Hudba: 
Cali y El Dandee – La Estrategia
https://www.youtube.com/watch?v=P51g-b7KhGA

Hoy con…

• Aaron Diaz como Colin J. Williams
• Cesar Roman como Martín

###

Maxmiliano se zastavil v půli cesty a najednou jako by nedokázal jít dál. Vždy doufal, že by za ním Patricie jednoho dne třeba přišla, ale když jí najednou viděl, nedokázal tomu uvěřit. Patricia se cítila dost nesvá. Nevěděla, jestli ji Max chce vůbec vidět, jestli se po tom všem na ni zlobí, jestli ji z toho všeho viní anebo jestli s ní vůbec bude chtít mluvit. Měla mu ale najednou tolik co říct… Byla to jen krátká chvíle, ale jako by to pro oba byla věčnost. Nakonec Max došel ke stolu, kde Paty seděla a jejich pohledy se znovu setkaly. Posadil se naproti ní, a aniž by to ten druhý tušil, vířily jim hlavou spousty myšlenek. Ani jeden v tu chvíli nedokázal odhadnout reakci toho druhého, ale přes to všechno ze sebe nedokázali spustit oči. Jako by v ten moment byli v celé místnosti jen oni dva. Najednou ale ani jeden nevěděl, jak začít, aby to nebylo hloupé.
„Ehm… já… omlouvám se, že jsem sem takhle neočekávaně přišla… ale…“ Bylo znát že je z Maxe nervózní a i ji samotnou překvapilo, jak moc. „Chtěla jsem… chci s tebou mluvit.“ Vykoktala ze sebe Patricia. Max se na ni stále jen díval. Byl tak rád, že je v pořádku. Najednou měl takovou chuť jí říct, jak rád ji vidí, i když by to v ten moment vyznělo absurdně. „Jestli ale nechceš, tak já radši půjdu…“ Vypadala jako když chce vstát a odejít pryč.
„Ne… to ne…“ Zakroutil Max hlavou a odolal nutkání k ní natáhnout ruku a zastavit ji. „Já jen, jsem překvapený, že tě tady vidím…“ Přiznal. Znovu se na sebe zadívali, nedokázali tomu odolat.
„Tomu rozumím, jsem ta poslední, kdo by tady měl být, když jsem důvod, proč jsi tady…“ Začala Paty vážně a než stihl Max reagovat, pokračovala. „Já o tom ale neměla ani tušení! Opravdu ne…“ Zakroutila hlavou. „Zjistila jsem to teprve před pár dny, že jsi… že jsi tady a co se vlastně tehdy stalo. Kdybych to jen tušila dřív, tak… ale já vlastně nikdy nemohla přijít dřív, dostala jsem se ven až dnes a musela jsem jet hned sem… Protože… už tak mi to trvalo víc než dost…“ Znovu znejistila.
„Já to rozhodně nemyslel jako výčitku, měla bys dost dobrých důvodů, proč mě už nikdy nevidět…“ Poznamenal vážně a oba byli zase chvíli ticho. Poté Max pokračoval: „A nechci aby sis myslela, že jsi důvod proč jsem tady. Za své rozhodnutí a činy nesu zodpovědnost jen já sám.“
„To na věci nic nemění…“ Zakroutila Paty hlavou. „Oba víme, že důvodem tvých problémů jsem já… a vím, že je to neodpustitelné a neomluvitelné… ale… přišla jsem abych… abych se ti omluvila! Za všechno, co jsem způsobila a za to, do čeho jsem tě dostala. Tohle jsem nechtěla… vážně ne. Promiň… omlouvám se…“ Max byl překvapený. Více než omluvu by čekal výčitku k tomu, že Patricii nepomohl už mnohem dřív, než se to vše tak pokazilo. „Slibuju ti, že udělám vše co bude v mých silách, abych ti pomohla ven. Policie má nové důkazy a moje svědectví by ti mohlo snad pomoct…“
„Přišla jsi mi říct, že mi chceš pomoct dostat se z vězení?“ Zeptal se Max nevěřícně.
„Samozřejmě… nemůžu to tak nechat, po tom všem… nebylo by to fér. Protože… tys mě zachránil.“ Řekla Paty něžně a vděčně. „A to i přesto, že jsi k tomu neměl žádný důvod… nemusel jsi to dělat a pomohl jsi mi… a já… nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat a vrátit čas, který jsi musel být tady…“
‚Jak jen si můžeš myslet, že jsem neměl žádný důvod? Hm? Nikdy bych si neodpustil, kdybych nepřišel včas!‘ Pomyslel si Max. „Ty mi nemusíš za nic děkovat a ani se nemusíš omlouvat. To, co jsem udělal byla správná věc, nelituju toho ani v nejmenším!“ Oba se na sebe dívali. Měli položené ruce na stole, které se k sobě přibližovaly během jejich rozhovoru, aniž by si to vůbec uvědomovali.
„Takže moji omluvu nepřijmeš?“
„To, co se stalo nebyla tvoje chyba… to já ti dlužím omluvu…“
„A za co?“
„Za spoustu věcí…“
Upřeně se na sebe dívali a po chvíli se dotkly jejich ruce. Byl to jen krátký moment, ale oba ucítili, jak jimi projelo něco zvláštního. Něco, co zasáhlo každou část jejich těl. Oba překvapeně ucukli.
„Promiň.“ Vyhrkli oba najednou. Srdce se jim rozbušily o to víc.
„Už bych… už bych měla asi jít!“ Zvolala Paty a vstala tak rychle, že ji Max neměl ani možnost zadržet. Zastavil ji ale někdo jiný. Málem totiž narazila do Benjamina, který právě přišel.
„Patricie?“ Zvolal překvapeně. Paty nebyla ráda, že narazila zrovna na Bena.

Před věznicí nervózně přešlapoval Colin a co chvíli se díval na hodinky. Chtěl Patricii navrhnout, aby šla na pár dní k němu, protože tušil, že nebude mít kam jít. Domluvili se, že jí odveze zpět, ale rozhodně ji nechtěl nechat na ulici…

Benjamin se podíval na Paty a poté na Maxe. Nechápal, co tam Patricia dělá. Ta mu ale neměla v plánu nic vysvětlovat a pokračovala v odchodu. Maxovi ale najednou došla jedna věc a ještě šel rychle za ní.
„Prosím, počkej.“ Zavolal na ni. Paty se na něj otočila. „Dej mi prosím pár minut, ano?“ Paty sice nechápala proč, ale přesto kývla na souhlas. Max se vrátil k Benjaminovi a poodešli kousek stranou.
„Co ta tady dělá?“
„To není teď důležité, musím tě o něco poprosit!“
„A o co?“
„Vezmi ji prosím k sobě. Postarejte se o ni s Valerii.“
„Cože!?“ Vykulil Benjamin oči. „To nemyslíš vážně.“
„Ale myslím to vážně. Dnes ji konečně pustili a bydlení určitě žádné zajištěné nemá. Nedovolím, aby se někde potulovala sama…“
„A jak to můžeš vědět? Třeba obvolala nějaké svoje kamarádky… nebo nějaké kamarády…“
Max se zamračil. „Tak uděláš to pro mě nebo ne?“
„A co čekáš? Že ji vezmeme k nám a budeme se tam o ni starat? Jde ti doufám jen o to, aby nezmizela, než se vyřeší ten soud?“
Maxmiliano se zatvářil, že na soud vlastně ani nepomyslel. „Chci se o ni postarat, ale odsud to jde dost těžko. Nevím sice, jak dlouho tady budu, ale chci se o ni postarat teď i později.“
„Jak to myslíš postarat? Ona přece není tvoje starost!“
„Už nikdy nedovolím, aby jí někdo ublížil, aby jí něco chybělo nebo aby byla na něco sama. A momentálně mi s tím můžeš pomoct ty. Mysli si o tom co chceš, ale i Valerie by jistě chtěla, aby byla Patricia v pořádku.“
Ben si povzdechl. „Tak dobře, ale nemyslíš si, že jsi toho pro ni udělal už až dost?“
Max zakroutil hlavou. „Nikdy to nebude dost…“

Paty postávala nervózně opodál a viděla, že se Max a Ben o něčem dohadují. Přemýšlela, jestli by opravdu neměla odejít. Když k ní najednou oba zamířili.
„Děkuju, že jsi počkala.“ Řekl Max a nepatrně se pousmál. „Vím, že to bude znít asi zvláštně, ale mohla bys prosím odjet s Benem?“
„Co? A kam?“
„Do našeho rodinného domu.“
Paty vypadala překvapeně. „Ale já nechápu, co bych tam dělala?“
„Můžeš tam na nějakou dobu zůstat.“ Vmísil se do rozhovoru Ben. „Valerie tě ráda uvidí.“
„A můžeš si zatím vyřešit nějaké věci, co bys potřebovala.“ Dodal Max. Paty vypadala zaskočeně. „Nebo jsi měla jiné plány?“
„Já? No… vlastně jsem ještě neměla moc čas plánovat…“ Přiznala a začalo jí docházet, že vlastně ani nedomyslela, za co by zaplatila nějaké ubytování. Kromě oblečení, co měla na sobě, tašky, dokladů a pár bankovek u sebe neměla vůbec nic.
„Tak zatím můžeš zůstat u nich a později… se uvidí…“
„Tak… tak dobře…“ Souhlasila nakonec Paty. „Děkuju…“ Řekla vážně a Maxe to v tu chvíli zahřálo u srdce. Paty nebyla hádavá jako dřív. Dokonce měl pocit, že je k němu poprvé opravdu milá a on měl o to větší touhu jí pomoct, jak jen to je možné. Oba se na sebe nesměle pousmáli. Ben to raději nijak nekomentoval.

Colin mířil k bráně věznice, když viděl, jak z ní vychází Patricia v doprovodu Benjamina. Paty si ho všimla a trochu se zarazila. Úplně na něj zapomněla. Požádala Bena o chvilku a šla za ním, Ben si o tom myslel svoje.
„Je všechno v pořádku?“ Zeptal se Colin.
„Ano… víc než to…“ Pousmála se Paty při vzpomínce na Maxe. „Vypadá to, že Max… že mi to všechno nemá za zlé, nezlobil se na mě…“ Paty zněla, jako že je za to ráda.
„Aha… tak… to je dobře. Taky by se na tebe ani zlobit neuměl, nic zlého jsi neudělala!“ Řekl Colin vážně. „Můžeme už jet?“ Pokračoval.
„No víš, já… vlastně pojedu s Benjaminem. To je bratr Maxe. Moje kamarádka je jeho žena, chci ji vidět… a na pár dní tam asi zůstanu…“
Colin chtěl něco namítnout, ale věděl, že na to nemá právo. „A můžu ti aspoň nějak pomoct?“
„Už jsi mi pomohl dost. Děkuju ti.“
„Tak dobře. Ale kdybys cokoliv potřebovala, tak mi dej vědět, ano?“ Paty kývla na souhlas. „A vezmi si aspoň tohle.“ Podal ji nějaké peníze a Paty se zamračila.
„Co to má být?“
„Jen abys měla něco do začátku…“
„Ne… nemůžu si od tebe vzít peníze…“ kroutila hlavou.
„Dobře… Tak to ber jako půjčku, může být?“
„Tak… fajn.“ Vzala si peníze. „Vrátím ti to, jak budu moct!“
Nakonec se spolu rozloučili a Paty šla za Benem, který celou scénu sledoval přes zpětné zrcátko. Stihl napsat zprávu Valerii o tom, že přiveze Patricii. Když Paty nastoupila k němu do auta, měla z toho divný pocit. Věděla, že ji Ben nemá zrovna v lásce a ani ona nebyla nadšená z toho, že s ním bude muset odjet. Věděla ale, že momentálně nemá moc na výběr. Colin mezitím nasedl do auta a odjel. Paty zahlédla výraz Bena a bylo jí jasné, že není ani trochu rád, že ji má teď na krku.
„Tak už můžeme jet?“ Zeptal se odměřeně.
„Ano.“ Odvětila Paty stejným tonem a nijak to dál nekomentovala. 
Ben nastartoval auto a odjeli. Celou cestu spolu nepromluvili a Paty se neustále dokola přehrávalo v hlavě setkání s Maxem.

###

Leticia vešla do kanceláře IT oddělení a zamířila k jednomu stolu, kde seděl jeden z techniků.
„Tak co pro mě máš?“ Zeptala se a kolega k ní otočil notebook.
„Nechápu, že ten počítač neprověřili pořádně už dříve! Ale je pravda, že dostat se do toho počítače byl přece jen trochu oříšek. Každopádně povedlo se a jsou tam velmi zajímavé věci!“ Lety se posadila a Martín jí vysvětloval, co vše zatím našel. „Vypadá to, že ten Samuel byl dost zdatný programátor, hacker, žádný nováček v oboru, chápeš… Vytvořil nějaký program, kterým mohl zablokovat počítač někoho jiného. Něco na styl viru, který ti uzamkne soubory a žádá po tobě platbu na účet, aby ses k nim znovu mohla dostat. Ale tady to bylo trochu jiné. Byla to spíš taková připomínka. Neuzamklo to počítač, ale mohlo to ovlivnit poslání nějakých souborů. Našel jsem ten program i v počítači Santanderové. Dokonce mohl ovládat některé části počítače, mohl ho libovolně zapnout nebo vypnout, dokonce mohl zapnout na dálku kameru. Podívej.“ Ukázal jí program, který požadoval peníze na účet a výhružky, které byly mířené přímo na Patricii.
„A jaké soubory by to poslalo? A kam?“
„Na tom ještě dělám, ale vypadá to na nějaké videa, možná fotky. Vše by ale odešlo na e-mail Ignacia Iturbeho.“
„Takže mluvila pravdu. Opravdu v tom byly výhružky a vydírání!“
„Ano, vypadá to tak. Ale to není všechno! Našel jsem totiž ještě jeden program, který šel pravděpodobně do jiného počítače. Možná právě od notebooku Iturbeho, protože naopak za peníze nabízí poskytnutí informací. Byl to prostě takový opačný proces.“
„Počkej, jak to myslíš? Opačný proces?“
„Dobře, tak jinak. Oba programy mohly pracovat s nějakými soubory, které měl Samuel na svém disku. Oba byly provázené s účtem, kam by přišla platba. Jeden program by po odpočtu času odeslal soubory na druhý počítač, no ten druhý program by to vlastně udělal taky, ale na základě platby na účet.“
„Takže když by teoreticky Iturbe zaplatil, přišly by mu nějaké informace, co by potřeboval, je to tak?“
„Ano. Dá se to tak říct.“
„A když by zaplatila Santanderová, tak by se ty soubory neposlaly, smazaly nebo co by se stalo?“
„To je na tom to zajímavé! Nic takového tam totiž naprogramovaného není. Když by ty peníze poslala, tak by to stejně nic nezměnilo. Byla to past. Mohla zaplatit, ale nezastavila by tím odpočet a ani by nezabránila tomu, aby se ty soubory poslaly přesně v ten moment, kdy by doběhla časomíra. Naopak to vypadá, že by se ty soubory odeslaly i tak, jakmile by na účet dorazily peníze od kohokoliv.“
„Takže to nemohla nijak ovlivnit? Poslalo by se to v každém případě?“
„Přesně tak. Naopak ten druhý program s přibývajícím časem nabíral na sumě, která byla požadována. Jakmile by ale zaplatil, soubory by mu opravdu přišly. Stejně tak, když by vypršel čas na notebooku Santanderové. Nikdy nemohla ovlivnit, co se stane, protože to bylo od samého začátku udělané tak, aby se soubory poslaly tam, kam Samuel chtěl…“
„Dá se zjistit, jestli někdo z nich zaplatil?“
„Ano, musíme nechat prověřit ten účet, který je s tím propojený. Ale jsem si skoro jistý, že minimálně jedna platba přes ten program odešla… a možná i dvě.“
„To je neskutečné! Jak dlouho bude trvat, než zjistíš, co v těch souborech je?“
„Dej mi ještě den a snad budu vědět, co přesně v nich bylo.“
„Dobře, dám zatím prověřit účet, který s tím byl spojený.“ Pronesla a šla vše zařídit.

###

Jakmile vešli Patricia a Ben do domu, už je čekala Valerie. Neváhala ani minutu a Paty objala. 
„Paty!“ Zvolala radostně. Patricia nebyla na takový kontakt už moc zvyklá a nebylo jí to moc příjemné, i přesto, že Valerii také ráda viděla. „Tak ráda tě vidím! Jak ti je? Nechceš něco? Třeba pití nebo něco k jídlu?“ Ptala se jí ihned jak se na ni znovu podívala a prohlédla si ji. I když bylo venku velmi teplo, Patricia na sobě měla šedé tričko s dlouhým rukávem, měla rozpuštěné vlasy, ale i tak byla vidět část světlé jizvy, kterou měla na boku tváře a táhla se až ke krku. I přes několik operací měla Paty jizvy, které byly sice poměrně světlé, ale každý den jí připomínaly, co se stalo. Její ruka už nikdy nemohla být jako dřív, ale část mohla alespoň skrýt. Val ale Paty viděla už v nemocnici, a tak věděla, jak byl její stav vážný na začátku. Byl zázrak, že z toho nakonec vyvázla tak dobře…
„Val…“ Hlesla Paty trochu nesvá. „No… možná bych si dala vodu.“
„Tak jo.“ Usmála se Valerie a hned odešla do kuchyně. Paty se rozhlížela kolem.
„Rád bych si něco ujasnil hned na začátku.“ Začal Benjamin a bylo to poprvé, co promluvil od té doby, co vyjeli od věznice.
„Ano?“
„Nechápu, jak jsi to udělala… nějak jsi učarovala bráchovi a on má pro tebe nějakou nepochopitelnou slabost. Měla bys ale vědět, že jsem tě sem vzal jen proto, že konečně můžeš vyřešit ten brajgl, do kterého se díky tobě dostal. Doufám, že víš, že mu to dlužíš a že nehodláš jen tak zmizet a nechat ho v tom!“ Pronesl vážně.
Paty měla chuť se na něj zamračit, ale nakonec se nevesele pousmála. „Toho se nemusíš bát! Moc dobře vím, že mu to dlužím a udělám vše proto, aby se tvůj bratr dostal ven.“
„Tak jsem rád, že si rozumíme!“ Pousmál se falešně.
„Tak tady je ta voda!“ Usmívala se Val, která právě přišla. „Už jsem ti nachystala i jeden pokoj pro hosty! Pojď, ukážu ti ho.“ Pronesla Valerie a odešly spolu do druhého patra. Benjamin je sledoval, dokud nezmizely z dohledu a tvářil se nedůvěřivě. 
Valerie zavedla Paty do jednoho z pokojů. „Tak tady jsem ti přinesla krabici, kde máš nějaké oblečení. Všechny věci z tvého starého bytu tady máme uložené ve sklepě. Ale něco málo jsem vzala sem. Jo a tady máš mobil.“ Pousmála se.
„Díky.“
Val Patricii chvíli sledovala. „Jsi v pořádku?“
„Já… jo… jsem v pohodě. Jen je takové zvláštní být zase na nějakém normálním místě, po tom všem…“
„To chápu. Asi jsi i unavená, můžeš si jít klidně lehnout.“
„Ano, potom půjdu… ale… potřebovala bych ještě někam jet. Někam, kam jsem se taky neměla možnost dostat dřív.“
„A kam?“
„Chtěla bych se podívat za mámou.“
Val se smutně pousmála a Paty vypadala provinile.

###

Max seděl ve své cele na palandě a nedokázal přestat myslet na Patricii. To, že ji po takové době znovu viděl s ním vnitřně naprosto otřáslo. Myslel na ni už tak každý den, ale nyní jako by záplava myšlenek a vzpomínek nebrala konce. Nevěděl, co bude dál, jestli skutečně povolí obnovení celého případu. Když ale věděl, že je Paty volná, že se o ni má kdo postarat, cítil se najednou mnohem líp. Jako by mu to znovu vlilo do žil novou naději ale zároveň i větší touhu po tom, aby to byl on, kdo bude Paty chránit, kdo se o ni bude starat. Ale s tím i velký smutek, že se to nikdy nemusí splnit… Od samého začátku cítil vinu za to, co se Patricii stalo, že tomu mohl jakkoliv zabránit, a tak svůj pobyt ve vězení bral částečně i jako oprávněný trest. Když ale Paty dnes viděl a cítil, že na něj není naštvaná, že mu nechce nic z toho všeho vyčítat, znovu to v něm zažehlo naději, že by jí ještě někdy mohl být znovu nablízku a cítil, že je to právě ona, kdo je jeho největší motivací k svobodě. V hlavě se mu znovu odehrál moment, kdy se nepatrně dotkly jejich ruce. Ten nervózní výraz Paty, když se to stalo. Ani si to neuvědomoval, ale při vzpomínce na Paty se neubránil zasněnému úsměvu. Nedokázal pochybovat o tom, že city k ní vůbec kdy změní čas nebo vzdálenost…

###

Valerie nechtěla nechat Patricii samotnou, a tak s ní odjela do New Yorku, kam to byla zhruba hodina cesty ze Stanfordu, kde teď žila. Celou cestu jí vyprávěla nějaké novinky z poslední doby. O lidech, kteří Patricii už dávno nezajímali a ani ona je, jak se daří ji a Benovi, spousta věcí, které Paty najednou přišly malicherné až zbytečné.
„Jsem ráda, že jsi jela za Maxem.“ Začala Valerie najednou jiné téma. Paty se na ni tázavě podívala. „Vím, jak složité jste to spolu měli… ale to co udělal. Zachoval se jako hrdina.“
„To ano… zjistila jsem to až nedávno. Kdybych to tak tušila dřív… jenže poslední měsíce… jsou všechny tak zvláštní…“
„Jo, tomu rozumím. Ale neboj se, určitě se vše srovná! A Max se určitě brzy dostane na svobodu.“
„To doufám, neznám sice všechny okolnosti, ale vím že to celé bylo zmanipulované, že ho nikdy neměli právo zavřít…“
„Víš, jak to chodí… ale neboj se, řeknu ti pak všechno, co vím. Popravdě po tom, co byl Max veřejně známá osobnost, tak se tenhle případ propral medii na x způsobů… Pravda ale nakonec vždy vyjde na povrch a to je jedině dobře.“
Paty se ušklíbla. „Nikdy jsem ho nechtěla dostat do takové situace. Až se dostane ven, tak už se mu nikdy nepřipletu do cesty. Nechci, aby měl kvůli mně další problémy.“
Valeria se na ni překvapeně podívala. „Vážně?“
„Co se ti na tom nezdá?“
„No už dvakrát jste si šli každý po svém a stejně vás to znovu svedlo dohromady. Myslíš, že když Max vyjde z vězení, že to mezi vámi skončí?“
„Co mezi námi skončí? Vždyť nikdy nic nezačalo…“
„No všechno, co je mezi vámi. Myslím si, že něco začalo hned ten první den, kdy jste se potkali a pokračuje to dodnes…“
„Možná by bylo lepší, kdybychom se nikdy nepotkali…“
„Myslela jsem, že bys s ním chtěla být… pamatuju si ještě dnes, jak jsi o něm zasněně mluvila, před tou jeho oslavou narozenin. Vypadala jsi, že vám chceš dát šanci…“
Paty zakroutila hlavou. „To už je tak dávno… potom se stalo tolik dalších věcí…“
„Ano a především to, že Max riskoval všechno, jen aby tě zachránil. Proč myslíš, že to udělal, hm? Ty ani nevíš, jak moc se o tebe bál…“
Paty pokrčila rameny. „Asi proto, že se objevil ve špatnou chvíli na špatném místě, ale zachoval se jako dobrý člověk…“
„A co ta doba mezi tím, co jste se znovu potkali po tom jeho návratu z Floridy, hm?“
„Co tím myslíš?“
„Tehdy jsem ti to neřekla, ale viděla jsem, jak jsi v počítači měla ty videa z té reality show, kterou Max moderoval. Hmm…“
Paty v ten moment zčervenala a podívala se z okna, aby to na ní nebylo vidět. „Bože, Val. Taháš sem takovou historii…“
„Hele, já tě znám a víš… díky tomu všemu jsem poznala víc i Maxe… a vy dva…“ Zakroutila hlavou. „Nevěřím tomu, že poté co Max bude volný a já věřím tomu, že bude! Že si každý půjdete po svém…“
„Ano půjdeme, protože si jen komplikujeme život a já už mu ho zkomplikovala natolik, že mi to nejspíš nikdy neodpustí. Bude ještě rád, když tohle všechno skončí… A… a nechci to teď řešit…“
„No, jak myslíš…“ Pronesla Valerie spíš sama pro sebe.

Za půl hodiny už byly na místě a Paty vypadala nervózněji než kdy dřív. Valerie ji dovedla na místo, kam neměla možnost se dostat dřív. Na místo, které v ní vyvolávala směs mnoha pocitů. Měla stažený žaludek a cítila se nesvá. Cítila ale i to, že to nemůže dál odkládat.
„Je to támhle.“ Ukázala Valerie. „Chceš abych tam šla s tebou?“
„Ne…“ Zakroutila Paty hlavou. „Chtěla bych tam jít sama.“
„Dobře, počkám tady na tebe.“
Paty se na ni nervózně pousmála a poté poodešla několik metrů sama. Zastavila se u jednoho z hrobů a při čtení vyrytého jména na náhrobku se jí vlily do očí slzy. Na náhrobku bylo jediné jméno – Abril Colan de Santander.