Hoy con…

• Aaron Diaz como Colin J. Williams
• Ricardo Alamo como Jeremy Jackson

###

Druhý den ráno se u Patricie objevili od policie velmi brzy, dřív než jindy. Paty byla už ale dávno vzhůru, nemohla spát a seděla otráveně v posteli, kousek od ní byl tác s netknutou snídaní. Jako prvního zahlédla vcházet Manuela a ušklíbla se. 
„Dnes nemáme čas na nějaké zdržování. Zajistili jsme toho právníka a hned jak tady bude, odjedeme na stanici, abychom oficiálně dokončili potřebnou výpověď.“ Oznámil Manuel a Paty na to nijak nereagovala. Poté přišla do pokoje i Leticia a Annie. I když se snažily dozvědět se od Paty alespoň nějaké neutrální reakce, Patricia je celou dobu ignorovala. 
Lety a Manuel nakonec odešli řešit něco ven a v pokoji zůstala jen Annie. Právě si něco zapisovala, když k ní přišla Patricie a hodila na stůl výpovědi, které jí předešly den vzala. Annie se první překvapeně podívala na papíry a poté na ni.
„Patricie? Tys mi vzala mé spisy?“ Zvolala šokovaně. Místo odpovědi se Paty ale jen zamračila a vrátila se do postele. Než stihla Annie nějak reagovat a vyřešit to s ní, otevřely se dveře a do místnosti vešel Colin J. Williams. Právník, kterého si Patricia vyžádala. Už jen podle jeho velmi luxusně vyhlížejícího obleku bylo znát, že to byl jistě velmi drahý právník, který pracuje pro nejvyšší smetánku. Když se setkal jeho pohled s Patriciiným, nepatrně se pousmál.
„Můžete mě s mou klientkou nechat o samotě?“ Zeptal se vážně.
„Nezapomeňte, o čem jsme se bavili.“ Varoval ho Manuel, Colin ale jeho výhružky přešel. Po chvíli všichni odešli a Patricie zůstala s Colinem sama, dokonce vstala z postele a sešli se uprostřed místnosti.
„Jsem moc rád, že sis pamatovala slib, co jsem ti tehdy dal.“ Usmál se na Patricii.
„Nikdy by mě nenapadlo, že tuhle tvou pomoc budu skutečně potřebovat.“
„Udělám vše proto, abych ti pomohl.“ Řekl vážně. Paty se lehce pousmála.

###

Valerie připravovala snídani pro Benjamina a pro ni. Pokládala na jídelní stůl připravené jídlo. Ben vešel do jídelny, políbili se a oba se usadili u stolu, kde se pustili do jídla.
„Chtěl jsem dnes zajet za Maxem, ale pořád nevím nic, co bych mu mohl sdělit. Napadlo mě, že bych na policii zašel tentokrát já. Hrozně se to celé táhne…“
„Myslíš, že je to dobrý nápad? Víš, jak se tam chovají arogantně…“
„Já vím, ale máme právo na to vědět, jak se případ vyvíjí, no ne?“
„Asi ano, snad se dozvíš víc než já…“
„Kdyby ta tvá kamarádka promluvila, kdyby měla nějaký nový důkaz, mohli by obnovit proces. Je to naše velká naděje…“
„Já vím, řešíme to co chvíli… Ale… Věříš tomu, že by to mohlo vyjít?“
„Samozřejmě. To jen kvůli ní brácha sedí v base. Musí mu to vynahradit aspoň tím, že mu z ní pomůže. Mlčení už bylo dost.“
„Víš moc dobře, že Patricie o tom nic neví…neví co se Maxovi stalo.“
„Jen jestli, klidně se to mohla dozvědět už dávno. Nevěřím tomu, že tak úspěšně celou dobu utíkala před realitou… A třeba se jí to hodí, že si všichni kolem myslí, že je mimo. Zřejmě se ráda vyhýbá zodpovědnosti.“
„To si myslíš, že to hraje, aby byl Max ve vězení nebo co?“ Byla Valerie v šoku.
„To já nevím, ale co vím jistě je to, že ta holka nepřinesla bráchovi do života nic dobrého… a až se tohle vyřeší, tak to snad bude poslední problém, který mu Patricie kdy způsobila.“ Pronesl Ben vážně a pokračoval v jídle. Val jen nevěřícně zakroutila hlavou.

###

Patricii převezli na komisařství a výslech se poprvé odehrával ve výslechové místnosti. Paty bylo velmi nepříjemné o tom mluvit, ale věděla, že musí říct co se stalo. V místnosti s ní byla jen Annie a Leticia, za sklem ale byl i Manuel a Colin, což moc dobře věděla i Patricie. Bylo ale lepší, že přímo s ní byly jen ženy. Policejní tým se tak domluvil předem. Tušili totiž, že tato část výslechu bude pro Patricii nejhorší a čím méně kolem ní bude lidí, tím líp. Trvalo poměrně dlouho, než se Paty rozmluvila. Ale nakonec řekla co všechno se během únosu stalo, jak ji Ignacio opakovaně znásilnil, jak ji bil a psychicky ji týral. Předtím jim ale sdělila i to, jak se setkali v minulosti a že ji chtěl Ignacio znásilnit už dlouho předtím. Musely si nakonec dát pauzu, protože Paty byla celá vyklepaná a uplakaná, že už ani nedokázala mluvit. Leticia mezitím zašla za Manuelem a Colinem.
„Chudák holka, je mi jí vážně líto. Ten bastard si s ní hrál jako s nějakou hračkou.“ Pronesla Leticia a dívala se přes sklo na Patricii, která v rukou svírala hrnek a bylo vidět, jak se celá třese. Tentokrát ani Manuel neměl kousavé poznámky jako jindy. A všichni tři řešili další postup. Když se Lety vrátila, sedla si znovu naproti Patricii.
„Paty, už to nebude dlouho trvat… potřebujeme už jen vědět, co se stalo tu poslední noc.“
Patricia se zhluboka nadechla a začala vyprávět, už to sama chtěla mít za sebou.
„Ten poslední den… když tehdy přišel… choval se divně… divněji než jindy. Vypadal rozrušeně… pořád si mluvil něco sám pro sebe… tehdy mě poprvé neznásilnil hned když přišel… ale místo toho mě zbil… nadával mi a…“ Paty byla celá bledá, když o tom musela znovu mluvit. „…já nevím, myslím, že mě chtěl ten den zabít… myslím, že mi tehdy zlomil i pár žeber… škrtil mě… a já… já…“ Plakala. „Myslela jsem si, že už bude po všem… ale ne… nakonec mě tam nechal a zmizel. Poprvé mi nepíchl žádné svinstvo a když jsem se trochu vzpamatovala…“ Na chvíli se zamyslela. „Nevím, co se stalo, ale najednou jsem to nechtěla vzdát… chtěla jsem utéct a poprvé jsem měla možnost… začala jsem hledat cokoliv, co by mi pomohlo… ten den byla hrozná bouřka… vypadl proud…“ Jako kdyby se jí celá scéna znovu odehrávala před očima…

Ignacio se znovu vrátil k chatě, kde Patricii držel. Vystoupil z auta do deště a hrozně nadával, do všeho kolem kopal. Když vešel dovnitř, zjistil, že nejde proud. Kousek od něj ležela stará svítilna. Měl mokré ruce, a tak ji dokázal zapálit až na několikátý pokus. Zamířil ke sklepu, odemknul dveře a začal pomalu sestupovat schody. Místnost mu osvětlovala pouze svíčka. Kkdyž došel dolů, všiml si, že matrace je prázdná. V další vteřině ucítil nečekaný úder do hlavy. Patricie byla schovaná za schody a jakmile měla příležitost, praštila ho velkou skleněnou lahví po hlavě. Ta se okamžitě rozbila a její obsah se vylil všude kolem. Paty zůstalo v ruce jen hrdlo s ostrými hranami, které mu bez rozmyšlení bodla do zad. Ignacio zařval bolestí a svítilna mu vypadla z ruky na podlahu. Ignacio na malý moment ztratil pozornost a Patricie se okamžitě rozběhla po schodech nahoru. Když už byla skoro nahoře, Ignacio ji chytil za nohu a Paty spadla na schody a vykřikla bolestí, když ucítila i své minulé rány.
„Ty malá mrcho!“ Křičel Ignacio nepříčetně. Paty se ale bránila. Jakmile mohla začala Ignacia kopat, škrábat, cokoliv jen aby se mu ubránila. Místnost se začala plnit kouřem, plamen ze svítilny se velmi rychle začal šířit po sklepě. Ignacio se snažil Paty stáhnou zpět, ale jeden její dobře mířený kop do jeho nohy mu podrazil jednu nohu a tak na schody spadl také. Když se snažil vstát, chytil se chatrného zábradlí, které se ulomilo. Ignacio ztratil rovnováhu a pozadu spadl ze schodu dolů. Střep, který měl zaražený v zádech se mu zarazil ještě hloub a on jen zalapal po dechu. Všude kolem něj byl už kouř a plameny se k němu blížily. Paty ho na vteřinu sledovala, ale nakonec se ohlédla k východu a vyškrábala se ke dveřím. Byla zraněná ale i tak se snažila co nejrychleji dostat z domu. Belhala se k hlavnímu východu, ale ten byl zamčený. Zoufale vzdechla a lomcovala za kliku. Dveře měly z druhé strany mříže a okna také. Bezradně se rozhlížela kolem a začala hledat cokoliv, co by jí mohlo pomoct. Aniž by tušila, Ignacio se z posledních sil dostal ze sklepa dřív, než ho komplet zachvátily plameny, které se začaly šířit i hlavním patrem. Ignaciovi se těžko dýchalo, nejen z kouře, který byl všude kolem.
„Zabiju tě, ty děvko, ty malá děvko.“ Sípal a kašlal. Bylo slyšet, jak Paty rozbíjí okna, aby se mohla nadechnout alespoň z nich. Poté zamířila do kuchyně. Když po chvíli vyšla, všimla si Ignacia, který byl několik metrů od ní. U pusy měl krev a bylo znát, že ho střep musel zranit. Podle jeho dechu mu nejspíš střep propíchl jednu plíci, nepřidal mu ani pád ze schodů. Paty si u pusy držela namočený hadr, ale i přesto kašlala. Také se jí začínalo těžce dýchat a snažila se co nejvíc vyhnout kouři. V druhé ruce držela nůž. „Dej mi klíče!“ Vykřikla na Ignacia, který se Patricii ani nesnažil hledat. Prostor, kde nebyli plameny se ztenčoval a on věděl, že je zamčeno. Ignacio se tomu chraplavě zasmál.
„Dneska chcípneš ty mrcho.“
„Ale ty taky!“ Vykřikla Patricie zlostně. Znovu se nadechla z okna. Měla pocit, jako by ve tmě zahlédla světla auta. „Pomoc! Pomoc!“ Křičela, jak nejhlasitěji dokázala. „Prosím, pomoc!“
Když nedávala pozor, Ignacio ji chytil silně za ruku a začal ji tahat směrem k plamenům. V tom se utrhl trám nad nimi a spadl mezi ně. Paty se mu jen tak tak vytrhla, aby nespadl na ni. Oba spadli na zem a kus dřeva protnul cestu mezi nimi. Paty byla na straně k východu. Dřevěná stavba se pomalu ale jistě začínala hroutit a plameny byly čím dál blíž. Trám ošlehly plameny a Paty se podařilo vstát. Chtěla utéct, když ji Ignacio chytil znovu za ruku a táhl ji přes dřevěné trosky k sobě.
„Ty tady umřeš se mnou!“ Vykřikl zlostně. Paty cítila čím dál větší žár. Snažila se vytrhnout, ale nešlo to. Ignacio vynaložil poslední kousky síly, jen aby ji držel. Plameny ožehly jejich ruce a Paty ucítila bolest jako nikdy dřív. Vykřikla bolestí a její křik se rozezněl všude kolem. Byl to zvuk naprostého zoufalství. Nebyla už schopná se víc bránit, náhlý příval bolesti ji oslabil natolik, že začala ztrácet vědomí. S poslední myšlenkou, že tohle je konec. Poslední, co slyšela byl nějaký výkřik a výstřel. Ignaciova ruka najednou povolila sevření a Paty se bezvládně zhroutila k zemi.

„Víc nevím, víc si nepamatuju!“ Řekla Patricie zoufale. Annie a Leticia se na sebe podívaly.
„Co je další na co si vzpomínáš?“ Zeptala se Annie opatrně.
„Já… já nevím… na probuzení v nemocnici… na hroznou bolest… byl to jen moment…“
„Poslední, co si pamatuješ z té noci… byl výstřel?“
Paty jen kývla hlavou. „Asi ano… byl to… takový zvláštní zvuk…“ Zamyslela se. „Našli jste mě? Tehdy jste přijeli a našli jste mě? Někdo od policie vystřelil a dostali jste mě ven? Skutečně jsem tehdy viděla světla od auta, že ano?“ Ptala se Paty zmateně. Chtěla vědět, jak se vlastně tehdy dostala ven. Pohledy Annie a Lety se znovu setkaly.
„Musíme si na chvíli promluvit, ano? Za chvíli se vrátíme.“ Obě vstaly a nechaly tam Patricii samotnou. Ta se tvářila nervózně a zmateně. Pokukovala všude kolem a třásla se. Vedle se mezitím odehrával rozhovor.
„Tak ona netuší, co se tehdy stalo!“ Vykřikla Leticie.
„Sedí to k výpovědi, co tehdy poskytl Moreira.“ Souhlasila Annie.
„Měla by se dozvědět, jak to tehdy bylo.“ Poznamenala Leticia vážně.
„A co jí chceš říct, hm? Že ho zabil její milenec a skončil ve vězení?“ Poznamenal ironicky Manuel.
„No nejspíš to, měla by to vědět!“ Zlobila se Leticia.
„Nerad ruším vaši rozepři.“ Vložil se do toho Colin. „Ale má klientka má plné právo na to, aby se dozvěděla pravdu. Řekla vám vše, co jste chtěli vědět. Nejsou to žádné tajné informace, veřejně se o tomto případu mluví a Patricie je jediná, kdo ani netuší, co se kolem ní děje. To musí ale jednou pro vždy skončit.“ Namítl. Všichni čtyři se ještě nějakou chvíli živě bavili o tom, co bude dál.

###

Max byl ve své cele a cvičil kliky. Snažil se nějak zabavit, ale stejně nedokázal z hlavy vyhnat Patricii. Když teď věděl, že už není v léčebně a policie si ji pozvala k výslechu, tušil, že se brzy dozví celou pravdu. I když si sám nebyl jistý, jestli ji neví už dávno. Za okolností, které se ale kolem Patricie děly, si jistý nebyl. Doufal, že něco zjistí Ben nebo Valerie a že se k němu brzy dostanou nové informace.
„Co kámo, zase makáš?“ Poznamenal Jeremy, který přišel k cele.
„To víš, musím se v tomhle blázinci nějak zabavit.“ Vydechl Max a nakonec vstal. Utřel si zpocený obličej do ručníku, nakonec se šel trochu opláchnout k umyvadlu a znovu si oblékl tričko.
„Už ses dozvěděl, jak to je s tou tvou lady?“ Zeptal se Jeremy a začal se prohrabávat ve svých věcech.
„Ne, nic nevím…“ Zakroutil Max hlavou. „Brácha tady od té doby nebyl…“
„Hmm… když je ta tvoje teď zase venku, tak za tebou třeba přijde sama…“
„Já ani nevím, jestli je už venku… to je na tom nejhorší… netuším co s ní je… ale nevěřím tomu, že by sem přišla…“
„Proč by ne? Po tom cos pro ni udělal by rozhodně měla.“
„Hmm, možná tak, aby mi přišla dát pár facek, že jsem byl takový idiot a místo abych ji ochránil, tak jsem ji nechal jejím problémům napospas. Jestli je venku, tak je už nejspíš někde daleko odsud.“ Posmutněl Max, když si představil, že Paty už možná nikdy neuvidí.

###

Paty nervózně chodila po místnosti, v rukou křečovitě svírala hrnek a byla nesvá. Když do místnosti nastoupila celá čtveřice, zarazila se.
„Posaď se prosím.“ Navrhla Annie.
„Postojím.“ Namítla a nastalo hrobové ticho.
„Shodli jsme se na tom, že je načase, aby ses dozvěděla, co se tehdy stalo. Ten večer na místo přijela policie, ano…“ Začala Lety a v hlavě se jí vybavila vzpomínka.

Leticia a Manuel vystoupili z auta, stejně jako další kolegové, kteří přijeli druhým autem. Kousek za nimi přijížděla sanitka a hasiči. Chata, ke které přijeli byla kompletně v plamenech. Pod troskami u boku budovy bylo nabourané auto, které už také zachvátily plameny. Hasiči začali ihned řešit požár a zdravotníci se ihned vydali k nedalekému místu, kde Lety viděla obrysy nějakých postav. Muže, který klečel na zemi a žena, kterou držel v náručí. Žena byla zabalená v nějaké dece, ale bylo vidět že je ošklivě popálená. Muž měl oblečení špinavé od sazí a bahna, byl také lehce zraněný. Když k nim přišli zdravotníci, v první moment nechtěl muž ženu pustit, ale nakonec to udělal. Ihned se oběma začali věnovat. 
O chvíli později, když muž seděl u sanitky, ošetřovali mu ruku a dýchal kyslík z dýchacího přístroje, vydala se k němu Leticia a konečně poznala, kdo onen muž je.
„Maxmiliano Moreira?“ Zeptala se spíše sama sebe. Max se na ni podíval a jeho výraz byl plný zoufalství a zloby.

„Dostali jsme tip, kde hledat a poté někdo volal na naši linku, nahlásil požár a zavolal sanitku.“ Pokračovala. „Někdo tam byl dřív… někdo, kdo tě z toho domu vytáhl… Někdo, kdo tehdy vystřelil na Iturbeho…“
„Jako kdo?“ Nechápala Patricie. Lety se podívala na ostatní a než se stihla nadechnout, vložil se do toho Manuel.
„Maxmiliano Moreira.“ Odvětil věcně.
Paty v ten moment zbledla. To bylo to poslední, co v tenhle moment čekala. Hrnek, který držela v rukou upustila a u jejích nohou se roztříštil na malé kousky.