„Scarlet, Scarlet, co se ti stalo? Prober se!“ držel ji Christopher ve svém náručí a snažil se ji probudit. Ale marně. Nakonec ji vzal do náruče a položil ji na pohovku, kterou měl Rodrigo v kanceláři. „Scarlet!“ pohladil ji něžně po tváři. Scarlet ale stále nereagovala. Vytáhl proto z kapsy mobil a zavolal záchranku.

#####

Něčí stín padl na náhrobní kámen, na kterém bylo vyryto jméno William Toscani. Ten stín patřil Dayaně. Položila na hrob květiny a smutně se usmála. „Williame, sice jsem tě znala jen pár minut, ale nikdy na tebe nezapomenu! Protože jen díky tobě mě ti mizerové nepošpinili! Budu ti za to vděčná až do konce svého života! Jenže ráda bych ti to řekla osobně!“ rozplakala se. „Je mi to líto! Je mi to moc líto! Budu ti do konce života vděčná, že jsi mě zachránil, ale zároveň si do konce života budu vyčítat tvou smrt! Takový hodný člověk jako jsi byl ty, si nezasloužil takový konec! Je mi to tak strašně líto! Snad mi to jednoho dne odpustíš!“
„On vám nemá, co odpouštět!“ ozval se za ní ženský hlas.
Dayana se otočila a zahleděla se na Brianu. „Nemá vám, co odpouštět, protože jeho smrt není vaše vina!“ dodala Briana.
Dayana si utřela slzy. „Vy jste Briana, Williamova sestra, že ano?“ zeptala se.
Briana přikývla. „Jste hodná, že mu sem také nosíte květiny!“ pousmála se.
„To je to nejmenší, co mohu udělat!“ odvětila jí Dayana. „A vy jste zase hodná, že mě chcete utěšit tím, když mi řeknete, že za smrt vašeho bratra nemůžu, ale já vím, že je to má vina!“ dodala vážně.
„Ne, Dayano!“ pokroutila Briana hlavou. „Za Williamovu smrt mohou jen dva lidé a my obě víme, kdo!“ zdůraznila a Dayana přikývla. „Víte i já jsem si Williamovu smrt vyčítala,“ pokračovala Briana, „ten večer měl být normálně doma, jenže ten den se se mnou rozešel můj přítel a já byla na dně. A když jsem Williamovi řekla, jak se se mnou rozešel, tak se rozhodl si to jít s ním vyřídit! William byl můj velký bratr, co mě, svou malou sestru, vždy ochraňoval!“ usmála se a Dayana také. „Takže i já jsem si to všechno vyčítala, protože nebýt mě, byl by doma se Scarlet a ještě dnes by žil! Ale zase vám by nepomohl! Asi se to všechno stalo tak, jak se to mělo stát! Proto se z toho neviňte! Jak znám, tedy jak jsem znala, Williama, i kdyby věděl, že zemře, stejně by vám pomohl!“
„Briano!“ rozplakala se Dayana. „Děkuju vám za vaše slova! Ani nevíte, jak moc ráda jsem je slyšela!“
Briana se na ni usmála. Přitom jí po tváří stékala slza.

#####

„Nic mi není! Chci jít domů!“ rozčilovala se Scarlet, když seděla na vozíku a jeden sanitář ji tlačil před sebou po chodbě nemocnice. Po její levé straně šel druhý sanitář, který o ní sepisoval informace a po pravé straně kráčel Christopher.
„Ano, paní Toscaniová, půjdete domů hned potom, co vám uděláme všechna vyšetření!“ odvětil jí jeden sanitář.
Scarlet se zamračila. Když ji dovezli před ošetřovnu, druhý sanitář se obrátil na Christophera a řekl mu: „Pane, na vaši manželku budete muset počkat tady!“
„Já nejsem jeho manželka! On není můj manžel!“ vyštěkla na něj Scarlet. I když to Christopher chápal, stejně ho zabolelo, s jakým odporem to řekla.
„Promiňte, paní, spletl jsem se!“ omluvil se jí sanitář, a pak s ní zmizeli za dveřmi ošetřovny.

#####

Briana a Dayana zjistily, že mají kousek společné cesty, a tak šly ze hřbitova spolu. Během cesty si i stačily potykat. „A kde vlastně pracuješ? Co děláš?“ zeptala se Briana.
„Pracuju jako sekretářka v jedné advokátní kanceláři!“ odvětila jí Dayana. „A ty?“
„Já ještě studuju! Za měsíc nastoupím do posledního ročníku a po dostudování ze mě snad bude architektka! A taky bych si k tomu ještě ráda našla nějakou brigádu, když teď bydlím u Scarlet, tak abych taky aspoň troškou přispěla na nájem! Zatím jsem ale nic nenašla!“
„A máš pro tu brigádu nějakou představu?“
„Ne, nemám! Je mi jedno, co budu dělat, hlavně když si vydělám peníze!“
„A co takhle práce s kopírkou? To bys zvládla?“ zeptala se jí Dayana.
„Párkrát za život jsem pár věcí kopírovala, tak bych to asi zvládla!“ zasmála se Briana. „Proč?“
„U nás ve firmě právě hledají nějakou brigádnici, co by kopírovala veškeré materiály a ukládala je do archivu! My sekretářky bychom si to mohly dělat samy, ale hodně nás to zdržuje, tak proto šéf před pár dny navrhl, že na to najme nějakou brigádnici! Je to dobře placené a navíc je to placené od hodiny, takže by si přišla na tolik hodin, na kolik by ti to vyhovovalo! U tebe by to byla výhoda i při té škole, že by sis to mohla zorganizovat tak, jak bys potřebovala! Co ty na to? Mám se za tebe přimluvit?“ zeptala se Dayana.
„To zní opravdu skvěle!“ usmála se na ni Briana. „A vážně by ses za mě přimluvila?“
„Moc ráda!“ opětovala jí Dayana úsměv. „Ještě dnes o tobě svému šéfovi řeknu a zítra by ses mu mohla přijít ukázat!“
„Děkuju, Dayano!“
„Mně za nic neděkuj! To já děkuju tobě za to, že mě neviníš z toho, že jsem ti vzala tvého bratra!“ řekla Dayana vážně.
„Protože nevzala!“
„Ale Scarlet to vidí jinak!“
„Ona to taky ví! Věř mi! Jen potřebuje víc času, aby se s tím vyrovnala!“ řekla Briana smutně.
Dayana chápavě přikývla.

#####

„Romino, už máš výsledky paní Toscaniové?“ zeptala se Isabella zdravotní sestry na recepci.
„Ne, zatím ne!“ odvětila jí sestra.
„Tak až je budeš mít, přines mi je, prosím, do ordinace!“ požádala ji Isabella. Už se chtěla otočit k odchodu, když ji někdo oslovil. „Camilo!“ usmála se na něj.
„Isabello!“ opětoval jí Camilo úsměv. „Vypadáš nádherně!“ polichotil jí.
„Děkuju ti!“ usmála se. „A co tady vůbec děláš?“
„Přišel jsem se ujistit, jestli jsem si dobře zapsal datum do diáře! Dnes jsi v práci naposledy, že ano?“
„Ano, zapsal sis to dobře!“ rozesmála se. „Ale nevím, co ten měsíc, co mi do porodu zbývá, budu doma dělat! Asi se unudím!“
„Vlastně i proto jsem přišel!“ odvětil jí, a když se na něj Isabella nechápavě podívala, pokračoval: „Přišel jsem ti navrhnout, jestli by ses na ten měsíc nechtěla přestěhovat ke mně!“ Isabella chtěla něco říct, a protože Camilo tušil co, tak ji ke slovu nepustil a dál pokračoval: „Ale zdůrazňuju, že to nechci kvůli nám dvěma! Jenom chci, abych tobě a dítěti byl nablízku, když byste mě potřebovali! Můžeš začít rodit kdykoliv a bylo by lepší, když na to nebudeš sama! Je mi jasné, že můžeš začít rodit i ve chvíli, kdy budu v práci, ale na to už bychom se nějak domluvili, jak bychom to řešili! Isabello, neříkej hned ne! Rozmysli si to, prosím tě, o nic jiného tě nežádám! Přál bych si, aspoň ten poslední měsíc se moct o vás postarat!“ usmál se.
„Dobře, rozmyslím si to!“ pousmála se.
„Děkuju!“ usmál se.
„To je všechno, co jsi chtěl?“
„Ne, vlastně ještě něco,“ usmál se a ze své aktovky vytáhl malé bílé dupačky. „Šel jsem jenom náhodou kolem obchodu, a když jsem je za výlohou uviděl, nemohl jsem je tam nechat!“
„Camilo, ty jsou nádherné!“ zvolala Isabella dojatě. „Děkuju ti!“ usmála se na něj a objala ho. Camilo ji sevřel ve svém náručí a byl velmi šťastný. V tom k recepci přišel Christopher. Šel rychle, ale když je viděl, tak zpomalil. Isabella si ho všimla a rychle se od Camila odtáhla. „Christophere!“ oslovila ho nervózně. Camilo byl na jednu stranu rád, že po dlouhé době vidí svého kamaráda, ale na druhou stranu ho štvalo, že musel přijít právě teď.
„Nenechte se rušit! Já tudy jen procházím!“ snažil se Christopher zůstat nad věcí a dřív, než někdo z nich promluvil, odešel.
Isabella zesmutněla. „Isabello, jsi v pořádku?“ zeptal se jí Camilo.
„Paní doktorko, tady máte ty výsledky!“ předala jí zdravotní sestra složku, kterou po ní chtěla. Isabella se tak vyhnula Camilově otázce. „Promiň, Camilo, už musím jít!“ řekla mu a odešla.
Camilo se smutný výrazem odešel.

#####

Scarlet ležela na lehátku na ošetřovně. Z obou stran lehátka byly závěsy, které ji oddělovaly od ostatních pacientů. Scarlet hleděla před sebe na lékaře a sestry, kteří chodili neustále sem tam. Ani na chvíli se tam nikdo nezastavil.
„Jak se cítíš?“ zeptal se jí Christopher, který právě přišel.
„Co tady děláš? Kdo tě sem pustil?“ zamračila se na něj.
„Jedna sestra! Prý už ti všechna vyšetření udělali, tak mě za tebou pustila!“
„Vůbec nechápu, co tady ještě děláš! Nemusel si tu čekat!“
„Přijel jsem sem s tebou a taky odtud s tebou odjedu! Navíc mám o tebe starost! Chci vědět, co ti je!“ řekl Christopher vážně.
„Nemusíš mít o mě starost! Nestojím o to!“ stále se mračila.
Christopher se ale nenechal odbýt. „Volala si vůbec svojí mámě, že jsi tady?“
„Nevolala a ani jí volat nebudu!“
„Proč ne?“
„Protože by si zbytečně dělala starosti! Když bych jí řekla, že jsem v nemocnici, hned by se vyděsila, že jsem se zase…“ nedořekla to, ale Christopher věděl, co chtěla říct. „Navíc mi i ty vyšetření dělali zbytečně, protože to, že jsem omdlela, byla jen tvoje vina!“
„Moje vina?“ zvolal Christopher udiveně.
„Ano tvoje! Protože jsi mě rozčílil! Pořád mě rozčiluješ!“
„Tak promiň, že tě chci vidět zase šťastnou!“ odvětil jí ironicky.
„Moje štěstí ti může být fuk!“ odsekla mu.
„Paní Toscaniová!“ přišla k nim Isabella. Když uviděla Christophera, zarazila se. ,Co tady dělá?‘ pomyslela si.
,Tak to mi ještě chybělo!‘ pomyslel si Christopher.
„Ano, paní doktorko,“ oslovila ji Scarlet, „tak mi řekněte, že vyšetření nic nenašly, ať můžu jít domů!“
„Ale ono se něco přece jen našlo!“
Scarlet se poprvé za celou dobu, co na výsledky čekala, vyděsila. „Co, paní doktorko?“ zeptala se.
„Nebojte se, není to nic vážného!“ uklidnila ji Isabella. „Většinou to bývá dobrá zpráva, ale nevím, jak na ni zareagujete ve vaší situaci!“ dodala smutně. Moc dobře si totiž na Scarlet a na to, co ji potkalo, pamatovala.
„Tak o co jde?“ byla už Scarlet nervózní.
„Jste těhotná!“ oznámila jí Isabella. Christopher se na Scarlet šokovaně zahleděl. Scarlet jen zalapala po dechu.

#####

„Ahoj, strejdo,“ usmála se Dayana na Rodriga, když vešla do jeho kanceláře.
„Dayano, co tady děláš?“ zeptal se šokovaně.
Dayana se na něj usmála, šla ho políbit na tvář, a pak se posadila ke stolu naproti němu. „Řekla jsem si, že dneska zkrátím tobě a Christopherovi cestu a přijdu vám naproti!“
„To jsi sem šla sama? Víš, jak je to nebezpečné? Co kdyby si ti mizerové někde počkali i na tebe? Podívej se, jak dopadl William!“ řekl smutně.
„Strejdo, já vím,“ zesmutněla Dayana, „ale já jsem si dávala pozor opravdu! Vždyť je ještě světlo a navíc jsem šla sama jen kousek! Zbytek cesty jsem měla doprovod!“
„Koho?“ podivil se Rodrigo.
„Brianu Toscaniovou! Ty ji znáš, viď?“
„Williamovu sestru? Ano, párkrát jsem ji viděl! A kde jste na sebe přišly?“
„Potkaly jsme se na hřbitově! Byla jsem zanést Williamovi květiny a ona tam po chvíli přišla také! Povídaly jsme si a ona mi řekla, že se nemám z Williamovy smrti vinit! Byla na mě moc milá!“ usmála se. „Moc mi ten náš rozhovor pomohl! A myslím, že i jí!“
„Tak to je dobře!“ usmál se Rodrigo.
„Pak jsme měly společnou cestu a ona mi řekla, že shání brigádu, tak jsem jí řekla o té v naší firmě! Byla z ní nadšená! A já byla ráda, že jejich rodině aspoň nějak pomůžu!“ smutně se usmála.
Rodrigo ji chytil za ruku a usmál se na ni.

#####

„Jsem těhotná?“ vyslovila Scarlet ta dvě slova a z očí jí vytryskly slzy. Christopher a Isabella netušili, jestli to jsou slzy štěstí nebo smutku. Vlastně ani sama Scarlet to nevěděla.
„Scarlet,“ chytil ji Christopher za ruku, ale ona se mu hned vytrhla. „Nesahej na mě!“ zakřičela na něj a hlavu si zabořila do dlaní.
Christopher se podíval na Isabellu, která se mračila. Měla chuť mu tam předvést žárlivou scénu, jenže si uvědomovala, že není vhodná chvíle a hlavně, že ani na ni nemá právo.
„Můžu už jít domů?“ zeptala se Scarlet vzlykavě.
„Ano, můžete!“ odvětila jí Isabella. „Je tu vaše rodina, aby vás odvezla?“ zeptala se.
„Já ji odvezu!“ odpověděl jí Christopher. Isabella se znovu zamračila.
„Pojď, Scarlet,“ pomohl jí Christopher vstát a pomalu ji vyvedl ven. Tentokrát ani Scarlet nijak neprotestovala. Jen plakala.
Isabella se za nimi dívala, jak odcházejí, a její žárlivost se stupňovala.

#####

Briana a Carmen Alicia seděly u stolu v kuchyni a Briana jí vyprávěla o rozhovoru s Dayanou. „Musela jsem jí říct, aby se z toho nevinila! Protože se tím opravdu trápila! A nemělo by smysl, aby se tím trápila do konce života, protože tím by Williamovi život nevrátila!“
„Udělala si dobře, Briano! Jistě se jí hodně ulevilo!“ pousmála se na ni Carmen Alicia. „Sice si to někde v koutku duše bude vyčítat stále, jako my všichni, ale už to uvidí jinak! Pochopí, že se stalo, co se mělo stát! I když se nám to třeba nelíbí! I když nás to bolí!“
Briana smutně přikývla. Carmen Alicia ji pohladila po vlasech a objala ji. V tom zaslechly bouchnutí dveří. Odtáhly se od sebe a podívaly se ke dveřím, kam po chvíli vešla Scarlet. Carmen Alicia na ní hned poznala, že plakala. „Scarlet!“ šla ji obejmout, aby jí dodala podpory.
„Scarlet, nejsi tu dnes nějak brzo?“ podivila se Briana.
„Ano, to je pravda!“ podívala se Carmen Alicia na hodiny na zdi.
„Mami, Briano, já vám všechno vysvětlím, ale nejdřív si musím jít promluvit s Williamem!“ řekla jim vážně a odešla.
„Zase si jde promluvit s Williamem! Chudinka moje malá!“ pokroutila Carmen Alicia smutně hlavou.

Scarlet vešla do svého pokoje. „Williame, ukaž se mi! Já vím, že jsi tady!“ Jen co to dořekla, William se před ní objevil. „A teď mi řekni pravdu! Ty jsi o tom věděl, že ano?“

#####

Jakmile se Christopher vrátil domů, Rodrigo a Dayana k němu hned okamžitě přiběhli. „Tak co je se Scarlet? Je v pořádku?“ zeptal se Rodrigo.
„Ano, je v naprostém pořádku!“ odvětil mu Christopher a vešel do obývacího pokoje. Rodrigo a Dayana šli za ním. „Tak proč omdlela?“ zeptal se Rodrigo.
Dřív než Christopher odpověděl, Dayana si tipla: „Je těhotná!“
„Jak to víš?“ podivil se Christopher.
„Bylo to to první, co mě napadlo, když mi strejda řekl, že omdlela! Je to jeden z příznaků! A navíc jsem si řekla, že by to pro ni bylo dobré! Protože by tak měla někoho, kdo by jí po Williamovi zbyl!“ pousmála se.
„Jak to vzala?“ zeptal se Rodrigo.
„Plakala!“ odvětil mu Christopher smutně. „Jestli to byly ale slzy štěstí nebo smutku to nevím! Nechtěl jsem se jí ptát!“

#####

„O čem jsem měl vědět?“ zeptal se William nechápavě.
„Williame, nedělej hloupého!“ rozzlobila se Scarlet. „Ty jsi od začátku věděl, že jsem těhotná! To proto si zabránil tomu, abych se zabila!“
„Ano, věděl jsem to a přesně kvůli tomu jsem ti stále bránil jít za mnou!“ vysvětloval jí. „Teď už víš, že máš důvod žít dál! Máš pro koho žít!“ pousmál se na ni.
Scarlet se oči zalily slzami.