Hoy con (epizodní postavy)…

• Christina Dieckmann como Margarita
• Antonio Cuevas como Vicente Yanez
• Flavia Gleske como Lupe

###
Lola a Alejandro se na sebe dlouze zadívali. „Ehm, ne to já se omlouvám, měla jsem se koukat, kam jdu.“ Řekla nakonec Lola, zvedla svou tašku a oba se narovnali.
„A není vám nic?“ Zeptal se Alejandro.
„Ne. Nic mi není.“ Pousmála se Lola a najednou jí došlo, s kým to vlastně mluví a proč jí byl Alejandro takový povědomý. Bohužel v tu chvíli nebyla jediná.
„To je Alejo!“ Ozvalo se kousek od nich.
„Alejoooo!“ Křičela jedna dívka kousek dál a najednou se k Alejovi nahrnulo asi deset dívek a pokřikovaly jedna přes druhou, že jim ani nebylo rozumět. Lolu hned odšouply do pozadí a ta jen celou scénu překvapeně sledovala. Do toho se tam objevil i Octavio.
„Ale slečny, na každou se dostane, ale běžte všechny hezky zpátky do fronty!“ Nakázal jim.
„To je v pohodě.“ Prohodil Alejandro a začal se jim podepisovat. Octavio se zamračil. Nakonec dívky poděkovaly a Octavio chtěl, aby se vrátili zpátky do zasedačky. Alejandro se podíval směrem, kde stála Lola a nemohl se ubránit úsměvu. Nakonec odešel zpátky do místnosti pouze pro personál v centru. Lola za sebou uslyšela rychle se blížící kroky, když se otočila, přiběhly k místu další čtyři dívky a jednou z nich byla i Carmen.
„Lolo, Lolo! Prý tady byl Alejo, je to pravda!?“ Vykřikla Carmen udýchaně.
„Ehm, no ano byl tady.“ Kývla hlavou Lola.
„A tys ho viděla!?“ Vykulila Carmen oči.
„Ano, omylem jsme se tady srazili a…“
„Cože? No to mě podrž!“ Vykřikla Carmen a byla z toho celá pryč. „Proč takové štěstí nemám já? Ach jo, no to je teda fakt paráda!“
„Ale vždyť o nic nešlo.“
„Neee? No ty vážně vůbec nevíš, jaký to je být něčí fanoušek, fůha…“ Chytila se Carmen za čelo a kroutila hlavou. Lola jen pokrčila rameny.

Patricia se už chystala k odchodu, když k ní do pracovny přišla její matka. „Paty, kde jsou ty věci, co měli poslat z toho sklenářství?“ Zeptala se Abril své dcery. „Už tady měly být!“
„Věci ze sklenářství?“ Tvářila se zmateně.
„No ano, ty co jsi měla dnes převzít.“
„Jo… tyhle…“ Mávla nad tím rukou a pak jí došlo, že je nechala v podzemní garáži, kam je Fabian dovezl. „No do pr…“ Vyletěla z pracovny jako kulový blesk, že ani nereagovala na volání své matky a hned jela výtahem do garáže.

Max seděl zamyšleně ve své kanceláři, když do ní po chvíli vešel Carlos a ani se neobtěžoval s klepáním. „Jako doma co?“ Poznamenal Max ironicky.
„Vždyť mě znáš.“ Zasmál se Carlos a sedl si naproti Maxovi. Poté si všiml košíku, který byl položený na konferenčním stole. „Jdeš na piknik nebo co?“
„Ale…“ Povzdechl si. „To sem přinesla Margarita. Chtěla si zajít na piknik, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem jí řekl, že by bylo lepší, kdybychom se už nescházeli.“
„Hmmm. A není to škoda? Ona byla vážně kus! Ale chápu, už jste se vídali čtyři měsíce, je čas na nějakou změnu.“ Zasmál se Carlos.
„O to nejde.“ Ušklíbl se Max. „Ale ona už v tom začínala vidět něco víc… a já ji nechtěl trápit.“
„No jo, ty ženský.“ Pronesl Carlos vážně. „Ale hele, není v tom náhodou i ta tvoje Patricie, hm?“ Nadhodil nakonec.
„Ale prosím tě, jaká moje? Ta se netvářila zrovna moc nadšeně, když jsme se znovu viděli.“ Zakroutil hlavou Max a vstal od stolu. „Problém je, že na ní prostě něco je.“ Řekl vážně a zadíval se z okna.
„Jo kámo, aby nebylo. Taky bych si s nějakou takovou dal sprchu.“ Zasnil se Carlos. „Anebo třeba rovnou s ní, hm?“ Pronesl se smíchem, Max se na něj podíval a mračil se, což Carlose pobavilo ještě víc. „Dobře, tak s ní teda ne…“ Zvedl obraně ruce. „Zatím.“ Řekl tiše a znovu se začal smát. Max jen zakroutil hlavou a znovu se zadíval z okna.

„Ne, ne, ne!“ Patricia přišla do garáže a bedny, které Fabian přivezl, tam už nebyly. „Bože, Patricie, ty jsi pitomá, jak jsi to tady mohla nechat!“ Nadávala si. Nakonec se chytila za hlavu a dřepla si na zem. „No to zase bude tóčo – Patricie, ty jsi tak nezodpovědná! Víš, kolik to všechno stálo!? O jééé…“ Nakonec se zhoupla na patách a znovu vstala, ve chvíli kdy se za ní ozval mužský hlas.
„No už jsem vás čekal, slečno Patricie.“ Paty se otočila a za ní stal postarší hlídač, který byl na vrátnici parkoviště. Paty se na něj zmateně dívala. „Ty bedny jsem vám schoval.“ Pokračoval a mávl rukou směrem k vrátnici.
„Ježiš, pane Yanezi, vy jste prostě boží!“ Šla k němu a dala mu pusu na tvář. „Vy jste mi zachránil zadek, díky moc!“ Zasmála se a běžela k vrátnici. Hlídač jen kroutil hlavou a smál se.

Než se Ana Brenda vrátila domů k manželovi, zajela si na velké nákupy do obchodního centra v New Yorku. Právě stála ve zkušební kabince, měla na sobě rudé dlouhé šaty, natáčela se ze všech stran a prohlížela se v zrcadle. Nakonec si šaty vzala a šla je zaplatit k pokladně. Kousek od ní si vybírala oblečené mladá žena, která si Any Brendy všimla a po chvíli ji poznala. Ta žena byla Nicol, asistentka Benjamina, která byla v New Yorku na pár dní u své rodiny. Ana Brenda zaplatila a odešla z obchodu do dalšího, který byl hned naproti.

Max musel jít něco zařídit a Carlos se mezitím cpal koláčky, které našel v košíku od Margarity. Když se Max vrátil a viděl ho, obrátil oči v sloup. „Ježíši, co mi to tady žereš? To se ani nedá říct jinak…“ Ukázal na něj, Carlos měl úplně plnou pusu, v každé ruce jeden koláček a tvářil se přistiženě. „Já jsem jí to chystal jet po práci vrátit!“
„Ha-he-hutam.“ Huhňal Carlos s plnou pusou a nebylo mu rozumět. Max chvíli přemýšlel, jestli mu má dát kázání o tom, že s plnou pusou se nemluví anebo se snažit pochopit co říká, nakonec ale jen mávl rukou a odešel z kanceláře pryč.

„Dobrý den. Jak vám můžu pomoci?“ Zeptala se recepční.
„Dobrý den, já bych se u vás ráda registrovala.“ Pronesla Valerie a trochu se začervenala, přijela totiž do seznamovací kanceláře.
„Dobře, takže tady máte vstupní formulář, támhle se můžete posadit a vyplnit ho.“ Usmála se recepční a Valerie mířila ke stolečku. Po chvíli na recepci přišel Maxmiliano, byla to totiž ta samá seznamovací kancelář, ve které pracoval.
„Lupe, prosím tě… nevíš o nějakém pekařství tady někde poblíž?“ Zeptal se jí Max.
„Jo jasně, hned kousek odsud.“ Začala mu Lupe, jejich recepční, vysvětlovat cestu.
Valerie vyplňovala papíry a pak si všimla Maxe, chvíli váhala, ale když se otočil, tak že na něj pořádně viděla, byla si jistá tím, kdo to je. Konečně si ho pořádně prohlédla. ‚Paty, Paty ty vůbec nevíš, jaké máš na ty chlapy štěstí a tenhle je vážně kus. Hmmm.‘ Zasnila se Valerie a mezitím si ji všiml Max, protože ho stále sledovala. Všimla si ho, až když stál u ní.
„Omlouvám se, ale… Neviděli jsme se už?“ Zeptal se Max.
„Ehm… ano. Včera.“
„Aaa… ano, jasně. Vy jste kamarádka Patricie…“ Došlo mu. Když Valerii viděl, bylo to jen na chvíli a ještě večer, když už byla tma.
„Ano, už jsme spolu mluvili po telefonu.“ Kývla Valerie.
„Vida…“ Byl Max překvapený. ‚Takže určitě o všem ví…‘ Pomyslel si. „Takže ještě jednou a oficiálně. Maxmiliano Moreira. Moc mě těší.“ Podal Valerii ruku.
„Valerie Fuentes. I mě moc těší.“ Podala mu také ruku a usmála se na něj. ‚A teď se mě určitě zeptá na Paty.‘ Pomyslela si.
‚Bože, tak rád bych věděl, co o mě Patricia říkala.‘ Pomyslel si Max. „Ještě jednou děkuju za pomoc… bez vás bych Patricii asi nenašel…“
„Nemáte zač.“ Usmála se. ‚To teda máš zač, budu to mít na talíři určitě ještě pěkně dlouho.‘ Pomyslela si.
„No… a co tady vlastně děláte?“ Zeptal se zvědavě a pak si všiml registračního formuláře.
„Ale, hledám budoucího manžela.“ Pronesla Valerie vážně a Max vypadal překvapeně. „Dělám si legraci.“ Zasmála se Valerie. „Ale někoho bych ráda poznala a prý je takhle kancelář jedna z nejlepších.“
„Jo to určitě ano.“ Souhlasil Max. „V tom případě hodně štěstí.“
„Děkuju.“
„No… já budu muset jít, ale snad se ještě někdy potkáme.“ Usmál se Max a oba se rozloučili. Když Max vyšel z budovy najednou ho napadlo, jak by mohl znovu vidět Patricii.

Autogramiáda nakonec začala na čas a zhruba po třech hodinách se dostalo i na Carmen. Zrovna chvíli předtím se tam zjevila i Lola, která procházela obchody a nakonec si zašla na kávu.
„Další.“ Pokynul hlídač a kývl na Carmen, ta se celá třásla nervozitou. Alejo se na ni usmál a ona ho šťastně objala. Nakonec se začal Alejo podepisovat na plakát a dvě fotky, které mu Carmen dala.
„Alejo, já jsem tvoje velká fanynka! Poslouchám tě každý den a opravdu se mi hrozně líbí tvoje hudba a ty… ty taky!“ Vykoktala ze sebe.
„Děkuju.“ Usmál se Alejo a otočili se spolu k fotografovi, který je vyfotil. Carmen si poté všimla, že za páskou kousek od nich stojí Lola a sleduje je. „Lolo!“ Zavolala na ni. „Můžu ještě jednu fotku i se sestrou?“ Zeptala se a Alejo se podíval směrem, kde Lola stála a hned ji poznal.
„Určitě.“ Usmál se a Carmen šla k Lole.
„Pojď se taky s námi vyfotit!“
„Co? Já? Ale proč?“ Nechápala Lola.
„Protože tě taky chci mít na fotce s Alejem, rychle pojď!“ Chytila ji za ruku a Lola musela nakonec podlést pásku a jít za sestrou. Než se Lola vůbec stihla vzpamatovat, už znovu stála vedle Alejandra. Ten stál mezi ní a Carmen, jednou rukou objal Lolu kolem pasu, ta se na něj překvapeně podívala. Alejo se podíval na ni a zrovna v tu chvíli je fotograf vyfotil. Poté už je ale hlídač pomalu vyprovodil pryč, aby se dostalo i na další fanoušky.

Margarita přišla ke dveřím svého bytu, na které už nějakou chvíli někdo klepal, oči měla opuchlé od pláče a nakonec otevřela. První zahlédla piknikový koš, který někdo držel v úrovni obličeje, a na chvíli zadoufala, že je to Maxmiliano. „Maxi?“ Zeptala se s nadějí v hlase. Po chvíli ale muž košík sundal níž a byl to Carlos. „Ty?“ Reagovala ihned otráveně.
„Přišel jsem ti vrátit košík.“ Usmál se Carlos.
„To tě poslal Max? To už neměl žaludek ani na tohle?“
„Ne, neposlal.“ Kroutil hlavou. „Měl v plánu ti ho přivézt, ale řekl jsem si, že ho asi nebudeš chtít vidět.“ Pronesl vážně a Margarita si schovala jednou rukou obličej a zakroutila hlavou, pak se na něj vážně podívala.
„Jistě že bych ho viděla ráda!“
„No dobře, ale víš co, přijel jsem ti něco navrhnout.“ Usmál se a opřel se o rám dveří.
„Když už teď nejste spolu, co kdybychom se trochu spřátelili my dva?“
„Cože?“ Vykulila Margarita oči.
„No co, vždycky ses mi líbila a tak jsem si říkal, že když už jsi teď zase k mání…“
„Ty jsi vážně idiot…“ Zakroutila Margarita hlavou, strčila do něj, tak že musel udělat dva kroky vzad a práskla dveřmi. Carlos vypadal v šoku a stále držel ten piknikový koš.
„A ten koš?“ Zeptal se tázavě.
„Vypadni!“ Ozvalo se za dveřmi. Carlos jen pokrčil rameny a odešel i s košíkem.

„No páni, páni, páni!“ Křičela Carmen nadšeně. „Nemůžu tomu uvěřit!“ Byla celá nadšená a společně s Lolou čekaly ve frontě, v nichž tiskly společné fotky. Po chvíli se na ně dostala řada a muž jim nakonec podal obě vytisknuté fotky. Carmen se první podívala na první z nich, kde byla jen ona a Alejo a šťastně se usmála. Poté se podívala na další a všimla si, jak se na sebe Alejo a Lola dívají a překvapeně natočila hlavu. „Proč se na tebe tak kouká?“ Pronesla a ukázala Lole fotku. Ta si ji vzala a podívala se na ni. Alejo držel Lolu kolem pasu a oba se na sebe dívali, Alejo se usmíval a Lola měla dost překvapený výraz. Carmen tam byla skoro až navíc.
„No… já nevím.“ Pronesla Lola po chvíli, chtěla sestře fotku vrátit, ta ale jen zakroutila hlavou.
„Nech si ji!“ Řekla naštvaně a vydala se směrem k východu.
„Ale Carmen, co se děje?“ Nechápala Lola a šla za ní.

„Ahoj lásko.“ Políbil Marcelo Anu Brendu, vzal ji za ruku a vedl ji do jídelny. „Právě jsem prostřel k večeři, takže se posaď a já ti rovnou taky naberu. Usmál se na ni a šel jí pro talíř. Ana se posadila, Anita hned seskočila ze židle a šla obejmout Anu Brendu.
„Je mami, to je bezva, že už jsi doma. Můžeš mi přečíst potom pohádku?“
„Ale jistě sluníčko, jakou jen budeš chtít.“ Usmála se na ni a pohladila ji po vlasech.
Marcelo poté nabral Aně jídlo a všichni společně povečeřeli a řešili, co všechno nového se za poslední dny událo.

„Celou cestu jsi se mnou nepromluvila, můžeš mi vysvětlit, co se stalo?“ Zeptala se Lola Carmen, když dorazily zpátky do bytu. Carmen měla ruce v bok a byla k Lole otočená zády. Nakonec se po chvíli naštvaně otočila na sestru.
„Vždyť to je snad úplně jasné!“ Pronesla a rozhodila rukama.
„No mě to tedy jasné není. Svůj jediný volný den v týdnu jsem obětovala tobě a tvojí cestě za tím tvým Alejandrem a ty se na mě ještě zlobíš!“ Byla Lola dotčená.
„Líbila ses mu!“
„Cože? Komu?“
„Grrrr. No komu! Alejandrovi!“
„Ale co to tady povídáš prosím tě?“ Byla Lola v šoku. „Takže jen proto, že se na mě podíval nějaký tvůj oblíbený zpěvák tak jsi na mě naštvaná? Prosím tě Carmen, vzpamatuj se!“
„Ty to vůbec nechápeš!“ Vzlykla Carmen.
„Ne asi nechápu.“ Zlobila se Lola.
„Já ho miluju! To bys chápat mohla!“ Vykřikla Carmen a s pláčem utekla do pokoje. Lola vůbec nevěděla, co si o tom všem má myslet.

O týden později

„No věřila bys tomu, je to pár dní a hned jsem se dostala na seznam VIP hostů na velkou seznamovací párty!“ Valerie byla nadšená, před pár dny ji totiž přišla pozvánka, aby se zúčastnila seznamovací party pouze pro VIP klienty v seznamovací kanceláři. Pravda byla, že celou akci vymyslel Maxmiliano a Carlos mu s tím pomohl. Nakonec to přednesli vedení a ty z celého nápadu byli nadšení tak, že se rozhodli uspořádat party v prostorách společnosti pro několik pozvaných lidí a jejich doprovod jako propagační akci pro jejich firmu, kterou uspořádali ve velké místnosti, kde probíhali různé přednášky a propagační akce. Právě na místo dorazila Valerie i s Patricií, která původně vůbec jít nechtěla. Valerie ji ale nakonec přemluvila, tušila totiž, že to s tím VIP členstvím možná nebude úplně taková náhoda.
„Valerie, ale opravdu už naposledy. Víš, že mě takové akce nezajímají.“ Tvářila se Patricia otráveně.
„Já se pokusím, ale víš, že prostě nerada chodím na takové akce sama.“ Tvářila se smutně.
„A ty víš, že nemám ráda tu hordu seznamování chtivých chlapů! Z toho nic dobrého nekouká. Navíc mi to tady trochu připomíná večírky z vysoké, až na to že to není u nikoho doma a místo pokojů jsou tady kanceláře…“
„Tak to by ses tady měla cítit jako doma.“ Zasmála se Valerie a Patricie se ušklíbla. Nakonec se posadily k jednomu stolu a brzy se kolem nich začali motat různí chlapy, někteří jen nervózně stáli opodál, pár se jich odvážilo přijít ke stolu, vyzvat holky k tanci nebo pozvat na drink. Valerie byla zrovna s nějakým mužem u provizorního baru a Paty odmítla již pátou nabídku k tanci a třetí pozvání na drink.
„Tak tančit nechceš, pít taky nechceš… tak co bys ráda? Hm?“ Zeptal se ji Max, který přišel k jejímu stolu. Patricia protočila očima.
„Už zase ty?“
„Ano, už zase já.“
Patricia vstala a dala se k odchodu, Max šel za ní, ale kvůli lidem ji dohnal až na chodbě.
„Ale no tak… víš, kolik mi to dalo práce?“ Zeptal se Max smutně.
Patricia se na něj otočila. „Ty jsi opilej?“
„Nee…“ Pronesl Max a pak se zasmál. „Možná jen trochu.“ Přiznal nakonec. Pravda byla, že možná i trochu více. Holky přišly na party až dvě hodiny po začátku a Max mezitím stihl začít pít s Carlosem, protože si myslel, že Patricia už nepřijde a vše bylo zbytečné. „A můžeš za to ty!“ Dodal a díval se na ni.
„Prosím!?“
Max šel pomalu k ní, ale Paty couvla, po chvíli ji ale Max chytil a přitáhl k sobě. „Nevím, jak jsi to udělala… ale nějak tě nemůžu vyhnat z hlavy.“ Řekl vážně a díval se jí přímo do očí.