Hoy con…

• Alejandro Otero como Orlando Suarez
• Winston Vallenilla como Allan Wood
• Carlos Márquez como soudce José Luis Pereira
• Juliette Pardau como Melissa Iturbe
• Julie Restifo como Lorelai Iturbe

###

O měsíc později

Nastal den prvního stání u soudu s Maxmilianem. Z věznice ho převezli do budovy soudu, kam za pár minut přijelo i auto, ve kterém byla Patricia, Valeria a Benjamin. Benjamin odešel dovnitř, aby se sešel s právníkem Maxe. Paty nervózně hleděla na budovu. Byla úplně bledá a Val se jí snažila uklidnit.
„Neboj se, všechno dobře dopadne.“
„Snad ano… Jen… bude těžké se k tomu všemu vracet.“
Val se smutně pousmála. „Budeme tam s tebou…“ Paty se na to moc netvářila. Nebyla ráda, že bude muset o tom všem mluvit před těmi, kteří ji znají. Ale Benjamin i Valerie mohli být u soudu také předvolaní jako svědci. V tom se k budově začali sjíždět také novinaří a Valerie s Patricií raději rychle odešly dovnitř.

Ani ne za půl hodiny se už všichni začali scházet v soudní síni. Jako posledního přivedli Maxe, který byl sice v obleku, byl oholený, ale i tak měl na rukou pouta. První zahlédl svého bratra, vedle kterého seděla Valerie. Poté ale jeho zrak spočinul na Patricii a jejich nervózní pohledy se setkaly. Paty byla bledá snad víc a víc. Vypadala i dost pohuble. Bylo znát, že toho stresu na ni bylo moc. Oba ale doufali, že tohle všechno snad již brzy skončí.
Po zahájení soudu předstoupil obhájce Maxe – Orlando Suarez, který přednesl závěr posledního soudu a důvody, proč byl proces obnoven. Byla přítomna i policie a bylo předneseno, jaké nové důkazní materiály se našly. Obhájce Maxmiliana i rodiny Iturbeho přednesli části zápisu z výpovědí i z minulého soudního líčení, kde šlo o hlavní důkazy, které v té době měli.

Když oba obhájci přednesli to nejdůležitější z posledního soudu, přišel čas na první výslech. První ale dostal slovo obhájce rodiny Iturbe – Allan Wood. Orlando si sedl zpět k Maxovi a něco mu pošeptal.
Po několika úvodních slovech zvolal. „Rád bych k výpovědi vyzval slečnu Patricii Santanderovou.“ Patricia vstala a pomalu šla do svědecké lavice. Měla pocit, že je v místnosti hrobové ticho a začínalo se jí dělat zle. Po složení slibu začal výslech, na který se Paty snažila celou dobu připravit hlavně psychicky, ale když to bylo najednou tady, cítila se dost nesvá. Max se na ni smutně díval, chtěl jí nějak pomoct, chtěl jí toho všeho nějak ušetřit, ale zároveň věděl, že je jeho jediná šance dostat se ven z vězení. Allan měl ruce za zády a přísně se na Patricii díval.
„Máte slovo, pane Woode.“ Zvolal soudce, když se Allan dlouho neměl k žádné otázce.
„Děkuji.“ Pokynul hlavou. „Slečno Santanderová, jak byste popsala váš vztah s Maxmilianem Moreirou?“ Vystřelil první otázku. Paty nervózně polkla. Nebyla si jistá, jak má odpovědět. Allan se pousmál. Počítal s tím, že Paty touto otázkou rozhodí. „Nevíte? V tom případě se zeptám jinak… Měla jste sexuální, nebo řekněme milenecký poměr s Maxmilianem Moreirou?“
„Ano.“ Odpověděla Paty a na malý okamžik se podívala na Maxe, poté ale zpět na Allana.
„Hm…“ Chodil sem a tam a Paty po něm nervózně koukala. „Kdy přesně jste se poznali?“
„Už je to nějakou dobu.“
„Nemůžete být konkrétnější?“
Paty se zamračila, poté se zamyslela. „Je to zhruba dva a půl roku.“
„A jak dlouho trval váš poměr?“
„Pár týdnů…“
„I před incidentem s panem Ignaciem Iturbem?“
Paty při vyslovení jeho jména zamrazilo. „Ne.“
„Tvrdíte tedy, že tou dobou jste neměli poměr?“
„Ne…“ Paty nevěděla, jak by ten měsíc po Maxově návratu vysvětlila.
Allan se otočil k soudci. „Prosím o důkaz číslo 2853.“ Soudce jen kývl na souhlas a po chvíli se na televizní obrazovce ukázal krátký záznam z módní přehlídky, kde Max a Paty udělali menší skandál. „Jak mi vysvětlíte toto video? Tvrdíte, že v době před oním incidentem jste s panem Moreirou neměli poměr, ale toto video je jen několik dní předtím, než bylo nahlášeno vaše údajné zmizení.“
„Námitka!“ Zvolal Orlando. „Nešlo o nic údajného. Zmizení slečny Santanderové je vedeno i v policejním spisu.“
„Povoluje se.“ Zvolal soudce.
„Omlouvám se, chtěl jsem říct, že video je natočeno pár dní před vašim zmizením. A nevím jak na ostatní, ale na mě to působí jako žárlivá scéna. Trochu zvláštní v případě, že mezi vámi a obžalovaným nebyl žádný vztah. Stále si stojíte za tím, že jste v té době neměla s panem Moreirou poměr?“
„Nebyl to poměr.“ Zvolala Paty rozpačitě.
„A co přesně to bylo? Snažíte se krýt zjevné! Ale z jakého důvodu? Podle všeho jste při své práci – společnice, že ano, udržovala jakýsi pracovní i mimo pracovní vztahy s několika muži.“ Paty na to chtěla něco namítnout, ale nepustil ji ke slovu. „Buď jste pana Moreiru záměrně vyprovokovala k tomu, aby napadl Ignacia Iturbeho anebo to bylo od začátku domluvené, je to tak? Šlo o peníze? O pomstu?“
„Námitka! Toto jsou pouze nepodložené spekulace!“ Zvolal Orlando.
„Povoluje se. Pane Woode, prosím držte se faktů a nefantazírujte nám tady.“ Napomenul ho soudce. 
Allan na soudce kývl a tvářil se vážně. „Dobře, vezmeme to tedy z jiné strany. Slečno Santanderová, jaký byl váš vztah s Ignaciem Iturbem?“
„Neměli jsme absolutně žádný vztah!“ Tvářila se nenávistně.
„Tvrdíte tedy, že nebyl jedním z vašich klientů?“
„To rozhodně nebyl!“
„A co mi řeknete o tomto?“ Vyžádal si další důkaz a zvedl smlouvu, která měla být uzavřena mezi Patricií a Ignaciem.
„Nikdy jsem nic takového neviděla a rozhodně ani nepodepsala!“
„Námitka. Opakovaná grafologická zkouška ukázala, že pravost tohoto dokumentu nelze potvrdit ani ze strany slečny Santanderové ani ze strany pana Iturbeho.“ Orlando soudci předložil nějaký spis, přičemž se Allan mračil.
„Zaneste tento spis k důkazním materiálům.“Zvolal soudce po prostudování.
„Děkuji.“ Pokynul Orlando a šel zpět na své místo.
„Pokračujte.“ Pobídl soudce Allana.
Ten pokračoval opět úplně jiným směrem. „Jen se na chvíli zamysleme, ano? Máme tady výpověď slečny Santanderové, která popírá fakta minulého soudního jednaní. Ale co řekne například na to, že pan Moreira se u hořící chaty mého klienta objevil přesně ve chvíli, kdy tam vypukl požár? U soudu a výpovědí tvrdil, že Ignacia Iturbeho dříve neznal a nikdy dřív se s ním nesetkal. Jak je tedy možné, že byl v tuto dobu přesně na místě, kde došlo k celému incidentu? Záhadná sms zpráva se souřadnicemi, která se nedala dohledat? Podle mého názoru to bylo od začátku naplánované! Maxmiliano sledoval slečnu Santanderovou do chaty a v nestřežený okamžik oba ze žárlivosti napadl.“
„To není pravda!“ Vykřikla Paty na celou soudní síň. „Max s tím neměl nic společného, o ničem nevěděl! To ten bastard mě unesl! Unesl mě! Několik dní mě jen týral, znásilňoval a pokoušel se mě několikrát zabít! Byla to ale jen… jen jeho hra.“ Hlas jí pomalu utichal. „Já nelžu, je to pravda! Nikdy to nebyl můj klient! Nikdy nebyl nikdo, kdo by se mnou měl něco společného! Já to nechtěla! Nechtěla jsem to, ale jemu to bylo jedno. Vyžíval se v tom, že mě mohl trápit! Byl to sadista a násilník… ubližoval mi tak často, že bych byla raději kdyby to ukončil rovnou…“Rozplakala se a v soudní síni začalo být velmi rušno.
Max sebou cukl. Měl nutkání vstát a nejradši by šel okamžitě k Patricii, aby ji utěšil. Orlando ho ale zadržel. „Ty víš, že tam nemůžeš.“ Zašeptal. Ale viděl, jak Maxe výpověď Paty zasáhla.
„Ticho v soudní síni!“ Zvolal soudce a zabouchal kladivem. Valerie mezitím odvedla Paty stranou, protože se celá třásla a nebyla schopná dál vypovídat. 
Ruch ale neustával. Soudce znovu zabouchal kladivem. „Vzhledem k okolnostem jsem nucen odročit soud na středu! Za dva dny se tady znovu sejdeme a snad už v klidu!“ Zvolal vážně a vstal. Paty se omluvně podívala přes uslzené oči na Maxe. Tomu ale momentálně záleželo jen na tom, aby byla v pořádku. Ničilo ho ji takto vidět. Po chvíli pro něj přišli strážní z věznice, aby ho odvezli zpět.

###

O dva dny později se všichni znovu sešli u soudu. Vzhledem k tomu jaké důkazy měla policie, byla z tohoto soudního líčení omluvena Patricie na doporučení policejní psycholožky – Annie.
Tentokrát dostal slovo Orlando a jako svědka předvolal Leticii, která měla několik slov k důkaznímu materiálu.
„Prosím o důkazní video číslo 3582.“ Zvolal Orlando. Po chvíli se na obrazovce objevilo další video. 

Na videu byla Patricie a nějaký muž. Líbali se v uličce za barem. Když v tom k nim přišel další muž. Ten muž se jmenoval Ignacio. „Ale ale, tak nade mnou jsi ohrnovala nos, ale s nějakým slizákem bys hned šla!“ Pronesl vážně a mračil se přitom.
Patricie a její doprovod se na něj podívali.
„Hele vypadni, kámo!“ Zařval na něj muž a Ignacio se začal jen smát.
„Jediný, kdo vypadne budeš ty!“ Usmál se a za chvíli se v uličce objevili dva muži. Tvářili se, že nemají jediný problém začít se s ním prát a postavu na to měli vypracovanou velmi dobře.
Patriciin doprovod si všechny tři změřil pohledem a poté se podíval na Patricii. „Sorry, ale s tímhle nechci nic mít!“ Řekl vážně a rychle odešel pryč.
„Ty pitomče, to mě tady jen tak necháš!?“ Zvolala Paty nevěřícně. Byla už trochu opilá.
„Hmmm, pěkný hrdina!“ Zasmál se Ignacio. Poté pokynul na dva muže, aby ho sledovali. Muži jen kývli na souhlas a vydali se za ním. „A my…“ Řekl s chlípným úsměvem a šel k Patricii. „Mohli bychom pokračovat tam, kde jsi skončila s tím troubou.“ Chytil ji a začal ji líbat. Patricie se ale bránila a nakonec mu vrazila facku.
„Ani náhodou! Už u toho baru jsem ti řekla, že nemám zájem!“ Vyštěkla po něm.
„Já ale zájem mám a ty mi dáš, ať už chceš nebo ne!“ Vrátil Patricii facku a přitlačil ji ke zdi. „Mohlo to jít po dobrém, ale ono to půjde i po zlém!“ Smál se Ignacio a ohmatával Patricii. Paty se bránila a prosila ho, aby to nedělal, ale jako by ji neslyšel. Paty byla velmi rozrušená, ale nakonec si všimla, že kousek od ní leží nějaké dřevěné prkno. Nechtěla ho nechat, aby ji znovu někdo ublížil. Vší silou se bránila a nakonec se jí povedlo Ignacia kopnout do rozkroku. Ten bolestí ustoupil a na okamžik ji pustil. Paty toho ihned využila a sebrala ze země prkno.
„Ty malá děvko!“ Vykřikl na ni rozzlobeně.
„Ty bastarde, nesahej na mě!“ Vykřikla po něm a byla připravená se bránit. Ignacio ji sledoval a nakonec se usmál.
„Tebe si ještě vychutnám, jen počkej!“ Vyhrožoval ji a chtěl ji znovu napadnout. Paty se ale vší silou rozmáchla a praštila ho přímo do hlavy. Na prknu byl ale i hřebík a ten roztrhnul Ignaciovi půl tváře. Ten začal bolestí křičet a chytil se za tvář, ze které mu začala téct krev.
Paty na něj vyděšeně koukala. Upustila prkno na zem a nakonec se dala na útěk. Video v ten moment skončilo.

„Slečno Martinézová, můžete nám k videu něco říct?“
„Ano.“ Souhlasila Lety. „Toto video jsme našli v počítači Samuela Maloneho. Na videu můžete vidět slečnu Santanderovou a Ignacia Iturbeho, který ji napadl.“
„Námitka!“ Zvolal Allan. „Je dost zjevné, kdo koho napadl! Jednalo se o nepřiměřenou reakci!“
„Zamítá se.“ Zvolal soudce. I přesto toho Orlando využil.
„Slečno Martinézová, jak hodnotíte reakci slečny Santanderové? Jednalo se podle vás o nepřiměřenou reakci?“
„Z videa je zjevné, že slečna Santanderová neměla o pana Iturbeho zájem a slovně mu to dala najevo. Vzhledem k tomu že Iturbe začal Santanderovou líbat i přes její výslovný nesouhlas, jednalo se při vyostření situace o sebeobranu, která mohla být přiměřená vzhledem k možným následkům.“
„No to snad ne!“ Zvolal Allan. V soudní síni znovu zavládl ruch.
„Ticho v soudní síni!“ Zvolal soudce a postupně všichni utichli. „Pokračujte.“
„Prosím o důkazní video číslo 3584. Ale předtím bych rád požádal, aby ze soudní síně odešel tisk, vzhledem k choulostivosti důkazního materiálu.“ V soudní síni takto zůstali jen ti nejdůležitější lidé, kterých se soud týkal. Maxmiliano se obával toho, co ve videu vlastně bude.

Na dalším videu byla opět nahrávka z mobilu. Na začátku nebylo moc vidět, protože video bylo točené ve tmě a bylo roztřesené. Ignacio, který video natáčel, scházel ze schodů do sklepa v jeho chatě. Na matraci ležela Patricie. Byla zbitá, polonahá, měla svázané ruce a nehýbala se. Na první pohled vypadala jako mrtvá. Jakmile se jí ale Ignacio dotknul, ucukla.
„Pozdrav svého kamaráda!“ Zasmál se Ignacio. „Tak co? Jsi takhle spokojený se svým dílem?“ Zeptal se příjemce videa, kterým byl Samuel. „Vlastně chápu, že jsi se té malé čubce chtěl pomstít.“ Pokračoval a chytil Patricii pod krkem. Paty se bránila, ale bylo vidět, že je vysílená. „Taky bych jí rád zlomil ten její krček.“ Chytil ji pod krkem ještě silněji a Paty zasípala. „Jenže to by byla škoda. Ještě předtím si s ní chci užívat.“ Chlípně se zasmál. Ignacio ji pustil, aby se mohla znovu nadechnout.
„Ne už ne…“ zasípala Paty.
Ignacio se tomu jen zasmál a vrazil jí facku. „Já se tě neptal, jestli chceš nebo nechceš!“ Poté video bylo dost roztřesené, ale bylo znát, že chce Ignacio Patricii znovu znásilnit. Snažila se bránit, ale bylo jí to k ničemu. Ignacio byl silnější než ona a mohl si s ní dělat, cokoliv chtěl. Musel mobil položit vedle sebe, takže byl slyšet především zvuk.
„Já vím, že to nechceš, ale víš co? Je mi to úplně jedno! Je to tak ještě lepší!“ Zakřičel Ignacio. Paty zavzlykala, ale snažila se být silná. Po chvíli začaly být slyšet vzrušené vzdechy Ignacia, který začal Patricii znovu znásilňovat. Po chvíli vzal mobil, který ležel poblíž a chtěl jí přitom točit. Paty si ale před tvář dávala svázané ruce a nakonec ho vší silou praštila do ruky. Mobil odletěl o kus dál a poslední, co bylo slyšet bylo vzdálené. „Za to tě zabiju, ty malá děvko!“ Rána a konec videa.

V soudní síni nastalo hrobové ticho. Všichni byli z toho, co viděli otřeseni. Nejvíc to sebralo Maxmiliana, který měl obě ruce v pěst. V očích měl slzy a vztekem se celý třásl. Věděl o tom, že Ignacio Patricii ubližoval, ale i tak krátké video ho utvrdilo v tom, jaké peklo musela prožívat. V tu chvíli si přál, aby ho mohl zabít znovu. Vyčítal si, že Patricii nenašel dřív, že vůbec došlo k tomu, že ji vůbec někdo mohl unést.
Po krátké odmlce Orlando pokračoval. O videu věděl, ale stejně jako ostatní ho viděl poprvé. „Myslím, že k tomuto není třeba žádné další otázky. Toto video totiž mluví za vše! Ignacio Iturbe unesl a týral slečnu Santanderovou proti její vůli! Jsem přesvědčen o tom, že celý výmysl s nějakou dohodou mezi nimi je pouho pouhé svedení z cesty!“ Na to ani Allan nemohl nic namítnout. Video totiž mluvilo samo za sebe. Soudce nakonec vyhlásil hodinovou pauzu.

###

Po pauze se soudní síň znovu naplnila i těmi, kteří museli odejít. Orlando vyslýchal Leticii i Manuela v souvislosti s důkazy z počítače Samuela. Vykreslili celý koncept toho, jak ke všem událostem došlo. Od prvotního setkání Patricie a Ignacia, přes vydírání ze strany Samuela a hrubé vykreslení toho, že to byl právě Samuel, který dodal Ignaciovi potřebné informace o Patricii. Jelikož Paty u soudu nebyla, pustili alespoň nahrávku, ve které Paty popisuje, jak ji Samuel nějaký čas pronásledoval a poté co ho odmítla, jí začal také opakovaně vydírat, jelikož věděl o tom, co se stalo mezi ní a Ignaciem u baru.

„Dobře, jen mi nesedí jedna věc.“ Ozvalo se ze záznamu. „Proč jste nešla napadení nahlásit na policii?“ zeptala se Leticie Patricie.
„Já nevím… bála jsem se, že se to celé otočí proti mně. Že nakonec to budu já, koho obviní z napadení. Že mi nikdo neuvěří, jak to celé bylo. O tom videu jsem ze začátku neměla ani tušení.“
„Věřila jste tomu, že když zaplatíte požadovanou sumu, že se tím vše vyřeší?“
„Neměla jsem na výběr, něčemu jsem věřit musela… ale tušila jsem, že když by… když by… když by znal pravdu…“ Zlomil se jí hlas.
„Bála jste se, že se vám pomstí? Když by znal pravdu. I když by věděl kdo jste, v tom případě, že byste s celou věcí přišla na policii?“
„Ano…“ Pronesla Paty tiše. „Už ten první večer… když jsme se potkali v tom baru…“ Zamyslela se. „Měla jsem z něj špatný pocit, prostě… prostě mu to koukalo z očí.“
„Co přesně?“
„Že je to velmi špatný člověk…“

„Pan Malone vydíral jak slečnu Santanderovou, tak i pana Iturbeho. Snažil se, aby jeho identita nevyšla najevo. Vzhledem k videu, které se v jeho počítači našlo, je zjevné, že Ignacio Iturbe zjistil, o koho se přesně jedná. Časově to odpovídá večeru předtím, než byl Ignacio Iturbe zabit. Předpokládáme, že poté co Malone zjistil, že Iturbe zná pravdu, poté co viděl inkriminované video – pohnulo se v něm svědomí a zaslal panu Moreirovi stopu v podobě GPS souřadnic místa, kde Iturbe držel Santanderovou.“ Vysvětlovala Leticia.
„A máte to nějak podloženo?“ Zeptal se Allan.
„Časy z emailu, časy videa a čas všech událostí se shoduje. Mimo to pitva dokazuje, že Samuel byl zabit ve stejný den, kdy došlo k celé události a smrti Iturbeho. Zhruba čtyři hodiny předtím.“
„Tvrdíte mi, že Ignacio Iturbe má se smrtí Samuela Maloneho něco společného?“
„Stále probíhá šetření.“
„Jak je to možné, když mají být všechny důkazy v tomto případu už uzavřené?“
„Smrt Maloneho s panem Moreirou nesouvisí, jak sám dobře víte, už při minulém soudním jednání nebyl jediný důkaz, že by se Moreira a Malone vůbec kdy setkali.“
„Tvrdíte ale, že pak Ignacio mohl mít se smrtí pana Maloneho něco společného?“
„Možné to je.“ Pronesla vážně. „Motivem by mohlo být vydírání, kterého se na Iturbem dopustil.“
„Nemám další otázky!“ Pronesl Allan vážně a odešel do lavice. Z Ignaciovy rodiny přímo u soudu nikdo přítomen nebyl. Pouze muž, který veškeré informace předával matce Ignacia – Lorelai Iturbe, která byla již několik týdnů v Evropě.

Soudní jednání se toho dne blížilo ke konci.
„Jak to zatím vypadá?“ Zeptal se Maxmiliano Orlanda.
„Zatím moc dobře. Nové důkazy hází na celý případ úplně nové světlo. Většina toho, co se sem dostala vyvrací ty, které tě dostaly do vězení.“
Obě strany se radily o tom, jak mají pokračovat.
„Rád bych zde vytáhl ještě jeden důkazní materiál. Důkaz číslo 3588.“ Zvolal Orlando. Po chvíli na stůl donesli papír, na kterém stálo jediné: ‚Patricie Santanderová není jedinou obětí! Ignacio Iturbe je násilník a vrah!‘ – „Anonym, který na policejní stanici přišel a pootevřel vrátka k obnovení celého případu.“
„Námitka! Nebylo zjištěno, kdo tento dopis poslal a je zcela bezpředmětné ho tady vytahovat. Jde o pouho pouhou pomluvu.“ Zvolal Allan, který se snažil zachránit, co se dalo. Než ale stihl kdokoliv další reagovat, otevřely se dveře a do nich vstoupil muž v černém obleku se slunečními brýlemi a tlačil kolečkové křeslo, ve kterém byla mladá žena. Většina lidí v sále ji okamžitě poznala. Byla to Melissa Iturbe, sestra Ignacia Iturbeho.
„Není to pomluva.“ Zvolala do ticha a v sále se opět udělalo rušno, které musel soudce uklidnit. Allan se na ni zmateně díval, měla být v Evropě se svou matkou. „To já jsem poslala ten dopis!“ Zvolala vážně a všichni zůstali šokovaně hledět.

Paty sice nechtěla proces sledovat, ale nemohla jen tak sedět a čekat se založenýma rukama. Společně s Valerii sledovali online přenos a obě se na sebe podívaly.
„Ty víš, kdo to je?“ Zeptala se Paty vážně.
„Ano! Je to sestra toho zmetka.“
„Jeho sestra? A ona mě zná? Jak o tom všem ví?“
Val pokrčila rameny. „Přišla svědčit proti vlastní rodině?“
Obě nevěděly, co si o tom mají myslet.

„Slečno Iturbe, chcete tím říct, že jste přišla svědčit proti svému bratrovi?“ Zvolal Orlando nevěřícně. O Melisse se toho nikdy moc nevědělo. Na rozdíl od zbytku své rodiny se vždy držela v pozadí.
„Svět se musí konečně dozvědět pravdu o mé rodině!“
K Melisse se pokusil přiblížit muž z ochranky její rodiny, ale muž který ji přivezl, to nedovolil. Soudce se s oběma stranami v rychlosti domluvil a nakonec povolil zapsat Mellisu jako dalšího svědka.
„Slečno Iturbe, proč jste policii poslala tento anonymní dopis?“
„Je spousta věcí, které o mojí rodině nikdo ani netuší a já už nedokázala tomu všemu jen slepě přihlížet.“
„Můžete být prosím konkrétní?“
Mellisa začala vyprávět. „Bylo to zhruba dva dny předtím, než můj… bratr… zemřel.“

Ignacio se vrátil do domu. Venku byla bouřka a on se vrátil domů velmi rozrušený. Po schodech scházela jeho matka a usmívala se na něj. Bylo už docela pozdě.
„Matko?“ Podíval se na ni. „Už jsi zpátky?“
„Jistě.“ Přišla k němu a pohladila do po tváři. „Stýskalo se ti?“
Ani jeden o tom nevěděl, ale z vedlejší místnosti celou scénu sledovala Melissa a tvářila se nenávistně.
Ignacio ji obešel. „Jdu si lehnout.“ Namítl a chtěl odejít.
„To se se mnou ani nepřivítáš?“ Zastavila ho.
„Na to teď fakt nemám náladu!“ Zvolal otráveně.
„Já ale ano.“ Usmála se a začala svého syna líbat. Ten se tomu vůbec nebránil a nakonec oba odešli.

„Cože!?“ Zvolala Patricie i Valerie zároveň. Nebyli v šoku jediné, protože stejný šok prožívali i lidé v soudní sini. Soudce znovu musel celý rozruch uklidnit. Pro novináře to byla momentálně ještě větší senzace, než vůbec čekali.

„Ehm, omlouvám se. Musím se zeptat. Co přesně nám tímto chcete sdělit?“ Zeptal se Orlando.
„Moje matka a můj bratr spolu měli incestní poměr!“ Zvolala vážně a s nenávistí v očích. „Už několik let! Podporovala ho ve všech jeho zvrácenostech a jsem si více než jistá, že Patricie Santanderová nebyla první žena, kterou unesl!“ I když z toho byli všichni překvapení, snažili se nedělat další rozruch, aby se dozvěděli více informací. „Slyšela jsem několik jejich dost podivných debat. Jestli byste měli někoho stíhat, je to Lorelai Iturbe. Jistě zaplatila balík za to, aby se ukázaly důkazy, které očistily jméno Ignacia.“ Všichni si začali šuškat. Leticia a Manuel se na sebe zmateně podívali. Že se soud bude ubírat tímto směrem nikdo nečekal.
„Co vás konkrétně vedlo k tomu, že jste přišla svědčit proti vlastní rodině?“ Zeptal se Orlando překvapeně.
Melissa se zhluboka nadechla. „Jsou to totiž lháři a podvodníci. Po smrti mého otce jsem si nechala udělat testy DNA. Už od dětství mám zdravotní problémy a začínala jsem tušit, z jakého důvodu. Vše se mi potvrdilo a já už nechtěla dál v této lži žít.“
„O jaké lži to mluvíte?“ Zeptal se Orlando i když začínal pomalu tušit.
„Ignacio Iturbe nebyl můj bratr. Byl to… byl to můj otec!“
„Pane bože!“ Ozvalo se sálem.

Paty se šokovaně dívala na obrazovku. Začala jí docházet zvrácenost toho všeho, co se právě dozvěděla. Udělalo se jí nevolno a odběhla do koupelny. Soudce zběsile mlátil kladivem, žádal o klid, ale bylo to marné. V soudní síni začal takový rozruch, který opět ukončil celé soudní stání. Případ začal získávat úplně jiný směr, než vůbec kdo tušil.

###

O týden později…

„Chcete ještě něco dodat?“ Zeptal se Orlando Maxmiliana, který opět zopakoval všechny události oné noci.
„Ano.“ Kývnul Max hlavou a po chvíli pokračoval. „Jsem si plně vědom toho, co jsem udělal. Nechci tvrdit, že to bylo správné rozhodnutí. Ale byl jsem v situaci, kdy se mi zdálo jako jediné možné. Nejsem hrdý na to, že jsem zabil člověka, ale nedokážu litovat ani toho, že jsem zabránil někomu takovému, aby nadále ubližoval slečně Santanderové. Aby měl možnost ublížit třeba někomu dalšímu.“ Podíval se na Patricii, která už znovu seděla v soudní síni. „
„Děkuji.“ Pronesl Orlando.
„Nyní se porota odebere k hlasování.“ Pronesl soudce. Všechny důkazy byly přednesené, všichni svědci řekli vše, co měli na srdci. „Sejdeme se zde přesně za tři hodiny.“ Klepl kladivem a všichni se začali rozcházet mimo sál. Maxe odvedli do místnosti, kam ho ale nikdo nemohl jít navštívit. Věděl, že dnes se konečně dozví jestli bude svobodný a nebo se vrátí do vězení.

Patricie přešlapovala nervózně sem a tam.
„Neboj se, dobře to dopadne.“ Uklidňovala ji Valerie.
„Myslíš?“ Zeptala se jí Paty vystrašeně.
„Ano. Určitě už všichni pochopili, kdo je tady skutečný zločinec.“
Nakonec k nim přišel Benjamin a vzal je na jídlo. Nikdo z nich neměl hlad a ani toho moc nenamluvili, jen potřebovali ukrátit dlouhou chvíli před rozhodnutím soudu.

Když se všichni znovu sešli, panovala v sále zvláštní atmosféra. Všichni byli zvědaví, jak to celé dopadne. Po úvodních formalitách přišla konečně řada na finální rozsudek.
„… soud ve věci znovu prozkoumání vraždy Ignacia Iturbeho rozhodl takto…“ Všichni napnutě čekali na pokračování. „Vzhledem k novým okolnostem a důkazům, původní rozsudek, při kterém byl Maxmiliano Moreira odsouzen k osmnácti letům vězení nepodmíněně se snižuje na dva roky podmínky a roku domácího vězení s možností podmínečného propuštění za tři měsíce. V případu proběhne další šetření vzhledem k novému směru celého případu. Pan Moreira bude propuštěn do 48 hodin od tohoto soudního jednání.“ Klepl kladivem a vážně se podíval na Maxe. Ten vypadal, že se mu neskutečně ulevilo a jako první se podíval na Patricii, která byla ráda, že to takto dopadlo. Nepatrně se na sebe pousmáli a byl to pohled plný úlevy.
U soudu byli i Maxovi rodiče, kteří byli za takové rozhodnutí nesmírně rádi. Než Maxe stihli odvést, objal se aspoň se svou matkou. Paty je z dálky pozorovala a začalo jí docházet, že její čas se začal krátit a bude muset udělat to, k čemu se už před časem rozhodla.
Allan byl z rozsudku naštvaný, tvářil se vážně a společně s několika dalšími i odešli ze sálu mezi prvními.

###

Patricie přešlapovala u věznice, kde měli dnes Maxe převézt do domácího vězení. Vzhledem k enormnímu zájmu novinářů měl být celý přesun v jiný čas i z jednoho z vedlejších východů z věznice. Orlando o tom informoval Patricii, která doufala, že bude mít možnost Maxe aspoň na malý moment vidět.
Max si přebíral své osobní věci, které při nástupu musel odevzdat. Na sobě měl džíny a bílé tričko. To samé oblečení, ve kterém do věznice nastoupil. „Tak hodně štěstí, Moreiro! A doufám, že už se neuvidíme,“ řekl mu dozorce. 
„Taky doufám,“ odvětil Max. Další dozorce na něj pokynul a otevřel mříže, za kterými čekalo Maxe jen pár metrů, aby se znovu podíval na světlo světa. Paty stála opodál a viděla auto, které k bráně přijelo. Paty na sobě měla mikinu s kapucí a snažila se působit nenápadně. Maxmiliano se zastavil před posledními dveřmi. Ještě než je dozorce otevřel, zhluboka se nadechl. V první chvíli ho oslnilo slunce a pak udělal první krok k znovu nabyté svobodě. Patricia se potřebovala přesvědčit, že ho opravdu pustí a když ho viděla, rozbušilo se jí srdce. Max se po pár krocích zastavil, zavřel oči a nadýchal se čerstvého vzduchu. Usmál se. Když oči otevřel, usmál se ještě víc. Překvapeně, ale velmi šťastně. Viděl totiž Patricii, sice od něj byla dost daleko a navíc na hlavě měla ještě kapuci, ale ji by poznal, i kdyby od něj byla na míle daleko. Paty si všimla, že ji Max vidí a znervózněla. Nevěděla, jestli by za ním vůbec mohla jít a nebo jestli by měla raději zmizet. Max ale rozhodl za ní a ihned k ní vykročil.
V tom na něj ale zavolal policista, co vystoupil z auta, které pro něj přijelo. „Moreiro, kam si myslíte, že jdete?“
„To se nemůžu jít přivítat se svou…“ nevěděl, co říct.
Policista se podíval směrem, kde stala Patricia, pak znovu na Maxe. „Ještě musíme počkat na jednu kolegyni. Tak máte pět minut. Ale budu vás sledovat! Žádné hlouposti!“ Varoval ho výhružně.
Max si z jeho výhrůžek nic nedělal a vydal se opět směrem k Paty. Celou dobu, co k ní šel, ji hypnotizoval dlouhými pohledy. Paty měla žaludek až v krku. Dívala se na něj a vypadala lehce vyplašeně, nedokázala se ani hnout. Když k ní Max konečně došel, podíval se jí do očí. Srdce mu bilo jako splašené. „Ty jsi přišla?“ zeptal se, jakoby tomu stále nevěřil.
Paty nervózně polkla. “Musela jsem na vlastní oči vidět, že tě opravdu pustí…”
„Jen kvůli tomu jsi přišla?“ lehce zesmutněl.
„Chtěla jsem tě vidět znovu svobodného. To je málo?“
„Asi ne… promiň. Ať už jsi přišla z jakéhokoli důvodu, jsem šťastný, že jsi tu… že se na tebe mužů dívat a…“ moc toužil po tom se jí dotknout.
Paty to viděla na tom jeho výrazu. A i když měla strach, tak toužila aspoň chvíli být zase u něj a trochu váhavě ho objala. I když si to Max moc přál, zprvu ho to zaskočilo. Hned poté ji ale sevřel ve své náručí. Ne příliš silně, protože se bál, aby ji to nevyděsilo, ale přesto pevně. Tak, jak o tom toužil od chvíle, kdy ji takto objímal naposledy. Pro Paty to bylo hodně zvláštní. Na jednu stranu pro ni bylo těžké pustit si někoho tak blízko, ale na druhou jí to bylo v této situaci velmi příjemné. I tak to ale netrvalo tak dlouho jak by oba chtěli a Paty od něj po chvíli odstoupila.
„Odpusť!“ smutně se na ni podíval.
„Ne… to já, víš… já prostě…“ nějak ani nevěděla jak to vysvětlit.
„Nemusíš mi vůbec nic vysvětlovat,“ chápavě přikývl. U soudu toho slyšel i viděl víc, než chtěl. Představoval si, jak asi musela Paty trpět, ale skutečnost byla ještě mnohem horší. Proto ji žádal o odpuštění, ačkoliv to byla ona, která ho objala jako první. Tušil, že musí mít teď z mužů a něčí blízkosti velký strach. Paty se tvářila rozpačitě. Bylo vidět, že je z té situace celá zmatená, protože s Maxem se cítila hodně jinak. Jinak než s kýmkoliv jiným i po tom všem. 
„Musíš si o mě teď asi myslet hrozné věci…“ pronesla smutně.
„Proč bych měl?“ nechápal Max.
„Když víš o tom všem, co se mi stalo…“ sklopila zahanbeně hlavu, tvářila se jako kdyby si za všechno mohla sama…
Max ji chytil za bradu, aby se na něj podívala. „Nemám důvod si o tobě myslet něco špatného, protože ty jsi nic neprovedla. Byla jsi jen oběť. A snad mi jednoho dne odpustíš, že jsem tě toho utrpení nezbavil dřív. Že mi trvalo tak dlouho, než jsem tě našel.“ Řekl zdrceně a tentokrát sklopil hlavu on.
Paty byla zmatená ještě víc. “Ale ty jsi neměl důvod mě hledat… to ti nemůžu mít za zlé…”
Než se Max nadechl k odpovědi, ozvalo se za ním: „Pět minut skončilo, Moreiro!“
„Už bys měl jít… problémů jsi kvůli mně měl už dost. A nechci ti dělat další.“
„Dobře, tak v tom rozhovoru budeme pokračovat u nás doma.“
Paty nevěděla, jak na to reagovat. „Ehm… tak dobře.“
„Tak jdeme,“ pousmál se a chtěl ji dovést k policejnímu autu.
Paty zakroutila hlavou. „Já už tady mám taxi…“ Tak nějak zvláštně se pousmála. Věděla něco, co Max zatím ani netušil.
„Ono by tě vlastně tím policejním autem asi ani nemohli svézt,“ uvědomil si. „Takže se sejdeme doma?“ šťastně se usmál.
Paty jeho radostný úsměv zabolel. Nechtěla mu lhát a už vůbec ne, když vypadal tak šťastně. „Ano…“ Pousmála se a snažila se nedat na sobě nic znát. „Ale teď už běž…“ Podívala se směrem k autu a všimla si Leticie, která je sledovala. „Já už taky budu muset jít…“ Vykoktala nervózně.
„Tak dobře.“ Max se osmělil a letmo se při odchodu dotkl její ruky. Věnoval jí ještě jeden svůj úsměv a odešel k autu.
Paty to po tomhle přímém setkání bylo všechno líto ještě víc. Dívala se, jak auto odjíždí a zalesklo se jí v očích. I když to Max nevěděl, mělo to být jejich poslední setkání, jejich rozloučení. Po chvíli se Paty otočila a pomalu odešla k taxíku.
„Tak kam to bude, slečno?“ zeptal se jí taxikář.
„Na autobusovou stanici.“ odvětila Paty zdrceně. Taxi se rozjelo.