Hoy con…

• Aaron Diaz como Colin J. Williams
• Daniel Blasco como Samuel
• Veronica Schneider como Dr. Veronica Paulson

###

„Jak to? Proč!?“ Kroutila Patricia hlavou. Byla celá nesvá, vstala a začala chodit po cele. „Já to nechápu!“ Rozhodila rukama. „Vždyť mě zachránil! Proč je za to ve vězení?“ Zlobila se a přitom jí stále z očí stékaly slzy. Nemohla tomu stále uvěřit, ale i tak jí to velmi rozrušilo.
„Okolnosti případu nakonec ukazovaly trochu jiný příběh, ale díky tvé výpovědi začíná být jasné, že to byla nejspíš jen dobře promyšlená lež.“
„Jaký jiný příběh?“
Annie chtěla, aby se Paty uklidnila a posadila. Věděla ale, že je to v této situaci marné přemlouvání. „Vím, že se ti to nebude líbit. Už předtím jsme měli jisté pochybnosti, ale důkazy nakonec byly silnější a všechny teď znovu procházíme.“
„Musím konečně znát pravdu, co se přesně stalo?“
Annie se dlouze nadechla a začala Paty vyprávět, jak se Max dostal do vězení. „Když byl Max po tom všem znovu u výslechu, řekl nám, co se stalo, což sedí k tvé výpovědi. Jenže tvou část příběhu tehdy ještě nikdo neznal. Ani Max nevěděl, co se tam tehdy vlastně stalo… Sám se přiznal k tomu, že Ignacia zastřelil, mělo se ale jednat o obranu. Tehdy našli jeho zbraň, kterou na sobě měl legálně napsanou. Nebylo těžké s ním střelbu spojit. V případě, že by se prokázalo, že to byl tehdy únos a bylo to nutné na tvou obranu, nejspíš by vyvázl jen s podmínkou. Ale to bych jen polemizovala… Jenže to dopadlo jinak, protože se ukázaly důkazy, které popřely jeho výpověď a velmi mu to uškodilo…“ Kroutila Annie hlavou. Paty si znovu sedla a poslouchala každé slovo s nešťastným výrazem. „Rodina Iturbeho na policii donesla smlouvu, kterou jste údajně ty a Ignacio uzavřeli.“
Paty byla zaražená. „Jakou smlouvu!?“
„Asi se nějak dozvěděli o tvé práci společnice a využili toho… Našli smlouvu o tom, kde se Ignaciovi zavazuješ poskytovat jistý druh služeb za úplatu. Jeho rodina si stála za tím, že jste byli milenci a vše bylo dopředu domluvené.“
„To ale není pravda!“ Zlobila se Paty a znovu se postavila. „Já jsem s ním žádnou dohodu neměla!“
Annie se jí znovu snažila uklidnit a Paty si nakonec znovu sedla. „Já vím… už tehdy to bylo hrozně zvláštní. Ale pravost tehdy potvrdil i jeden grafolog. Dokonce se objevil nový lékařský posudek, kde…“ Odmlčela se. 
„Kde co!?“ 
„Kde vyvrátili to, že by tě Ignacio vůbec kdy zneužil… a že tě tehdy znásilnil Max. Měli tam i nějaké testy DNA.“
Paty celá zbledla. „Ne… to ne…“ Znovu jí vyhrkly slzy jen při té představě. „On by mě nikdy neznásilnil! Nikdy by mi neublížil…“ V hlavě se jí ihned vynořila jedna dávná vzpomínka.

Max ji chytil a přitáhl k sobě. „To není pravda! Vím, že není…“ Max se jí díval přímo do očí. Na chodbě sice svítily jen hodně tlumené bodovky, ale i tak tam úplná tma nebyla. „Chceš mi tvrdit, že když se spolu milujeme, když jsme si tak blízko, že necítíš vůbec nic? Když ti srdce tluče jako o závod a nemůžeš popadnout dech, když se mi díváš do očí a patříme v tu chvíli jen jeden druhému… že je ti to prostě fuk!?“
„Já se s tebou nemiluju, je to jen a pouze sex! A zapamatuj si jedno… já ti nepatřím!“ Zlobila se Patricie. „Nehledej v tom věci, co nejsou vůbec pravda!“
„Ty mi lžeš, vím, že to cítíš taky…“ Max ji hladil a tiskl si ji k sobě. „S žádnou jinou jsem nikdy necítil to, co s tebou…“ Přiznal se jí. „Chci, abys byla moje!“
„Já nikdy tvoje nebudu!“ Vyhrkla Paty nervózně. S Maxem se na sebe dlouze zadívali a on ji začal vášnivě líbat. Paty se mu chvíli bránila, ale nakonec nedokázala jeho polibky neopětovat. Max se na ni po chvíli podíval.
„Ale budeš! Už teď jsi totiž jen a jen moje…“ Řekl chvějícím se hlasem a začal ji znovu líbat. Oba couvli a Paty narazila zády do zdi. Max ji začal líbat na krku a hladit ji. Když klesl ještě níž, překvapilo ho, že Paty pod tričkem, už nic dalšího nemá. Když ji tričko po chvíli sundal, byla Paty úplně nahá. Max ji začal znovu chtivě líbat a Paty mu začala rozepínat kalhoty. Oba byli vzrušení a jejich polibky byli čím dál vášnivější. Oba stáli ve velmi těsném objetí. Paty se nakonec chytla Maxe ještě víc kolem krku, aby skončila v jeho náruči a nakonec mohla omotat nohy kolem jeho pasu. Jejich vášeň tak mohla přejít v milování v temném rohu hotelu.

Při vzpomínce se Paty rozbušilo srdce. Už tehdy věděla, že by s ní Max nikdy neměl nic proti její vůli. I když se mu několikrát bránila, vždy ho chtěla stejně jako on ji.
„Jsou to jen sprosté lži! Museli je… museli… všechny je jistě uplatili!“
„To se teď snažíme zjistit…“
„To je jak zlý sen…“ Kroutila Paty hlavou.
Annie pokračovala ve vyprávění. „Jenže tím to neskončilo… nakonec to totiž vypadalo, že je Max žárlivý ex milenec, který přišel Ignacia zabít. Že jste se nejspíš všichni tři pohádali a vznikl tak i ten požár…“
„Tomu někdo věřil!? Jako že mě ten bastard vzal na milenecký výlet do té plesnivé chaty a Max se přišel pomstít za to, že jsem s jiným!? Vždyť je to absurdní!“
„Několik lidí Maxovu žárlivou povahu vůči tobě potvrdili…“
„Jací lidé? Co o tom, kdo ví?“
„Existuje jedno video…“
„Video?“ Sotva to ale dořekla, tak se jí vybavilo, o co asi jde. „Ta přehlídka…“
Annie jen kývla na souhlas. „Ano.“
„To ale… to ale není žádný důkaz! Jestli vám jako důkaz stačí video, tak byste měli najít to, kde mě chtěl ten bastard už před časem znásilnit!“
Annie se zamyslela. „To video by nám mohlo hodně pomoct. Tehdy chybělo dost důkazů a neznali jsme všechny spojitosti. Nakonec vyhrála tíha důkazů, které byly nejspíš všechny falešné…“ Dodala vážně. Paty si najednou na něco vzpomněla. Na něco, co by mohlo nyní pomoci…

Bylo to několik dní, co se Patricia velmi pohádala se svou matkou. Skončila v agentuře a marně se snažila sehnat novou práci. Sedla si v kuchyni a otevřela notebook. Chvíli brouzdala po netu, četla si maily a po chvíli jí začal poblikávat monitor a vyskakovat nějaká nesmyslná okna. Restartovala ho a doufala, že to pomůže. Když ale počítač znovu najel, zůstala na něj jen šokovaně hledět. Vyskočil tam na ni nějaký prográmek, kde běžel odpočet času. Byla tam vypsaná velmi vysoká suma peněz a několik obrázků z videa, kdy Paty napadla Ignacia.
„Co to má znamenat?“ Nechápala Patricia. Snažila se pochopit, co je to za hloupý vtip. Po chvíli jí začal zvonit mobil a ona hovor bezmyšlenkovitě přijala.
„Tak vidím, že už jsi konečně online!“ Ozval se Samuel na druhé straně.
„Ty!? Mohla jsem tušit, že je to tvoje práce!“
„Varoval jsem tě! Měla jsi možnost tomu všemu předejít, ale vybrala sis to sama!“
„O čem to k čertu mluvíš!?“
„Všimla sis jistě toho nového prográmku na tvém počítači, že jo? A jistě si lámeš tu svoji hlavičku, co to má znamenat, že je to tak?“
„Ty kreténe! Mluv k věci!“
„Být tebou, volím líp svá slova! Abys nebyla překvapená když…“ Ani to nedořekl a čas programu skočil z několika dní na několik minut. „Víš… tak jsem si říkal, že když nemáš strach ze mě, tak je na čase, aby se tvůj drahý známý konečně dozvěděl, kdo jsi!“ Paty nechápavě hleděla na monitor a jen se zasmál. „Jakmile ten čas skončí, pošle se na email Ignacia Iturbeho nejen to video, ale i všechno, co o tobě vím!“
„Ty zmrde!“
„Ale ale, ty snad chceš, aby se to stalo hned co?“
„Co si myslíš, že mě tím pitomým videem budeš vydírat navždy!?“
„Navždy ne, jen do tý doby, než mi zaplatíš anebo než ti dojde čas. A kolik toho času budeš mít, to je jen a jen na mě!“ Smál se a Paty pěnila.
„Tak najednou ti jde o prachy? Asi proto, že jinak nejsi schopný ničeho, co?“
„Drž hubu!“ Zlobil se tentokrát Samuel. „A nemysli si, že tentokrát ti to projde tak lehce! A nemysli si, že ti pomůže, když ten počítač nějak smažeš. Všechno je uložené u mě a věř mi, že jakmile mi dáš další záminku, bude tvůj čas ještě o dost kratší a suma vyšší!“ Paty pěnila a pevně svírala mobil. „A nemrač se tak, nesluší ti to.“ Paty v tu chvíli došlo, že ji musí vidět přes kameru a ihned notebook zaklapla.
„Ty… ty…! Za tohle mi zaplatíš!“
„Ne omyl, za tohle mi zaplatíš ty!“ Zasmál se a hovor ukončil.
Paty byla vzteky bez sebe, práskla mobilem o stůl a měla sto chutí notebook okamžitě rozmlátit. Chytila ho, pak ji ale došlo, že to nemůže udělat. Najednou jí došlo, že teď to už je opravdu zlé.

„To video…“ Zamumlala Paty sama pro sebe. „Vím, kde je! Vím, kde je důkaz toho, že mě Samuel tehdy vydíral!“ Pronesla Patricia vážně a o všem řekla Annie.
„Ano… jeho počítač tady někde bude. Vím, že byl tehdy mezi důkazy, ale nebyl důvod ho nějak podrobně zkoumat. Ale všechno by v něm ještě mělo být…“ Zamyslela se Annie a hned zavolala jednomu kolegovi z IT. Bylo sice už pozdě, ale věděla že pracuje většinou v noci. Paty mezitím přemýšlela o všem, co se dozvěděla.
„Dobře, díky moc!“ Ukončila Annie hovor. „Zkusíme zjistit, co se dá.“ Pousmála se na Paty. „Ale už budu muset jít.“
„Mám ještě poslední otázku.“
„Ano?“
„Když se objeví nové důkazy a když teď znáte moji verzi… může se Max dostat na svobodu?“
Annie se na chvíli odmlčela. „Nemůžu ti slíbit, že se Max dostane na svobodu… to není na mně… není to ani na nikom z policie… ale díky tobě víme dost nových věcí a proces by na základě toho všeho mohl být obnoven.“
Paty se očividně ulevilo. „A kdy?“
„To nevím. Snad co nejdřív. Měla bys ale počítat s jednou věcí.“
„S jakou?“
„Budeš muset všechno co jsi řekla nám, říct i u soudu a nebude to snadné…“ Paty to najednou došlo a trochu ji zamrazilo. Už tak pro ni bylo těžké se k tomu neustále vracet. „Budeš ochotná to udělat?“
Paty po chvíli odpověděla. „Ano… udělám, co bude nutné! Dlužím to Maxovi za to, co udělal on pro mě… zachránil mi život a já to celou tu dobu ani netušila! Nedovolím, aby seděl ve vězení jen proto, že jsem se mu připletla do života a zkomplikovala jsem mu ho!“ Pronesla Patricia vážně a Annie se pousmála.

###

Druhý den k cele přišel Manuel s Leticii. Paty ještě spala, ale jakmile slyšela odemykání zámku, probudila se a posadila se na palandu. Rozespale se na oba dva dívala. Lety se tvářila vážně a Manuel vypadal ve velmi dobré náladě.
„Tak vstávat!“ Pronesl Manuel. „Je čas se sbalit a vydat se na cestu zpět.“
„Kam zpět?“ Nechápala Paty a na oba se střídavě dívala.
„Vracíš se zpět do léčebny.“
„Cože!? To ne!“ Vyskočila Paty a tvářila se vyděšeně. „Tam se už nikdy nevrátím!“
Manuel chtěl něco říct, když v tom k nim přišla i Annie a Colin.
„To si úplně nemyslím.“ Pronesl Colin vážně a předal Manuelovi papír.
„Co to je?“ Ušklíbl se.
„Jelikož existuje důvodné podezření, že slečna Santanderová byla do léčebny umístěna díky úplatkům tamního lékaře a že mimo to byl celý tento případ zmanipulovaný, není možné, aby se na stejné místo znovu vrátila. Musí proběhnout potřebné šetření a vyloučení jakéhokoliv nelegálního jednání vůči mé klientce. Mimo jiné musí podstoupit nezávislé lékařské testy, které potvrdí její psychickou způsobilost. Pokud budou zjištěny jakékoliv pochybení, hrozila by vysoká pokuta za neoprávněné umístění mé klientky zpět do léčebného ústavu.“
Manuel se zamračil, ale nic na to neřekl.
„A do té doby, než se vše prošetří?“ Zvolala Lety s nadějí v hlase. Od začátku nesouhlasila, aby Patricie musela znovu do léčebny.
„Je nutné zajistit náhradní řešení.“
„Ale…“ Už se začínali dohadovat, jak celou situaci vyřeší, když do toho vstoupila Patricia, která přišla k otevřeným dveřím a znovu je zaklapla a opřela se o mříže.
„Dokud nezjistíte konečně pravdu, tak já zůstanu tady. Raději to, než abych se ještě kdy vrátila do léčebny!“ Pronesla vážně. Všichni se na ni překvapeně podívali.

###

Téhož dne později večer Max opět uklízel na ošetřovně, když do místnosti vešla Veronica a pousmála se hned, jak si Maxmiliana všimla. „Tak se znovu setkáváme…“ Pronesla toužebně a šla pomalu k Maxovi. Ten ale na rozdíl od ní nebyl ani trochu rád, že ji vidí.
„Nechci být hrubý, ale mám tady ještě dost práce.“
„Práce počká…“ Pohladila Maxe ale ten ucuknul a vážně se na ni podíval.
„Myslím, že posledně jsme si to vyjasnili dostatečně jasně!“
Veronica se zamračila. „Takže mi už podruhé řekneš ne?“
„Přesně tak. Nemám zájem.“
„Poslední slovo?“
„Ano!“
„Jak myslíš!“ Veronica se cítila dotčeně, že si jí vůbec dovolil znovu odmítnout. Vjela si rukama do vlasů a rozcuchala si je. Naštvaně chytila okraje své košile a škubla s ní tak, až uletělo několik knoflíků. Max ji jen šokovaně sledoval a začínalo mu docházet, o co jí jde. 
„Co to sakra…!“
Veronica se pousmála a hned nato nasadila vyděšený výraz. „Ne, nech mě být! Pusť mě!“ Aniž by na ni Max vůbec sáhl. „Mě nikdo nebude říkat ne!“ Pronesla tiše a vítězně se usmála. Začala znovu křičet a vyběhla z ošetřovny. Max hned běžel za ní, když narazil na dozorce, jak u něj Veronica stojí. Pláče a drží si košili jednou rukou, aby nebylo nic vidět.
„Tak co se to tady děje?“ Tázal se dozorce podezřívavě.
„Tak vidíte, vidíte to snad! Osahával mě, ten lump mě určitě chtěl zneužít!“ Plakala. Maxe zamrazilo a tušil, že je zle. Zvedl jen ruce na svou obranu, ale neřekl ani slovo. Stejně by mu nikdo nevěřil. „Musíte ho zavřít!“ Křičela Veronica.
Muž z ochranky se ale na Veronicu podíval trochu podezřívavě. Tahle scéna se totiž neodehrávala poprvé. „Slečinko, tohle už ale vězení je! A vy se tady nemůžete mezi vězni jen tak promenádovat, ještě takhle pozdě večer!“
„Šla jsem si jen pro nějaké dokumenty, to snad můžu nebo ne?!“ Zlobila se, že jí vůbec poučuje. 
Dozorce šel ale k Maxovi a nasadil mu pouta. „Tak hochu, vysloužil sis samotku!“ Pronesl trochu zvláštním tónem a vedl Maxe pryč. Veronica se usmívala, a i když si myslela, že si toho nikdo nevšiml, neuniklo to dozorci, co Maxe odvedl. 
Max byl celou dobu ticho. Když došli k cele, sundal Maxovi pouta. „A ty ani nic neřekneš na svoji obranu?“ Zeptal se dozorce. Maxe to trochu překvapilo.
„Stejně byste mi nevěřil.“
„Můžeš to zkusit.“
„Ani jsem se jí nedotkl… ale co na tom záleží, moje slovo tady nemá žádnou váhu!“
„Hmmm…“ Zamyslel se dozorce. O Veronice totiž kolovaly ve věznici už nějaké pomluvy a tak dozorce tušil, že Max nemusí lhát. „Je mi líto, ale na samotku tě zavřít musím!“ Pronesl a Maxe zavřel. Byl to ale jeden z mála dozorců, který se k vězňům nechoval jako hajzl. Maxovi to neřekl, ale věřil tomu, že to celé bylo opravdu jinak, než popisovala Veronica.

###

Max si sedl na palandu a opřel se o studenou zeď. Povzdech si. Netušil, že Paty je stejně jako on zavřená, i když ve vazební cele. Že také sedí na palandě a opírá se o studenou zeď. Oba byli zamyšlení, smutní a mysleli na toho druhého… Oba mysleli na vše, co spolu prožili a na to, jak to celé skončilo. Oba by v tu chvíli dali cokoliv za to, aby mohli vrátit čas do dne, kdy mohli být spolu. I když se to zdálo nemožné, oba v tu chvíli napadla stejná věc. Věc, která se nikdy nestala, ale která mohla změnit všechno.

Oslava Maxových narozenin byla v plném proudu… Někteří z hostů se usadili u stolů, objednali si jídlo nebo pití a menší skupinky si povídali všude kolem. Max se zrovna bavil se svými kamarády z univerzity a co chvíli se díval na hodiny. Bylo už půl sedmé. Max byl středem pozornosti, a i když se smál a vypadal, že se dobře baví, s každou další minutou byl víc a víc nervózní, že Patricie už se neukáže. Znovu zvedl hlavu a najednou uviděl Patricii, jak pomalu vchází do místnosti. Několik lidí se k ní otočilo a Max zůstal jen překvapeně hledět. ‚Ona přišla! Tolik jí to sluší!‘ Pomyslel si Max. Ani si to neuvědomil, ale ihned se na Patricii usmál. Paty vypadala nesvá, ale pak si všimla Maxe a musela se také usmát. Srdce se jí znovu rozbušilo, připadala si jako puberťačka. „Omluvte mě.“ Řekl Max svým přátelům a mířil k Patricii. Paty stála na místě a sledovala ho. Najednou nebyla schopná udělat jediný krok. Max neodolal a usmál se na ni. Paty mu úsměv nervózně vrátila. Hlavou mu běželo několik věcí, co by jí mohl říct. Když stál ale už jen kousek od ní, nedokázal říct vůbec nic. Jen ji popadl do náruče a dlouze a něžně ji políbil. Paty se k němu ještě víc přitiskla a polibek mu stejně tak vracela. Oba v tu chvíli zapomněli na celý svět a oddávali se krásné chvíli, kterou oba zažívali. Nezáleželo na ničem, jen na tom, že chtějí být spolu…

Když si Paty představila, jak málo stačilo k tomu, aby tehdy byli spolu, rozplakala se. Netušila, že i Max na ten stejný moment myslí a že má slzy v očích při představě, že skutečně mohli být spolu, že by možná zvládli vše špatné, co se stalo poté…

O dva týdny později

Maxmiliano byl už druhý den venku ze samotky, Veronica se snažila celou věc nafouknout do obřích rozměrů, ale jelikož to byl už čtvrtý incident a žádné důkazy, dala se celá věc k její nelibosti k ledu. Aby toho nebylo málo, tak na ošetřovnu přidaly kamery, které tam podle mnohých měly být už dávno. Ze snahy zavařit Maxovi, nakonec Veronica poškodila více sebe než jeho.

Policie během posledních dnů našla několik nových stop a prověřování starých důkazů bylo v plném proudu. Patricie podstoupila lékařskou konzultaci s nezávislým psychologem, který uznal její zdravotní stav odpovídající okolnostem, které se jí staly. Doporučil jí pouze pravidelné návštěvy lékaře, ale nikoliv další hospitalizaci. Posudek Annie Patricii velmi pomohl, jelikož se jí snažila pomoci, jak jen se dalo. Colin zařídil všechny potřebné papíry a Paty konečně byla znovu svobodná. Policie jí už nemohla nadále držet. Když společně s Colinem vyšli před policejní stanici, když se znovu nadechla čerstvého vzduchu, nemohla uvěřit tomu, že se to skutečně děje. Vyšetřování ale nebylo ani zdaleka u konce. Věděla tedy že se se všemi ještě několikrát setká… teď záleželo ale jen na tom, že je konečně venku.
„Děkuju.“ Usmála se vděčně na Colina. „A omlouvám se, jestli jsem se někdy chovala zle.“
„Já to chápu, nebyla jsi v té nejlepší situaci…“
„Dost ti teď dlužím…“
„Tím se netrap, víš že jsem ti to slíbil a jsem rád, že jsem ti mohl pomoct.“
„Vím, že to bude drzé… ale měla bych ještě jednu prosbu.“

Později toho dne. „Moreiro, máš tady návštěvu!“ Pronesl jeden z dozorců a Max se vydal k místnosti pro setkávání s návštěvami. Tušil, že to bude Benjamin nebo i jeho právník a že mu snad konečně nese nové zprávy o jeho případu. Už před pár dny mu totiž Benjamin sám potvrdil, že mu policie oznámila, že znovu prošetřují staré důkazy a několik nových. Max vstoupil do místnosti, kde už bylo několik vězňů a jejich blízcí. Hledal známou tvář, když v tom se zarazil. Jedna známá tvář ho totiž čekala. Ale taková, kterou už nevěřil, že vůbec kdy uvidí. U stolu totiž seděla Patricia. Jejich pohledy se setkaly ve stejný okamžik. I když od sebe byli několik metrů, oba v tu chvíli začali být velmi nervózní a srdce jim div nevyskočilo z hrudi.