ani nedovolila, každého jsi vyhnala… ale Maxe ne, hmm? Proč asi? Proč jsi jeho nevyhnala taky? Proč se stále vídáte? Viděl by to i slepí, že vás to k sobě táhne a není to jen kvůli sexu. Sama jsi mi teď přiznala, že to bylo jiné, že to bylo krásné a že to bylo milování.“ Valerie toho na Patricii vyhrkla tolik a ona nebyla schopná ji k tomu něco říct. Věděla, že má pravdu. „Přiznej se, neměla jsi při tom chuť aby ta noc nikdy neskončila? Nechtěla jsi mu přitom říkat něco pěkného? Třeba že ho miluješ? Nebyl tam ani jeden moment, kdy jsi mu to chtěla říct, ale bála jsi se? Tohle je láska!“ Paty místo odpovědi dopila zbytek pití, bylo na ni vidět jak je nesvá. Valerie ani nemusela čekat na odpověď, protože z Patriciina vyplašeného výrazu odpověď znala. „Jestli za ním nepůjdeš, tak toho budeš do konce života litovat!“ Uzavřela Valerie. Ani jedna z nich si nevšimla, že kousek od nich sedí jeden muž, který většinu jejich debaty slyšel. Nakonec vstal a rychle z baru zmizel.

Ani další den Patricie nedokázala Maxe pustit z hlavy a on na tom byl úplně stejně. Oba mysleli na to, co se stane zítra. V den, kdy mezi mini začne něco nového a nebo kdy všechno definitivně skončí. Ani v den D to nebylo lepší, naopak byli oba ještě víc nervózní, aniž by to navzájem vůbec tušili.

Valerie procházela supermarketem a v ruce nesla malý košík. Vypadala zamyšleně a když chtěla zabočit, srazila se s mužem který procházel kolem. Košík ji vypadl z ruky a oba se sehnuli pro jeho obsah.
„Moc se omlouvám!“ Zvolala Valerie.
„Ne to já se omlouvám, nedával jsem pozor.“ Odvětil muž. Valerie zvedla hlavu a všimla si, že muž se kterým se srazila je Benjamin.
„Bene?“ Zvolala překvapeně. Muž odtrhl zrak od nákupu.
„Valerie?“ Byl překvapený i on.
„Tebe bych tady asi nečekala.“ Usmála se na něj.
„Jo no, dnes tady mám sraz s rodinou.“ Odvětil Ben a podal Valerii další část nákupu, krabičku s čajem a pak také krabičku s těhotenským testem. Když jí ji Ben podal, Valerie se cítila dost nesvá.
„Ehm, jasně. Tvůj bratr má narozeniny…“
„Ty o tom víš?“
„Tak trochu…“ Oba se postavili a podívali se na sebe. Benův pohled ale najednou sjel na stojan s novinami. Kde na titulní straně byla fotka Any Brendy a Anity. Zamračil se.
„Jsi v pořádku?“ Zeptala se ho Valerie.
„Ehm… jo jsem. Promiň, už budu muset jít.“
„Tak jo, ráda jsem tě viděla.“
„I já tebe.“ Řekl Ben a rychle zmizel v další uličce. Valerie si povzdechla.

Informace o únosu Anity byli už jak v televizi tak i v tisku. Rozjelo se pátrání, se kterým ale Beatriz nepočítala. Byly s Anitou v dalším hotelovém pokoji a Anita plakala na posteli, měla mokré ostříhané vlasy a měla je dokonce přebarvené na tmavo stejně jako Beatriz.
„Přestaň už s tím brekem!“ Okřikla ji Beatriz.
„Ale moje vlasy…“ Vzlykala Anita.
„Zase ti dorostou!“
„Ale mě se to nelíbí…“
„Copak nechceš vlasy jako má maminka, hm?“ Zeptala se ji Beatriz už trochu klidněji. Anita ale zakroutila hlavou že ne. ‚Spratek!‘ Pomyslela si Beatriz. ‚Byla to chyba, obrovská chyba, jen mě brzdí! Nevděčnice jedna…‘

„Všechno nejlepší k narozeninám!“ Vykřikla velká skupina lidí přesně ve chvíli, kdy Max a Ben vešli do restaurace. Tuto noc byla restaurace pouze pro vybranou skupinu lidí. Max se usmál a Ben ho poplácal po zádech.
„Překvapení brácho!“ Zasmál se Ben. V restauraci bylo rušno, kromě Maxovi rodiny se tam dnes sešli i všichni Maxovi přátelé, některé už dlouho neviděl.
„Díky moc, že jste přišli.“ Usmál se Max, ale vypadal z tolika hostů trochu rozpačitě.
„Ach synku! Tak ráda tě zase vidím!“ Přiběhla Estrella, matka Maxe a Bena k Maxovi a silně ho objala. „Moc jsi mi chyběl!“
„I ty mě, mami.“ Usmál se na ni Max. Estrella se přivítala stejně tak i s Benem.
„Ach synku! Je mi moc líto, že jsme se sem dostali až dnes, po tom co se stalo!“ Zamračila se Estrella, narážela tak na situaci s Anou Brendou.
„Hlavně že jste tady dnes. Jaká byla cesta?“ Řekl nakonec Ben a snažil se změnit téma hovoru.
„Maxi.“ Přišel k němu jeho otec a také se objali. „Vypadáš dobře, synku!“
„Díky tati.“ Zasmál se Max, pak se rozhlédl kolem. „Myslel jsem, že to bude jen taková menší oslava.“
„Ale kdepak, znáš tvoji mámu. Kulatiny bere jako velkou událost!“ Zasmál se Arturo.
„Jo to jsem si všiml.“ Zasmál se Max.
„Třicet máš jen jednou!“ Usmála se Estrella.
„A kdepak máš nějaký doprovod? Hm?“ Zajímal se Arturo a mrknul na Maxe.
Max vypadal trochu překvapeně. „No… je to asi trochu složitější.“
Z debaty je ale vyrušili další hosté, kteří se také chtěli s Maxem přivítat a popřát mu. Max i přesto všechno stále vyhlížel Patricii.

Paty tou dobou stála před restaurací a přes okno na malý moment zahlédla Maxe. Byla velmi nervózní, stále nevěděla, jestli má do restaurace jít nebo ne. I tak její vzhled napovídal, že by tam ráda šla. Měla na sobě rudé dlouhé šaty, navlněné vlasy a byla hezky nalíčená. Kolem Maxe bylo rušno a Paty došlo, že má kolem sebe spoustu lidí, co ho mají rádi. Šla blíž a viděla Maxe, jak se usmívá. Na chvíli znovu zaváhala, jestli má jít dovnitř nebo ne…

Beatriz se vracela do hotelu s nákupem, měla na sobě sluneční brýle a čepici. Mířila po schodech k pokoji, když si na chodbě všimla dvou policistů, co stáli přímo u pokoje, kde byla Anita. ‚K čertu! Co tady dělají?‘ Pomyslela si Beatriz.
Jeden z policistů se bavil s Anitou přes dveře. „A kdepak je maminka?“
„To já nevím.“ Odpověděla Anita. „Ale říkala, že nikam nemám chodit!“
„Co když je to ona, šéfe?“ Zeptal se druhý z policistů a začali se spolu o něčem bavit. Z hotelu dostali anonymní typ od recepční, které byla Anita velmi povědomá.
„A jak se jmenuješ?“ Zeptal se jí nakonec jeden z policistů. Na druhé straně bylo ticho.
„Máma všem říká, že jsem Daniela, hrajeme spolu takovou hru.“
‚Holka hloupá!‘ Pomyslela si Beatriz a rozhodla se, že raději zmizí.
„Aha a když si spolu nehrajete, tak se jmenuješ jak?“ pokračoval policista.
„Anita.“ Odpověděla mu. „Ale prý to nemám nikomu říkat.“
„Neboj se, nám to můžeš říct!“ Odvětil policista a s kolegou se na sebe podívali. Jeden vzal vysílačku a zavolal na kolegům. „Vypadá to, že jsme ji našli! Ihned zavolejte posily, nejspíš tady někde bude i Romerová.“
„Už k vám míří Sanchez a Rordigez.“ Ozvalo se z vysílačky.
Beatriz běžela po schodech dolů, když na schody z dalšího patra vyšel další z policistů. Už pátrali, jestli v hotelu není i Beatriz. Žena na schodech mu byla hned svým zběsilým útěkem podezřelá a vydal se za ní. „Slečno, můžete se zastavit? Haló, slyšíte mě?“ Volal na ni, ale Beatriz nereagovala. Spěchala ze schodů dolů, až se ji nakonec smekla noha, vykřikla, upadla na schody a začala z se po nich kutálet dolů. Zastavila se až v mezipatře, kde byla na chvíli rovná podlaha. Policista k ní přiběhl a zkontroloval její puls.
Policisté u pokoje, kde byla Anita se už dostali dovnitř. Když vešli do pokoje, Anita byla schovaná za postelí. Vyděšeně vykoukla a sledovala je.
„Je to ona, určitě… Ta paní v telefonu měla pravdu, vážně ji obarvila vlasy.“ Zakroutil nad tím policista hlavou a díval se na fotografii Anity, kterou držel v ruce. Anita je sledovala, ale nic neřekla. Vypadala vystrašeně.
„Anito, neboj se. Vezeme tě teď zase hezky domů…“ Zvolal jeden z policistů a poté oznámil do vysílačky, že ji skutečně našli.

Někteří z hostů se usadili u stolů, objednali si jídlo nebo pití a menší skupinky si povídali všude kolem. Max se zrovna bavil se svými kamarády z univerzity a co chvíli se díval na hodiny. Bylo už půl sedmé. Max byl středem pozornosti a i když se smál a vypadal, že se dobře baví, s každou další minutou byl víc a víc nervózní, že Patricie už se neukáže. Znovu zvedl hlavu a najednou uviděl Patricii, jak pomalu vchází do místnosti. Několik lidí se k ní otočilo a Max zůstal jen překvapeně hledět. ‚Ona přišla! Tolik jí to sluší!‘ Pomyslel si Max. Ani si to neuvědomil, ale ihned se na Patricii usmál, Paty vypadala nesvá, ale pak si všimla Maxe a musela se také usmát. Srdce se ji znovu rozbušilo, připadala si jako puberťačka.
„Omluvte mě.“ Řekl Max svým přátelům a mířil k Patricii. Paty stála na místě a sledovala ho, najednou nebyla schopná udělat jediný krok. Max byl už kousek od ní, když ji najednou chytil někdo kolem pasu. Paty se šokovaně podívala na onu osobu a než stihla jakkoliv reagovat, muž ji začal líbat. Max se nevěřícně díval na scénu, co se před ním odehrává.

Lola přijela k místu konání Alejova koncertu a všude bylo už spoustu lidí. Chvíli se snažila zorientovat, kam má vůbec jít, až si všimla muže, který navigoval hosty do různých front, podle sekce, kde měli být. Když se dostala na řadu Lola, ukázala muži lístek a ten se na něj překvapeně podíval, poté na Lola a znovu na lístek.
„Pojďte se mnou, prosím.“ Řekl nakonec a Lola i když moc nechápala, co se děje, tak šla. Muž ji odvedl bočním vchodem pro personál a zavedl ji až ke speciální místnosti. Místnost byla prosklená a byl z ní výhled skoro hned na pódium. I když lístky původně měli být i pro jiné fanoušky, Alejo udělal před koncertem pár změn. Všichni kdo měli lístky neměli sice tohle speciální místo, ale mohli se za několik dní setkat s Alejem osobně.
V místnosti byla jen ochranka a také číšnice, co se měli o VIP klienty starat. Lola ale vypadala, jako jediný VIP host a stále z toho byla překvapená. Došla až ke sklu, a podívala se jak se hala plní lidmi.
„Lolo?“ Ozvalo se za ní.
Lola se překvapeně otočila a uviděla svou sestru. „Carmem!?“
„Jo…“ Carmen vypadala trochu rozpačitě. Chvíli na sebe jen mlčky hleděly. Lola chtěla něco říct, ale Carmen ji zastavila. „Ne, asi bych měla začít já.“ Řekla vážně a Lola ji nechala mluvit. Carmen se zhluboka nadechla. „Omlouvám se! Vím, že to co jsem udělala nebylo pěkné, zachovala jsem se jako sobec!“
Lolimar na ni překvapeně hleděla. „Ale… co ta změna?“
„Někdo mi otevřel oči. Víš, tohle všechno připravil Alejo, jen aby jsme se tady spolu sešly.“
„Vážně?“
„Jo… a i když jsem se stále zlobila, tohle na mě prostě udělalo dojem… najednou mi došlo, jak hloupě jsem se chovala. Myslela jsem jen na sebe, na to že se mi Alejandro líbí a že… No to je jedno. Prostě jsem měla představy, které mi asi trochu přerostli přes hlavu. Najednou jsem zapomněla na vše, co jsi pro mě udělala a co jsi kvůli mě obětovala… A to nebylo správné.“
Lola nemohla uvěřit svým uším, nakonec to už nevydržela a Carmen objala.
„Takže mi odpouštíš?“ Zeptala se Carmen.
„A ty mě?“ Odpověděla protiotázkou Lola.
Obě se na sebe podívaly, začaly se smát a znovu se objaly. Už nějakou chvíli je sledoval Alejo a usmíval se. Obě si ho po chvíli všimly. Carmen se začervenala, připadala si před ním najednou hrozně hloupě.
„Jsem rád, že jsem tohle mohl vidět.“ Řekl Alejadnro. Lola se na něj vděčně usmála.
Carmen šla pomalu k němu. „Moc se omlouvám.“ Řekla mu nakonec a vypadala, že to myslí opravdu vážně.
Alejo se usmál. „To je v pořádku.“
Lola šla pomalu k nim. Carmen se podívala na Aleja a poté na Lolu. Oba se na sebe jen dívali. I když to pro ni bylo těžké, nakonec vzala sestru za ruku a nakonec i Aleja a jejich ruce spojila.
„Vlastně vám to spolu sluší…“ Poznamenala nakonec. Oba se na ni usmáli.
„Mrzí mě to, ale budu už muset jít. Doufám, že si ten koncert užijete a že se o vás dobře postarají.“ Usmál se na ně Alejo a nakonec musel odejít.
Lola zesmutněla. Carmen se na ni podívala a pohladila ji po ruce. „Co se děje?“
„Ale to nic…“ Pousmála se Lola.
Nakonec spolu šly sledovat koncert, který měl obrovský úspěch. Lola i Carmen se velmi dobře bavily a po dlouhé době se užívaly vzájemnou společnost. Lola neměla ani tušení, že to co ji se sestrou rozdělilo, je i znovu spojí…

Paty od sebe muže odstrčila. „Zbláznil ses!?“ Zakřičela na Gustava, jejího bývalého kolegu z práce a podívala se na Maxe, který se tvářil zničeně.
„Ale copak lásko?“ Zasmál se Gustavo. „Nelíbilo se ti to!? Včera jsi říkala něco jiného!“
Max jen zakroutil hlavou. „Tak už tvojí odpověď znám!“ Řekl Max rozhozeně a chtěl odejít.
„Ne počkej, Maxi!“ Vyjekla Paty a snažila se vyprostit z Gustavova obětí. Ten ji ale pevně držel, tak pevně, až to Patricii bolelo.
„Ale jo, ať si jde. Vždyť má pravdu! Jen jsi mu sem přišla říct, že s ním nechceš nic mít!“
„Co to tady kecáš!?“ Nechápala Paty.
„Ty nevíš? Ještě včera jsi mi u tebe v ložnici vyprávěla o tom, jak se do tebe nějaká pitomec zakoukal a prosila jsi mě, abych sem šel s tebou aby viděl, že ty jsi spokojená tak jak jsi! Že tě prostě baví se kurvit s kde kým. Že ta noc mezi vámi byla jen další tvoje zábava a vlastně to ani za moc nestálo. A navíc jsi mi říkala, že jsem ti to udělal mnohem líp!“ začal se Gustavo smát. Paty jen nevěřícně vyvalila oči. Max nebyl schopný už nic dalšího říct, nechtěl ani už nic dalšího slyšet a radši rychle odešel. Lidé kolem je už ale začali sledovat a nechápali, co se děje.
„Ty kreténe!“ Vykřikla na Gustava, nakonec ho vší silou odstrčila a vrazila mu facku. Chtěla se rozběhnout za Maxem, ale Gustavo ji chytil za ruku a stáhl ji silou zpět. Paty upadla na podlahu. Všichni je sledovali.
„To máš za to! Ty malá mrcho! Myslela sis, že můžeš lidem ničit život a pak jít vesele dál, jako by se nic nestalo?“ Rozčiloval se Gustavo. Mezitím do restaurace přišla další skupinka mužů, Paty některé neznala, ale u pár se jí vybavilo, že s nimi možná flirtovala v baru. A možná nejen to. Muži se postavili kolem Patricie a ta je vyděšeně sledovala. Gustavo si dřepl k Patricii. „Není ani moc těžké najít lidi, kteří s tebou měli tu čest. Ať už jsi je poslala k čertu a nebo ne. Myslela jsem si, že jsi jiná. Ale ty jsi jen obyčejná kurva, kurva kvůli které jsem ztratil práci co jsem miloval! Víš co teď dělám!? Dělníka! Jen kvůli tobě, protože mi šéf zkomplikoval přijetí jinam!“ Gustavo vypadal rozzlobeně, nakonec vstal a vytáhl ze zadní kapsy štos bankovek, byli to jen jednodolarovky, ale bylo jich více. Paty neměla daleko do pláče. „Zapomněl jsem ale na jednu zásadní věc, že kurvám se platí.“ Hodil po Patricii bankovky a ty se rozletěli kolem. „Ale opravdu to za to nestálo!“ Dodal a odešel. Muži kolem udělali to stejné a nakonec také zmizeli. Kolem Patricie ležela spousta bankovek. „Užijte si oslavu!“ Zavolal ještě od dveří Gustavo a všichni byli po chvíli pryč.
Paty nemohla uvěřit tomu co se stalo, cítila na sobě pohled všech kolem, cítila se ponížená a bála se, co všechno z toho viděl Max. V tom k ní přišla Estrella, chytila ji za ramena a donutila jí tím vstát. „Kdo vy k čertu jste? Co tohle mělo znamenat!?“ Vykřikla na ni. Paty se v tu chvíli nezmohla na jediné slovo. „Okamžitě odejděte! Zkazila jste nám celou rodinou oslavu!“ Pustila ji a přitom ji od sebe i trochu odstrčila. Patricie se podívala na tváře kolem, všichni se na ni dívali jako na vetřelce. Zahlédla i Bena, který vypadal také dost šokovaně. Max ale nikde nebyl, Patricie netušila kde je, ale Max z restaurace odešel ještě předtím než tam Patricii tak ponížili. Byl rozrušený, nastoupil do auta a okamžitě odjel. Paty se zalesklo v očích, zamumlala něco jako omluvu a utekla z restaurace pryč.

Policie přijela k domu Marcela, ten už je netrpělivě čekal. Hned jak je viděl, šel k autu. Jeden z policistů mu otevřel dveře a Marcelo uviděl svou dceru. Ta během dlouhé cesty usnula, ale potom co zastavili se pomalu probouzela. Marcelo už to nevydržel a vzal svou dceru do náruče. „Ach holčičko moje!“ Zvolal dojatě a pevně ji objal. Anita se probudila a chvíli byla zmatená.
„Tati?“ Zvolala rozespale. Ten se na ni podíval a měl slzy v očích.
„Ano, zlatíčko! Už jsi zase doma!“
„Opravdu?“ Nemohla tomu Anita skoro ani věřit.
„Jistě.“ Znovu ji objal a pohladil ji po vlasech, které měla ostříhané. Vztek který cítil vůči Beatriz byl na chvíli ten tam, Marcelo byl šťastný, že je jeho dcera v pořádku. „Teď už bude všechno v pořádku, neboj se!“ Utěšoval ji. Anita ho pevně objala. „Moc děkuju, opravdu!“ Děkoval policistovi, který Anitu přivezl. Ten mu oznámil, že ještě během dne přijedou, aby se sepsali nějaké věci. Marcelo s Anitou chtěl jít do domu, když mu došlo ještě něco. Otočil se na policistu. „A našli jste ji taky? Co je s Anou Brendou?“ Zajímal se.

„Už jdeš?“ Zeptala se Margarita, která ležela v posteli. Sledovala Maxe, který se oblékal. Po tom co odjel ze své nevyvedené oslavy, jel k Margaritě a snažil se v jejím náručí zapomenou při vášnivé chvilce na Patricii. Stejně si ale nedokázal pomoct a myslel na ni i když byl s jinou.
„Jo…“ Odsekl ji Max.
„A můžeš mi aspoň říct, co se ti stalo?“
„Nic se mi nestalo.“
„Opravdu? Bohužel ženy často poznají, když jde za nimi muž aby zapomněl na jinou. A tys na jinou chtěl zapomenou asi hodně…“ Usoudila. Max se na ni jen zamračil a oblékl si tričko.
„Neměl jsem sem jezdit!“ Zvolal nakonec a chtěl odejít. Margarita šla ale k němu.
„Nemusíš odcházet! Jsem ráda, že jsi tady ať už tě sem přivedlo cokoliv…“
Max jen zakroutil hlavou. „Musím si jít ještě něco zařídit. Zítra odjíždím…“
„A kam?“
„Snad co nejdál!“
„Hmm… a mohla bych tě ještě zítra vidět?“
„Proč?“
„Třeba bych se chtěla rozloučit.“
„Radši ne…“ Řekl Max. „A už vážně musím jít!“
„Tak dobře.“ Margarita ho políbila, ale Max nakonec ucukl. Když se mu podívala do očí, viděla ten jeho zničený pohled, nakonec uhnul pohledem, sebral z podlahy bundu a otevřel dveře. Margarita šla za ním a když už byl Max na chodbě, ještě na něj zavolala.
„Všechno nejlepší k narozeninám, Maxi…“
Max se zastavil a jen zakroutil hlavou. „Díky.“ Odsekl a nakonec se rozběhl po schodech.

Po skončení koncertu musel Alejo zařídit ještě pár věcí, v dalších týdnech ho čekali koncerty po celých státech a věděl, že to bude náročné. Měl velké štěstí, že ten den musel Octavio zařizovat něco mimo město, kdyby totiž tušil, že na koncertě udělal nějaké změny, jistě by ho za to nepochválil. Když už byl Alejo konečně doma, dal si sprchu a chtěl jít spát. Na mobilu měl ještě zprávy od Loly, kde mu moc děkovala, Alejo se nad nimi musel znovu pousmát. Byl rád, že se Lola a její sestra konečně usmířily. Už si šel skoro lehnout, když v tom někdo zazvonil. Trochu se divil, kdo by to mohl být a nakonec se šel podívat. Když otevřel dveře, zůstal jen překvapeně hledět.
„Lolo?“
Lola se usmála. „Neruším?“
„Ne, jistě že ne… pojď dál.“ Pozval ji dovnitř.
„Vím, že je pozdě… Ale… chtěla jsem ti něco říct.“
„Jestli jsi mi chtěla už tak po sté děkovat, tak nemusíš.“ Zasmál se Alejo.
Lola se usmála. „Já vím, ale i tak ti děkuju. To co jsi pro mě a Carmen udělal… Bylo to úžasné gesto a já ti to nikdy nezapomenu!“
„Jen jsem musel napravit, co jsem pokazil.“
„Ale ty jsi přece nic nepokazil.“
„Možná ne, ale nechtěl jsem nikomu dělat problémy jen proto, že jsem se zamiloval…“ Zasmál se Alejo a pak mu došlo, co vlastně řekl, když viděl výraz Loly.
„Zamiloval jsi se?“ Zeptala se vážně.
Alejo se pousmál a šel k ní, pohladil Lolu po tváři a nakonec ji políbil. „Ano… ale vím, že je to všechno komplikované a nechci tě tahat do světa, kde je ti každou chvíli někdo v patách, chce se tě vyfotit a pak napsat nějaký senzační článek, ve kterém není ani špetka pravdy… neměla bys klid a to já nedopustím…“ Posmutněl.
Lola chvíli mlčela. „Ráno odjíždíš?“
„Ano… Bude toho teď asi hodně… nechci tě tím zatěžovat…“
Lola se pousmála a nakonec ho políbila. „A co kdyby jsme prostě na chvíli nemysleli na zítřek?“ Zeptala se vážně a začala Aleja líbat, ten ji její polibky opětoval a postupně byli čím dál vášnivější. Nakonec se na Lolu podíval.
„Chtěla bys tady dnes večer zůstat?“
„Ano…“
Oba se na sebe dívali a nakonec se začali znovu líbat. Alejo vzal Lolu k sobě do ložnice, začali jeden druhého svlékat a nakonec skončili v posteli. Mazlili se spolu a velmi brzy se spolu začali něžně milovat.

Paty seděla na lavičce kousek od restaurace a celá se třásla. Držela v ruce mobil a měla tam Maxovo číslo, stačilo jen zmáčknout zelené sluchátko a mohla by mu zavolat. V myšlenkách ale stále viděla ten jeho zničený výraz. Snažila se sama sebe přesvědčit, že by Max mohl věřit tomu, že se nic nestalo, že to byla past. Jenže po tolika špatným zkušenostem tušila, že by ji Max nevěřil už jediné slovo. Nakonec odchytila taxi a nechala se odvést k domu, kde Max bydlel. Zvonila na něj několikrát, ale bylo to marné. Max v bytě vůbec nebyl. Paty se nakonec opřela o zeď a pomalu se sesunula k zemi. Vzpomněla si na to, jak spolu byli u ní v bytě a po tvářích ji začali stékat slzy. Za nějakou dobu přijel Max do garáží, ale přes hlavní vchod kde Patricie byla vůbec nešel. Neměl tak ani tušení, že tam na něj celou noc čeká…

Bylo velmi brzy ráno. Venku sotva svítalo a Alejo a Lola se spolu loučili. Stáli spolu na zahradě, drželi se za ruce a měli o sebe opřená čela, ani jeden nic neřekl. Alejo nakonec Lolu objal. Když se na sebe znovu podívali, Lola se usmála a Aleja políbila.
„Díky za krásnou noc…“ Řekla Lola.
„Připadám si jako hrozný bídák, když tě teď budu muset opustit.“
Lola zakroutila hlavou. „Věděla jsem, že budeš muset odjet… chtěla jsem se rozloučit…“
Alejo Lolu hladil. „Přál bych si, abych ti mohl slíbit, jak to mezi námi bude dál, ale…“
Lola ho umlčela polibkem. „Dost… už nic neříkej. Vím, jak to mezi námi je a nelituju ničeho.“
„Opravdu?“
„Ano.“
Alejo se zhluboka nadechl a nakonec se jí zadíval do očí. „Miluju tě.“ Řekl jí něžně.
Lola se pousmála. „Taky tě miluju…“
Alejo se na ni usmál a dlouze a něžně ji políbil. Nakonec se na sebe smutně podívali a věděli, že další jejich setkání je ve hvězdách. Lola už byla na odchodu, když ji Alejo ještě držel za ruku. Nechtěl ji pustit a jejich pohledy se znovu setkali, ani jeden se loučit nechtěl. Nakonec k sobě Alejo Lolu ještě jednou přitáhl a vášnivě se políbili v záblescích vycházejícího slunce.

Max měl sbalený kufr a chystal se jít ještě vyřídit nějaké věci. Podíval se na mobil a měl tam několik zmeškaných hovorů a zprávy. Nakonec odepsal rodičům, že se za nimi přijede podívat. Zkontroloval ještě pár věcí, vzal si kufr a vyšel z bytu. Za chvíli měl k domu přijet taxík.
Z domu ještě před ním vyšla jedna Maxova sousedka, když šla ven se svým psem. Paty využila situace a konečně se dostala do domu. Stále nervózně u výtahu a doufala, že když počká na Maxe u jeho bytu, že si s ním bude moci promluvit. Výtah přijel, dveře se otevřeli a v nich stál Max. To že uvidí Paty ale absolutně nečekal a ani Patricie nedoufala, že ho tak brzy uvidí. Max se na Patricii zamračil a ona se tvářila smutně.
Max se vzpamatoval jako první, vzal si kufr a vyšel k výtahu, prošel kolem Patricie jako by tam ani nebyla a šel ven. Paty se zhluboka nadechla a šla za ním. Max už byl dole u schodů a Patricie se zastavila na nich.
„Maxi…“ Oslovila ho tiše. Max ji sice slyšel, ale nereagoval. Tak šla rychle k němu a chytila ho lehce za paži. „Počkej prosím…“
Max se zastavil a otočil se na ni, podíval se na ni takovým pohledem, až Paty přejel mráz po zádech. Ruku radši zase stáhla.
„Nedotýkej se mě.“ Řekl ji vážně. „Už nikdy…“ Dodal a zamračil se na ni. Patricie se zalesklo v očích.
„Musíme si promluvit…“
„Už není o čem mluvit! Myslím, že včera to bylo dostatečně jasné!“
„Ale…“ Paty ani nestihla nic říct, kousek od nich zastavilo taxi a z něj vystoupila Margarita. Max se podíval jejím směrem. Taxík sice čekal, ale jí ne. Margarita sjela Patricii pohledem a šla k Maxovi.
„Co tady děláš?“ Zeptal se jí Max.
„Říkala jsem, že se chci rozloučit…“ Pousmála se. „Po té včerejší noci jsem tě nechtěla nechat jen tak odjet.“ Paty došlo, proč Max včera nebyl ani na oslavě a ani doma. Představa že byl večer s jinou ji zabolela. Margarita viděla její výraz a vítězně se usmála. „A kdopak je vlastně tohle?“ Zeptala se Maxe na Patricii.
„Nikdo důležitý. A dost spěchám, takže…“ Šel k taxíku a do kufru auta si dal zavazadlo. Paty běželo hlavou tolik věcí, co by mohla udělat ale neměla sílu ani na to, aby něco řekla. Margarita šla za Maxem a usmála se na něj. Max se podíval na Patricii, potom na Margaritu a nakonec se na ni usmál. „Vlastně jsem rád, že jsi přišla!“ Řekl jí, chytil ji kolem pasu a vášnivě jí políbil. Paty je sledovala a stínala ruce v pěst, měla sto chudí mezi ně vtrhnout, ale moc dobře věděla, že to Max udělal schválně. Margarita poté nastoupila zpátky do auta a Max se chystal na to samé. Paty ale znovu přišla k němu.
„Vím, že se zlobíš… ale děláš velkou chybu.“
Max se na ni podíval a ironicky se zasmál. „Ne, tu jsem udělal v den, kdy jsem tě poznal.“ Řekl vážně. „Doufám, že už tě nikdy v životě neuvidím!“ Řekl ji a díval se jí přímo do očí, nakonec nastoupil do auta a to se rozjelo.
Paty sledovala jak taxík mizí v dáli a znovu jí bylo do pláče. Došlo jí, že Max vzal tu práci mimo město a ji tak zmizí ze života přesně jak psal. Po tom co si přiznala, že chce s Maxem být, bolelo jí o to víc, když věděla že to nejde. Cítila jak ji divoce buší srdce, jak nemůže popadnout dech, zatmělo se jí před očima a omdlela uprostřed chodníku.

O deset měsíců později

Paty vyběhla z budovy, kde se konala svatební oslava. Bylo už docela pozdě a venku byla zima. Byl začátek února a venku zrovna mrzlo.
„Pitomec!“ Rozčilovala se Patricie. „Už mě to fakt přestává bavit…“ Pomyslela si.
Za chvíli za sebou slyšela kroky a otočila se. Byl to Max. „Ale copak? Už tě oslava nebaví?“ Zeptal se ji a začal se smát, bylo vidět že je už docela opilý. Patricie byla ale na rozdíl od něj úplně střízlivá.
„A že zrovna tebe to tak zajímá?“ Zamračila se na něj.
„Nezajímá! Ale je legrace pozorovat ty tvoje obličeje, když tě něčím naštvu!“
„Myslíš si, že se svět točí jen kolem tebe?“
„Néé, má dost práce aby stíhal ty otočky kolem tebe!“
„No já se tady netahám s každým kdo kolem mě jen projde!“
„Ne? Dneska nejsi v náladě nebo je tady málo pracháčů?“
„Blbče…“ Protočila očima, otočila se a šla pryč.
„Když ty se taháš s kde kým, je to v pohodě, ale když to dělám já, tak jsem hned blbec. Dobrý no.“ Poznamenal Max.
Paty se nakonec zastavila a povzdechla si. „Jsi blbec, protože to děláš jen proto, aby jsi mě naštval!“ Otočila se k němu. „Ale víš co? Mě to neštve, bolí mě to! A vím, že to děláš jen proto, aby ses mi pomstil, protože tebe bolí zase něco, co nebyla ani moje vina!“
„No jistě, to jsem viděl už několikrát!“ Zamračil se.
„Ty si myslíš to, co si myslet chceš! Pravda tě nezajímá! Ale já už nemám náladu s tebou bojovat! Už jsem z toho unavená. A nejhorší na tom všem je, že jsem tohle nechtěla! Tehdy jsem za tebou šla abych ti řekla že s tebou chci být… ale to už je beztak jedno. Táhni si za tou Grabrielou a nebo za tou číšnicí, nebo za kým chceš!“
V tom ven vyšla právě Gabriela, Paty protočila očima a dala se k odchodu.
„Co tady děláš? Co tady s ní řešíš?“ Zeptala se Gabriela.
„To nic, jdeme.“ Zamračil se Max a šli spolu zpět na oslavu.
Paty se cítila znovu mizerně, jako po každé další hádce s Maxem. Za poslední dobu se hodně změnil a Paty to bolelo o to víc, když věděla jaký je skutečně. Když došla ke svému autu, začala hledat klíčky v kabelce. Zpoza auta kousek od ní se vynořil muž, šel tiše k Patricii. Už se skoro otočila, když ji muž chytil a na ústa ji položil hadru s chloroformem. Ozval se tlumený výkřik, chvíli se bránila, ale nakonec upadla do bezvědomí…

Paty se začala pomalu probouzet, nevěděla kde je, ale cítila, že má přivázané ruce k nějaké tyčce. Otevřela vyděšeně oči a oslepilo ji světlo kousek od ní, ležela na posteli a k bokům čela postele měla přivázané ruce. Srdce ji strachem bušilo ostošest… Místnost ve které byla vypadala jako sklep. Všude kolem byli nějaké staré věci a nábytek zakrytý plachtami.
Po chvíli se ozvalo zavrzání dveří a kroky ze schodů. Paty byla vyděšená, tušila, že je to opravdu zlé. Přímo před ní se zjevil Ignácio, tvářil se pobaveně a na tváři měl jizvu. Jizvu kterou mu před časem způsobila právě Patricie. Ignácio držel v ruce lovecký nůž a zálibně si ho prohlížel. „Konečně jsi vzhůru!“ Promluvil do ticha. „Je čas si hrát!“ Řekl vážně a začal se smát. Patricie ho s hrůzou v očích sledovala.

O rok a půl později

Komisař Manuel Salgado a jeho kolegyně inspektorka Leticia Martinéz šli chodbou hotelu.
„Myslíš, že se dozvíme něco nového?“ Zeptala se Leticie Manuela.
„Doufám že ano, v den kdy jsme ji sem přivezli nevypadala dobře. Ale Smithová říkala, že už je na tom lépe. A když už to potvrdila doktorka, tak to snad k něčemu bude…“
Nakonec oba vešli do jednoho z pokojů, před kterým stál jeden z policistů. Jen na sebe kývli na pozdrav a šli dovnitř.
U dveří už čekala Annie Smithová, policejní psycholožka. „Jak je na tom?“ Zeptal se Manuel.
„Je to lepší. Ale prosím, zkuste to nějak opatrně a s citem. Už si toho zažila víc než dost.“
„Už nemůžeme moc dlouho čekat…“
„Já vím, ale nespěchejte na ni…“
„Tak dobře…“
Nakonec všichni tři vešli do další místnosti, jde už u stolu seděla žena v dlouhé černé mikině a měla na hlavě kapuci. Všechny tři příchozí si změřila pohledem. Annie si sedla zpátky vedle ní a naproti si sedl Manuel a Leticia. Oba se představili a nakonec Manuel vytáhl s tašky složku s dokumenty.
„Nechceme na vás nijak tlačit, ale máme tady několik případů, ve kterých figurujete vy a my potřebujeme vědět co se stalo. Potřebujeme vědět, kdo je zodpovědný za jejich smrt.“ Řekl Manuel a začal na stůl pokládat fotky. Na jedné byl Ignácio, na další byl Samuel a na třetí byla mladá žena s blond vlasy, její jméno bylo Avril.
Leticie sledovala ženu před sebou a když natáhla ruku po fotce Avril, všimla si jejich jizev na ruce. Žena se podívala na fotografii a nakonec si sundala kapuci. Leticie si všimla další jizvy od ohně, žena ji měla na levé straně tváře, nebyla už tak patrná, ale vidět byla. Žena se podívala na Leticii a ta se zadívala do papíru, cítila se hloupě, že jí tak okukuje.
„Tak co? Víte kdo jsou ti lidí?“
„Ano… vím…“ Odpověděla žena. Tou ženou byla Patricie.

Konec první série