Hudba: Chord Overstreet – Hold On

Hoy con…

• Aaron Diaz como Colin J. Williams
• Ricardo Alamo como Jeremy Jackson
• Jonathan Montenegro como Pedro

###

Patricie nemohla uvěřit tomu, co jí policie právě oznámila. Jakoby stále dokola slyšela Maxovo jméno a nedokázala pochopit, kde se tam Max mohl vzít a kde je mu teď vlastně konec… Byla bledá jako stěna a nechybělo málo k tomu, aby ztratila vědomí. Díky tomu ani pořádně nezaregistrovala, že ji někdo posadil na židli, ani to, že jí někdo něco říká. Jako by v ten moment slyšela jen šum místo slov. Když se po chvíli vzpamatovala, konečně si všimla, že na ni mluví Annie a snaží se ji uklidnit.
„To bude v pořádku, Patricie.“
Paty nevěřícně zakroutila hlavou. „Já to nechápu…“ Pronesla zmateně. „Co… jak…“
„Já jsem to říkal!“ Pronesl Manuel podrážděně. „Že to není dobrý nápad.“
„Aha, ano?“ Obořila se na něj Lety. „Hlavně že jsi jí to napálil s největší chutí, co?“
„Prosím tě!“ Okřikl ji. „Nebudeme se tady přede dohadovat před ní!“ Pronesl už trochu tišeji a dodal něco, co už Paty neslyšela. Po chvíli, co si spolu v povzdálí něco vyříkávali, se oba sebrali a odešli z místnosti.
„Asi bude nejlepší, když si na chvíli dáme pauzu. Donesu ti vodu a něco na uklidnění.“ Pronesla Annie a chtěla odejít.
„Ne… ne…“ Chytila ji Paty za ruku a tvářila se zoufale. „Kde je Max? Co se s ním stalo?“
Colin celou scénu jen mlčky sledoval z povzdálí.
„Teď není vhodná doba na to, tohle řešit.“
„Já to ale musím vědět!“ Byla Paty čím dál zoufalejší. „Co se stalo? Kde je!?“ Annie se zatvářila nejistě a Paty to neuniklo. Znovu zbledla a celá se chvěla. „Nebo… není snad…“ Nedokázala ani větu dokončit.
„Ne, není mrtvý.“ Došlo Annie, co si asi Patricia musela myslet. „Ale je to složité. Promluvíme si o tom, až budeš klidnější, ano?“
„Ne! Já nebudu klidnější, dokud nebudu vědět, co se tady děje! Chci vědět, co se stalo!“ Stála si Paty za svým. V tom do místnosti znovu nakoukl Manuel.
„Chce s námi mluvit šéf.“ Kývl na Annie a zase zmizel.
„Hned se vrátím…“ Pronesla k Paty a poté se podívala na Colina. Než ale stihla něco říct, tak jí odpověděl na její nevyřčenou otázku.
„Dám na ni pozor.“ Řekl vážně. Annie jen kývla a odešla z místnosti.
Paty si schovala obličej do dlaní a snažila si srovnat myšlenky. Nakonec si prohrábla nejistě vlasy a podívala se na Colina, který stál kousek od ní.
„Ty víš, co se stalo, že je to tak?“ Zeptala se ho nejistě.
„Ano. Ale nemůžu o tom s tebou mluvit.“
Paty vstala a šla k němu. „Já to ale musím vědět! Prosím, řekni mi to…“
Colin jen zakroutil hlavou. „Nezlob se, nemůžu ti to říct.“
Paty se zhluboka nadechla. Snažila se uklidnit. Na chvíli zavřela oči a zakroutila hlavou. Když oči znovu otevřela, podívala se na Colina a vážně pronesla. „Řekni mi, co chci vědět!“
Colin se na ni upřeně díval a bylo znát, že jeho vážný a profesionální výraz se na malý okamžik změnil v něco úplně jiného. Upřeně na Paty hleděl.
„Tohle od tebe není fér…“ Řekl tiše. Jako kdyby to bylo něco, co pochopí jen mezi sebou. „Opravdu ti to nemůžu říct.“
„Nedáváš mi na výběr.“ Pousmála se Paty, ač jí to v ten moment dělalo docela problém.
„Tohle je moje práce a tady existují jiná pravidla.“
„Mě žádný pravidla nezajímají, rozumíš! Chci vědět všechno a chci to vědět hned. Celou dobu přede mnou někdo něco tají a já už toho mám plné zuby!“ Na stole leželo několik dokumentů, které Paty vztekle smetla ze stolu. „Všichni ze mě dělají idiota, ale tomu je konec! Konec!“ Zlobila se. „A jestli ty jsi stejný jako oni, tak byla chyba, že jsem si vzpomněla zrovna na tebe! Tak jestli chceš hrát tu jejich hru plnou lží a zatajování, tak vypadni!“ Ukázala na dveře. „Nikoho nepotřebuju a už vůbec ne další zrádce!“
Colin se tvářil, jako by jí nedokázal odporovat, což se v ten moment zdálo lehce absurdní. „Já tě nezradil… chci ti pomoct… vždyť to víš… udělám všechno, aby ses z toho dostala.“
„Ale mně pomůže jen to, když budu znát konečně pravdu! Sliby jsou mi k ničemu!“ Pronesla Paty vážně.
„Víš, že kdyby byly jiné okolnosti…“ Tvářil se, jako by bojoval sám se sebou. „Řekl bych ti to, ale nemůžu…“
Paty chtěla něco říct, ale nakonec se jen prudce otočila a kopla do židle, na které předtím seděla. Ta narazila o stěnu a spadla na bok. Vztekle vykřikla a byla celá bez sebe. Do místnosti vtrhnul Manuel a chytil ji. Hluk z místnosti se totiž nedal přeslechnout.
„Dej ze mě ty pracky, ty parchante!“ Křičela rozčíleně. Manuel si pro sebe zamumlal nějaké nadávky a s pomocí dalšího kolegy ji chytili a pevně drželi, aby nemohla ublížit sobě a ani nikomu dalšímu. Patriciin křik se po chvíli proměnil v pláč. „Proč mi tohle děláte!?“
„Dáme ji do cely, než nám tady z toho udělá kůlničku na dříví!“ Pronesl Manuel vážně a snažili se jí odvést. Paty se celou dobu bránila a křičela. Ve vazební cele jí museli dát sedativa, jinak by se nejspíš nikdy neuklidnila. Lety mezitím domluvila další postup s Colinem a ten z komisařství co nejrychleji odešel.
„Nechápu, že ji tam ten chlap nechal jen tak řádit!?“ Pronesl Manuel, když se vrátil k výslechové místnosti. „Ta holka byla úplně nepříčetná! Za tohle si vyslouží minimálně dnešní noc v chládku a zítra pofrčí zpátky do léčebny!“
„Tím bych si nebyla tak jistá.“ Pronesla Leticie. „Její právník mi právě řekl, že podnikne všechny kroky, aby se co nejdřív dostala ven.“ Oznámila mu. I přesto co se stalo, byl Colin rozhodnutý svůj slib dodržet a Patricii pomoct. Manuel se zamračil a nevěřícně zakroutil hlavou.

###

Několik vězňů uklízelo v prostorách jídelny. Byl mezi nimi mimo jiné i Max, Jeremy, Pedro a další jeho kumpáni, kteří nic nedělali. Max je jednou za čas otráveně sledoval a myslel si svoje. Kousek od nich byli i vězeňští dozorci, kteří moc dobře věděli, že polovina vězňů nepracuje, ale nic s tím nedělali a povídali si mezi sebou. Pedro si brzy všiml Maxova výrazu, vstal od stolu a šel k němu.
„A co ty na mě tak blbě čumíš, hm? Ještě máš u mě dluh, za to že jsem kvůli tobě byl dva tejdny na samotce! Nemysli si, že jsem na to zapomněl!“ Max se tomu jen zasmál a pokračoval v práci. Neměl nejmenší chuť se s někým takovým dotahovat. To že na něj Max nereagoval, Pedra dopálilo o to víc. Vzal ze stolu nějaké zbytky jídla na tácu a hodil je na podlahu, kterou Max před chvíli setřel. „Hele ještě ti tady zbyl nějaký humus. Tak honem ukliď to!“ Smál se a Max po něm šlehl naštvaným pohledem. Měl chuť mu jednu vrazit, ale tušil, jak by to celé zase dopadlo. Pedro se mezitím náramně bavil a jeho dva kumpáni stejně tak.
„Hej kámo, kašli na něj, je to kretén.“ Poznamenal Jeremy, který uklízel o kousek dál.
„Jo káámo, měl bys poslouchat svoji holku!“ Smál se Pedro.
Max už se neudržel, udělal pár kroků k Pedrovi, který se celou dobu smál a nedával tak pozor. Max ho chytil za límec a vážně se na něj podíval. „Tak podívej, ty cucáku, abys náhodou ty nezapomněl, že máš nevyřízený účty se mnou. Nezapomněl jsem, co jsi udělal a rozbiju ti za to hubu klidně ještě několikrát!“ Vyhrožoval mu.
Pedro se vytrhnul a couvl. Udělal gesto, že se nechce hádat. Jakmile ale Max znovu odešel ke svojí práci, tak se vítězně usmál. „Pořád chceš bránit tu štětku? Stejně ti ji ošukala už hromada chlapů, nebyl bych první ani poslední!“ Pronesl s blaženým úsměvem. Max se zatvářil nenávistně, už chtěl jít po něm, když ho na poslední chvíli chytil Jeremy.
„Nech mě, musím tomu kreténovi rozbít tu jeho nevymáchanou hubu!“
„Uděláš tím problémy jen sobě! Vykašli se na něj! Teď si nemůžeš dělat problémy.“ Poznamenal Jeremy vážně a nakonec Maxe pustil. Musel uznat, že má Jeremy pravdu. Jakýkoliv další problém by mohl uškodit jen jemu. Hlavně v době, kdy se může znovu otevřít jeho případ. Pedro ho pobaveně sledoval a Max pěnil vzteky.
„Pro tentokrát, ty šmejde!“ Ukázal na něj výhružně a nakonec si šel po své práci.
„Tak co se to tady děje, nekecáme a makáme!“ Zvolal jeden z dozorců. „Nemáte na to celý den, tak do práce!“ Zvolal a konečně začali pracovat všichni vězni.

###

Paty se začala pomalu probouzet. Sedativa ji uspaly na většinu dne a nyní byla už hluboká noc. Když Paty otevřela oči, byla zmatená. V první moment nevěděla, kde je, ani co se stalo. Posadila se na posteli v cele, rozhlédla se a leknutím nadskočila. Na protější posteli totiž někdo seděl a po chvíli poznala, že je to Annie.
„Promiň, nechtěla jsem tě vylekat.“ Omlouvala se.
„Co tady děláte?“ Nechápala.
„Chtěla jsem vědět, jak ti je.“
Paty si začala vzpomínat, co se stalo. „Bude mi líp, až mi přestanete všechno tajit! Mám právo to vědět a jestli mi chcete vyčíst co jsem udělala, tak…“
„Nepřišla jsem se s tebou hádat, ani ti to vyčítat.“ Pronesla Annie vážně a vstala. „Neměla bych tady ani být, ale máš pravdu. Není fér, že ti stále něco tajíme a ty jsi nám řekla, co šlo…“ Paty byla zaskočená a jen se na Annie zmateně dívala. „Vím, že nás máš za ty špatné, ale věř mi, že to tak není.“
„Chci jen vědět, co se stalo… chci jen aby tohle všechno skončilo… ale to nikdy nemůžete pochopit.“ Zakroutila smutně hlavou a sklopila zrak.
„Chápu to… víc než si myslíš…“ Začala Annie. „Víš proč jsem se stala psycholožkou?“Zeptala se jí, Paty jen pokrčila rameny. „Chtěla jsem pomáhat lidem, co to potřebují… i já sama jsem byla v situaci, kdy jsem to potřebovala a vím, jak je to důležité…“
„V jaké situaci?“
Annie se na moment odmlčela, ale nakonec pokračovala. „Když mi bylo šestnáct, tak jsem se jednou pozdě v noci vracela z knihovny. Šla jsem přes jeden park, který byl vyhlášený tím, že se v něm scházejí, kde jací pobudové… bylo to ale kratší a já už chtěla být doma. Přepadl mě tam jeden muž, vyhrožoval mi a nakonec mě znásilnil.“ Annie posmutněla, když o celém incidentu mluvila a Paty vypadala překvapeně. „Nahlásila jsem to a dlouho se nic nedělo. Měla jsem strach, nikomu jsem nevěřila a také jsem si tehdy moc přála, aby bylo konečně po všem, abych mohla zapomenout…“ Annie se smutně pousmála. „Vím, že si myslíš, že nikdo neví, jak ti je… a nechci tvou situaci srovnávat s tím, co se stalo mně… jen chci abys věděla, že vím, jaké to je, když člověk zažije něco zlého… ale také vím, že jsou věci, které tě můžou znovu udělat šťastnou… a i tobě se jednoho dne stanou!“ Paty nevěděla, co na to všechno má říct, Annie ale i tak pokračovala. „Měla bys vědět pravdu, a i když by ses to neměla dozvědět takhle, tak to bude možná ten jediný správný způsob…“ Annie vzala papíry, které měla položené na posteli a přinesla je Patricii.
„Co je to?“ Podívala se na ně zmateně a poté zpět na Annie.
„Odpovědi na tvoje otázky.“
Paty se na papíry znovu podívala a zjistila, že jsou to výpovědi Maxe. Nervozitou se jí stáhl žaludek. Došlo jí, že ho policie musela vyslýchat několikrát, že je v tom všem zapletený víc, než si kdy myslela. Annie si znovu sedla na postel, která byla kousek od Patricie.
„Nebudete z toho mít problémy?“
„Řekněme, že to bude naše tajemství…“
Paty byla stále dost překvapená, ale nedokázala odolat tomu, aby se konečně dozvěděla pravdu. Začala si ve spisech číst.
Na začátku byla znovu výpověď po Patriciině zmizení, kde Max popisoval jejich poslední setkání na svatbě Benjamina a Valerie. Část výpovědi si přečetla u Annie už minulou noc.
„Hledal mě…“ Pronesla Paty tiše, spíše sama pro sebe, než že by čekala nějakou reakci.
„Ano, hledal. Byl to Max a Valerie, kteří nahlásili tvé zmizení. Byli na policii několikrát, ale vzhledem k okolnostem nebylo snadné něco zjistit… neměli jsme žádné stopy…“ Nakonec Annie začala vyprávět o jednom večeru, kdy se s Maxem setkala.

Bylo už poměrně pozdě, když Max vtrhnul na komisařství. Málem se srazil s Annie mezi dveřmi. Ta už věděla, kdo Max je a věděla, že poslední dny chodí na policii každý den. Pokaždé kvůli tomu stejnému.
„Omlouvám se.“ Vydechl udýchaně Max. „Potřeboval bych mluvit s komisařkou Martinézovou!“
„Pane Moreiro, komisařka Martinezová tady dnes už není. Budete muset přijít ráno.“
„Tohle nemůže počkat do rána!“ Naléhal. „Mám pro ni důležitou informaci. Mám důkaz, Patricii chce někdo ublížit, možná ji i unesl!“ Když Annie viděla jeho zoufalý výraz, nedokázala ho jen tak poslat pryč a nakonec mu dala číslo na Leticii, na kterém by ji mohl zastihnout.

„Byl to večer předtím, než tě policie našla.“ Dodala Annie.
„O jaký důkaz šlo?“ Nechápala Patricie. Annie pokynula, aby si přečetla další výpověď. Bylo to tři dny poté, co Paty našli. Maxe tehdy odvezli přímo z nemocnice k výslechu. Seděli v té stejné místnosti, kde probíhal i výslech Patricie.

„Potřebujeme vědět, co přesně se stalo ten den, kdy došlo k požáru. Jak jste věděl, že tam Patricie bude?“ Zeptala se Leticie a dělala si poznámky. Seděla u výslechu s Manuelem, který Maxe zamračeně sledoval.
Max si povzdechl. „Kdybyste neměli moje informace za výmysly, nemuselo se nic z toho stát! Řekl jsem vám už den předtím, že Patricii hrozí nebezpečí, ale bylo vám to fuk!“
„Můžeme zůstat u našich otázek?“ Zeptal se Manuel podrážděně.
Max se zamračil. „Den předtím jsem neměl ani tušení, kde Paty je, nebo co se jí stalo… ale tušil jsem, že s ní něco je. Už jsem nevěděl, kde jinde ji mám hledat a tehdy mi přišla ta zpráva… bylo to video. Tehdy jsem ještě nevěděl, kdo ten chlap je… Ale byl tam s ní, byla to hádka mezi Patricii a tím zmetkem, co ji unesl! Chtěl jí ublížit, ale ona se bránila a zranila ho… Bylo u toho videa i datum, nebylo ale aktuální. Věděl jsem, že to musí nějak souviset! Jediné, co u té zprávy bylo napsané, tak že Paty dochází čas. Jenže to video se po prvním přehrání smazalo a když jsem vám volal, nevěřili jste mi! Jako by se mi to jen zdálo, najednou jsem tam prostě neměl po zprávě ani památky…“
„Víte, kdo vám to poslal?“ 
„Ne… Netuším, kdo mi to tehdy poslal, ale vím, že to byl ten stejný člověk, co mi napsal i druhý den! Zkoušel jsem zjistit cokoliv, co by mě k Patricii zavedlo, ale marně. K večeru mi ale najednou přišla další zpráva a byly v ní jen souřadnice GPS. Našel jsem si je a bylo to nějaké místo v lese. Neměl jsem ani tušení, kam mě to zavede, ale bylo mi to jedno. Nastoupil jsem do auta a rozjel jsem se tam…“ Max se ve vzpomínkách znovu vrátil do oné noci.

Max se blížil k místu, na které ho odkazovaly souřadnice ze zprávy. Nevěděl, co čekat, ale pro jistotu si vzal zbraň, kterou nikdy předtím nemusel použít na obranu. Když byl už jen kousek od místa, všiml si v dálce domu, který byl už z části pohlcený plameny. Okamžitě šlápl na plyn. I když pršelo, plameny to uhasit nedokázalo a mezitím se šířily rychlostí blesku. Celá budova byla dřevěná a vzplála snadno jako papír. Ještě z auta rychle zavolal hasiče a jakmile dojel na místo, vyskočil z auta, vzal zbraň a běžel k hořícímu domu, ze kterého šel kouř. A část, která byla v plamenech se začínala pomalu bortit.
Byl už jen pár kroků od jednoho z oken, když se ozval ohlušující výkřik. Takový, ze kterého Maxovi až ztuhla krev v žilách. Jakmile došel k oknu naskytl se mu pohled, na který nikdy nezapomene. Ignacio držel Patricii, která se snažila bránit a utéct. Jakmile ji ale natáhl na plameny, které šlehaly ze spadlého trámu, síly jí velmi rychle začaly docházet. Ignacio měl ruku dál od plamenů, ale byly u něj tak blízko, že to byla otázka chvilky, kdy ho to šeredně popálilo. V očích se mu zračila čistá nenávist, Max nemohl dlouho přemýšlet.
„Pusť ji!“ Vykřikl a Ignacio se podíval jeho směrem a jeho úšklebek se začal měnit v blažený úsměv. Max neváhal už ani vteřinu, zamířil a vystřelil na Ignacia. Kulka ho zasáhla přímo do krku. Ignacio pustil Patricii a chytil se za krk. Přes prsty mu stékaly proudy krve. Zalapal po dechu, zavrávoral dozadu, kde ho okamžitě ožehly plameny. Ozval se přidušený výkřik a poté bylo ticho. Paty poté, co ji pustil, skončila na podlaze. Max věděl, že není čas, ale přes mříže se k ní nemohl nijak dostat. Okamžitě běžel k autu, nastartoval a vrazil autem do rohu domu. Věděl, že hrozí sesuv celé poškozené části, ale neměl na vybranou… část střechy se ihned složila na auto a poškodila ho. Max vystoupil, mokrou bundu si dal přes pusu a průlezem vlezl dovnitř. Jakmile byl u Paty, položil ji přes popálenou ruku mokrou bundu a co nejrychleji ji dostal ven. Bylo vidět že je zraněná, ale nemohl už déle čekat. Jakmile byli jen pár metrů od domu, trámy v chodbě se zbortily a začalo hořet i Maxovo auto. Max kašlal, z nadýchání se kouře, ale i tak Paty vzal do náruče a odnesl ji co nejdál od požáru. Klekl si na zem a stále ji držel v náručí. Zkontroloval jí tep, ruce se mu třásly. Její tep byl velmi slabý. I Max byl zraněný, ale v ten moment to bylo to poslední, co by ho zajímalo. Paty byla popálená, slabá a bylo znát, že je na tom velmi zle. Max neměl u sebe vůbec nic. Nic čím by jí pomohl. V dálce byly slyšet sirény. Max se na ni díval a do očí se mu hrnuly slzy, které se ihned mísily s kapkami deště.
„Paty… prosím… prosím… neopouštěj mě…“ Šeptal. „Já to všechno hrozně zvoral… ale tohle nemůže být konec… nemůžeš mě tady nechat bez tebe…“ Zavzlykal a lehce si ji přivinul k sobě. Nechtěl jí ještě víc ublížit. „Nedokážu žít ve světě, kde nebudeš… protože já…“ Lehce jí pohladil po nezraněné tváři a měl pocit, jako kdyby v tu chvíli byla každá vteřina nekonečná. „Protože… já… já tě miluju…“ Vyznal se jí, aniž by to Paty tušila. Max se velmi bál, že už Patricii ztratí nadobro. Kousek od nich zastavila sanitka. Zdravotníci se okamžitě vydali k Patricii a Maxovi…

Max nakonec vypověděl, co všechno se stalo poté, co na místo přijel. Poslední slova, která patřila Paty, ale nikomu dalšímu neřekl…

Patricii se kutálely po tvářích slzy, nemohla tomu uvěřit. „On mě zachránil…“ Zavzlykala Paty a její hlas najednou zněžněl. Do očí se jí nahrnuly další slzy, když si to uvědomovala víc a víc.
„Ano…“ Souhlasila Annie, která Paty celou dobu mlčky sledovala.
„Ale proč nikdy nepřišel?“ Ptala se spíš sama sebe. Stále jí nedocházelo, co následovalo. „Už mě nechtěl nikdy vidět?“ Zeptala se zmateně a podívala se na Annie svýma ubrečenýma očima. Annie vstala a posadila se k Patricii.
„Paty… Určitě by tě moc rád viděl… Ale nemohl za tebou přijít… Protože… Maxe odsoudili za vraždu Ignacia Iturbeho. Je ve vězení…“ Prozradila jí opatrně.
Paty zalapala po dechu. Nenapadlo jí, že by za to, že ji bránil, mohl skončit ve vězení. Při představě, že je někde zavřený jen kvůli ní se jí sevřelo hrdlo a do očí se jí nahrnuly další slzy. Nevěřícně kroutila hlavou. „Ne, to není možné!“ Plakala.