„Scarlet, lásko!“ zvolal vyděšeně William a hned ji chtěl vytáhnout z vany. Jenže když se jí dotkl, jeho ruce prošly skrz její tělo. Nechápavě se na své ruce podíval. Pak mu najednou hlavou problesklo to přepadení a také to, co mu řekli tam nahoře. Proč ho vlastně takovýmto způsobem vrátili zpátky na Zem. Když se vzpamatoval, uvědomil si, že rychle musí zavolat nějakou pomoc. Ale už nemusel, protože v té chvíli vešla do koupelny Carmen Alicia. Zdálo se jí totiž, že je tam její dcera už příliš dlouho, a tak se rozhodla jít na ni raději podívat. Když ji spatřila, vykřikla. „Scarlet, holčičko, co jsi to udělala!“ rozplakala se, když ji tahala z vany. „Briano, Briano, pojď mi pomoct!“ volala zoufale.

#####

Isabella, která pracovala jako lékařka, seděla ve své ordinaci a prohlížela si snímky nějakého svého pacienta. Přitom si dělala poznámky do jeho zdravotní karty. Když to měla hotové, uložila snímky do karty a uložila ji do kartotéky. V tom jí někdo zaklepal na dveře. „Vstupte!“ zvolala a vrátila se ke svému stolu.
„Dobré poledne!“ pozdravil ji Camilo, když vstoupil dovnitř.
„Jak pro koho!“ odvětila mu ironicky. „Co tady děláš?“
„Přišel jsem se zeptat,“ posadil se na židli oproti ní, „jak se máš ty a naše dítě!“
„Je to moje dítě!“
„Ale taky moje a na tom nic nezměníš!“ zdůraznil jí.
Isabella se na něj mračila.
„Musíš začít respektovat, že jsem jeho otec a že mám právo u všeho být a všechno vědět!“ dodal.
„Camilo, prosím tě, nech mě aspoň chvíli dýchat! Právě jsem se rozvedla s Christopherem, kterého ale pořád miluju! Není jednoduché začínat zase od začátku!“
„A když jsi byla se mnou, když si mě prosila, abych neodcházel a miloval se s tebou, to jsi ho taky milovala?“
„Camilo, prosím tě, mlč!“ okřikla ho. „Tuhle část bych nejradši ze svého života úplně vymazala! Protože kdyby se to nestalo, tak bych ještě teď s Christopherem byla a moje dítě mohlo být i jeho!“
Camilo byl na dně. Opět mu zasadila ránu do přímo do srdce. Chtěl něco říct, ale přerušilo ho zvonění telefonu. „Promiň,“ omluvila se mu Isabella a telefon zdvihla. „Ano! … Ano, hned tam budu!“ řekla a zavěsila. „Promiň, Camilo, vezou mi akutní případ!“ řekla mu a bez rozloučení odešla.
Camilovi se lesklo v očích.

#####

„Jak to jde?“ zeptal se Rodrigo Christopera, když vešel do jeho kanceláře.
„No, ta kupa už se pomalu menší!“ zasmál se Christopher.
„Vím, začátek je těžký! Je to jen samé papírování, ale pak se máš na co těšit!“ usmál se.
„A kdy mě pustíš do terénu?“
„Ještě chvíli si počkáš! Nejdřív budeš muset chodit s někým zkušenějším, abys na vlastní oči viděl, jak se takový dům má správně prodat!“
„Třeba se Scarlet?“
„Tobě nějak Scarlet uvízla v hlavě!“ rozesmál se Rodrigo.
Christopher se zasněně pousmál.
„Christophere, já samozřejmě chci, aby si byl zase šťastný, ale do Scarlet se, prosím tě, nezamiluj! Už jsem ti řekl, že pro ni existuje jen William!“
„Já vím, strejdo, pokusím se! Ale s její krásou a vůbec s takovým kouzlem, jakým ona působí, je to těžké!“ řekl zasněně.

#####

„Proč mě to nenapadlo! Viděla jsem přeci, jak je na dně, tak proč mě nenapadlo, že se o něco takového pokusí!“ plakala Carmen Alicia, když s Brianou čekala v nemocnici. „Je to moje vina!“
„Ne, Carmen Alicie, není to tvá vina! Vždyť mě to taky mohlo napadnout!“ plakala Briana.
„Jestli moje holčička umře, tak já umřu taky!“
„Carmen Alicie, prosím tě takovéhle věci neříkej! Tady už nikdo neumře! Úplně mi stačí, že jsem přišla o Williama! Nemůžete mě tady nechat úplně samotnou!“ zoufale plakala.
Carmen Alicia se na ni smutně podívala a objala ji. Plakaly jedna druhé v náručí, když k nim přišla Isabella. „Paní Alamová?“ oslovila Carmen Alicii. Ona i Briana se postavily a čekaly, co jim Isabella, která se tvářila vážně, řekne.

#####

Dayana měla v práci polední pauzu, a tak si zašla s kolegyní na oběd. „Měla jsi obrovské štěstí, Dayano, že se tam ten muž objevil!“
„Ani mi nemluv! Do konce života mu budu vděčná!“ odvětila jí Dayana. „Ale nechápu, proč ho od té doby nemůžu sehnat! Jakoby se propadl do země!“ nechápavě kroutila hlavou. „Navíc mu i musím vrátit jeho bundu!“
„Co ty víš! Třeba toho má prostě moc! Nakonec se ti ozve sám!“ řekla jí kolegyně.
„Asi máš pravdu!“

#####

„Co je s mojí dcerou? Je v pořádku, že ano? Prosím, řekněte mi, že je v pořádku!“ žádala Carmen Alicia Isabellu.
„Bude v pořádku!“ odvětila jí Isabella, a tak si Carmen Alicia i Briana mohly oddychnout. „Můžu se vás zeptat, co zapříčinilo, že se vaše dcera pokusila o sebevraždu?“
„Víte, před pár dny jí zemřel manžel a ona se s tím nedokáže smířit!“ odvětila jí Carmen Alicia chvějícím se hlasem.
„Aha, chápu,“ přikývla Isabella. „Dnes si ji tu přes noc ještě necháme, ale až ji zítra pustíme domů, tak už to bude na vás. Není totiž vyloučené, že se o to pokusí znovu! Proto bych vám i doporučovala návštěvu psychologa, pokud se její stav nezlepší!“
„Nebojte se, paní doktorko, my se o ni postaráme!“ řekla jí Briana.
„A na vaše doporučení budeme myslet!“ dodala Carmen Alicia.
Isabella se soucitně pousmála.
„Můžeme ji vidět?“ zeptala se Carmen Alicia.
„Jistě, pojďte se mnou,“ řekla jim Isabella a vedla je do Scarletina pokoje.

#####

Scarlet se pomalu probírala. Nejdřív viděla jen obrysy něčí tváře, až nakonec uviděla, že je to Williamova tvář. Šťastně se usmála. „Dokázala jsem to! Jsem u tebe, lásko moje!“ vzdychla zamilovaně. S úsměvem zavřela oči. Když je však znovu otevřela, William byl pryč. Nerozuměla tomu. V tom se kousek od místa, kde stál, otevřely dveře a dovnitř vešly Carmen Alicia s Brianou. „Scarlet!“ rozplakala se Carmen Alicia a silně svou dceru objala.
Scarlet se tvářila nechápavě.
„Scarlet, ty jsi nám ale nahnala strach!“ řekla jí Briana, když ji chytla za ruku.
„Kde je William? Kam odešel?“ zeptala se Scarlet.
Carmen Alicia a Briana se na sebe smutně podívaly. „Scarlet, holčičko,“ pohladila ji Carmen Alicia po tváři, „William odešel! Odešel už navždy!“
„Ne, to není pravda! Vždyť teď tu byl! Viděla jsem ho!“
„To se ti bohužel jen zdálo!“ vzlykala Briana.
„Ne nezdálo! Stál tady! Přímo tady!“ rozkřikla se Scarlet. „A co tu děláte vy? Já nejsem mrtvá?“ rozplakala se.
„Naštěstí jsme tě našli včas!“ řekla jí Carmen Alicia.
„Ne, proč jste to udělaly!“ zakřičela na ně Scarlet. „Proč jste mě nenechali umřít? Proč jste mě nenechali umřít? Proč?!“ zabořila si obličej do dlaní a hystericky se rozplakala.

#####

Dayana a její kolegyně vyšly z restaurace. Byly zapovídané, a tak si Dayana nevšimla, že kolem ní prošel někdo, koho zná. Camilo ji pro to oslovil: „Dayano!“
Dayana se otočila a překvapeně na něj hleděla. „Camilo?“
„Ahoj, rád tě vidím!“ usmál se na ni.
„Mabel, běž napřed. Já za chvíli přijdu!“ řekla Dayana své kolegyni a ta odešla.
„Jak se máš? Dobře?“ zeptal se Camilo.
„Nebýt jednoho muže, tak bych se už nikdy dobře neměla!“
„Co tím myslíš?“
„Promiň, nechci o tom mluvit!“
„A co Christopher?“ zeptal se opatrně.
„To nejhorší má za sebou! Teď je spokojený v nové práci, a tak začíná nový život!“
„Dayano, mně je to všechno moc líto! Nikdy jsem mu nechtěl ublížit! Vždyť je to můj kamarád už od střední školy!“
„Byl to tvůj kamarád!“
Camilo zesmutněl. „Myslíš, že mi někdy odpustí?“
„Nevím, Camilo! Na to ti nedokážu odpovědět! Možná, až se znovu zamiluje tak třeba ano, ale opravdu nevím!“ odvětila mu Dayana. „A promiň, už se musím vrátit do práce!“
„Jasně, nechci tě zdržovat! Tak se měj hezky!“ smutně se na ni usmál a odešel.

#####

Scarlet seděla na posteli a zoufale plakala. „Prosím tě, Scarlet, zkus se uklidnit!“ žádala ji Carmen Alicia.
„Ale já se nechci uklidnit, mami!“ zakřičela na ni. „Proč jste mi to udělaly? Už jsem mohla být s Williamem!“
„Scarlet, nám přeci William taky chybí, ale to co si chtěla udělat, není řešení!“
„Vyřešilo by to úplně všechno! Už bych necítila tu strašnou bolest, co cítím v srdci!“ plakala.
„Scarlet, už jsem přišla o bratra! Nechtěj, abych přišla ještě o sestru!“ vzlykala Briana.
Scarlet najednou vyskočila z postele a chtěla odejít. „Kam chceš jít?“ zastavila ji Carmen Alicia.
„Za Williamem!“
„Scarlet, holčičko, to co ti teď řeknu, bude znít krutě, ale je to tak! Nejsi jediná na světě, kdo přišel o někoho milovaného! Vždyť i já jsem přišla o tvého otce a musela jsem se s tím naučit žít! Hlavně proto, že jsem měla tebe! A musela jsem se o tebe postarat!“
„Ano, mami, měla jsi mě! Ty jsi měla důvod žít! Ale já ten důvod nemám! Mně po Williamovi nikdo nezůstal! Nezůstalo mi vůbec nic!“ plakala. „Prosím tě, pochop to! Já to bez něj nezvládnu! Tak mě nech odejít za ním, prosím!“
Carmen Alicia už plakala také. Srdce ji usedalo nad tím, jak její dcera trpí. Silně ji objala a Scarlet s pláčem stále opakovala, že chce odejít za Williamem. Plakala i Briana.

#####

Byl večer, když Christopher a Rodrigo vyzvedli Dayanu z práce. Dayana nasedla do auta. Posadila se za Rodriga na zadní sedadlo a Christopher se rozjel.
„Pomohla ti práce?“ zeptal se jí Rodrigo.
„Ano, moc! Aspoň jsem na to všechno pořád nemyslela!“
„Tak to je dobře,“ usmál se Rodrigo.
Dalších pár vteřin nikdo nepromluvil, až se nakonec Dayana odvážila říct to, o čem přemýšlela. „Potkala jsem dneska Camila!“
Rodrigo se podíval na Christophera, který nijak nereagoval. Tvářil se, jakoby to vůbec neslyšel.
„Řekl mi, že je mu to všechno moc líto a ptal se mě, jestli mu někdy odpustíš!“ dodala Dayana.
„Dayano, nechci na tebe vyjet kvůli vzteku, co mám na něj! Takže s tímto tématem, prosím tě, přestaň!“ požádal ji Christopher.
Dayana ho poslechla a po zbytek cesty už nikdo nepromluvil.

#####

„Co budeme dělat?“ ptala se Carmen Alicia Briany a při tom pozorovaly Scarlet, jak spí.
„To, co pokaždé v takovém případě! Chce to čas!“ odvětila jí Briana smutně.
„Obávám se, že Scarlet ani čas nepomůže! Možná, že nakonec budeme muset vyhledat pomoc nějakého toho psychologa!“
„Asi ano! Prospěje jí, když si o tom promluví s někým cizím! S někým, kdo jí dokáže pomoct!“
Carmen Alicia přikývla a objala ji. Opřely se jedna o druhou a pozorovaly Scarletin klidný spánek. Netušili však, že v místnosti je s nimi ještě někdo. Byl to William. Stál u Scarletiny postele a hladil ji po tváři. I když úplně dotknout se jí nemohl. Byl jí však na blízku a za to byl šťastný. Za to, že mu Bůh dal možnost se s ní ještě rozloučit a hlavně jí pomoci začít nový život. Nový život bez něj.

#####

Dayana seděla na gauči v obývacím pokoji svého strýce. Dívala se na zprávy v televizi. Po chvíli si k ní přisedl Christopher a také se na televizi zadíval. „Christophere, promiň mi tu zmínku o Camilovi! Nemyslela jsem to zle!“ řekla mu.
„Vždyť já vím,“ pousmál se na ni. Objal ji kolem ramen a políbil ji na čelo. „Ty mi zase promiň, že jsem byl kvůli tomu hned protivnej!“
„Máš na to právo!“
„Jenže mám být protivnej na něj a na Isabellu! A ne na tebe nebo na strejdu, když vy za nic nemůžete!“
„Vždyť my víme, jak to je a nebereme si to osobně!“
Christopher se usmál. „A co jsi mu řekla, když se tě zeptal, jestli mu někdy odpustím?“
„Řekla jsem mu, že nevím! Ale že třeba mu odpustíš, až se znovu zamiluješ! Přece jen člověk pak vidí všechno úplně jinak!“
Christopher se zamyslel a okamžitě se mu v mysli vybavila Scarlet a její nádherný úsměv, který viděl při jejich prvním setkání.
„To je on!“ vykřikla Dayana a ukazovala na televizi.
Christopher se probral z myšlenek, a když se na televizi zadíval, uviděl tam Williamovu fotografii.
„To je on! To on mě zachránil! Strejdo, pojď sem honem!“ volala Dayana.
Rodrigo rychle do obývacího pokoje přiběhl. Všichni tři se zaposlouchali, aby vůbec věděli, proč je Williamova fotografie v televizi. Když se dozvěděli, že ho někdo zabil a že policie hledá svědky, byli v šoku.

#####

Isabella vstoupila do Scarletina pokoje. Měla noční službu, a tak jí šla zkontrolovat. Viděla, že klidně spí, stejně jako Carmen Alicia s Brianou, které nakonec usnuly na pohovce. Isabella k nim přistoupila a opatrně Carmen Alicii probudila. „Co? Co se stalo? Něco s mojí dcerou?“ vyděsila se a hned se otočila na Scarlet.
„Ne, paní Alamová, vaše dcera je v pořádku!“ odvětila jí Isabella, zatímco se probudila i Briana. „Chci vám jen říct, abyste se šly vyspat domů! Tady už nic nezmůžete!“
„Ne, já tady zůstanu! Nehnu se od své dcery ani na krok!“
„Paní, ona teď bude dlouho spát! Musí odpočívat stejně jako vy dvě! Nebojte se, dáme na ni pozor!“ uklidňovala je Isabella.
„Možná, že bychom měly jít! Byl to dlouhý den! Ráno jí aspoň můžeme přivézt její věci!“ řekla Briana.
Carmen Alicia moc nechtěla, ale nakonec souhlasila. „Ještě se se Scarlet rozloučím!“ řekla. Isabella doprovodila Brianu ven.
Carmen Alicia chytla Scarlet za ruku a políbila ji na ni. „Dobrou noc, holčičko! Ráno zase přijdeme!“ políbila ji na čelo a pohladila po vlasech. Pak odešla. Jakmile za sebou zavřela dveře, Scarlet otevřela oči. Spánek totiž jen předstírala. Vstala a rozběhla se ke dveřím. Malinko je pootevřela a podívala se, jestli na chodbě nikdo není. Když nikoho neviděla, vyběhla z pokoje rovnou do otevřeného výtahu. Vyjela až na střechu. Když z výtahu vystoupila, šla pomalým krokem k okraji střechy. Venku byl studený vítr, a i když měla na sobě jen lehkou nemocniční košili, zima jí nebyla. Hřálo jí totiž teplo z toho, že už brzy bude zase se svým Williamem. Byla rozhodnutá za ním odejít stůj, co stůj. A když se jí to nepovedlo napoprvé, musela to udělat podruhé. Zastavila se u vyvýšeného okraje střechy. Začala zvedat nohu, že vstoupí nahoru, když zaslechla známý hlas, který říkal: „Nedělej to!“ Pomalu se otočila.
„Miláčku, nedělej to, prosím!“ žádal ji William.
Scarlet se na něj šťastně usmívala.