Hoy con…

• Juan Carlos García como Damon Hartley

###

Paty se snažila popadnout dech. Šel na ni záchvat úzkosti, který už moc dobře znala. Slezla z postele a opřela se zády o její okraj. Schovala si obličej do dlaní a snažila se uklidnit. Nechtěla působit velký rozruch, aby znovu nepřišli ti, co hlídali její pokoj. Nnejen proto, že by mohli vidět ukradené spisy, ale ani nechtěla, aby se znovu kolem ní motali. Hlavou se jí honila spousta myšlenek. Nechtěla přemýšlet nad tím, že by Max mohl být třeba skutečně mrtvý… Nakonec si vzpomněla na jeden moment, který se jí po tom všem zdál až neskutečně vzdálený…

Paty se na dívala na Maxmiliana a mimoděk jí spočinul zrak na jeho paži, kde měl už z části zahojenou jizvu, ale bylo stále vidět, že mu ránu museli zašívat. „Co se ti stalo?“ Zeptala se vyděšeně.
Max se podíval na svou paži a došlo mu, že Patricie vlastně neví o tom, co se poslední dny dělo. „To je dlouhý příběh.“
„Který mi neřekneš?“
„Který by tě nejspíš nezajímal…“
„Možná zajímal.“
„Napadla mě ex přítelkyně mého bratra… Ale měl jsem štěstí, původně ta rána neměla mít mířená jen na ruku.“
„To asi nějak nechápu…“
Max jí nakonec dovyprávěl, co se stalo. Jak ho Beatriz napadla a jak nakonec i utekla. Když si to Paty představila, zbledla jako stěna.
„Takže ona ti chtěla bodnout nůž do zad!?“ Zvolala nevěřícně.
„Asi ano. Měl jsem docela štěstí, že se jí to nepovedlo. Asi by to nezachránilo pár stehů…“
„Mohla tě zabít…“ Konstatovala Patricie a při té myšlence zbledla ještě víc a vypadala, že se jí ta myšlenka ani trochu nelíbí. Max ji chytil za ruku, její reakce ho překvapila.
„Copak? Chyběl bych ti?“ Zeptal se jí tak trochu žertem. Paty se na něj vážně podívala. Srdce jí bilo jak splašené. Oba se na sebe dívali a pomalu se k sobě začali přibližovat. Paty nakonec neodolala a začala Maxe líbat. K jeho překvapení velmi něžně. Max jí polibky stejně tak opětoval.

Paty zakroutila hlavou a snažila se zahnat slzy, kterým se ani tak nedokázala ubránit. ‚Proč je tak těžké na tebe zapomenout?‘ Pomyslela si Paty a zlobila se sama na sebe, že se tím vším kolem Maxe nechá tak moc ovlivňovat. Připomnělo jí to, že pro něj měla vždycky slabost, i když si to nikdy nechtěla naplno přiznat. ‚Určitě mu nic není, jen zmizel, tak jako vždycky…‘ Snažila se přesvědčit sama sebe. Čím víc se snažila na Maxe nemyslet, tím víc vzpomínek se jí začalo vracet. Vzpomněla si na den, kdy si nechtě potvrdila, že i když se s Maxem delší dobu neviděli, některé věci se mezi nimi ani za ten čas nezměnily. A to jejich vzájemná přitažlivost.

Před devatenácti měsíci

Patricie a Max se od její oslavy narozenin neviděli. Paty ale věděla, že Max je stále v New Yorku a že minimálně do svatby jeho bratra se ještě zdrží. Po tom, co Maxmiliano odjel na Floridu, pronajímal svůj byt, aby nebyl jen tak ladem a před časem se do něj na čas přestěhoval Benjamin s Valerií, aby za sebou nemuseli do svatby každý den dojíždět mezi městy. Benjamin se ve své firmě domluvil na tom, aby pracoval z domova a nebyl tak pro něj problém být na čas v New Yorku. Oba se chtěli přestěhovat do domu Moreirů hned po svatbě, kdy se Valerie chystala skončit také ve svatební agentuře. Poté co se Max na čas vrátil, vrátil se i do svého bytu, kde všeho všudy stejně mnoho času nestrávil. Valerie tak měla informace o Maxovi skoro z první ruky.

Ben a Valerie snídali v kuchyni, když se tam ukázal rozespalý Max. „Dobré ráno.“ Pozdravil své dočasné spolubydlící a šel si připravit kávu.
„Dobré ráno.“ Pousmála se Valerie, která právě vstávala od stolu a začala sklízet nádobí.
„Čau brácho.“ Pozdravil ho i Benjamin a poté šel pomoct Valerii.
„Přijdu zhruba kolem druhé a můžeme někam zajít, souhlasíš?“ Pokračovala v načatém rozhovoru Valerie.
„Dobře, aspoň ještě dodělám nějaké věci k tomu novému projektu. Mám pro tebe pak někam přijet?“
„Ne, nemusíš.“ Pousmála se Valerie. „Pojedu autem, stejně jsem chtěla vyzvednout nějaké objednané věci na svatbu.“
„Aha, myslel jsem si, že jsi tam byla týdnu, jak jsi mi říkala.“
„Nakonec ne, chtěla jsem, aby mi pomohla Paty s výběrem.“ Potom se zarazila. Nepřišlo jí vhodné o ní mluvit před Maxem. Ten se ale tvářil, že je vůbec neposlouchá, i když zmínka o Patricii mu rozhodně neunikla. „No… ale měla zrovna… nějaké pracovní povinnosti.“
Benjamin se zašklebil. „No jistě… povinnosti. Tak snad už to dnes vyjde.“ Pousmál se.
„Ano, určitě.“ Val se pousmála a políbila Bena. „Tak uvidíme se později. Ahoj.“ Rozloučili se. „Ahoj Maxi.“ Pozdravila i Maxe a odešla. Max na ni jen kývnul hlavou a upil si nalité kávy. Benjamin se také chystal odejít, když se najednou ozval Max.
„Hele, neříkal si mi, že ty dvě spolu už nepracují?“
„Nepracují.“ Souhlasil Benjamin. „Ale jako Valeriin svědek jí pomáhá s nějakými věcmi k svatbě…“
„Hmm, tak to zřejmě pracuje už jinde…“ Usoudil Max a snažil se nevypadat moc zvědavě.
„No… to asi jo…“ Zatvářil se Benjamin zvláštně.
„Víš o tom snad něco víc?“
„Hele brácho, vážně se chceš bavit zrovna o ní?“
„Jistě, že se o ní nechci bavit.“ Zakroutil Max hlavou.
„Tak vidíš. Bude to tak nejlepší…“ Poznamenal Ben a znovu se otočil k odchodu.
„Jak nejlepší? Víš snad něco, co bych měl vědět?“
Ben si povzdechl a znovu se podíval na Maxe. „Hele nemysli si, taky mi to není, kdo ví jak příjemný, ale bohužel je to nejlepší kamarádka mojí snoubenky. Občas se prostě nějakým informacím o ní nevyhnu…“
„Například?“
„Maxi, zapomeň už na ni! Ta holka žije v úplně jiném světě než ty, nedělá to dobrotu, když se o ni zajímáš.“
„Asi jako, když ty se zajímáš o ty dvě sestry, že jo?“
„To s tím nesouvisí!“ Zlobil se Benjamin.
„Tak co o ní víš?“
„Vážně to chceš vědět?“ Zamračil se Benjamin.“
„Jinak bych se přece neptal…“
„Jen abys o ní neztratil i ty poslední iluze, co o ní máš.“ Zakroutil hlavou, vytáhl z kapsy mobil a poslal Maxovi odkaz na nějaký web. „Ale neříkej mi pak, že jsem tě nevaroval…“ Zakroutil hlavou a odešel. 
Max nechápal, co tím myslel a nakonec odešel do svého pokoje, aby se podíval na web na notebooku. Když se mu otevřela webová stránka, zůstal na ni chvíli šokovaně hledět. Byl to web, kde hned na úvod vyskočila fotka Patricie. Měla na fotografii škrabošku a na sobě dlouhé černé šaty. Max ji i tak hned poznal. Na stránce byl uvedený mobilní telefon a nabídka služby profesionální společnice, kdy by za finanční obnos doprovázela muže do společnosti i jinam. I když tam měla uvedené, že nenabízí sexuální služby, Max i tak hned viděl scénáře, kdy se Paty prodává kde komu. Paty se na webu podepisovala jako Tris.
„Jo tak Tris?“ Řekl si sám pro sebe. ‚Bože, jak hluboko jsi to klesla! Prodáváš se na netu jako „profesionální společnice“? Jen zástěrka k tomu, aby ses mohla tahat s chlapy za peníze, že je to tak!?‘ Pomyslel si Max a vztekle zaklapnul notebook. „Já jsem fakt idiot, když jsem nepoznal hned, co je ta holka zač!“ Zlobil se sám na sebe. Začal chodit po pokoji sem a tam, měl chuť něčím hodit. První nápad byl, že by Paty hned zavolal. Vzal si mobil, ale poté se zarazil. „No jistě a myslíš si, že to po první vteřině netípne? Sakra!“ Mluvil si sám pro sebe. Hlavou mu běžely myšlenky o tom, jak asi Paty tráví svůj pracovní čas. Když si představil, jak se jí dotýká někdo jiný, projela ním velmi nepříjemná vlna žárlivosti. „Holka zatracená!“ Hodil mobil a projel si rukou vlasy. Tvářil se, že neví, jak má s tím vším naložit.

Později téhož dne spolu Valerie a Patricie vybíraly dekoraci na svatbu. Totéž absolvovaly s nastávajícími nevěstami už dříve, tentokrát si to Valerie ale náležitě užívala. Zato Paty byla lehce otrávená jako kdykoliv předtím, když se jednalo o přípravu svatby. K nákupům se přidaly i dvě kamarádky Valerie, které jí měly jít za družičky, a tak se Paty držela trochu stranou od všeho dění. Valerie a její kamarádky se dobře bavily a Paty koukala bez zájmu kolem, když v tom jí začal zvonit její druhý mobil. Ten, kde měla číslo pro své zakázky. Trochu se zarazila a poodešla stranou, aby mohla hovor vzít.
„Prosím?“
„Dobrý den. Volám správně? Tris?“ Ozval se neznámý muž na druhé straně.
„Ano, jsem Tris.“
„Výborně. Já jsem Damon. Dostal jsem na vás doporučení, no a… asi tušíte, proč volám. Potřeboval bych na dnešní večer doprovod na jednu akci, šlo by to?“
„Už dnes večer? No… je to dost narychlo.“
„Já vím a moc se omlouvám, jenže mi nečekaně odpadl doprovod a já…“
„Nemusíte mi nic vysvětlovat.“ Pousmála se Paty. „Jen doufám, že jste si přečetl všechny podmínky na stránce.“
„Jistě. Už jsem vám na mail poslal i vše, co bylo potřeba.“
„Tak dobře, podívám se a ozvu se vám.“
„Dobře, díky.“ 
Paty ukončila hovor a přihlásila se na svůj mail. Čekala jí tam fotka klienta, nějaké základní informace o něm i o akci, kterou mají navštívit. Mimo jiné tam byla i cenová nabídka za doprovod. Paty se moc nechtělo, ale peníze potřebovala. Nemohla říct ne, ani kdyby chtěla. Nakonec zavolala zpět na číslo muže, který jí volal. 
„Tak dobře, udělám si dnes večer čas.“ Pronesla Paty, pomalu zamířila ven z obchodu a domlouvala se na dnešní akci. Poté se vrátila k ostatním, aniž by si vůbec všimly, že tam Paty nebyla.

Patricie a Damon se spolu sešli na smluveném místě a zašli spolu na vernisáž. Strávili tam spolu necelé dvě hodiny a po jejím skončení je odvezl taxík, cestou se spolu bavili.
„Můžu se na něco zeptat?“ Pousmál se Damon.
„Jistě.“ Usmála se Paty. Snažila se působit co nejlépe celou dobu, co byli spolu. Brala to jako svou práci a nemohla si dovolit přijít o dobrý obchod.
„Jak dlouho už tohle děláš?“
„Myslíš doprovod?“
„Ano…“
„Moc dlouho ne…“
„Ale jde ti to výborně, cítil jsem se s tebou opravdu dobře.“
„To jsem ráda…“
„Asi máš takovýchto akcí už plné zuby, co?“
„Vlastně ani ne, je zajímavé se takhle někam podívat. Ať už jde třeba o nějaké kulturní nebo jiné akce.“
„Jen mě napadá… no víš… neber to nějak zle, ale když tě takhle vídají na podobných akcích stejní lidé s jiným doprovodem, není to trochu… jak to říct…“
„Vím, jak to myslíš… Popravdě, většinou mám klienty z jiných měst. Docela se při tom i nacestuju. Tohle byla trochu výjimka.“
„Tak to mi i trochu lichotí.“ Usmál se Damon. Pomalu už mířili k jeho bytu, kde se měli rozloučit a každý si měl jít po svém. „Ale když už jsme u toho…“ Damon začal šmátrat po kapsách. „Jsem to ale trouba! Tu obálku jsem nechal doma na stolku. Ale když půjdeš se mnou, hned se spolu vyrovnáme.“ Pronesl vážně. Paty se křečovitě pousmála. Věděla, že nemá moc na vybranou. Taxík zastavil u chodníku.
„Tak dobře…“ 
Damon zaplatil a oba vystoupili z auta.
„Moc se omlouvám, trochu jsem odchodem nestíhal a nechal jsem ty peníze pro tebe doma.“
„To se stane…“ Pousmála se Paty. Oba zamířili k bytu. Patricie byla trochu nesvá.
Damon odemknul dveře. „Půjdeš na chvíli dál?“ Zeptal se jí, ona jen kývla na souhlas a oba vešli do bytu. Dáš si třeba ještě něco k pití? Víno nebo tak?“
„Ne, díky. Už budu muset jít. Jen bych ráda vyrovnala účty.“
„Jasně, chápu.“ Damon šel do pokoje pro obálku a Paty se rozhlížela po bytě. Došla do obývacího pokoje. Bylo tam naklizeno a nebyly tam žádné osobní věci, začínalo jí to být trochu podezřelé. Damon se po chvíli vrátil, ale než Paty obálku předal, tak se na ni zadíval a nervózně se zasmál.
„Promiň, já vím, že to vyzní jako hrozná drzost… ale musím se aspoň zeptat…“
„Ano?“
„Víš, bylo to s tebou vážně moc příjemné… a napadlo mě, jestli bys nechtěla zůstat třeba i přes noc? Samozřejmě bych se ti za to náležitě odměnil.“ Pousmál se.
Paty se zatvářila zvláštně, jako kdyby zahnala první myšlenku, co jí přišla na jazyk. „Myslela jsem, že ty podmínky, co jsem měla, byly dostatečně jasné.“
„Jo jasně, to ano. Nechtěl jsem tě nějak urazit. Ale jsi nádherná žena, jsi mi sympatická a nezlobil bych se, kdybychom spolu strávili ještě trochu času.“
Paty tohle neslyšela poprvé, tak nebyla ani tak moc překvapená, ale nelíbilo se jí to. „Ne, opravdu ne.“
„Chápu.“ Posmutněl Damon a podal jí obálku. „Ale mohli bychom si třeba ještě chvíli povídat? Nemusíme ani tady, třeba jen krátká procházka?“
„Tak dobře, to by asi šlo.“
„Tak výborně. Jen něco zařídím a hned budu zpátky. Klidně se posaď.“
„To je v pohodě.“ Pousmála se Paty a snažila se nevypadat při tom nervózně. Damon zmizel v pokoji, kde byl i předtím.
‚Ach jo, Patricie. Měla bys vypadnout, prachy už máš, tak se tady nemusíš zdržovat, kdo ví co je to za chlapa, je to tady celý nějaký divný…‘ Rozhlížela se po pokoji a chystala se každou chvíli odejít. Byla tak zamyšlená, že si nevšimla, že za ní někdo přišel a objal ji kolem pasu. Paty vyjekla a hned se otočila. Čekal ji ale mnohem větší šok, než si původně myslela. 
„Ty!?“ Vyjekla zmateně. Nebyl to totiž Damon, ale Maxmiliano.
„Ano, já.“ Pousmál se na ni Max.

„Co je s tebou?“ Zeptala se Valerie zamyšleného Bena, když spolu seděli u večeře.
„Promiň, jen jsem se nad něčím zamyslel. Asi jsem udělal jednu takovou hloupost.“
„A jakou?“ Nechápala Valerie.
„Až teď mi dochází, že to nebyla moje věc a neměl jsem se o tom vůbec zmiňovat… ale… víš… řekl jsem Maxovi o Patricii.“
„Jako co konkrétně?“
„No to, co teď dělá za práci.“
Val se zarazila. „A proč jsi mu to říkal? Určitě bude kvůli tomu Paty dělat scény!“ Zakroutila hlavou.
„Ale to snad ne, proč by to dělal? Vždyť ty dva spolu dávno nic nemají…“
„Myslíš? No tys je neviděl na začátcích toho jejich jakoby vztahu. Ti dva mají ještě dost nevyřízených účtů. A teď Paty bude jasné, od koho to asi tak ví…“
„Promiň, asi jsem to nedomyslel. Jenže jestli ti dva spolu nemají vyřešené nějaké věci, tak to možná konečně uzavřou.“ Pronesl Ben a znovu se pustil do jídla.
‚Tak tím si moc jistá nejsem…‘ Pomyslela si Valerie.

„Co ty tady děláš?“ Nechápala Patricie, kde se tam Max vzal. Z povzdálí bylo slyšet klapnutí hlavních dveří, když Damon odešel z bytu. Paty se jen zmateně podívala směrem, odkud zvuk vyšel.
Max se tvářil vítězně. „Nečekal jsem to, ale předčila jsi moje očekávání. Poprvé ve svém životě jsi dodržela dohodu!“
„O čem to sakra mluvíš?“
„Řekněme, že to byl takový malý test. Myslel jsem si, že se jen prodáváš komukoliv, kdo si o to řekne. Ale kupodivu tomu tak není.“
„Cože? Co ty o tom sakra víš?“
„Bohužel víc, než bych chtěl a méně než bych potřeboval!“ Maxův úsměv se změnil na zamračení.
„Tak to ne, na tohle nemám dneska náladu.“ Paty chtěla odejít, ale Max jí to nedovolil.
„Tak to ne, milá zlatá! Ty odsud neodejdeš, dokud mi všechno nevysvětlíš!“
Paty se ironicky zasmála. „Prosím? Co já bych ti měla jako vysvětlovat?“
„Třeba to, jak jsi přišla k téhle tvojí nové práci!“
„A co tobě je do toho? Není to tak náhodou moje věc!? Já se ti taky nepletu do tvojí práce!“
„Já nedělám na rozdíl od tebe nic špatného.“
„Ale prosím tě, ty jsi takový mediální prostitut a tváříš se jako největší star pod sluncem.“
Max se tomu zasmál. „Ha, ha. Tos mě teda pobavila! Já aspoň nemusím chtít po svém doprovodu peníze.“
„Néé, ty jsi ten, co si ten doprovod platí, co? Navíc business je business, to bys měl vědět i ty.“ Zašklebila se Paty a znovu se pokusila odejít. Max ji ale chytil a přitáhl si ji k sobě.
„Kdy se z tebe stala taková hrozná mrcha, hm?“ Zeptal se jí vážně a díval se jí při tom do očí.
„Já jsem mrcha odjakživa!“ Vyštěkla po něm. „To spíš ty bys mi měl vysvětlit, co má tohle znamenat!?“
„Damon je můj kamarád. Poprosil jsem ho, aby se s tebou sešel. Chtěl jsem si něco ověřit.“
„No jistě, to se dalo čekat!“ Ušklíbla se Paty. „Tenhle falešnej byt mi byl hned podezřelej.“
„Není falešný, je to předváděcí byt od jedné realitky, kde Damon pracuje… Navíc ty to nepoznáš? Netvrdila jsi mi kdysi, že pracuješ jako makléřka?“ Narážel na jejich první setkání.
„No jistě, ty máš prsty ve všem!“ Zamračila se Patricie a přešla jeho narážky. „A víš ty co? Už mě to nebaví! Pusť mě konečně! Jdu domů!“
„Nemysli si, že to bude takhle jednoduchý.“ Usmál se na ni. „Za ty prachy bych si taky chtěl užít tvoji společnost.“ Řekl a chtivě se na ní díval.
„Ty jsi kus idiota!“ Začala se Paty bránit. „Nebudu tady s tebou ani jedinou minutu!“
Max ji ale pevně držel. „Já to nechápu, Damon mi řekl, že jsi na něj byla celou dobu hrozně milá. Kolik bych ti musel dát, abys byla milá i na mě, hm?“ Dobíral si ji Max.
„Ani celý tvůj majetek by nestačil, abych byla milá na takového troubu, jako jsi ty!“
„Vážně?“ Zvolal Max a oba se dívali jeden druhému do očí. Max už to nevydržel a začal Patricii líbat. Ta mu jeho polibky na krátký okamžik opětovala, ale nakonec ho kousla.
„Au!“ Max ji leknutím pustil. „Tys mě kousla!“
„A jestli na mě ještě sáhneš, tak tě zabiju!“ Vykřikla Paty rozčileně a snažila se utéct. Max ji ale u dveří chytil, a i když se bránila, tak ji odvedl do ložnice. 
„Hned mě pusť, ty lumpe!“ Nadávala Paty, ale marně. Skončili spolu na posteli, kde ji Max držel za ruce. Jejich těla se k sobě tiskla a touha mezi nimi byla větší a větší. Oba byli zadýchaní a vzrušeně sledovali jeden druhého. „A co teď, hm? Znásilníš mě!?“
„Ne…“ Zakroutil Max hlavou. „Nikdy bych s tebou nebyl proti tvé vůli, ale vidím na tobě, že to chceš stejně jako já…“ Sotva to dořekl, začal Patricii líbat. Až nyní si naplno připustil, jak moc mu Patricie celou tu dobu chyběla a nebyl to jen on, kdo si to v tu chvíli uvědomoval. Když polibek ukončil, znovu se na sebe zadívali. „I když budeš tvrdit že ne, vidím ti to na očích. Cítím, že se ti ty polibky líbí…“ Šeptal vzrušeně. „A taky cítím, jak ti buší srdce, když jsme takhle blízko sebe…“ Paty najednou nebyla schopna jediného slova a Max ji znovu políbil.
„Co po mě vlastně chceš?“ Zeptala se Paty a zněla zoufale.
„Já nevím, fakt nevím! Chtěl bych se od tebe držet dál, ale nemůžu tě dostat z hlavy! A ta představa, že se taháš s někým jiným…“ Zamračil se. „Nejradši bych zakroutil krkem každému, kdo na tebe jen sáhne!“
„Říká ten, co se vyspí s každou, co kolem něj jen projde!“
„To skoro zní, jako bys žárlila…“
„Jediný, kdo tady žárlí, jsi ty…“
„A ty bys chtěla, abych žárlil?“
„Ani náhodou. Je mi úplně jedno, s kým se taháš!“
„Ano? Tak proč tě to tak rozčílilo?“
„Jsem rozčilená, protože mě tady držíš proti mojí vůli!“
Max se na ni chvíli díval a nakonec ji pustil a vstal z postele. „Tak dobře, jdi si.“ Ukázal ke dveřím. Paty se posadila a dívala se na Maxe. Nakonec vstala a chystala se odejít. Max ji jemně chytil za ruku. Ne tak, že by jí to mohlo zabránit v odchodu, ale alespoň tak, že se Paty zastavila. „Chci, abys věděla, že nechci, abys odešla.“ Řekl Max vážně a podle tónu jeho hlasu bylo znát, že pro něj nebylo snadné tohle říct nahlas. Patricie se dívala před sebe a nehnutě stála na místě. Max se k ní přiblížil a znovu ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji k sobě blíž, zezadu jí objímal. „Chci abys zůstala… chci se s tebou pomilovat…“ Jednou rukou ji odhrnul vlasy z krku a políbil ji na něj. Druhou měl položenou na jejím břiše a pomalu mířil níž. Paty položila svou ruku na jeho a zastavila ho. Měla zavřené oči a cítila se jako v transu.
„Proč?“
„Co proč?“
„Proč já, když po tobě touží každá druhá?“
„Protože já toužím po jediné…“ Max si ji k sobě otočil a začal Patricii líbat. První něžně, ale velmi rychle se polibky proměnily ve vášnivé. Patricie mu je stejně tak oplácela, už se mu nedokázala dál bránit. Chtěla být s ním, stejně tak, jako i on.
Max rozepnul zip na šatech, které Paty měla a ta je nechala spadnout až na zem. Paty sundala Maxovo tričko a odhodila ho také na podlahu. Na krátký moment se na sebe podívali a začali se znovu líbat. Postupně se svlékli, dokud nebyli oba nazí a znovu neskončili na posteli, kde se velice brzy začali vášnivě milovat. Jako by oba zapomněli na všechny spory. Jejich propletená těla se pohybovala v jednom rytmu a vzrušené vzdechy se nesly místností.

Tu noc nezůstalo jen u jednoho milování. Jakmile jednou padly jejich zábrany, nedokázali se od sebe odtrhnout. Během části jejich ukradené noci se milovali třikrát, dokud je nepřemohla únava a neusnuli spolu v jedné posteli. O dvě hodiny později se jako první probudila Patricie a bylo to jako probuzení z hezkého snu, který se chýlil ke konci. Posadila se na posteli a sledovala spícího Maxe. Prohlížela si jeho svalnaté nahé tělo a stále na sobě cítila Maxovy polibky, doteky, pocit jaký měla, když byla s ním. Odolala nutkání se ho dotknout a tiše vstala z postele. Posbírala si své věci a šla se obléct do vedlejší místnosti. Když byla oblečená, spočinul jí zrak na obálce, která ležela na stolku. Otevřela ji. Skutečně v ní byly peníze a když teď věděla, že jsou od Maxe, nedokázala si je vzít. Ne s tím pocitem, že jí platí za to, co se mezi nimi stalo. Najednou ji přemohl smutek. Když byla s Maxem, cítila se znovu svobodná, znovu se cítila šťastná. A nyní na ni dopadla tíha reality a problémů, o kterých věděla jen ona sama. Nakonec položila peníze zpátky na stolek, vzala si kabelku a z bytu odešla…

Ráno se Max probudil v pokoji sám. Na podlaze leželo už jen jeho oblečení, a tak věděl, že Patricie bude dávno pryč. Nakonec vstal a oblékl se. Když došel do obýváku, všiml si obálky s penězi. Najednou se kvůli tomu začal cítit provinile…

Současnost

Paty ležela v posteli a myslela na noc, kterou tehdy s Maxem prožila. Napadla ji jediná otázka. ‚Bylo by něco jinak, kdybych tehdy zůstala? Mohli jsme být někdy skutečně šťastní nebo to byla jen iluze?‘ Smutně si povzdechla.