Hoy con…

  • Ricardo Alamo como Jeremy Jackson
  • Veronica Schneider como Dr. Veronica Paulson 

###

Patricia seděla zamyšleně v křesle, znovu si uvědomila, jak poslední měsíce rychle utekli, alespoň pro ni. Kolik času strávila v nemocnici nebo pod vlivem silných léků, že propásla například i vlastní narozeniny. ‚Kolik mi vlastně teď je?‘ Pomyslela si a začala přemýšlet, kolik času vlastně uběhlo. ‚Dvacet devět.‘ Usoudila nakonec. Fakt, že už jí bude skoro třicet a je v situaci v jaké je, se jí nikterak nelíbila. V hlavě se jí vynořila vzpomínka na její dvacáté osmé narozeniny. Bylo to krátce poté, co se Max znovu vrátil do New Yorku. První velmi rozpačité setkání měli už za sebou a Paty se trochu obávala, kdy přijde další… Bylo to nakonec dříve, než čekala.

Před dvaceti měsíci

Paty seděla na pohovce ve svém bytě a četla si knihu, když ji začal zvonit mobil. Byla to Valerie. Paty se zadívala na displej a nakonec trochu neochotně hovor přijala. Po jejich předchozím setkání se ještě jednou sešly, ale Patricia cítila, že to mezi nimi není už takové jako dřív, Valeria se ale snaží dělat, jako by se poslední měsíce ani nestali, že je vlastně vše v pořádku a v pohodě. Paty v tom viděla většinou jen přetvářku.
„Ahoj Val.“
„Ahoj Paty! Jen tak jsem si říkala… Máš dneska nějaké plány?“
„Plány? Ne… ani ne.“
„Ne? Myslela jsem že ano, když je dneska tvůj velký den!“
Paty protočila očima. „No já…“ Nestihla ani větu dokončit a Val pokračovala.
„Co kdybychom se sešly? Určitě nechceš na své narozeniny sedět doma! A já tě moc ráda uvidím. Co bys chtěla dělat? A nebo víš co, něco vymyslím!“ Zasmála se Val. „Ať máš taky nějaké překvapení! Co kdybych se tak za hodinu zastavila u tebe doma?“
Paty se sice nikam nechtělo, ale nakonec souhlasila. „Tak dobře, sejdeme se u mě.“
„Tak skvěle!“ Zaradovala se Valeria. „Budu tam. Už se moc těším, oslavenkyně!“ Zasmála se Val a hovor ukončila.

Nakonec se Paty s Val sešly a strávily spolu většinu dne, Val vymyslela zkrašlovací odpoledne, které obsahovalo masáž, manikúru, kadeřníka a spoustu hýčkání. Nakonec spolu byly i na nákupech a obě si koupily nové šaty. Paty se i přes své očekávání dobře bavila. Valeria nakonec navrhla, že by mohly ještě zajít na jídlo a paty nebyla proti. Když Val přijela autem k restauraci, Paty se trochu zarazila. Byla to stejná restaurace, kde Patricie byla s Maxem, když spolu domlouvaly jejich dohodu. Trochu jí to překvapilo.
„Jsi v pohodě?“ Zeptala se Val, když viděla její výraz.
„Já? Jasně.“ Usmála se Paty.
„O téhle restauraci jsi hodně mluvila, doufala jsem, že se sem ráda znovu podíváš.“
Nakonec obě vešly do restaurace, kde Paty čekalo další překvapení. Hned jak vešla do dveří, skupinka jejich známých a přátel ji přivítala výkřikem „Překvapení!“ Paty byla v šoku a nakonec se šla se všemi přivítat. Většinu hostů neviděla věky a ani ji nenapadlo, že by se dnes sešlo více lidí, jen kvůli jejím narozeninám.
Když později čekaly s Val na drink u baru, Paty se rozhlížela kolem. Polovina restaurace byla zabraná jen pro ně. Hosté se dobře bavili a vytvořili menší skupinky kolem. „Jak se ti tohle povedlo zařídit? Vždyť to jsi přece nemohla z hodiny na hodinu připravit?“ Byla Paty zmatená.
„Vlastně mě to napadlo už před pár dny, chtěla jsem tě překvapit.“ Usmála se.
„No to se ti tedy povedlo.“ Uznala Paty a zasmála se a Valerii objala. „Děkuju.“
„Nemáš zač! Jsem ráda, že jsem ti mohla připravit aspoň takové překvapení.“
„Ty jsi byla na organizování akcí vždycky expert.“ Pousmála se Paty.
V tom do místnosti vešel Benjamin. „Jé, nevadí ti doufám, že sem za mnou přišel Ben?“ Zeptala se Val rozpačitě.
„Jistě že ne, je to tvůj přítel.“ Odvětila Paty a upila si drinku. Val se s ním šla přivítat a nakonec ji Ben šel popřát k narozeninám. Paty na něm ale poznala, že to nedělá úplně rád. Po čase už se všichni dobře bavili, až na Patricii, která sledovala všechny kolem, nikdo si na ni ani nevzpomněl. Mimoděk zabloudila očima do vedlejší části restaurace, kde byli klasičtí hosté. To poslední co by čekala, bylo to že u jednoho stolu uvidí Maxe. A nebyl sám, doprovod mu dělala nějaká žena, ve velmi vyzývavých šatech. Paty se zamračila a v tom se jejich pohledy setkali. Max moc dobře věděl, že tam Patricie je a nebyla náhoda, že byl ve stejné restauraci. Max se tvářil vážně a mračil se, jakmile se ale podíval zpět na svůj doprovod, usmál se, naklonil se k ní a začal ji líbat. Paty je chvíli sledovala, ale nakonec odvrátila zrak a napila se ze sklenice, kterou svírala v ruce. Najednou se cítila ještě hůř, měla sto chutí tam jít a zakroutit Maxovi krkem, ale ještě mnohem víc jeho doprovodu záviděla jeho společnost. 
Byla překvapená, že tam Maxmiliano byl, ale nebyla v šoku z toho, že nebyl sám. Poté co Max odjel na Floridu, získal práci pro televizi. Jako moderátor reality show o vztazích, kde on i několik dalších „expertů na lásku a vztahy“ posuzovali srdceryvné příběhy účastníků soutěže. Max se stal ze dne na den populární, především mezi ženami, začali se o něj zajímat media a o fotografie kde nebyl sám, nebyla rozhodně nouze. Paty nedokázala odolat tomu, aby o něm věděla alespoň něco a tak měla celkem jasný přehled, co se u něj poslední měsíce dělo.
Když se Paty znovu podívala směrem kde Max seděl, najednou tam nebyl, ale jeho doprovod ano, sevřel se jí žaludek. Dostala strach, že by Maxe znovu potkala přímo. Nenápadně se propletla mezi hosty až k zadnímu východu na terasu, která patřila k restauraci. Vyšla ven a ovanul ji chladný prosincový vzduch, Paty na sobě měla jen šaty a otevřené boty. Objala se rukama, aby ji bylo tepleji, ale stejně šla dál na terasu a došla až k zábradlí. Sledovala ruch a světla kolem. Najednou se cítila mizerně, cítila, že se jí chce brečet, na malý okamžik zavřela oči a snažila se uklidnit. Když je znovu otevřela, rozhodla se že se vrátí. Otočila se a leknutím nadskočila. Kousek od ní stal Max a díval se na ni, tvářil se vážně. Paty se rozbušilo srdce jak o závod. Dívali se na sebe, ale ani jeden nic neřekl. Paty nakonec jen zakroutila hlavou, obešla ho a chtěla odejít.Max ji ale chytil za paži a zastavil ji. Paty jako by projel blesk, sotva se ji dotkl. Hned potom ji ale pustil, jako kdyby litoval toho, že to udělal.
„Kdybych si nebyl jistý, že máš místo srdce kus ledu, myslel bych se že snad žárlíš!“ Řekl až lehce posměšným tónem do ticha. Z jeho hlasu bylo poznat, že nebyl úplně střízlivý.
Paty jen překvapeně vydechla. Chvíli váhala, že by nereagovala, ale nedokázala si pomoct. „To jako na tu přifouklou cuchtu? A zrovna kvůli tobě?“ Reagovala stejným tónem jako Max. Ten se zamračil. „Za koho mě máš, Moreiro?“ Znovu se na sebe podívali a oba se tvářili naštvaně.
„No jo, já jsem zapomněl, s kým vlastně mluvím.“ Zasmál se Max. „Slečna bezcitná, co si jen s každým ráda hraje a myslí si, jak se bezchybná a dokonalá.“
„Ano, taková jsem já.“ Rozhodila Paty ruce. „Neměla bych ztrácet svůj drahocenný čas s někým, kdo mi nesahá ani po kotníky.“ Ušklíbla se a dala se k odchodu.
„No jo, měla by ses vrátit ke svým rádoby přátelům, kteří si ani nevšimnou, jestli tam jsi nebo nejsi. Tak skvělým přátelům, které musela Valerie přemlouvat, aby vůbec přišli, jen proto že tady mají zdarma pití a občerstvení. Umíš si vždycky vybrat jen tu nejlepší společnost!“
Paty stála k Maxovi zády a to co řekl ji dost zabolelo, zamrkla aby vyhnala slzy, které se ji hnali do očí. Nakonec zakroutila hlavou a začala se nevesele smát, otočila se zpět udělala pár rychlých kroků k Maxovi.
„Pořád lepší než být i jen pár vteřin v tvojí společnosti! Protože víš ty co, víš ty co jsi!? Jsi kretén a ubožák, co se tahá s kde jakou rajdou, rádoby velkej borec, co si myslí, jaká není hvězda, když dostane do postele nějaký ubožačky, který stejně ani trochu nezajímá! Slečinka se jen chce dostat na nějakou super fotku, s tím jaká je skvělá, když se dostala do postele takové velké star jako jsi ty. Pan velký expert na vztahy, který nikdy žádný pořádný vztah neměl! Pan expert na lásku, který nikdy nikoho nemiloval! Bravo!“ Vykřičela Paty na Maxe pomalu jedním dechem. Max ji naštvaně chytl za paže a přitáhl ji k sobě.
„To říká ta pravá, ta která si myslí jak strašně je drsná, jak všechny posílá do háje. Ale víš co je pod tím vším? Pod tou tvoji pěknou vizáží, co kde koho oblbne a těmi všemi tvými siláckými řečmi? Hm?“ Max se díval Paty přímo do očí. Paty jen nervózně polkla. „Není tam nic, protože ty jsi v hloubi duše úplně prázdná!“ Řekl ji vážně, pustil ji a vrátil se zpátky do restaurace. Paty tam stála na tom stejném místě, to co ji Max řekl byla jako ledová sprcha, nedokázala se hnout. Po tvářích se jí začali kutálet slzy a to jediné, co ji v ten moment napadlo bylo to, že má Max vlastně pravdu.

Současnost

„Patricie? Můžeme pokračovat?“ Ozval se hlas Annie, která na stůl položila tác se třemi hrnky čaje, které přinesla do haly. Paty se chvíli tvářila trochu zmateně, ale nakonec kývla na souhlas.
„Takže…“ Pokračovala Leticia. „S Avril jste se nakonec spřátelily?“
„Ano. Nebo dalo by se to tak říct. Když jsem nebrala léky, tak jsem spoustu věcí najednou vnímala úplně jinak.Bylo to takové probuzení. V léčebně byli zvyklí, že mi dali léky a nikdy o mě zbytek dne nevěděl… takže bylo o to jednodušší, prostě někam zmizet…“
„Zmizet? Asi nerozumím…“
„Avril věděla jak to ta chodí, měla přehled o všech lidech kolem, o všech místech. Nevím jak to všechno zjistila, ale věděla to a podělala se o nějaké věci se mnou. Například že sestry si nechávali občas odemčené dveře na střechu, kam chodily tajně kouřit o pauzách nebo když toho měly prostě dost… Avril měla přehled o tom, kdy tam nikdo není a chodily jsme a občas jsme tam zašly, aby jsme měly klid…“
„Na střechu?“ Pozvedla Leticia obočí.
„Ano…“
„A co jste tam dělaly?“
„Povídaly jsme si. Občas tam donesla i cigarety.“ Pokrčila Paty rameny.
„A o čem jste se bavily?“
„Toho bylo víc…“ Zamyslela se Paty a vybavila se ji jedna vzpomínka.

Patricie vyšla na střechu a Avril už tam seděla na otočené bedně od jablek a opírala se o stěnu. Měla zapálenou cigaretu a když viděla Paty, usmála se na ni.
„Nesledoval tě nikdo?“
„Ne…“ Kroutila Paty hlavou. Došla k Avril a ta ji nabídla svou cigaretu, Paty si z ní jednou potáhla a vrátila ji nazpět. Poté se obě dívali do dálky, každá ztracená ve svých myšlenkách.
„Víš na co se těším?“ Začala Avril po chvíli. „Myslím potom, až odsud vypadnu…“
„Na co?“
„Budu moct jít do parku, lehnou si do trávy, zavřít oči a prostě si užívat tu svobodu…“
Paty se pousmála. „Třeba to bude už brzo…“
„Snad jo, už jsem čistá, nic neberu… dokonce jsem se vrátila na normální váhu…“ Zamyslela se. „Ale celé to bylo jako jeden velký podraz…“ Zakroutila hlavou.
„Co byl podraz?“
„Víš… nevím to úplně jistě, ale myslím si, že…“ Rozhlédla se kolem, jako by je snad někdo měl slyšet a poté začala šeptat. „Myslím si, že jsou tady úplatné krysy! Když má někdo dost peněz a chce se někoho zbavit, zařídí aby skončil tady…“
„Jak tě to napadlo?“
„Vlastně až když jsem poznala tebe…“
„Cože?“
„Víš, jsem si skoro jistá, že se tě někdo chtěl zbavit a tak tě poslal sem…“
„To je hloupost… já vím proč tady jsem…“ Ušklíbla se Paty.
Avril zakroutila hlavou. „Utekla jsi ze sanatoria, někoho to vyděsilo a postaral se o to, abys další útěk už tak snadný neměla!“
„Vynechala jsi dost zásadní část.“ 
„Opravdu jsi se chtěla tehdy zabít?“
Paty se zamyslela, dlouhou chvíli mlčela a dívala se do dálky. „Jo, chtěla…“ Odpověděla nakonec. „Ale stalo se tam něco tak divného…“ Zakroutila hlavou. „Ale to je jedno… kdo myslíš, že by tě tady chtěl mít zavřenou?“
„Hmm, to je dobrá otázka! Možná nějaká konkurence z branže?“
Paty se ušklíbla. „To se mi moc nezdá…“
„Nevím, tuhle část jsem ještě úplně nedomyslela, ale u tebe jsem si skoro jistá, že je to promyšlený plán!“
Paty si od Avril vzala cigaretu a popošla dál na střechu. „Kdo by utrácel prachy za to, abych byla tady? Já jsem všem úplně ukradená, je jedno jestli jsem tady nebo ne…“
„No, jen abys nebyla nakonec překvapená!“ Poznamenala Avril. „A už pojď, za chvíli sem přijdou bachařky!“

„Avril si myslela, že v té léčebně, kde jsem byla, někdo bere úplatky za to, aby se do léčebny dostali i ti, co tam být nemusí…“ Vypálila Paty z ničeho nic. Annie a Leticia se na sebe podívaly a chtěly vědět víc. Paty jim vyprávěla o všem, co ji Avril k tomuto tématu řekla.

###

Max seděl na horní palandě ve své cele, byl opřený o zeď a nepřítomně se díval na stěnu před sebou. Po chvíli do cely vešel jeho spolubydlící Jeremy. Ve vězení byl už tři roky, za neúmyslnou vraždu v jednom baru. Jeden muž chtěl okrást jeho přítelkyni a vyhrožoval ji se zbraní v ruce. Jeremy se s ním popral, ale při potyčce útočníka smrtelně zranil, když si při nešťastném pádu poranil hlavu a stůl. Za neúmyslné zabití dostal šest let. Jeho přítelkyně ho několik měsíců poté opustila. S Maxem je potkal dost podobný osud, takže se postupem času stali přáteli.
„Tak co kámo, jak to jde?“ Zeptal se Jeremy, když vešel do cely.
„Ale, jako vždycky.“ Odvětil Max.
„Dnes jsem měl šichtu v kuchyni, dnešní večeře bude pěkná šlichta.“
„Takže vlastně jako vždycky.“
„Máš recht, kámo.“ Oba se tomu zasmáli. „Je fajn že už nejsi v tý díře, ten pacholek si stejně zasloužil nakládačku. Takovej vychcánek, myslí si že tady může na všechny držkovat.“
„Já toho zmetka znal už z dřívějška… zkoušel napadnou Patricii. jenže tehdy mu to prošlo poměrně snadno, stihl zdrhnout.“
„No teda, já tušil že to není jen tak. Musím uznat, že tu svoji lady bráníš jak se jen dá… snad ti za to bude vděčnější než ta moje bejvalka…“ Ušklíbl se Jeremy.
„Možná se to ani nikdy nedozví…“ Zamumlal si Max sám pro sebe a seskočil z palandy. „No nic, teď jdu na šichtu já.“ Pronesl Max a odešel z cely. 

Poté zamířil do ošetřovny, kam chodil uklízet a pustil se do práce. Byl tak zabraný do práce, že si ani nevšiml, že ho sleduje vězeňská lékařka Veronica Paulson. Potkával ji poměrně často, především když pracoval v tomto úseku. Max ji přišel velmi zajímavý a přitažlivý. Na Maxovi bylo vidět že ve volných chvílích na sobě maká a přes jeho bílé tričko se rýsovali svaly. Veronica si ho zálibně prohlížena a Max si ji po chvíli všiml.
„Pardon, myslel jsem, že už tady nikdo není.“ Omlouval se Max.
„To je v pořádku, jen jsem si přišla pro nějaké složky.“ Usmála se Veronica a odešla ke kartotéce se spisy. Max pokračoval v práci a Veronica ho po očku sledovala.
„Mohla bych se na něco zeptat?“ Pronesla do ticha.
„Jistě.“ Odvětil Max, ale ani se na ni nepodíval. Veronica byla zvyklá, že na ni vězni můžou oči nechat a pozornost druhých jí byla více než příjemná. Bylo to její malé tajemství, ale s několika vězni měla i krátký poměr.
Veronica šla pomalu k Maxovi a zastavila se až kousek od něj.
„Za jiných okolností… Byla bych žena, se kterou by jsi šel na rande?“ Zeptala se ho vyzývavě. Maxe to trochu zarazilo a podíval se na ni.
„Cože?“
Veronica se usmála. „Já to chápu, jsi tady tak sám, už je to tak dlouho… pro někoho kdo byl zvyklí na neustálou společnost přitažlivých žen, to musí být těžké.“ Veronica mluvila polohlasně a začala se Maxe dotýkat. „Ale já mám moc ráda darebáky, především takhle přitažlivé… a ty jsi obojí… Myslím, že bych ti mohla připomenout jak chutná svoboda..“ Šeptala čím dál tišeji a pokusila se Maxe políbit, ten se ale v poslední chvíli vzpamatoval a couvl od ní. Veronica byla překvapená a Max vlastně taky. Její svádění se mu vůbec nelíbilo.
„Já myslím, že tady mám ještě spoustu práce a že vy někde jinde určitě taky.“
Veronica se zamračila, nemohla uvěřit, že ji Max takhle odmítl, nikdy předtím se jí to nestalo. Zatvářila se uraženě a jak rychle přišla, tak i odešla. Mumlala si něco pro sebe, ale nebylo jí rozumět. Maxovi se ulevilo a najednou mu došlo, kolik se toho změnilo.

###

„Ahoj lásko, kdy přijedeš domů? Na stole máme večeři, už je studená… je už hrozně pozdě, jsi v pořádku? Stalo se něco?“ Řekla Valerie smutně. Seděla v jídelně u netknutého jídla. Na druhé straně hovoru byl Ben. Seděl ve svém zaparkovaném autě.
„Promiň Valerie, trochu jsem se zdržel v práci, asi přijedu později. S jídlem si nedělej starosti a klidně jsi jdi lehnout.“
„Mohls mi dát alespoň vědět…“
„Já vím, omlouvám se, zapomněl jsem na čas.“
„Tak dobře, nebudu tě už rušit.“
„Nerušíš, brzo budu doma.“
„Dobře. Tak… zatím ahoj… Miluju tě.“
„I já tebe, ahoj.“ Odvětil ji Ben a ukončil hovor. Poté se zadíval na dům kousek od svého auta. Právě k němu přicházela mladá žena. I přesto že byla tma, i přesto že byla poměrně daleko, tak Benovi bylo jasné, kdo to je, srdce mu málem vyletělo z hrudi. Právě se totiž díval na Brendu. „Je to skutečně ona… ona žije… skutečně žije!“ Pomyslel si Benjamin šťastně a zmateně zároveň.