„To ale není spravedlivé!“ sesunula se Scarlet na postel. „Jsem těhotná teď, když jsem o tebe přišla! Já to nezvládnu! Nezvládnu se o to dítě postarat sama!“ plakala.
William si k ní přiklekl. „A kdo říká, že se o něj budeš starat sama?“
Scarlet se rozzářila. „Chceš mi tím naznačit, že tu budeš pořád se mnou? Uvidím tě, kdykoliv budu chtít? A naše dítě? Taky tě uvidí?“
„Ne, Scarlet, ty jsi mi nerozuměla! Já jsem nemyslel sebe!“
„Tak koho?“ pokroutila nechápavě hlavou.
„Muže, který jednou bude stát po tvém boku!“
„Williame, ty ses úplně zbláznil? Co to tady vykládáš?“ rozčílila se. „Tebe nikdy žádný muž nenahradí! Nikdy!“
„Dobře, o tomhle tématu si popovídáme jindy! Hlavní teď je, aby sis uvědomila, jaké štěstí je, že jsi těhotná!“ usmál se na ni.
„Ty jsi byl moje štěstí!“ plakala.
„A teď to bude naše dítě! Časem na to sama přijdeš!“
„Williame,“ vzdychla nešťastně, „já nevím, co mám dělat!“
„Běž o tom říct Brianě a svojí mámě! Ty ti určitě poradí, co máš dělat!“ usmál se na ni, jako ji pohladil po tváři a zmizel.
Scarlet zavzlykala.

#####

Christopher vešel do svého pokoje. Sundal si sako a odhodil ho na postel. Pak si vedle něj sedl a na něco si vzpomněl.
„Paní Toscaniová!“ přišla k nim Isabella. Když uviděla Christophera, zarazila se. ,Co tady dělá?‘ pomyslela si.
,Tak to mi ještě chybělo!‘ pomyslel si Christopher.
„Ano, paní doktorko,“ oslovila ji Scarlet, „tak mi řekněte, že vyšetření nic nenašly, ať můžu jít domů!“
„Ale ono se něco přece jen našlo!“
Scarlet se poprvé za celou dobu, co na výsledky čekala, vyděsila. „Co, paní doktorko?“ zeptala se.
„Nebojte se, není to nic vážného!“ uklidnila ji Isabella. „Většinou to bývá dobrá zpráva, ale nevím, jak na ni zareagujete ve vaší situaci!“ dodala smutně. Moc dobře si totiž na Scarlet a na to, co ji potkalo, pamatovala.
„Tak o co jde?“ byla už Scarlet nervózní.
„Jste těhotná!“ oznámila jí Isabella. Christopher se na Scarlet šokovaně zahleděl. Scarlet jen zalapala po dechu.

„Můžu?“ nakoukla do dveří Dayana. Christopher jen pokývl hlavou a Dayana vešla dovnitř. „Myslíš na Scarlet?“
„Ty jsi dnes jasnovidka?“ pousmál se.
„Není to těžké uhodnout, když vím, že na ni myslíš od chvíle, cos ji poznal!“ přisedla si k němu a usmála se.
„Ano, nemůžu na ni přestat myslet! Bolí mě vidět ji, jak se trápí! Tolik bych jí chtěl pomoci!“
„Ty ji opravdu miluješ, viď?“
„Miluju ji od první chvíle!“
„Ani to, že je těhotná, tvoje city nijak nezmění?“
„Proč by mělo?“ podíval se na ni udiveně.
„Jen to, že Isabellino dítě si odmítl, protože nebylo tvoje! Ale ani to Scarletino by nebylo tvoje!“
„Dayano, to jsou ale přece dvě rozdílné situace!“ vstal a postavil se proti ní. „Isabellino dítě otce má! Tak proč bych si na něj měl hrát já! Navíc, když mi oba ublížili! Ale se Scarlet je to úplně jiné! Její dítě o otce přišlo a já bych byl nejšťastnější muž pod sluncem, kdyby mi dovolila být součástí jejich života! Scarlet miluju tak moc, že už teď úplně stejně miluju i její dítě! Miluju je a chci je oba chránit!“ řekl chvějícím se hlasem.
Dayana se před něj postavila a usmála se. „Já jsem to věděla! Jen jsem to od tebe chtěla slyšet! Christophere, jsem si jistá, že ti Scarlet jednoho dne dá šanci!“ povzbuzovala ho.
„Kéž by, Dayano! Nedám si pokoj, dokud na její tváři znovu neuvidím ten krásný úsměv, do kterého jsem se zamiloval!“
Dayana se na něj usmála a objala ho.

#####

Scarlet přišla do kuchyně, kde už na ni Carmen Alicia a Briana netrpělivě čekaly. „Scarlet, musíme si vážně promluvit!“ řekla jí Carmen Alicia.
„Ano, mami, to musíme!“ odvětila jí Scarlet. „Dnes jsem přišla domů dřív, protože jsem nebyla v práci, ale v nemocnici!“
Carmen Alicia a Briana se na sebe zhrozeně podívaly, protože obě napadlo to samé. „Scarlet, ty ses zase…“ nechtěla to Briana vyslovit.
„Ne, nebyla jsem v nemocnici kvůli tomu, čemu si myslíte!“ uklidnila je Scarlet. „Byla jsem tam, protože jsem v práci omdlela! V nemocnici mi pak udělaly všechny vyšetření a zjistili, že jsem těhotná!“
„Ty jsi těhotná?“ zvolala Briana nadšeně. „Pane Bože, ze mě bude teta!“ zaradovala se a objala ji.
„Holčičko moje, větší štěstí už nás nemohlo potkat!“ zvolala Carmen Alicia dojatě a také ji objala.
Scarlet stékaly po tvářích slzy, ale pořád si nebyla jistá, co vlastně cítí.

#####

Druhý den ráno vešla Scarlet do Rodrigovy kanceláře. „Dobré ráno, Rodrigo!“ pozdravila ho. „Chtěl jsi se mnou mluvit?“
„Ano, prosím tě, posaď se!“ ukázal na stoličku oproti sobě a Scarlet se posadila. „Jen jsem se chtěl zeptat, jak se po včerejšku cítíš?“
„Cítím se dobře, nemusíš si dělat starosti!“
„Jak by taky ne, že ano?“ usmál se na ni. „Moc ti gratuluju, Scarlet!“
„Moment, ty víš, že jsem…“
Rodrigo přikývl.
„To jsem netušila, že náplní Christopherovy práce je i informování svého šéfa o osobních věcech ostatních zaměstnanců!“ poznamenala ironicky.
„Ne, Scarlet, Christopher není žádný můj informátor! On sice nechtěl, aby to tady někdo věděl, ale myslím, že ty bys to vědět měla! Christopher není jen můj zaměstnanec, ale hlavně je to můj synovec!“
Scarlet na něj vykulila oči. „To jsem netušila!“
„Ani jsi nemohla! Domluvili jsme se, že o tom nikomu neřekneme, protože Christopher nechtěl, aby si ostatní mysleli, že tu má nějakou protekci!“
„Aha, tak teď už to chápu! A chtěl jsi ještě něco?“ raději rychle změnila téma, aby se jí už Rodrigo na její těhotenství neptal.
„Vlastně ano,“ vytáhl z šuplíku modré desky a předal jí je. „Tady jsou informace o novém domě k prodeji! Chci, aby sis je prostudovala a nejlépe ještě dnes, aby sis ten dům jela prohlédnout!“
„Dobře, Rodrigo!“ letmo si desky prohlížela.
„Nebo vlastně bych tě teď už možná do terénu neměl posílat!“
„Proč ne?“
„Přeci kvůli tvému stavu!“
Scarlet desky zavřela a postavila se. „Jsem těhotná! Ne nemocná!“ řekla vážně a dala se k odchodu. Ve dveřích se srazila s Christopherem, kterému věnovala zamračený pohled a odešla.

#####

Briana vešla do budovy, ve které měla pracovat Dayana. Po levé straně si všimla jména Dayanina šéfa, a tak věděla, že má jet výtahem do třetího patra. Když z výtahu vystoupila, ani se nestačila rozhlédnout kolem, protože Dayana ji ihned zpozorovala. „Briano, tak jsi přišla!“ usmála se na ni.
„Ano, jsem tady! Ale jsem pořádně nervózní!“ zasmála se.
„Proč? Nemáš být z čeho? Svému šéfovi jsem o tobě už řekla! Je na tebe připravený a všechno určitě dobře dopadne!“ usmála se na ni.
„Snad ano! Opravdu bych tu brigádu potřebovala!“
„Tak pojď!“ objala ji Dayana kolem ramen a dovedla ji ke svému šéfovi.

#####

„Jak jí je, strejdo? Řekla ti něco?“ zeptal se Christopher Rodriga, když si sedl proti němu.
„Řekla mi, že se cítí dobře, že si nemusím dělat starosti. Ale hlavně byla rozzlobená, že už o jejím stavu vím. Proto jsem jí řekl pravdu, Christophere! Nechtěl jsem, aby si o tobě myslela, že si nějaký práskač!“ odvětil mu Rodrigo.
„To nic, strejdo! Já sám jsem jí to chtěl taky už říct! Nechci mít před ní žádné tajnosti!“
Rodrigo souhlasně přikývl. „A když už jsi tady, tak ti můžu říct tu dobrou zprávu!“ usmál se.
„Jakou?“
Rodrigo vytáhl z šuplíku tentokrát černé desky a předal je Christopherovi. „Myslím, že už nastal ten správný čas, aby si vyrazil i do terénu!“
„Opravdu?“ zaradoval se Christopher a desky si s nadšením vzal.
„Tady už jsi odvedl kus práce a víc už se tu nenaučíš! Teď se budeš učit zase v terénu! Rozhodl jsem se tě svěřit Soledad! Ta ti při tvém prvním prodeji pomůže! Vím, že by sis přál Scarlet, ale takhle to bude lepší!“
„Ano, strejdo, moc bych si to přál, ale podle toho, jak spolu vycházíme, by to nedělalo dobrotu!“ řekl smutně.
„Dej jí čas! Ještě se nevyrovnala s Williamovou smrtí a teď do toho zjistila, že je těhotná! Nemá to vůbec jednoduché!“
„Neboj, strejdo, já umím být trpělivý! A kvůli ní budu ještě trpělivější! Miluju ji a budu na ni čekat tak dlouho, dokud bude potřebovat!“ řekl Christopher rozhodně.
Rodrigo se na něj usmál.

#####

„Takže v pondělí se uvidíme, Briano!“ usmál se na ni Dayanin šéf, když ji vyprovázel ze své kanceláře.
„Ano a ještě jednou vám moc za tu práci děkuju!“ opětovala mu Briana úsměv, přičemž si podali ruce.
„Zatím mi ještě neděkujte! Zatím tu budete pouze na zkušební dobu!“
„Já vím, ale i tak! Moc práci potřebuju! A ujišťuji vás, že se mnou budete určitě spokojen!“ usmívala se.
Muž se na ni usmál, a pak se otočil na Dayanu, která seděla za svým stolem. „Dayano,“ oslovil ji.
Dayana ihned přestala pracovat a přiběhla k nim. „Ano, pane?“
„Ukaž Brianě, kde bude pracovat, a potom za mnou přijď!“ poručil jí.
„Ano, pane!“ přikývla Dayana. „Takže tu práci máš!“ zaradovala se, jen co její šéf zmizel ve své kanceláři.
„Ano, mám!“ radovala se i Briana. „Sice jsme prozatím domluveni, že tu budu jen na zkoušku, aby zjistil, jestli mi to půjde nebo ne, ale já udělám všechno proto, abych o tuhle práci nepřišla!“
„A já ti s tím pomůžu! Kdybys cokoliv nevěděla, tak se na mě kdykoliv obrátíš, ano?“
„Děkuju, Dayano! Opravdu mockrát ti děkuju!“ usmála se na ni Briana.
„Prosím tě, Briano, už mi přestaň děkovat! Jediný, kdo by tady měl někomu děkovat, jsem já!“
„Dobře, tak víš co? Už si přestaneme děkovat úplně! Už si nikdy ,děkuju‘ neřekneme!“ navrhla Briana a obě se rozesmály.

#####

„Mami, dnes přijdu domů o trochu déle,“ telefonovala Scarlet s Carmen Alicií. „Musím si ještě dojet prohlídnout jeden dům, co mi teď Rodrigo dal na starosti! Je to důležitá zakázka! … Ne, mami, s večeří na mě nečekejte! Nevím, kdy přesně přijedu! … Neboj, dám na sebe pozor! … Zatím ahoj!“ zavěsila a mobil si uložila do kabelky. Urovnala si věci na svém psacím stole, a pak se zahleděla na Williamovu fotografii, kterou měla neustále před sebou. Usmála se na něj, pohladila ho po tváři, a pak se dala k odchodu. Vyšla ze své kanceláře ve chvíli, kdy Christopher vycházel z Rodrigovy. Jejich pohledy se střetly. Scarlet mu ale pohledem rychle uhnula a snažila se tvářit jako, že ho nevidí. Když kolem něj procházela, ani by ho nepozdravila, kdyby ji Christopher nechytil za ruku. „Scarlet, odpusť mi, že jsem ti neřekl dřív, že jsem Rodrigův synovec!“
Scarlet se na něj zamračila a vytrhla se mu. „Kdy už konečně pochopíš, že mě nezajímáš ty, ani nic, co se tě týká?!“ zeptala se ho naštvaně a odešla.
Christopher se smutně díval, jak mizí za dveřmi výtahu, a pak vešel do své kanceláře. Desky, které mu Rodrigo dal, položil na kraj stolu a posadil se. Opřel se o opěradlo a smutně vzdychl.
„Dává ti hodně zabrat, co?“ ozval se hlas, který ale Christopher neslyšel. Neměl ani tušení, že přímo před ním stojí William. „Sice jsme se viděli jednou a asi jen minutu,“ mluvil na něj William dál, „ale i za tu krátkou chvíli jsi mi byl sympatický! A teď, jak to tu všechno pozoruju, tak vím, že Scarlet opravdu miluješ! A já chci, aby byla zase šťastná! Chci, aby měla muže, který ji bude milovat, a chci, aby moje dítě mělo otce, který ho bude milovat jako vlastní! Nechci, aby zůstali sami, když se o ně nemůžu postarat sám! Proto se ti s ní pokusím pomoct, Christophere! Už ji nechci vidět se kvůli mně trápit!“ Přistoupil k deskám, které Christopher odložil, a chvíli nad ně položil ruku. „Teď už je to na tobě!“ řekl poté a zmizel stejně rychle, jako se objevil.
Christopher se nepřítomně díval před sebe a netušil, co se tam odehrálo.

#####

Byl večer. Carmen Alicia a Briana večeřely a Briana přitom vyprávěla, jaký byl její dnešní pohovor. „Byla jsem před tím hrozně nervózní, ale nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem si to představovala! Dayanin šéf je příjemný chlapík!“ zasmála se.
„Jsem ráda, že si tu práci dostala!“ usmála se na ni Carmen Alicia. „Ale nebereš si toho na sebe nějak moc? Za chvíli ti začne škola! Aby si ji kvůli práci nezanedbávala! Vždyť už tě čeká jen poslední rok, ten nejdůležitější!“
„Neboj se, Carmen Alicie, škola má samozřejmě vždycky přednost!“ ujistila ji. „Kdybych nestíhala, tak v té práci skončím! Jenže to nehrozí!“ zasmála se. „Říkala jsem ti přeci, že do té práce můžu chodit podle toho, jak budu mít čas! Proto si to můžu krásně zorganizovat tak, abych stíhala úplně všechno!“ spokojeně se usmála.
„To ano, ale i tak! Proč si vlastně tu práci chtěla najít tak rychle?“
„Protože když teď bydlím tady s vámi, tak bych měla přispívat na nájem!“
Carmen Alicii to zaskočilo natolik, že přestala jíst. „Briano, co to povídáš? Copak jsme ti já nebo Scarlet něco takového řekly?“
„Ne, to ne, ale já to tak cítím! Je toho teď na nás na všechny moc a měly bychom si pomáhat, jak se dá!“ řekla Briana vážně.
„Briano,“ chytila ji Carmen Alicia za ruku, „myslím, že William by na tebe nemohl být pyšnější!“ smutně se na ni usmála. Briana jí úsměv opětovala.

#####

Camilo se vrátil z práce domů. Byl smutný, protože celý den čekal na telefon od Isabelly. Doufal, že mu zavolá, že se rozhodla jít k němu bydlet. Jenže ona nezavolala. Už se začínal smiřovat s tím, že se jeho přání nesplní, když v tom mu mobil začal zvonit. Rychle ho vytáhl z kapsy saka, a když se podíval na displej, opravdu tam svítilo jméno ISABELLA. Celý se rozzářil a hovor rychle přijal. „Ahoj, Isabello!“
„Camilo, neruším?“ zeptala se Isabella, která seděla na pohovce v obývacím pokoji svého bytu, a vedle ní stál kufr.
„Ty přeci nikdy!“
„Volám ti, jestli ještě stále platí tvá nabídka!“
„Samozřejmě, že platí!“
„Takže myslíš, že bys mě mohl vyzvednout?“
„Isabello, vydrž, hned sem tam!“ samou radostí se s ní i zapomněl rozloučit. Vzal jen klíče od auta a vyběhl z bytu.

#####

Scarlet se procházela po domě, který měla prodat. Prohlížela si každý kout a do desek si psala poznámky, na jaké výhody, které dům má, případné zájemce upozorní. Zrovna procházela dlouhou chodbou, která vedla k obývacímu pokoji, když najednou zaslechla bouchnutí dveří. Vyděsila se. ,Kdo by to mohl být?‘ pomyslela si. „Haló? Je tu někdo?!“ odvážila se po chvíli zavolat. Pomalu se blížila k obývacímu pokoji, do kterého z druhé strany vešel Christopher. Oba na sebe zůstali šokovaně hledět. „Co tady děláš?“ zeptala se ho Scarlet, když se vzpamatovala.
„Chtěl jsem se zeptat na to samé!“
„To už je opravdu vrchol! Ty mě snad sleduješ?“ zakřičela na něj.
„Ne, nesleduju tě! Poslal mě sem strejda! Mám tenhle dům prodat!“
„Já mám tenhle dům prodat!“ řekla Scarlet důrazně. „Nejsi náhodou na špatné adrese?“ ušklíbla se.
„Ne, jsem na správné adrese!“ zdůraznil jí Christopher.
„Tak tohle mi scházelo!“ naštvala se Scarlet a chtěla odejít.
„Scarlet, kam jdeš?“
„Kam bych asi šla? Jdu domů! Přece si nemyslíš, že tu s tebou zůstanu! A hned ráno si to s Rodrigem vyjasním!“ řekla rozzlobeně.
„Scarlet, teď by si nikam neměla chodit! Venku hrozně prší!“
„A co jako? Je to jen voda! A navíc mám tu auto!“ odsekla mu a odešla. Venku skutečně lilo jako z konve. Než Scarlet doběhla ke svému autu, byla skrz na skrz promočená. Pokusila se nastartovat, jenže auto ne a ne chytnout. „Ne, prosím tě, ještě ty mě trap! Tak naskoč honem!“ prosila ho. Ale marně. Nakonec to vzdala, vyběhla znovu do hustého deště a pak zpátky do domu. V autě seděl William a smutně se usmíval.
Scarlet vešla do domu a naštvaně se zahleděla na Christophera, který se na ní pobaveně usmíval.