Hudba: Sia – Helium | https://www.youtube.com/watch?v=nLnpvbBSjUY

Hoy con…

• Juan Manuel Mendoza como Daniel Donatelo D’Alessandro Dominguez 

###

Druhý den dopoledne se Benjamin vrátil domů. Byl pryč několik dní, ale s Brendou se nedostal vůbec tam, kam doufal. Představoval si, že jejich první setkání bude vypadat úplně jinak. Nechtěl budit velké podezření jak u ní, tak ani u Valerie, a tak své plány musel na čas odložit. Hned po příjezdu uviděl na zahradě Patricii a bylo mu jasné, že neodjela, jak si myslel a jak doufal. Na náladě mu to rozhodně nepřidalo a jeho terčem se stala Valerie. Vybaloval si kufr v ložnici, kde byla i jeho manželka. Jejich debata nebyla ale nikterak příjemná…
„A co se ti zase nelíbí? Já vůbec nevím, kde je problém!“
„Myslel jsem si, že ta tvoje kamarádka bude už dávno pryč!“ Zlobil se.
„Ale proč tady křičíš na mě? Ano, Paty je moje kamarádka, ale to že tady zůstala a vše kolem toho, je jen mezi tvým bratrem a ní.“
„Jen využívá Maxovu dobrotu. Nemá to srdce ji vyhodit, a proto tady pořád je a ty jsi na tom stejně. Ani jeden nejste schopny ji vyhodit!“
„Ale proč by ji měl vyhazovat? Copak sis nevšiml, že ji má Max rád? Je šťastný, že je tady s ním…“
Ben se zamračil. „Rád? Ale prosím tě… on vůbec neví, do čeho se žene. Ta holka mu přinese jen další problémy a trápení. Už takhle jich má víc než dost!“
„Já myslím, že tvému bratrovi není pět a dokáže si o tom rozhodovat sám.“
„Pokud jde o tu holku, tak se chová jako by bylo!“
„Tak si to vyřiď s ním a nekřič kvůli tomu na mě! Já se na tebe tak těšila a ty co? Jen si tady na mě vyléváš vztek, to nemám zapotřebí…“ Zesmutněla a odešla z ložnice. Ben si uvědomil, že má pravdu a naštvaně hodil košilí, co právě držel, o zem.
„K čertu s tím vším…“

###

Patricia nemohla dostat z hlavy rozhovor s Danielem. Nakonec se mu rozhodla napsat a vše jednou pro vždy vyřešit. Daniel odpověděl téměř okamžitě a znovu se sešli v domě Moreirových. Paty nechtěla dělat rozruch uvnitř a čekala na něj už nějakou dobu na zahradě. Nervózně přešlapovala a v hlavě se jí přehrávalo, co vše mu chce říct. Po chvíli se Daniel objevil, když ji uviděl, usmál se a šel k ní. 
„Byl jsem moc rád, když jsem si tvou zprávu přečetl.“
„Jsem ráda, že jsi přišel tak rychle. Musíme si promluvit…“
„Dnes na to snad budeme mít klid,“ pronesl ironicky, když si vzpomněl, jak do jejich poslední debaty vstoupil Max.
Paty na to nic neřekla a šli se společně posadit. “Ano, uznávám, že minule jsme neměli moc čas a prostor to vyřešit. Jenže už to takhle dál nejde. Chtěla bych to vyřešit teď a to jednou provždy.”
„Dobře, chci ti toho tolik říct…“ Začal Daniel a pousmál se.
“Nevím, jestli bych neměla začít první já…“ vstoupila mu do toho Paty „aby nedošlo k nějakému… nedorozumění!”
„Tak dobře, začni.“ Souhlasil Daniel.
„Dobře…“ Paty se zhluboka nadechla a po chvíli pokračovala. „Ta tvoje nabídka mě dost zaskočila! Nečekala jsem to a vlastně jsem nečekala ani to, že za mnou přijdeš… Ale to, co jsem řekla minule, to stále platí. Já s tebou prostě nikam odjet nemůžu… Vím, že to myslíš dobře, ale nejde to… promiň.“ Pokroutila hlavou.
„Paty, prosím tě, nedělej žádné závěry, dokud mě nevyslechneš.“ Žádal ji Daniel a smutně se pousmál.
„Nemůžeš mi říct nic, co by změnilo můj názor…“
„Ale jak to víš? Ani nevíš, co ti chci říct! Navíc proč bys tu měla zůstávat? Nic tě tu přece nedrží!“
Paty se nervózně ošila a změnila polohu sedu. „A to řekl kdo, že ne?“
„Žiješ tady… v cizím domě, s cizími lidmi… Nikdo z nich tě nezná tak jako já. Nikdo z nich neví, jak ti pomoct. A ty potřebuješ pomoct, potřebuješ začít znovu!“
Paty se musela pousmát. „Danieli, ty už mě hodně dlouho neznáš! Ano, byla doba, kdy jsme si byli hodně blízcí, znali jsme svá tajemství a všechno kolem toho… ale od té doby uplynulo už několik let! Už dávno nejsme spolužáci na vysoké… A ano, tohle je cizí dům… ale cizí lidé to nejsou… Valerii znám už hrozně dlouho, pracovaly jsme spolu… a taky…“ Když chtěla začít mluvit o Maxovi, znervózněla ještě víc.
Daniel takovou reakci nečekal, trochu ho to zarazilo. „A co? Co jsi ještě chtěla říct?“
Paty přemýšlela, jak to zaobalit, ale nakonec prostě řekla jen: „Já tady prostě chci zůstat s Maxem… nemůžu ho opustit a ani nechci.“
Daniel byl v naprostém šoku. „To kvůli tomu, že to byl on, kdo tě zachránil? A že byl pak kvůli tomu ve vězení? Máš pocit, že mu něco dlužíš, a proto tady chceš zůstat?“ Jiné vysvětlení ho ani ve snu nenapadlo.
„Z části asi ano, dlužím mu to… ale… nejde jen o to!“ Vstala a popošla kousek stranou. Daniel vstal taky a postavil se za ni. 
„A o co ještě?“
Paty nebylo nikterak příjemná Danielova blízkost, ale nechtěla mu tím ublížit a zůstala stát na stejném místě. Už tak tušila, že co mu řekne, změní všechno mezi nimi už nadobro. „No já… já… myslím, že…“ Koktala nervózně.
Daniel se jí dotkl, ale Paty okamžitě ucukla. Dotek už byl na ni moc a Daniela to zamrzelo. „Co teda? Paty, vysvětli mi to. Co s tím chlapem máš?“
„Nezlob se, ale není mi příjemné, když se ke mně někdo moc přibližuje.“ Vysvětlila mu své chování, když se k němu otočila a poodešla od něj.
„Omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit. Ale chci vědět pravdu. Co pro tebe ten chlap znamená?“ Naléhal.
Paty se nadechla. „Já mám takový pocit, že… no… víš… že jsem… že jsem se do něj zamilovala!“ Vysypala ze sebe.
Daniel na ni šokovaně hleděl. Tyhle slova od ní nikdy neslyšel. Ani jemu to nikdy neřekla a tolik v to vždy doufal. „Paty, to… to myslíš vážně?“ Nemohl tomu uvěřit.
„Ano…“
Daniel extrémně zesmutněl a sklopil zrak. „Víš, jak moc jsem si přál, aby si tohle někdy řekla mně? Co má on, co jsem neměl já?“
„Danieli…“ Zesmutněla i Paty, když ho takhle viděla. Bylo jí to líto o to víc. „Tohle prostě nejde nějak ovlivnit, prostě se to najednou stane a já sama nevím jak… ale stalo se…“
„Takže asi nemá smysl tě nějak dál přemlouvat?“ Paty vypadala, že je jí to opravdu líto a jen zakroutila hlavou. „Mám tě rád, Paty. A doufám, že budeš šťastná a nebudeš svého rozhodnutí jednoho dne litovat.“
„Ty víš, že tě mám ráda… a nechci ti tímhle ublížit. Ale nedokážu ti lhát… já už lituju ve svém životě tolika věcí…“ povzdechla si „Ale tahle mezi ně nepatří!“
Daniela její slova bolela, ale smířeně se pokusil o úsměv. „Asi se dá říct už jediné – sbohem!“
Tentokrát byla zaskočená Paty. Nebyla připravená na to, že by Daniel odešel nadobro. „Nechci si s tebou dávat sbohem! Jen jsem ti chtěla říct, jak to všechno je… vysvětlit ti, proč nemůžu přijmout tvou nabídku…“ Zakroutila hlavou.
„Tak co teda chceš? Myslíš, že z nás můžou být jen přátelé?“
Paty tahle otázka znovu zaskočila. „A my nejsme? Vždycky jsi byl můj přítel…“ Tvářila se zmateně.
„Ano, to já vím. A ty zase víš, že jsem vždycky chtěl být víc než to! Chtěl jsem být pro tebe tím jediným mužem, kterého bys mohla milovat…“
Paty z toho byla smutná a cítila se nepříjemně. „Myslela jsem si, že tohle už tě hodně dávno přešlo… ale jestli nechceš být můj přítel… nemůžu tě nutit! Ale sbohem ti dávat nebudu, už jsem se musela rozloučit s tolika lidmi, kterým jsem věřila a další na seznamu mít už nikdy nechci!“ V očích se jí zalesklo, naštvaně si setřela slzy hřbetem ruky, otočila se a šla pryč.

###

Ben si uvědomil, že se k Val nezachoval fér a šel se jí omluvit. Valerie byla v kuchyni a snažila se odreagovat vařením. Byla ale velmi smutná a co chvíli se jí do očí nahnaly slzy. Benjamin k ní pomalu přišel, chtěl se jí dotknout, ale nakonec to neudělal. Najednou se cítil tak nějak provinile.
„Val? Nezlob se, vím že jsem byl nepříjemný… jen jsem měl náročný týden a asi mě to nějak dopálilo…“ Nakonec ji přece jen pohladil po ruce a Valerie se na něj otočila. „Nechci, abys byla smutná… Promiň!“
„Ale já jsem smutná… poslední dobou taky skoro nejsi a když už ano, tak se chováš hrozně zvláštně. Nevěřím, že je to jen kvůli tomu, jak to tady teď máme. První jsme řešili hlavně Maxe, nebo tu… ženskou… ani ji nechci zmiňovat…“ snažila se to velmi rychle zamluvit „a teď zase do toho všeho zatahuješ Paty… ale já nechci trávit čas tím, že řešíme druhé… chci řešit nás dva a chci vědět, co se s tebou děje… chci, aby bylo vše v pořádku!“
Benjamin byl z jejích slov mírně nesvůj. „Nic se neděje, jen… asi hodně práce a starostí… možná by bylo nejlepší, kdybychom jeli někam, kde budeme jen my dva. Možná to tak bude lepší. I během té doby co tady Max bude… nebudeme řešit jeden druhého a motat se tady kolem sebe… Co ty na to?“
„Odjedu s tebou ráda… jen když mi slíbíš, že necháš práci a všechny starosti tady!“
„Dobře, slibuju.“ Pousmál se Ben a objali se. Když se na něj Valerie nedívala, zesmutněl. Věděl, že jí lže, ale nedokázal jí přiznat pravdu.

###

Daniel po chvíli váhání Patricii znovu oslovil. Nechtěl, aby takto odešla. „Paty, počkej.“ Patricia se otočila a Daniel šel k ní. „Já ti taky vlastně sbohem nechci říkat. Jen se asi teď neumím tvářit, že dokážu být jen tvůj přítel. Nepočítal jsem s tím, že bys mě odmítla. Ale asi se s tím budu muset smířit. Jen mi na to budeš muset dát víc času.“
„A co sis prosím tě myslel? Že se tady ukážeš po takové době jak princ na bílém koni a jen tak si mě odvedeš nebo co? Vždyť ty moc dobře víš, že mezi námi by to nikdy nemohlo fungovat… a navíc máš ženu a dvě děti. Tak já vůbec nechápu, jak sis mohl myslet, že budu souhlasit…“
„Jenže já už nejsem ženatý. Rozvedli jsme se. A děti má v péči moje bývalá! Takže v tomhle ohledu by nám nic nebránilo…“ Zesmutněl ještě víc. „A já prostě doufal, že naše společná minulost pro tebe pořád něco znamená.“
Paty byla překvapená, vůbec o tom nevěděla. „Aha… to jsem nevěděla…“ Zatváří se trochu rozpačitě. „Ale… stejně to nechápu… já tě nikdy nemilovala, nikdy jsem ti to ani neslibovala, brala jsem tě jako svého přítele, kamaráda. Někoho komu můžu věřit a ty jsi zřejmě jen čekal, až k tobě přiběhnu zpátky a budeme spolu…“ Zakroutila hlavou. „Ale já už o chlapech nechci ani slyšet!“
Daniel se zatvářil zmateně. „Nechceš už o chlapech ani slyšet? Pak teda nechápu to tvé vyznání. Nebo toho Maxe nepovažuješ za chlapa?“ pronesl pobaveně.
Paty se na něj zamračila. „To si piš, že ho považuju za chlapa a v mnoha ohledech je větší chlap než ty! On mi aspoň pomohl, když jsem to potřebovala, ale ty jsi věděl, co mi hrozí a neudělal jsi nic!“ Vyčetla mu rozčileně.
„Kdybych tu byl, samozřejmě bych udělal všechno možné, abych tě ochránil!“ Bránil se Daniel.
„Ty moc dobře víš o čem mluvím… věděl jsi to všechno o dost dřív, než se tohle všechno stalo!“
„A co jsem měl tehdy dělat!? Na policii jsi nechtěla jít.“
„Já nevím! Ale jestli sis chtěl hrát na hrdinu a nabízet mi útěk na druhý konec světa, mělo to být tehdy a ne teď – teď už je na to dost pozdě!“ Patricia byla naštvaná čím dál víc. „Podívej se na mě!“ Vyhrnula si rukáv, kde byly vidět její jizvy. „Ty mě znáš? Myslíš, že víš, co se mi stalo?“ Přiblížila se k němu o krok blíž. „Nemáš ani tušení!“
Daniela její jizvy docela vyděsily. „Promiň… omlouvám se. Asi jsem si to všechno představoval moc snadno.“ Přiznal zaskočeně nad její reakcí.
„Jdi prosím pryč…“ Schovala si obličej do dlaní a zakroutila hlavou. Snažila se uklidnit.
„Paty…“ opatrně ji chytil za paže, ona ale couvla. 
„Ne, žádný Paty! Ty snad nechápeš nebo nerozumíš tomu, že nesnesu, když na mě někdo takhle sahá!? Mě si neodvedeš jako nějakou svoji trofej!“ Vykřikla podrážděně.
„Paty, prosím tě, uklidni se. Proč se pořád tváříš, jak kdybych ti chtěl ublížit? Já se ti chtěl jen omluvit.“
„A za co konkrétně? Hm?“ Zvolala ironicky.
„Nejspíš za všechno. Asi byla chyba se za tebou vracet a žádat tě, aby ses ke mně vrátila. Máš pravdu. Už vidím, že to mezi námi nemůže být jako dřív. Stalo se toho hodně a nic z toho nedokážeme změnit.“
Paty se tomu musela ironicky zasmát a jen zakroutila hlavou. „Víš, co je dobré na tom, když spadneš až na samotné dno?“
„Co?“ Nechápal.
„Že tě ten pád natolik otupí, že každá další rána už je jen taková drobnost… prostě jen další kýbl sraček, co ti někdo hodí na hlavu! Radši běž, než řeknu něco, čeho budu litovat.“ Paty se tvářila při každém slově dost vážně.
Daniel zmateně pokroutil hlavou. „Už to chápu. Moje představy o nás dvou byly hodně naivní. Musela sis tolik vytrpět. A stále to utrpení máš v sobě. Proto každou chvíli reaguješ jinak.“
Paty ho najednou vůbec nepoznávala. „To já jsem byla naivní, když jsem v tobě viděla někoho, kým nejsi! Myslela jsem, že si rozumíme, ale ty se na každou moji reakci tváříš, jako kdybys mě viděl prvně v životě. Co sis myslel? Že spolu odjedeme a třeba za týden za dva se s tebou vyspím? Že to prostě hodím za hlavu a juchů jako by se nic nestalo?“ Rozhodila rukama. „Tak to tvoje představy byly opravdu dost naivní! Ty mi nemůžeš pomoct, když mi už po deseti minutách lezeš na nervy a jen na mě zmateně koukáš, jako kdybys vůbec nevěděl, co dělat! A vlastně…“ smutně se pousmála „…ty to opravdu nevíš. Nevíš jak mi pomoct! Tak mi nenabízej něco, co pro mě nemáš a nečekej něco, co já ti nikdy nedám!“
Danielovi to všechno bylo moc líto. Nevěděl, jak reagovat, aby Paty nenaštval ještě víc. Nakonec to prostě vzdal. „Přeju ti, aby ses z toho brzy dostala a byla jsi šťastná. A doufám, že jednoho dne spolu budeme mluvit zase normálně.“ Na další její reakci nečekal a dal se k odchodu.
Paty zůstala zaraženě stát na místě a sledovala Daniela, jak mizí v dálce. Neovládla se a začala se smát, přišlo jí to tak absurdní… po chvíli se ale její smích proměnil v pláč. Schovala si tvář do dlaní a kroutila hlavou. „Že spolu budeme mluvit normálně? To si ze mě snad děláš legraci!?“ Poodešla stranou. Měla hroznou chuť vzít cokoliv, co by bylo po ruce a hodit tím vší silou o zem… jenže nikde nic nebylo, tak prostě jen zuřila. „Grrr… přijdeš si sem a myslíš si, jak se ti hodím kolem krku, ale to se teda nestane! Hraje si na hrdinu a je to přitom zbabělec jako všichni!“ Podívala se vzhůru. „Tohle je jen nějaká blbá hra, že jo? A mně se to už nelíbí! Už mám toho po krk! Koho mi chceš ještě vzít, hm? Rodinu, přátele, hrdost a důstojnost? Už nic nemám, tak mi dej už konečně pokoj!“ Posadila se na zem a znovu zabořila tvář do dlaní. Hlavou jí šlo tolik myšlenek. Cítila se čím dál hůř.
„Paty?“ zaslechla za sebou Maxův hlas. Okamžitě vyskočila na nohy a zmateně se na Maxe otočila. „Nechtěl jsem tě polekat, promiň.“
„Co tady děláš?“
„Já… Já jsem teď přišel. Zahlédl jsem odsud odcházet toho… chlapa…“ zamračil se, „a pak jsem si všiml tebe, jak jsi rozrušená. Co se mezi vámi stalo?“
Paty zakroutila hlavou. „To je jedno…“
„To není! Jestli ti nějak ublížil, tak si to s ním vyřídím!“
„Neublížil mi…“ zakroutila hlavou „to jen já jsem si myslela něco, co nebyla pravda…“
„Co sis myslela?“
„Myslela jsem si, že jsme přátelé.“ Pronesla smutně „…a že mě má rád takovou, jaká jsem. Ale asi to nakonec nebyla pravda…“
„Nevím, jak to má on, ale já… já tě mám rád takovou, jaká jsi!“
Paty se na něj podívala a pousmála se. „Opravdu?“
Max se k ní přiblížil a chytil ji za paže stejně jako před chvílí Daniel. Ale jemu opět neucukla a upřeně se dívali jeden druhému do očí. „Mám na tobě rád úplně všechno. Nezměnil bych na tobě ani vlásek. Mám rád, i když na mě křičíš nebo se zlobíš,“ pousmál se, „mám rád každý tvůj pohled, který mi věnuješ. Ať už je šťastný nebo smutný… veselý nebo naštvaný… vždy mi dodá sílu.“
Patricia se na Maxe dívala. Každé jeho slovo ji zahřálo u srdce a cítila se najednou velmi příjemně. Bylo to znát i na jejím výrazu. V ten moment totiž nedokázala zakrýt svoje city, tolik chtěla Maxe políbit. Když si uvědomila, jak se na Maxe dívá, jakoby v ní hrklo a trochu se od něj vzdálila. Otočila se k němu zády a snažila se uklidnit. „Neměl bys mít rád někoho jako já…“ Nervózně si prohrábla vlasy.
„Proč bych neměl?“ Přistoupil k ní, zezadu jí chytil za paže, čímž ji objal a přivoněl si k jejím vlasům. Paty z něj byla celá nesvá, ale jeho blízkost jí byla čím dál příjemnější, nedokázala ho od sebe odehnat a ani nechtěla. „No víš… ty jsi prostě úplně jiný než já…“
„A v čem jsem jiný?“
„Ty se ničeho nebojíš… a můžeš být kdekoliv a s kýmkoliv, můžeš žít normální život… ale díky mně máš jen spoustu problémů…“
„To se pleteš. Já se taky bojím. Strašně se bojím!“ Přitulil se k ní o to víc.
„A čeho?“
Max si ji k sobě otočil a zahleděl se jí hluboko do očí. „Že bys znovu mohla odejít z mého života!“
Paty se na něj dívala, jeho pohled ji hypnotizoval. Ani si to neuvědomila a pohladila ho po hrudi. Když jí to došlo, ruku zase rychle stáhla. Max se pousmál nad tím, co udělala a jak z toho znervózněla. 
„Nechceš mi něco říct?“
„Já? Říct? A co říct?“ vypadala zaskočeně „Já přece nikam neodcházím, ale sama nevím ani co bude zítra!“
„A nechceš mi říct ještě něco úplně jiného?“
„A – a co?“ Tvářila se velmi rozpačitě.
„Já nevím… cokoliv, co máš na srdci!“ řekl něžně a přivinul ji do své náruče.
Paty bušilo srdce o sto šest. “No já…“ začala zmateně, ale Maxova blízkost jí vyváděla z míry. Na malý moment prostě jen zavřela oči a užívala si těch pár vteřin u něj. „Hrozně hezky voníš…“ Byla tak nervózní, že svou myšlenku řekla nahlas. Max se na ni pobaveně podíval, takovou reakci vůbec nečekal. „Teda… Emm…“ Zarazila se Paty, když jí to najednou došlo.
„Co že jsi to řekla?“ dobíral si ji s úsměvem.
Paty se od něj odtáhla, celá zrudla jako rajče. „Já jsem asi už dneska nějaká unavená a říkám nesmysly…“
„Unavená? Je teprve poledne.“
Paty nedokázala najít vhodný argument, tak se jen otočila a šla zpátky do domu. Max se šťastně usmíval. Z jejích reakcí více než doufal v to, že její city jsou stejné jako ty jeho.

###

Později toho večera. Valerie a Ben spolu odjeli mimo město a Paty měla to štěstí, že se jí Ben toho dne úplně vyhnul. Tušila, že setkání s ním nebude příjemné. Maxmiliano a Patricie seděli na pohovce. Chvíli předtím spolu povečeřeli a neřekli si jediné slovo. Každý nyní seděl na jedné straně pohovky a oba sledovali oheň v krbu, který byl opodál. I přesto všechno, co se stalo, to Paty v tu chvíli naplňovalo klidem. Už dlouhou chvíli mlčeli a jen poslouchali hudbu, která se linula pokojem. Max nakonec vstal a popošel blíž k Patricii.
„Zatančila by sis se mnou? Prosím…“ Zeptal se jí něžně a váhavě zároveň. 
Paty se na něj překvapeně podívala. Chvíli také váhala, ale nakonec mu podala ruku a oba se na sebe dlouze zadívali. Jejich srdce bila jako splašená a to jen z jednoho nepatrného doteku. 
Paty nakonec vstala, zrovna když dohrávala jedna z písní. Znovu se na sebe podívali a oba se nervózně pousmáli. Max Paty odvedl dál od pohovky a opatrně ji chytil kolem pasu a přiblížil se k ní. Paty cítila, jak jí silně buší srdce a v duchu doufala, že si toho Max nevšimne. Ten měl ale úplně stejný problém u sebe. Začala hrát další píseň a Paty znervózněla ještě víc. Už podle prvních tónů věděla, co je to za píseň. Na přehrávači se objevil název písně Helium – Sia.
„V pořádku?“ Zeptal se Max nejistě, když viděl její nervózní pohled. Paty jen kývla na souhlas. Jednu ruku položila Maxovi na rameno a druhou se měli chytit. Max ji něžně pohladil po paži a pokračoval až k její dlani. Paty v tu chvíli polilo horko a ještě větší, když se jejich dlaně spojily. Patricie se zadívala na jejich spojené ruce a potom se setkaly jejich pohledy. V tu chvíli oba zapomněli na celý svět. Max si Paty přitáhl k sobě ještě blíž, a i když si chtěl udržet jistý odstup, nedokázal odolat její blízkosti. Začali pomalu tančit do rytmu hudby a ani jednomu neušla slova písně, která právě hrála…

I’m trying but i keep falling down
I cry out but nothing comes now
I’m giving my all
And I know peace will come
I never wanted to need someone

Yeah, I wanted to play tough
Thought I could do all just on my own
But even Superwoman
Sometimes needed Superman’s soul

Help me out of this hell
Your love lifts me up like helium
Your love lifts me up when I’m down down down
When I’ve hit the ground
You’re all I need

Během písně nakonec Patricie objala oběma rukama Maxe kolem krku a přitulila se k němu. Nedokázala se mu při té písničce dívat do očí. Každé slovo písně jako kdyby ji někdo přímo četl z duše. Max ji něžně hladil po zádech a nakonec i po vlasech a tváři, kterou si přitiskl ke své. Oba měli zavřené oči a doufali, že píseň nikdy neskončí. Nakonec se Max od Paty trochu oddálil, aby se na něj znovu podívala. Když se jejich oči znovu setkaly, Paty neměla daleko k tomu, aby jí vyhrkly slzy. Max ji něžně pohladil po tváři a toužil ji políbit. Přiblížil se k ní a jejich rty se nepatrně dotkly. Paty ale na poslední chvíli ucukla a vzdálila se od něj.
Max zesmutněl. „Promiň… já… nechal jsem se trochu unést.“ Začal se omlouvat.
„Ne… ty promiň mně.“ Řekla Paty vážně, otočila se a rozběhla se ke schodům a po nich vyběhla nahoru do svého pokoje.
Max si sedl na pohovku, zajel si rukou nervózně do vlasů a opřel se. Přemýšlel, jestli nezašel moc daleko, ale mnohem víc ho přemáhal pocit, který s Patricií zase cítil. Když ji měl zase tak blízko, jakoby všechno co bylo, najednou nebylo důležité. Zároveň byl ale smutný, že Paty tak rychle zmizela. Nejradši by ji měl v náručí už napořád.
Paty vběhla do svého pokoje, zavřela za sebou dveře a opřela se o ně. Ruku si dala na hruď a cítila, jak šíleně ji tluče srdce. Druhou si položila na tvář a cítila, jak jí celé hoří. Nakonec zavřela oči a znovu viděla, jak je Max blízko ní, jak se na ni dívá a jak se jí dotýká. Ruka ji sjela z její tváře na rty a pomyslela si, jaké by to bylo, kdyby ji Max znovu políbil. Jeho polibky si pamatovala velmi dobře, ale po té dlouhé době se jí zdálo, jako kdyby si je všechny sama vymyslela. Nedokázala se ubránit pocitu, že má v břiše motýly, ale také ani tomu, že má obrovský strach.
Max přišel tiše k pokoji Patricie. Měl pocit, že by se jí měl ještě jednou omluvit za to, že ji chtěl políbit. Chtěl zaklepat na její dveře, ale nedokázal to. Jen tam stál a v tu chvíli nevěděl, co má dělat.
Paty najednou cítila výčitky z toho, jak tam Maxe nechala. Nechtěla, aby si myslel, že odešla protože se na něj zlobí. Otočila se a chvíli váhala, jestli má otevřít dveře. Nakonec vzala za kliku a otevřela ve chvíli, kdy Max znovu váhal, jestli na ni má zaklepat. Jejich překvapené pohledy se znovu setkaly.
Oba chtěli v tu chvíli něco říct, ale jako by jim najednou došla slova. Ale jako kdyby jejich oči křičely všechny pocity, co v sobě oba měli. Ani jeden si to pořádně neuvědomoval, ale zároveň k sobě udělali krok a padli si do náruče. Jejich rty se spojily v dlouhý něžný polibek, který se ale postupně stával čím dál vášnivější. Oba se k sobě tiskli a silně se objímali. V tu chvíli oba věděli, že na tenhle polibek čekali tak dlouho. Když ho oba ukončili, jen se na sebe skoro bez dechu zadívali, oba zavřeli oči a opřeli se o sebe čely. Každému na mysl přišla jediná nevyřčená slova. Oběma se v ten moment potvrdilo to, co si nechtěli tak dlouho přiznat…