„Williame, lásko moje, jsi to opravdu ty?“ zvolala Scarlet šťastně.
„Ano, jsem to já! Prosím tě, Scarlet, pojď ke mně! Běž dál od toho kraje!“ žádal ji William.
„Já jsem věděla, že je to všechno jen zlý sen! Ty žiješ!“ šťastně se usmála a rozběhla se k němu.
„Ne, počkej!“ zastavil ji, když už byla skoro u něj.
„Williame, co se děje? Proč nechceš, abych k tobě šla?“ zeptala se nechápavě.
„Miláčku, všechno není tak, jak to vypadá!“
„Nerozumím ti!“
„Víš co? Domluvíme se! Ty se teď hezky vrátíš do svého pokoje, pořádně se prospíš a zítra ti všechno vysvětlím, ano?“
„Co mi chceš vysvětlovat?“
„Prosím tě, miláčku, poslechni mě!“
Scarlet na něj zmateně hleděla, ale nakonec přikývla. „Doprovodíš mě?“ zeptala se.
„Samozřejmě!“ usmál se.
Scarlet mu úsměv opětovala. Natáhla k němu ruku a doufala, že ji ve svém silném objetí do pokoje odvede. Jenže William se na ni pouze smutně usmál. Ani nevíš, jak moc bych si přál se tě dotknout, ale nemůžu! pomyslel si. „Williame, co se to s tebou děje?“ vůbec nic nechápala.
„Scarlet, už jsem ti řekl, že všechno ti vysvětlím zítra!“ odvětil jí. „Ale teď už pojď!“
Scarlet byla pořád zmatená. Ale poslechla ho a vrátila se do svého pokoje. Ale po celou cestu se ohlížela, jestli jde za ní.

#####

„Proboha! William je mrtvý!“ zvolal Rodrigo šokovaně.
„Strejdo, ty znáš toho muže, co mě zachránil?“ divila se Dayana.
„Je to…Totiž byl to manžel jedné mé zaměstnankyně!“ vysvětlil jí. „William byl skvělý člověk! A se Scarlet se moc milovali! Pane Bože, taková tragédie!“
„Tím se všechno vysvětluje! Proč byla včera Scarlet tak skleslá! Proč si na dnešek vzala volno! Nejspíš se konal pohřeb!“ řekl Christopher.
„Chudinka Scarlet!“ vzdychl Rodrigo smutně.
„Proč ale nikomu nic neřekla?“ zeptal se Christopher nechápavě.
„Třeba si to nechtěla připustit!“ řekla Dayana. „Proboha! Ale co když zemřel kvůli mně?!“ zvolala vyděšeně.
„Jak to myslíš?“ zeptal se jí Rodrigo.
„V televizi říkali, že ho někdo přepadl a zabil! Co když to byli ti dva mizerové, co mě chtěli znásilnit? Co když nás sledovali, a pak se mu pomstili za to, že jim to překazil?“ domnívala se. Bylo jí do pláče, když si pomyslela, že by to tak bylo. On jí pomohl, a pak za to takto krutě zaplatil.
„Dayano, myslím si, že máš pravdu! Mohlo to tak být!“ odvětil jí Christopher. „Určitě bychom měli jít hned ráno na policii!“
„To je tak hrozné! Tak hrozné!“ rozplakala se. Christopher si k ní přisedl a objal ji, aby ji utěšil. V myšlenkách byl však se Scarlet. Tušil, jak moc teď musí trpět.

#####

Scarlet si lehla do postele. Přikryla se a usmála se na Williama. „Tolik jsem trpěla, když jsem si myslela, že jsem o tebe přišla! Ještě, že už je to za mnou!“
William se smutně usmál a řekl jí: „Teď si hlavně vezmi ten prášek na spaní, který si předtím spolkla jen naoko! Potřebuješ se pořádně vyspat!“
„Ano, vezmu si ho!“ odvětila mu. Natáhla se pro kelímek s vodou a prášek si vzala zpod polštáře, kam ho před Isabellou schovala. Prášek spolkla a kelímek vrátila na stolek.
„Hodná holka!“ usmál se William. „A teď už si lehni!“
Scarlet se pohodlně uložila a usmála se. „Budeš tady ráno, až se probudím?“
„Budu tady! Slibuju!“ usmál se.
Scarlet se šťastně usmála. „Miluju tě!“ stačila mu říct ještě předtím, než se jí oči zavřely.
William se k ní opatrně naklonil, a i když nemohl úplně, tak ji alespoň jako políbil. Poté ji jako pohladil po vlasech, usmál se na ni a řekl: „Já tě taky miluju! A vždycky budu!“

#####

Když se Scarlet druhý den ráno probudila, William tam skutečně byl. „Jsi tady!“ usmála se.
„Vždyť jsem ti to slíbil!“
„Obejmi mě, prosím!“ požádala ho.
William smutně vzdychl. „Lásko, včera jsem ti řekl, že ti všechno vysvětlím! Ale vysvětlím ti to, až budeš doma! Hezky v klidu ano?“
„Ale obejmout mě snad můžeš, ne?“ nechápala, proč se k ní nechce přiblížit.
„Scarlet, vydrž ještě chvíli! Všechno se brzy dozvíš!“ řekl jí. „Ale slib mi, že nikomu neřekneš, že jsi mě viděla!“
„Proč ne?“ nechápala už vůbec nic. „Briana a moje máma budou štěstím bez sebe! Stejně jako já!“ usmála se.
„Scarlet, prosím, slib mi to!“
„Dobře, slibuju!“ odvětila mu váhavě.
„Děkuju!“ usmál se. „A teď budu muset na chvíli odejít, ale zase se vrátím, ano?“
„Kam jdeš? Nenechávej mě tu samotnou!“ zesmutněla.
„Nebudeš sama! A slibuju, že se opravdu brzy vrátím!“
V tom do pokoje vešla Isabella. Scarlet se na ni podívala, a když se podívala zpátky směrem, kde stál William, už tam nebyl. Nechápala, jak mohl tak rychle odejít.
„Jak se cítíte, paní Toscaniová?“ zeptala se Isabella.
„Moc dobře!“ usmála se Scarlet.
„Opravdu? Tak to ráda slyším!“ usmála se Isabella. „Na chodbě už čeká vaše matka a švagrová! Řekla jsem jim, že pokud se budete cítit dobře, tak už si vás můžou vzít domů!“
„To bych byla ráda!“
„Tak mi to tady podepište!“ předala jí propouštěcí papíry a Scarlet je podepsala. „Přeji vám hodně štěstí a hodně sil!“ řekla jí Isabella soucitně.
„Já vám taky přeji hodně štěstí, paní doktorko! A ať se vaše dítě narodí zdravé!“
„Děkuji!“ usmála se Isabella.
„My se s manželem taky snažíme! Tak snad se nám to brzy povede!“ řekla Scarlet šťastně.
Isabella na ni nechápavě hleděla. „Opravdu se cítíte dobře?“ zeptala se nejistě.
„Moc dobře!“ usmála se.
„Zavolám vám vaši rodinu!“ řekla jí Isabella se stále nechápavým pohledem.

Carmen Alicia a Briana se o něčem bavily, když k nim Isabella přišla. „Jak je Scarlet, paní doktorko? Je jí lépe?“ zeptala se Carmen Alicia.
„Ano i ne!“
„Jak to myslíte?“ zeptala se jí Briana.
„Na první pohled vypadá dobře! Usmívá se, působí hrozně šťastně, ale to mi dělá starosti! Mám totiž pocit, že si stále myslí, že je její manžel naživu! To se občas stává, že když ztratíme někoho blízkého, tak se v nás vytvoří jakýsi blok, který nám brání vidět realitu! Proto bych vám opravdu doporučovala tu návštěvu psychologa!“
„Dobře, paní doktorko, zajdeme za ním!“ řekla Carmen Alicia.
„Bude to tak nejlepší!“ pousmála se Isabella. „A teď už za ní můžete jít!“
„Moc vám děkujeme, paní doktorko, za všechno!“ usmála se na ni Carmen Alicia.
„Nemáte vůbec zač! Je to má práce!“ opětovala jí Isabella úsměv.

#####

Dayana a Christopher přišli na policejní stanici. Ohlásili se na recepci a po chvíli k nim přišel policista, který s Dayanou sepisoval výpověď. „Dobrý den, já jsem Dayana Aularová! Před pár dny jsem tu byla nahlásit pokus o znásilnění!“
„Ano, paní Aularová, vzpomínám si na vás! Zapomněla jste mi snad něco důležitého říct?“ zeptal se policista.
„Ani tak nezapomněla, jako jsem spíš něco zjistila! Nemám na to sice žádný důkaz, ale myslím si, že ti muži, co se mě pokusili znásilnit, pak někoho zabili!“
Policista byl zaskočený. „Víte co? Půjdeme do mé kanceláře, tam budeme mít na rozhovor větší klid!“ řekl, a tak ho Christopher s Dayanou následovali do jeho kanceláře. „Proč si myslíte, že někoho zabili?“ zeptal se policista, když se všichni usadili.
„Včera jsem viděla v televizi, že hledáte svědky, kteří by snad něco věděli o pachatelích v případu pana Williama Toscaniho! A právě pan Toscani byl muž, o kterém jsem vám říkala! To on mě před nimi zachránil! A proto si myslím, že ho zabili právě oni! Mohli nás sledovat, a pak si na něj počkat!“ vysvětlila mu Dayana svou domněnku.
Policista se zamyslel, a pak se podíval do složky, co měl na stole. Poté si vyndal ještě jednu ze šuplíku, a když našel, co hledal, řekl: „Nejspíš máte pravdu, paní Aularová! Pan Toscani byl totiž nalezen před vaším domem!“
„Takže je to pravda! Zemřel mojí vinou!“ řekla Dayana chvějícím se hlasem.
„Dayano, zatím to ještě není jisté, tak si to tak neber!“ řekl jí Christopher. V tom však do místnosti vešel další policista. „Šéfe, teď tu byli dva svědci ohledně toho případu Williama Toscaniho! Nesu vám portréty těch pachatelů!“ řekl a předal svému šéfovi list s jejich portréty.
Policista se na ně zahleděl, obrátil list k Dayaně a řekl: „Tak už je to jisté! Vaše domněnka se potvrdila!“
Dayana se rozplakala a Christopher ji objal.

#####

Carmen Alicia uložila Scarlet do postele. „Scarlet, cítíš se dobře? Mám ti připravit něco k jídlu?“ zeptala se.
„Je mi dobře, mami, nedělej si starosti!“ usmála se na ni Scarlet. „A hlad nemám! Ale ráda bych teď byla sama!“
„Jenže já už tě nenechám samotnou!“
„Mami, nemusíš mít strach! Už se o nic nepokusím! Vždyť už nemám důvod!“ šťastně se usmála.
Nyní Carmen Alicia pochopila, že Isabella měla pravdu a že by měla se Scarlet skutečně zajít k psychologovi. Opravdu totiž věří, že je William naživu. A když vypadala tak šťastně, a protože tak měla jistotu, že se Scarlet znovu o sebevraždu nepokusí, tak jí tu iluzi nebrala. „Dobře, nechám tě samotnou! Ale kdyby si něco potřebovala, tak jsme s Brianou hned vedle!“ pousmála se na ni.
„Já vím, mami!“
Carmen Alicia ji políbila na čelo a odešla.
Scarlet se za ní usmívala, a když se podívala druhým směrem, spatřila Williama. „Williame, lásko!“ zvolala šťastně. „Odkud jsi přišel?“ podivila se.
„Scarlet,“ přisedl si k ní a usmál se na ni. „Ty moc dobře víš, jak miluju tvůj šťastný úsměv a opravdu tě o něj nechci zase připravit, jenže musím! Ty zase musíš otevřít oči a uvědomit si realitu!“
„O čem to mluvíš?“ nechápala ho.
„Miláčku, bylo toho na tebe za posledních pár dní moc, a proto si myslíš, že jsem živý! Ale já jsem opravdu mrtvý! Na tom už se nedá nic změnit!“
Scarlet se na něj nechápavě mračila.

#####

Dayana a Christopher vyšli z policejní stanice. „Nikdy si to neodpustím!“ plakala Dayana.
„Dayano, já chápu, proč tě to trápí, ale ty za jeho smrt přeci nemůžeš!“ utěšoval ji Christopher.
„Sice jsem s ním strávila jen chvíli, ale i za tu chvilku jsem poznala, že to byl moc dobrý člověk! Tohle si nezasloužil!“ vzlykala.
„Ano, byl to rozhodně dobrý člověk, když ti pomohl! A myslím si, že i kdyby věděl, co pak bude následovat, tak že i tak by ti pomohl!“
Dayana smutně pokroutila hlavou. „Budu muset zajít za jeho manželkou! Musím jí to všechno vysvětlit!“
„Ano, to bys asi měla! Ale já půjdu s tebou! Přece jen ji trochu znám, tak to bude lepší!“
Dayana souhlasně přikývla.
„Teď se uklidníš, oba dva pojedeme do práce a večer za ní zajdeme, dobře?“ navrhl.
Dayana znovu přikývla a se smutným výrazem ho objala.

#####

„Williame, proč mi říkáš takové ošklivé věci? Proč mi znovu připomínáš ten zlý sen?“ mračila se Scarlet.
„Protože je to pravda! A vím, že tě to bolí, mě to taky bolí, ale je to tak! Jsem mrtvý!“ zopakoval jí William.
„Nejsi mrtvý! Vždyť tady přímo přede mnou sedíš!“
„Jenže jsem jenom duch!“ řekl jí a natáhl k ní ruku. „Dotkni se mě a uvidíš!“
Scarlet na něj nedůvěřivě hleděla, a pak se ho opatrně dotkla. Vyděsila se, když její ruka prošla skrz tu jeho. „Ty jsi mrtvý!“ rozplakala se.
William smutně přikývl.
„Tak proč jsi mi to udělal?“ zakřičela na něj. „Proč jsi mi včera na té střeše zabránil skočit? Proč?“
„Protože ty nesmíš zemřít! Teď ještě ne! Ještě nepřišel tvůj čas!“
„Ale ano přišel! Ve chvíli, kdy mi ta doktorka řekla, že jsi zemřel, tak jsem věděla, že přišel i můj čas zemřít! Protože já bez tebe nedokážu žít, lásko moje!“ plakala.
William se na ni smutně usmál a jako jí utřel slzy. Scarlet, i když nemohla úplně, se o jeho dlaň opřela. „Teď to ještě nemůžeš chápat, ale brzy zjistíš, že ty musíš žít dál! I beze mě!“ řekl.
„Jenže já to nezvládnu!“ vzlykala.
„Musíš! A zvládneš! Věř mi!“
„Jak to můžeš vědět?“
„Prostě to vím!“
Scarlet zoufale pokroutila hlavou. „Proč se tohle všechno děje? Co se ten večer vlastně stalo?“
„To ti nemůžu říct! Ale velmi brzy se to dozvíš!“
„Williame, prosím, dovol mi jít za tebou!“ plakala.
„Věř mi, že jediné, co bych si přál je držet tě zase v náručí, ale osud a Bůh si to přál jinak!“ vysvětlil jí.
Scarlet stékaly po tvářích slzy jedna za druhou.

#####

Byl večer. Isabella byla ve svém bytě. Seděla na pohovce v obývacím pokoji. Hladila si své břicho a s úsměvem hleděla na fotografii z ultrazvuku. Přes všechno co se stalo, byla šťastná, že čeká dítě. A přitom vzpomínala na noc, kdy otěhotněla.

Před šesti měsíci

„Christophere, to je už po několikáté, co si naši společnou večeři zrušil!“ zlobila se na něj do telefonu a přitom pochodovala po jejich ložnici sem a tam. „Ne, já už to nechci chápat! Práce je pro tebe hold přednější než já!“ rozčílila se a zavěsila mu. Mobil naštvaně odhodila na postel. V tom někdo zazvonil u dveří, a tak šla otevřít.
„Dobrý večer, Isabello!“ usmál se na ni Camilo. „Je tu Christopher?“
„Není! Jako pokaždé poslední dobou!“ odvětila mu naštvaně a odešla do obývacího pokoje.
Camilo vstoupil dovnitř, zavřel dveře a šel za ní. „Isabello, co se děje? Vy jste se s Christopherem pohádali?“
„My už ani vlastně nic jiného neděláme! A neříkej mi, že to nevíš!“
„No o něčem se Christopher zmínil!“
„Camilo, prosím tě, řekni mi, to chci tak moc, když chci být se svým manželem?“
Camilo pokroutil hlavou. „Chceš jen to, co všichni ostatní! Chceš, aby tě někdo miloval!“
„Jenže já mám pocit, že mě už ten někdo nemiluje!“ řekla smutně.
Já tě miluju! pomyslel si Camilo. Nejraději by jí to řekl nahlas, jenže Christopher byl jeho nejlepší kamarád a nikdy by ho nedokázal zradit. Alespoň do té chvíle si to myslel.
„Camilo, promiň, že tě zatěžuju svými problémy! Kvůli čemu si vlastně za Christopherem přišel?“
„Já už vlastně ani nevím!“ pousmál se. „No nic! Nebudu tě rušit! Půjdu!“ na rozloučenou ji políbil na tvář a chtěl odejít. Jenže v tom ho Isabella chytla za ruku. Ani si pořádně neuvědomila, že to udělala. Camilo se podíval na to, jak ho pevně tiskla a pak na ni. „Prosím tě, neodcházej! Zůstaň tu se mnou!“ žádala ho zoufale. Camilo viděl v jejích očích velký smutek. V té chvíli by jí nedokázal opustit. Dívali se na sebe dlouhými pohledy, až se začali vášnivě líbat. Nakonec se spolu milovali.

Když se druhý den ráno v posteli vzbudili, byli v šoku z toho, co provedli. Ani si nestihli nic říct, protože v té chvíli se vrátil Christopher. A ani on se zprvu nezmohl na slovo.

Současnost

„Co jsem to tehdy provedla?“ kroutila Isabella hlavou. „Jak jsem to jen mohla dopustit? Teď mohlo být všechno úplně jiné!“ Z přemýšlení jí vyrušilo klepání u dveří. Fotografii z ultrazvuku položila na stolek a šla otevřít. Když je otevřela, zamračila se. „Co po mně zase chceš?“ zeptala se.
„Chci si všechno konečně v klidu a rozumně vyříkat!“ odvětil jí Camilo.

#####

Carmen Alicia a Briana večeřely, když Scarlet po několika hodinách vyšla ze svého pokoje. „Scarlet, jak je ti?“ zeptala se jí její matka, když k ní s Brianou hned přistoupily.
„Zle! A už nikdy mi nebude jinak!“ odvětila jí Scarlet a posadila se na pohovku.
Carmen Alicia s Brianou se na sebe smutně podívaly a přisedly si vedle ní. „Scarlet, já vím, jak moc tě to bolí! Ale věř mi, že čas všechny rány zahojí!“ přesvědčovala ji Carmen Alicia.
„Mami, já vím, že se snažíš mě utěšit, ale nedělej to! Je to zbytečné! Moje rány se nikdy nezahojí!“ řekla jí Scarlet zničeně.
Carmen Alicia jí chtěla odpovědět, jenže přerušil ji zvonek u dveří. „Dojdu otevřít,“ řekla a odešla.
„Scarlet, nesmíš se takhle ničit! William by si to nepřál!“ řekla jí Briana, když ji objala.
Scarlet se podívala na Williama, který stál v místnosti, a který souhlasně přikývl.

„Přejete si?“ zeptala se Carmen Alicia, když otevřela dveře.
„Dobrý večer! Já jsem Christopher Ponce a toto je má sestra Dayana! Potřebovali bychom mluvit se Scarlet!“
„A co od ní chcete? Víte, moje dcera na tom není zrovna dobře! A odkud vlastně Scarlet znáte?“
„Já s ní pracuji!“ odvětil jí Christopher. „A tady moje sestra má něco, co patří Scarlet! Nebo spíše patřilo jejímu manželovi! Už víme, jaká tragédie se stala, a proto jsme přišli! Musíme jí totiž vysvětlit, co se v ten večer, kdy Williama zabili, stalo!“
Carmen Alicia na ně šokovaně hleděla. „Pojďte dál!“ otevřela jim dveře a Christopher s Dayanou vešli.

„Briana má pravdu, Scarlet! Nesmíš se takhle ničit!“ řekl jí William.
„Tak se mi vrať zpátky a ničit se nebudu!“ odvětila mu Scarlet.
„S kým to mluvíš?“ zeptala se jí Briana. Ona totiž Williama neviděla. Jeho mohla vidět jen Scarlet.
Scarlet jí už nestačila odpovědět, protože se k nim vrátila její matka, která s sebou vedla Christophera a ještě nějakou cizí ženu. Christopherovi srdce usedalo, když viděl Scarlet tak utrápenou.
„Co tady děláš?“ zeptala se ho Scarlet.
„Scarlet, už vím, co se stalo Williamovi! Přijmi mou upřímnou soustrast!“
„Nestojím o tvou soustrast! Ani jsi ho neznal!“ odbyla ho.
„Omluvte mou dceru! Je na tom moc zle!“ pošeptala mu Carmen Alicia.
„V pořádku!“ odvětil jí.
„A kdo je tohle?“ ukázala Scarlet na Dayanu.
„Já jsem Dayana! Jsem Christopherova sestra! A přišla jsem vám něco vrátit!“
„Mně?“ nechápala Scarlet.
Dayana vytáhla z igelitové tašky Williamovu bundu.
„To je Williamova bunda!“ vytrhla jí ji Scarlet z ruky. „Kde jsi ji vzala?“ zakřičela na ni.
„Proto jsem tady! Abych vám vysvětlila, proč váš manžel zemřel!“ odvětila jí Dayana vážně.
Scarlet byla zmatená.