Bylo ráno, když se Scarlet Alamo de Toscani snažila opatrně vstát z postele a neprobudit přitom svého manžela. Jenže jakmile se vymanila z jeho náruče, on si ji k sobě přitáhl zpátky. „Nikam nepůjdeš!“ řekl jí William Toscani se zavřenými oči.
„Williame!“ rozesmála se. „Musím jít do práce!“
„Tak přijdeš trošku pozdě, no!“ řekl a tisknul si ji k sobě.
„Tobě se to říká, když jsi pánem svého času! Ale já mám pevnou pracovní dobu!“
William otevřel oči a vzdychl. „Tak dobře, no!“
Scarlet se na něj usmála a políbila ho. Chtěla vstát, jenže William ji opět zadržel. „No tak, Williame, tímhle způsobem se tam vážně nedostanu!“ smála se.
„Tak já tě odvezu! Víš, že řídím rychle, tak to stihneš, i když teď se trošku zdržíš!“
Scarlet se rozesmála. „A co by mě jako mělo zdržet?“ zeptala se šibalsky.
„Tak samozřejmě já!“ zasmál se a políbil ji. „A náš další pokus o miminko,“ usmál se, „protože co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek!“
„Víš, že ale tohle můžeme dělat dnes i zítra!“ řekla se smíchem.
„No právě tím je to ještě lepší!“ zasmál se a políbil ji.
„Miluju tě, lásko!“ usmála se na něj.
„Já tě taky miluju,“ opětoval jí úsměv a poté se začali něžně líbat. Nakonec se spolu milovali.

#####

„Ahoj, Christophere!“ pozdravila Dayana Ponce de Aular svého mladšího bratra, když vešla do bytu jejich strýce, ve kterém nyní Christopher bydlel.
„Ahoj,“ odpověděl jí Christopher Ponce Silva na pozdrav a objal ji. „Neměla by si být náhodou v práci?“
„Včera jsem si zařídila, že můžu přijít o něco později! Chtěla jsem se za tebou ještě zastavit a podpořit tě!“
„Podpořit v čem? Vždyť zas tak nic velkého se neděje. Jen teď v různých formulářích budu místo políčka ženatý zaškrtávat políčko rozvedený!“ snažil se být nad věcí.
„To je sice hezké, že se snažíš vtipkovat, ale já vím, že tě to bolí!“ řekla Dayana smutně.
„Možná, že až to všechno skončí, tak to bude bolet míň!“
„V to doufám! Nerada tě vidím, když se trápíš!“
Christopher se na ni usmál a objal ji.

#####

William zastavil před realitní agenturou, ve které Scarlet pracovala. Oba vystoupili a rozloučili se dlouhým polibkem.
„Co máš dnes na práci?“ zeptal se William.
„Dnes budu jen v kanceláři a připravovat se na pondělí! To budu mít hned tři prohlídky domů!“ odvětila mu. „A na čem dnes budeš pracovat ty?“
William byl překladatel angličtiny a francouzštiny. „Dneska tam mám takovou tlustou sci-fi knížku! Ta mi dá asi hodně zabrat!“ zasmál se.
„Ale ty to zvládneš!“ usmála se na něj a políbila ho. „A už vážně budu muset jít!“ řekla smutně.
„Tak ale ještě jedno velké rozloučení!“ šibalsky se William usmál. Scarlet mu úsměv opětovala a ještě jednou se dlouze políbili. „Přesně ve tři budu tady!“ řekl William poté.
„Já vím!“ usmála se Scarlet, ještě ho letmo políbila, a pak vešla do budovy.
William se za ní díval, dokud mu nezmizela, poté nastoupil do auta a odjel.

#####

„Christophere, prosím tě, počkej!“ volala na svého, nyní již, bývalého manžela, Isabella De Andrade.
Christopher se zastavil uprostřed schodů, které vedly ze soudní budovy, kde je právě rozvedli. Počkal, až k němu Isabella dojde, a pak se zeptal: „Co ještě chceš?“
„Christophere, přece to takhle nemůže skončit! Po tolika letech!“
„Jenže ono už to skončilo!“ řekl vážně a chtěl odejít, jenže Isabella ho zadržela. „Christophere, já jsem nechtěla, aby to zašlo až takhle daleko!“
„Představ si, že já taky ne!“ odvětil jí ironicky.
„Christophere, já vím, že mě nenávidíš, ale já tě pořád miluju!“
„Zajímavý!“ zamyslel se. „A milovala si mě i ve chvíli, kdy si byla v posteli s mým nejlepším kamarádem?“
„Christophere!“ zvolala zoufale. „Řekla jsem ti, že to byla chyba! Tys byl pořád v práci a já se cítila hrozně sama!“
„Tak si tu samotu vyřešila takhle, já to chápu!“
„Christophere, ale jedna chyba přece nemůže všechno zničit! Jsme sice už rozvedení, ale možná právě proto je teď na čase si dát druhou šanci!“
„Isabello, zapomněla jsi, že ta tvoje chyba má následky?“ zeptal se jí a ukázal na její šestiměsíční břicho. „A já nebudu vychovávat cizí dítě!“ dodal důrazně a šel ke svému autu.
Isabelle po tvářích stékaly slzy.

#####

Scarlet pracovala ve své kanceláři, když do ní vstoupil její šéf, Rodrigo Silva. „Scarlet, můžu na moment?“ zeptal se.
„Samozřejmě! Co potřebuješ, Rodrigo?“
„Jen ti chci říct, že k nám dnes nastoupí nový zaměstnanec a řekl jsem mu, že kdyby si nevěděl rady, tak aby se obrátil na tebe, protože ty jsi tady nejlepší realitní agentka!“
„Nejlepší určitě ne!“ odvětila mu skromně.
Rodrigo se na ni usmál. „Takže nevadí ti, že jsem to rozhodl za tebe? Vím, že máš hodně práce, ale on je chytrý a pracovitý a jistě si brzy se vším poradí, takže tě nebude otravovat dlouho!“
„Ale jaképak otravování, Rodrigo! Samozřejmě mu ráda pomůžu se vším, co bude potřebovat!“ usmála se.
„Děkuju ti,“ opětoval jí úsměv a odešel.

#####

William seděl v obývacím pokoji na pohovce. Na klíně měl položený notebook a vedle něj knihu, kterou překládal. V tom někdo zaklepal na dveře. William odložil notebook na stolek a šel otevřít. „Carmen Alicie!“ usmál se na svou tchýni a políbil ji na tvář.
„Jen jsem ti přinesla něco na zobnutí!“ řekla mu a talíř s buchtami položila v kuchyni na stůl.
„Carmen Alicie, ty mě tak rozmazluješ!“ zasmál se a hned se do jedné zakousl.
„Jsi můj nejoblíbenější zeť, tak tě musím rozmazlovat!“ zasmála se.
„Jsem tvůj jediný zeť!“ poznamenal.
„A právě proto si tě musím hýčkat, protože si jediný, díky komu mi Scarlet může dát vnoučata!“
„Jo tak takhle to je!“ zvolal William a oba se rozesmáli.

#####

Isabella šla pěšky domů, když u ní zastavilo auto. „Isabello,“ oslovil ji Camilo Lizalde, kdysi Christopherův nejlepší kamarád, když vystoupil.
Isabella, ale jakoby ho neslyšela a šla dál. Camilo ji doběhl. „Isabello, měla si na mě přeci počkat před soudem, abych tě domů odvezl!“
„Rozmyslela jsem si to, potřebuju se projít! A navíc jsem ti ani neslíbila, že tam na tebe budu čekat!“
„Isabello, no tak, nedělej takové naschvály! Pojď, sedni si a já tě odvezu!“
„Už jsem ti řekla, že se chci projít! A sama!“ zdůraznila, kdyby ho náhodou napadlo ji doprovázet.
„Isabello, prosím tě, poslechni mě a pojeď se mnou! Jsi rozrušená a já tě prostě samotnou nenechám!“
„Camilo, nestarej se!“
„Budu se starat! Čekáš moje dítě!“
„Bohužel tvoje!“ řekla naštvaně a odešla.
Camilo se už nezmohl na to ji dál přesvědčovat. To, co řekla, ho zabolelo. Pro něj to totiž nebyl jen nevinný flirt. Právě naopak. On to chtěl, protože ji vždy miloval.

#####

„Jak se cítíš?“ zeptal se Rodrigo svého synovce.
„Ani vlastně nevím!“ odvětil mu Christopher. Oba seděli v Rodrigově kanceláři. „Nějak se ty pocity ve mně míchají! Jsem smutný, zklamaný, zároveň jsem ale i rád, že už je to za mnou! Nevím! Neumím to přesně popsat!“
„Já ti rozumím! Taky jsem si tím při rozvodu prošel!“
„Dobře, ale už o tom nemluvme!“ rozhodl Christopher. „Strejdo, ještě jednou ti chci poděkovat, že jsi mi dal střechu nad hlavou a práci!“
„Prosím tě, za to mi přeci nemusíš děkovat! Jsi můj synovec a udělal bych pro tebe i tvou sestru cokoliv! Vždyť vy jste spíš, jak moje děti! Jste víc moje děti než moje vlastní! Ty když vidím jednou za rok, tak je to hodně!“ řekl Rodrigo smutně.
„Neboj se, já a Dayana tě určitě neopustíme!“ ujistil ho Christopher.
Rodrigo se usmál.
„Jo a strejdo, prosím tě, neříkej nikomu tady, že jsem tvůj synovec! Nechci, aby se proto ke mně chovali jinak!“
„Spolehni se!“

#####

Už byli tři hodiny, a tak zrovna William procházel chodbou realitní agentury. „Jsi připravená k odchodu?“ zeptal se, když nakoukl do Scarletiny kanceláře.
„Miláčku, ty jsi přesný jak hodinky!“ zasmála se Scarlet. Vypnula počítač, kabelku si přehodila přes rameno a šla Williama políbit. „Můžeme jít!“ usmála se. William jí chytil za ruku a vyšli z kanceláře.
V té samé chvíli vyšli z kanceláře i Christopher s Rodrigem. „Scarlet, to je dobře, že jsi ještě tady!“ oslovil ji Rodrigo. „Toto je Christopher Ponce, ten, co jsem ti o něm říkal!“
„Aha, tak to mě moc těší! Já jsem Scarlet Toscaniová!“ podala Christopherovi ruku.
Christopherovi se na první pohled zalíbila. „Mě moc těší, Scarlet!“ stiskl jí ruku a usmál se na ni.
„A to je můj manžel William!“ řekla šťastně.
„Těší mě!“ podal Christoperovi ruku i on.
„Mě taky!“ stiskl mu ruku.
„Takže se uvidíme v pondělí!“ usmála se Scarlet na Christophera a Rodriga a poté s Williamem odešli.
Christopher se díval, jak vstoupili do výtahu a ještě než se za nimi zavřely dveře, tak viděl, že se políbili.
„Christophere, tak pojď! Představím tě ještě ostatním zaměstnancům!“ řekl mu Rodrigo.
Christopher přikývl a šel za svým strýcem, ale přitom se ještě otočil k výtahu, jakoby doufal, že Scarlet ještě uvidí.

#####

„Ale tímhle směrem nedojedeme domů!“ poznamenala Scarlet, když jeli s Williamem autem.
„Však hned domů nejedeme!“ odvětil jí William. „Řekl jsem si, že jsme dlouho nebyli v naší oblíbené kavárně a že bychom to měli napravit!“
Scarlet se na něj šťastně usmála. Po chvíli už seděli venku v příjemném prostředí jejich oblíbené kavárny.
„Nemáš na víkend nějakou práci, že ne?“ zeptal se William.
„Ne, tentokrát žádnou! Proč?“
„Tak to se moje překvapení povede!“ zasmál se.
„Překvapení! Ty máš pro mě překvapení? Jaké?“ vyzvídala Scarlet.
„To ti přeci nemůžu říct, jinak by to nebylo překvapení!“ smál se.
„Ne, miláčku, tohle mi nedělej! Víš, že já to nevydržím, prosím, prosím, řekni mi to, prosím, prosím, prosím!“ dělala na něj psí oči.
William se zapřísáhl, že jí to neřekne, ale těm jejím očím nikdy nemohl odolat. „No tak dobře!“
Scarlet si zatleskala, že dosáhla svého. „Tak co je to za překvapení?“
„Než jsem jel pro tebe do práce, tak jsem zarezervoval dvě letenky!“
„Letenky kam?“
„Strávíme celý víkend v Paříži!“
„V Paříži?!“ zvolala Scarlet překvapeně a šťastně. „Ach, Williame!“ padla mu kolem krku a pak se něžně políbili.

#####

„Strejdo,“ oslovil Christopher Rodriga, když mu Rodrigo ukazoval kancelář, ve které bude pokračovat.
„Ano?“
„Proč jsi mi neřekl, že je Scarlet tak krásná?“
Rodrigo se rozesmál. „To je to pro tebe tak důležité? Aby lidé, co s tebou budou pracovat, byli krásní?“ smál se.
„Strejdo!“ zasmál se Christopher. „Já přece nejsem tak povrchní! Jen nevím, jestli dokážu vstřebat to, co mi bude Scarlet vysvětlovat, když je tak krásná!“
„Ale, podívejme se na něj! Je rozvedený jen pár hodin a už si vyskakuje!“ smál se Rodrigo. „Ale já tě chápu, Scarlet je opravdu krásná! Jenže na to rovnou zapomeň! Ona a William jsou jako jedno tělo a duše! Ti se nikdy nerozdělí!“
Christopher chápavě přikývl a trochu jim záviděl.

#####

William zastavil před panelovým domem, ve kterém se Scarlet bydleli. Oba vystoupili, a zatímco William zamykal auto, Scarlet si něčeho všimla. „Williame! Briana!“ vykřikla.
William se ohlédl směrem, kam se Scarlet dívala, a vyděsil se, když viděl u jednoho stromu sedět a plakat svou mladší sestru. Oba se k ní hned rozeběhli. „Briano, co se ti stalo?“ zeptal se William vyděšeně.
„Diego se se mnou rozešel!“ plakala Briana.
Scarlet a William se na sebe šokovaně podívali. „Cože? Proč?“ zeptala se jí Scarlet.
„Prý ho náš vztah už nudil! Prostě jen tak mi to řekl a vyhodil mě! A bylo mu úplně jedno, jak mi je!“ plakala.
„Já toho mizeru zabiju!“ rozzuřil se William. „Prosím tě, Briano, neplakej! Když se k tobě takhle zachoval, tak si nezaslouží ani jednu tvou slzu!“
Briana se na něj přes slzy podívala a padla mu do náruče. „Už bude dobře, neplakej!“ pevně ji objímal.
„Briano, pojď, půjdeme domů! Zůstaneš u nás!“ řekla jí Scarlet.
„Děkuju!“ plakala Briana. William jí pomohl vstát a předal jí Scarlet. „Vezmi ji domů a já hned přijdu!“
„Kam chceš jít?“ zeptala se ho Scarlet.
„Vyřídit si to s tím mizerou!“ zvolal William nenávistně.
„Ne, Williame, prosím, nech to být!“ žádala ho Briana.
„Nemůžu to nechat být! Takhle nikdo s mojí sestřičkou zacházet nebude!“ řekl rozčíleně. Políbil Scarlet, Brianu pohladil po tváři, a pak nasedl do auta a odjel.

#####

Už byla tma, když se William vracel domů. Diega nikde nenašel, a tak se vracel s nepořízenou, ale odhodlaný to jindy napravit.
Tou dobou šla Dayana pěšky z práce domů. Dnes se v práci výjimečně zdržela a ještě ke všemu se jí porouchalo auto, a proto musela jít pěšky. Zrovna procházela kolem parku, když zpoza hustého keře na ni vyskočili dva muži a odvlekli ji do onoho parku. Dayana ani nestačila zakřičet.
V tu chvíli ale kolem projížděl William a viděl to. Neváhal ani vteřinu, zastavil a rozběhl se za nimi.
Muži mezitím Dayanu povalili na zem. Jeden jí držel za ústa, aby nemohla křičet a druhý z ní strhával šaty. Dayana se zoufale bránila, z očí jí tryskaly slzy jedna za druhou, ale nic nezmohla. „No tak nebraň se tolik, bude se ti to líbit!“ řekl jí s úlisným úsměvem ten, co z ní strhával šaty. V tom ale na něj skočil William a odtrhl ho od ní. Dayana toho využila a rychle se vytrhla tomu druhému muži. Ten okamžitě utekl, a potom, co ten první dostal ránu od Williama, utekl také. „Jste v pořádku?“ zeptal se William opatrně, když k Dayaně přistoupil.
„Měla jsem štěstí, že jste se tu objevil! Děkuju vám!“ plakala Dayana.
„Pojďte, odvezu vás domů!“ usmál se na ni.
Dayana přikývla.
William si sundal bundu a přehodil ji přes ni, aby zakryl její roztrhané šaty.
„Děkuju vám!“ pokusila se o úsměv.
William se pousmál, objal ji kolem ramen a vedl ji ke svému autu.

#####

„Kde je William tak dlouho? Vždyť přeci už před hodinou volal, že za chvíli bude doma!“ strachovala se Scarlet.
„Já jen doufám, že se nezdržel kvůli tomu, že přece jen Diega našel!“ odvětila jí Briana, která s ní seděla na pohovce.
„Zavolám mu!“ rozhodla se Scarlet.

„Pane, ještě jednou vám moc děkuju! Budu vám do konce života vděčná!“ řekla Dayana Williamovi, když zastavili přede dveřmi jejího bytu.
„Prosím vás, to by udělal každý!“ usmál se William.
„Neudělal! V dnešní době ne! V dnešní době se stará každý jen sám o sebe!“ odvětila mu smutně.
„Tak hlavně, že se vám nic nestalo!“ usmál se. „A opravdu vám doporučuju zajít ráno na policii! Ti dva musí skončit ve vězení dřív, než se o to samé pokusí s jinou ženou!“
„Zajdu určitě! Ale teď už bych to nezvládla! Potřebuju se konečně uklidnit!“ odvětila mu chvějícím se hlasem.
„To chápu!“ přikývl. „A kdyby byla potřeba moje výpověď, tak jestli máte tužku a papír, napíšu vám své číslo, abyste mi popřípadě mohla zavolat!“
Dayana se začala hrabat ve své kabelce a nakonec tužku i kousek papíru našla. William na něj napsal svoje číslo a předal jí ho. „Kdykoliv mi zavolejte!“
Dayana přikývla. „Mimochodem, já jsem Dayana!“ představila se mu.
William se usmál. „A já jsem…“ Začal mu zvonit mobil. „Promiňte,“ omluvil se jí a hovor přijal. „Miláčku, za chvíli jsem doma! … Ne, teď to bude už opravdu za chvíli! Doma ti vysvětlím, co mě zdrželo! … Miluju tě, pa!“ „Promiňte, už budu muset jít!“ řekl Dayaně.
„Samozřejmě,“ přikývla. „A ještě jednou vám moc děkuju za pomoc!“
William se na ni usmál a odešel.

„Prý už opravdu za chvíli přijede, a že mi vysvětlí, co ho zdrželo!“ řekla Scarlet Brianě.
Briana přikývla.

William vyšel z panelového domu, ve kterém Dayana bydlela. Přišel ke svému autu, ale než stačil otevřít, ozvalo se za ním: „To jsi neměl dělat!“ Ohlédl se a viděl před sebou ty dva muže, kteří Dayanu přepadli. „Musel jsem! A udělal bych to znovu! Protože takové zrůdy jako jste vy, k smrti nenávidím!“ zvolal znechuceně.
„Když už mluvíme o smrti!“ zasmál se jeden z nich a Williamovi dal pěstí. William se nedal, začal se s nimi bít, a i když byli dva, měl William navrch. Jenže když zrovna jednoho z nich bil, k tomu druhému stál zády, a tak neviděl, že vytahuje z kapsy nůž. Pak už jen ucítil prudkou bolest v boku. Muž z něj nůž vytáhl, a poté i se svým kumpánem, utekl. William padl k zemi. „Scarlet!“ řekl z posledních sil, a poté upadl do bezvědomí.

Briana seděla na pohovce, když z kuchyně uslyšela ránu. „Scarlet, stalo se ti něco?“ zavolala na ni a rozběhla se do kuchyně. Když tam doběhla, viděla, jak se Scarlet drží za srdce a na zemi před ní leží rozbitý talíř. „Scarlet, co se děje?“ zeptala se jí vyděšeně.
„William! Williamovi se něco stalo! Cítím to!“ vykřikla zoufale.
Briana na ni nechápavě hleděla a silně ji objala, aby se uklidnila.

#####

Byl další den, když někdo zaklepal na dveře Scarletina a Williamova bytu. Briana šla otevřít. „Carmen Alicie, dobře, že jsi přišla!“ řekla jí. Obě se objaly. „Co se děje, Briano?“ zeptala se jí, zatímco procházely bytem.
„William nepřišel celou noc domů! A Scarlet má pocit, že se mu něco stalo! A já už ten pocit taky začínám mít!“ odvětila jí vyděšeně.
Carmen Alicia ji pohladila po vlasech, a pak vešla do obývacího pokoje, kde Scarlet nervózně pochodovala sem a tam. „Scarlet!“ oslovila ji její matka.
„Mami!“ padla jí Scarlet do náruče. „Williamovi se muselo něco stát! Celou noc nepřišel domů! Pořád mu volám na mobil, ale nebere mi to!“ řekla jí zoufale.
„Scarlet, prosím tě, uklidni se! William se jistě brzy vrátí a všechno ti vysvětlí!“ snažila se ji Carmen Alicia uklidnit. V tom začal Scarlet zvonit mobil. Rychle ho zdvihla. „Williame!“ doufala, že je to on. Jenže na druhé straně byla nějaká žena. Carmen Alicia a Briana jen viděly, jak se na Scarletině tváři objevují slzy. Když Scarlet hovor ukončila, řekla jim: „William je v nemocnici! Prý ho v noci někdo přepadl! Zrovna ho operují!“ rozplakala se. Už na nic nečekaly a všechny tři se vydaly do nemocnice.

#####

„Kdyby se tam neobjevil ten muž!“ plakala Dayana, když říkala o včerejší noci Christopherovi.
„Panebože!“ silně ji Christopher objal. „Zabil bych je, kdyby ti něco udělali!“ zvolal nenávistně. Dayana zavzlykala. „A kdo byl ten muž, co ti pomohl?“
„Byl to…“ Najednou si Dayana uvědomila, že jí své jméno neřekl. Chtěl se jí představit, jenže mu někdo zavolal, a pak už na to oba zapomněli. „Já vlastně nevím! Ale dal mi na sebe číslo, kdyby byla potřeba na policii jeho výpověď!“
„Dobře,“ přikývl Christopher. „Tak na tu policii nejdřív půjdeme my a pak mu kdyžtak zavoláme!“
Dayana přikývla.

#####

Scarlet, Carmen Alicia a Briana dojely do nemocnice. „William Toscani! V noci ho sem přivezli! Měli by ho právě operovat, co s ním je?“ vyhrkla Scarlet na zdravotní sestru na recepci.
„Vy jste jeho příbuzná?“ zeptala se sestra.
„Ano, jsem jeho manželka! Okamžitě mi řekněte, co s ním je!“ zakřičela na ni.
„Scarlet, prosím tě, uklidni se!“ řekla jí Carmen Alicia.
Scarlet ji ale vůbec nevnímala. Jen čekala, až jí ta zdravotní sestra konečně odpoví. „Tak mluvte! Co je s mým manželem?“ křičela na ni.
Sestra jen sklopila oči.
„Tak co?“
„Paní Toscaniová?“ oslovila ji lékařka.
„Vy jste mého manžela operovala? Je v pořádku, že ano?“ zeptala se a jinou než kladnou odpověď neočekávala.
Lékařka ale smutně pokroutila hlavou. „Je mi to moc líto, ale váš manžel zemřel!“
Brianě vytryskly slzy z očí a padla Carmen Alicii do náruče. Té se zalesklo v očích. Scarlet jen strnule hleděla na lékařku a nechtěla tomu věřit.